Jeoffrey

Velmi dobře zvládnuté drama a to jak atmosférou, příběhem tak i výborně propracovanými charaktery. Až na jedno drobné vcelku nudné a fan servisem příliš zavánějící pomrknutí (v podobě jednoho o dost slabšího dílu) to promyšleně pracuje s atmosférou a někdo jako já jen se zájmem sleduje. Jako nejlepší aspekt toho všeho musím uvést postavy. Takhle zajímavé charaktery jsem už dlouho neviděl a zjistit něco víc o hlavním hrdinovi je pro mě lákavější, než třeba tajemství toho, co má Eren Jägerů ve sklepě. Ajanokódži je mi vůbec neskutečně sympatický a je to už strašně dlouho co jsem k nějakému mužskému anime hrdinovi vzhlížel s takovým zájmem, zaujetím a tichým obdivem. No a když si k tomu přidám i sbírku zajímavých dívek a žen, kdy paní učitelka třídy D mi přijde stejně interesantní jako hlavní hrdina (a navíc mi přijde i dost sexy) a ostatní slečny také dráždí můj intelekt, nebo jsou mi minimálně sympatické, pak v tomto ohledu u mě získává tohle dílo za charaktery celých 10/10. Co se příběhu a atmosféry týká, tak příběh se rozvíjí pomalu, občas překvapí, jindy zas jen zlehka místy naznačuje některé své trumfy, ale autoři vždy ví, jak má fungovat opravdové vyvrcholení jednotlivých částí a tak každý závěr kterékoli části je dramatický a opět budí další hlad pro sledování nových dílů. Navíc samotný konec (doufám že první série) u mě vyvolal neskutečnou chuť na další díly a opětovné ujištění o tom, jak moc mě baví a zajímá hlavní hrdina. Takže v návalu euforie z poslední episody zvednu celkové hodnocení na maximum a začnu doufat, že další díly přijdou a že všechno to tajemství, logika a promyšlenost z toho ani v budoucnu nevymizí. 9/10

Originální anime, které má propagovat Urawa City v japonské Saitamě. Obyčejné příběhy ze středoškolského života 8 neobyčejných dívek... A já musím říct, že je to v podstatě o ničem, opravdu takový poklidný, i když místy lehce bláznivý slice-of-life, kde se toho v podstatě nic moc neudálo. Díky délce jednotlivých episod je to navíc i bez nějakých intenzivních prožitků a dojmů, protože dřív, než by mě to mohlo okouzlit, je konec. Ale je to roztomilé a jednou mě to lehce rozesmálo a tak dám za 2*, protože i když se mi na to docela příjemně kouká, tak mi to nic moc nedalo...

Shadows House je hodně zajímavý a originální seriál. Líbí se mi na něm jeho zasazení, tajemno kolem všech těch stínů a celého toho viktoriánského sídla. Příběh má mnoho skrytých paralel na rozložení společnosti, dospívání a za sebe věřím, že i to, proč se tu vše točí kolem sazí a proč je příběh zasazený právě do devatenáctého století, tedy do století páry, má svůj vlastní vnitřní význam. Postavy jsou sympatické, rozmanité a pochopitelné. Emillico a Kate jsou milá dvojice docela protikladných charakterů, kterým jsem neměl problém fandit. Ocenil jsem i postupné odhalování toho, jak to v domě funguje a jak je to s těmi lidskými panenkami. Zkrátka mě to určitě zaujalo a chci znát a vidět víc z tohoto povedeného světa. Sice nemůžu říct, že bych nervózní napětím čekal na další epizodu, ale vždy když nějaká nová vyšla, tak jsem si jí rád hned pustil. 7,5/10

Ono to ze začátku vážně vypadá jako taková veselá napínavá cesta mladých hrdinů za dobrodružstvím. Už od prvních dílů to má tu správnou atmosféru, kdy člověk touží vydat se na cestu s našimi hrdiny do středu tajemna a cítí touhu objevovat neprozkoumané. Zkrátka vzpomněl jsem si na to dobré, co bylo v dílu Julese Verna o cestě do středu Země, na všechno to tajemno, bohatý a úžasný svět, prostě něco čím by se chtěl každý člověk toužící po dobrodružství procházet každý den. Všemu napomáhá skvělá animace, která je kouzelná, barevná ale zároveň propracovaná a detailní. Pomáhají tomu i všechna ta tajemná stvoření, která zde jsou a já si zase jednou vzpomněl, že jsem kdysi chtěl být třeba také biologem. Zkrátka krásná výprava a malebné dobrodružství to je, ale zároveň nejen to. Od chvíle, kdy se objeví Ozen (ano velmi charizmatická a zajímavá to paní) a náležitě nás všechny varuje, pocítí i ten méně chápavý člověk (já), že tohle nebude veselá cesta růžovým královstvím, kde se držíme s Elmem za ruku a lížeme Barneymu koule... Zlověstné náznaky tam sice byly i dříve, ale asi nic mě nemohlo připravit na realitu a desátý díl. Vskutku intenzivní zážitek, bolest doslova prožitá, kdy mi běhal mráz po zádech a zároveň jsem nemohl odlepit oči od obrazovky. Když ten díl skončil, tak mi došlo, že jsem prožil něco velmi intenzivního a celé anime mi rázem přišlo neskutečně skvělé. Ten kontrast- lahoda! Hodnocení muselo zákonitě nahoru a já očekával co přijde. Další velmi povedený a silný zážitek si pro mě připravili autoři v posledním díle, kdy se emoce daly cítit na vlastní kůži a u mě se střídali hořké a sladké pocity během pár okamžiků. Takže musím říct, že i s atmosférou se tu pracuje skvěle a je velmi dobře dávkována, takže se člověk nenudí ani neotupí neustálou intenzitou. Jsem definitivně přesvědčený, že jsem viděl něco impozantního a chci vidět i vědět víc. Napadají mě různé myšlenky o tom, co je v centru propasti i proč se to jmenuje Made in Abyss a nemůžu se dočkat jestli jsem se alespoň přiblížil s některou svou teorií. Také jsem se asi zamiloval do Nanachi... Jsem zaujat, okouzlen a napnutý jak struna - tedy to skvěle zafungovalo. 9,7/10

Estab-life je zrádné anime, kterému dá málo diváků šanci, ovšem pokud se rozhodnete ho opravdu zkusit a uplatníte na něj pravidlo tří epizod, pak je dost možné, že vás chytne a bude vás hodně bavit. A tohle není jen můj obecný názor, ale tvrzení podepřené statistikou z MALu, kde má seriál v tuto chvíli slaboučké hodnocení 5,86/10, ale když se podíváte na uživatelské recenze, tak jsou tam čtyři a všechny dávají seriálu 8/10. Prvním a naprosto jasným důvodem, proč má tohle anime na některých databázích tak nízké celkové hodnocení, a tak málo lidí ho zkusilo (a nevydrželo déle než jeden díl) je animace. Je tu výrazně použité CGI (hlavně modely postav) a mnozí, včetně mě, tohle prostě nemají rádi. Ovšem je rozdíl mezi špatným CGI, snesitelným CGI a dobrým CGI a čím víc seriálů, kde je tento způsob animace použitý, jste viděli, tím rychleji dokážete poznat, o co z toho se jedná. Estab-life dělalo studio Polygon Pictures, které má na tomto poli nemalé zkušenosti, sice nejsou ani zdaleka nejlepším studiem, které s CGI a 3D animací pracuje (tím je dle obecných ohlasů asi studio Orange), ale dle mého se dostali do stavu, že to, co produkují, je i pro běžného konzumenta, který CGI nemá rád, snesitelné. A přesně tak bych označil i tu zdejší animaci, za snesitelnou. Bohužel to tak mnozí nevidí, a tak končí s tímto seriálem po jednom díle s nízkým hodnocením. Navíc je docela škoda, že výhod tohoto stylu animace autoři opravdu dobře využijí za celý seriál asi jen jednou v první epizodě, kdy použitý „bullet time“ vypadá docela cool. Každopádně největšími taháky celého seriálu, to, co z něj dělá kvalitní a dle mého povedený zážitek, jsou zajímavé prostředí, promyšlený scénáristický koncept jednotlivých epizod a také poměrně sympatická trojice hlavních dívčích charakterů. Na druhou stranu hned jedna výtka k hlavním postavám, za celou dobu seriál nedokázal skoro vůbec využít dvě z pěti hlavních postav, a tak mi i teď přijde, že vlk a robot byli v celém příběhu jen do počtu, a přitom je to škoda, protože jde o vizuálně nejzajímavější postavy, které mohli nabídnout mnohem víc. Oproti tomu hlavní trojice dívek dostala prostoru tak akorát, každá měla minimálně jeden díl, který se jim věnoval, rozvíjel jejich charakter a byly zde i díly zaměřené čistě na jejich vzájemné vztahy. A ty epizody, které byly postavám určené, fungovaly dobře, protože mi třeba dokázaly přiblížit (a zařídit abych si jí oblíbil) i takovou Martes, kterou jsem měl ze začátku jen za další růžovovlasé zlo (jako třeba Momo z The Executioner and Her Way of Life, která mi dokázala totálně pokazit dojem z celého seriálu) s obsesí po své „senpai“. No a tím se volně dostávám k tomu nejdůležitějšímu, co mě na seriálu bavilo, jak skvěle jsou jednotlivé díly scénáristicky vymyšlené. Pro některé diváky to může působit celé zmateně, šíleně a chaoticky (a to budou další z těch, kteří odejdou hned po pár dílech a zanechají nízké hodnocení), ale postupem času zjistíte, že každý díl má svojí vlastní důležitou myšlenku, s kterou pracuje a díky které říká divákovi mnohé, stejně tak, že má celý seriál své hlavní a důležité téma, které jednotlivé díly spojují. Autoři vám dokonce pomáhají tím, že prakticky to nejdůležitější, nad čím byste měli zrovna přemýšlet, hodí do samotného názvu jednotlivých epizod. Scénář výborně těží z povedeného prostředí, které mu dává spoustu možností, jak s příběhy pracovat. Máme tu nespočet clusterů, která mají svá pravidla a zákony, nesmí se mezi nimi pohybovat a každý obyvatel má tak předem stanovenou svojí roli, z které plyne mnoho omezení. A je logické, že tohle se některým obyvatelům přestane líbit, a tak se rozhodnou prostě utéct a zde nastupují naší hlavní hrdinové. O tom jsou v základu skoro všechny díly a beru, že se to může zdát někomu repetitivní, ovšem je to jen základ, na kterém je nabalené mnohem víc. Seriálem prostupují různá důležitá témata, s kterými si scénáristé zábavně hrají, a i když to může pro někoho vypadat jako tvorba příběhu ve stylu, vezmeme cca tři na první pohled nesouvisející pojmy a nějak je propojíme do příběhu (třeba svoboda, spodní prádlo a bohyně = 5. díl), který má již výše zmíněnou kostru, jenže způsob toho napojení a pointa celého dílu je za mě, v momentě kdy to pochopíte, prostě vynikající. Poprvé mi došel význam všeho, co chtěli autoři sdělit, u třetího dílu, který mi přišel až tak bizarní, že jsem nad ním opravdu hodně přemýšlel. A někdy to chce zapojit mozek a představivost, protože třeba takové Akvárium může mít význam pro děj jako prostředí, ale zároveň i jako symbol, nebo chcete-li metafora. A když pochopíte její význam a jak to souvisí s dalším důležitým tématem dílu, tak vám najednou i dojde, proč je v názvu většiny epizod „Nemůžeš utéct…“. Zábavné je, že si nejdřív říkáte, že je to nesmysl, protože postavy přeci utéct dokáží, ale pak se zamyslíte nad vším a zjistíte, že vlastně ne tak docela... A když pochopíte jen u jednoho dílu, jak funguje scénáristický Modus operandi, tak ho pak dokážete najednou aplikovat i na další díly a každý vás začne překvapovat, bavit, nutit k zamyšlení. Na druhou stranu by se to dalo ale i brát jako výtka, protože ten vzor je skoro ve všech dílech stejný, jako ten už výše zmíněný základ každého příběhu, ale to provedení a ty pointy za to vážně stojí. Navíc díky již zmíněnému času, který scénáristé stráví tím, aby do toho všeho zabudovaly osobní příběhy tří hlavních hrdinek a každou nám tak trošku přiblížily a polidštily, začnete mít tuhle partu dost možná rádi, a tak začnou ke konci i fungovat ty emotivnější pasáže a vy si to celé opravdu užijete. Za mě je Estab-life: Great Escape velmi dobré, chytře napsané, zábavné a milé anime s pár vadami na kráse, které mi ale nebrání dát mu 7,5/10.

Cuphead jsem hrál dvakrát u kamaráda a je to taková sympatická, zábavná hra s okouzlujícím retro vizuálem, u které se většinu času dobře bavíte, ale občas máte chuť praštit svého spoluhráče a jindy zase chcete zahodit ovladač do kouta a už to v životě nezapnout. No a Netflixu se tady poměrně slušně podařilo zachytit to zvláštní a okouzlující prostředí, milé, ztřeštěné a zajímavé charaktery a občas to okořenit poměrně zajímavými a někdy i vtipnými zápletkami. Oceňuji i stylizaci úvodních a závěrečných titulků. Občas to bylo správně ujeté, většinou dost nápadité a docela originální a pokud hru znáte, budete tu jako doma. Nejoblíbenější postava za mě asi Ďábel, díly s ním jsem si užíval ještě o chloupek víc. Co mě trochu mrzelo byl fakt, že jsou díly na můj vkus docela krátké. Než jsem se stačil uvolnit a naladit na tu správnou vlnu, už jsem se zase musel zvedat, abych si zapnul další epizodu. Ale jako příjemná zábavná jednohubka to docela dobře funguje a některé momenty a hlášky byly super. 8/10

Na jednu stranu jsem nadšený z toho všeho (a nebylo toho málo), co jsem ve druhé sérii viděl. Na druhou stranu mě ale pořád trošku mrzí, že seriál nedostane od Myšáka víc prostoru, a tak to bylo už teď hodně zběsilé a někdy i trošku uspěchané. Ale jak zaznělo v jedné z posledních epizod této řady „Už nemáme dalších dvacet dílů…“ tedy bylo třeba to vše prostě popohnat a na mnohé, co autorka možná zamýšlela, se tak ani nedostalo. Trpí tím ale nějak celkový dojem? Dle mého moc ne, přeci jen – pořád se něco dělo, každý další díl přinášel nová zjištění a odhaloval nová tajemství a já si i proto ten příběh tak, jak ho tu pro diváky vymysleli, skvěle užíval (nebylo hluchých míst). Ono i to svižné tempo plné děje se dařilo dobře ukočírovat, vše působilo logicky, atmosféra fungovala, kouzelný svět si držel své nádherné kouzlo, postavy se dokázaly přirozeně rozvíjet a posouvat, prostě všechno mělo svůj smysl. Stejně tak rozvoj vztahů mezi jednotlivými postavami dokázal působit pořád uvěřitelně a procítěně, nic tu na mě nepůsobilo zkratkovitě. Jediné, co mě možná trošku mrzí, je fakt, že nedostal víc prostoru Collector, po pravdě si teď připadám, že o něm skoro nic nevím (možná je to moje chyba a špatně jsem sledoval) a tak netuším, jak moc (anebo proč) bych se ho měl bát. Po pravdě celé finále tím u mě trošku trpí a nepřišlo mi tak napínavé a velkolepé, jako třeba druhá polovina třetí série Amphibie, která běžela s touto sérií souběžně. Ale náboj to i tak mělo a jsem proto pořád zvědavý a natěšený na tu poslední třetí sérii, i když to mají být snad jen tři čtyřicetiminutové epizody. A protože tu nebyl žádný úsek, kdy by to u mě nějak drhlo, a i jako ocenění autorům, jak dobře dokázali celý příběh až sem odvyprávět a udržet můj zájem o to, jak to celé skončí, tentokrát těch 5* dám. 8,8/10

Víc jak polovina filmu je čistý slice of life, který nás seznámí s hlavními postavami a ukáže takový drobný náhled do jejich vzájemného života. Bohužel nejde o příliš povedenou část, není to skoro vůbec vtipné, ani nějak extra zajímavé, navíc to největší drama, co se tu řeší, je pro mě (jakožto dospělého chlapa) totální banalita o kvalitě dětské hádky na pískovišti. Takže jsem se spíš nudil a pochyboval o významu celého tohoto filmu, dokonce jsem i uvažoval, že ho prostě nedokoukám, protože mi připadalo, že je to pro mě takové – o ničem. Naštěstí pak přijde zásadní změna, rychlý zvrat, který jsem si možná mohl z určitých signálů i domyslet, který dá celému dílu hlubší význam a poselství. Zkrátka nakonec má tenhle film smysl a nelituji, že jsem se na něj díval, protože to hlavní, co mi chtěl říct, se mi líbilo a dokázal jsem si k hlavním postavám (především k Nikuko) konečně vybudovat vřelý vztah. Každopádně i tak musím vzít do úvahy slabou první víc jak polovinu, a proto i kdybych chtěl, tak víc jak 5,5/10 si ode mě Nikuko a Kikuko neodnesou.

Tenhle film jsem měl na seznamu anime, které chci vidět, minimálně sedm let, určitě od doby, co jsem viděl The Tatami Galaxy a nějak si nedokážu logicky odůvodnit, proč jsem se na něj nedostalo dřív. Dneska mi v upozorněních vyskočilo další dílo režiséra Juasy, protože ho ohodnotil někdo z mých oblíbených a díky tomu, že jsem si v komentářích všiml (až po dopsání toho svého), že je to Juasa a díval se, co dalšího ještě spáchal, jsem se dostal až sem. Že by to byl osud? No minimálně jsem se k tomuto filmu dnes dostal hodně složitou a pro mě netypickou cestou (navíc jsem měl v plánu se dnes dívat na něco úplně jiného, ale noc je ještě mladá, takže snad stihnu i to). Ale co je to proti zábavné a originální cestě, kterou zde prožila naše hlavní hrdinka…Mnohé už tu padlo, takže jen zopakuji, že jde o velmi dobrou podívanou plnou skvělých vizuálních i narativních nápadů, které jsem si užil stejně, jako zvláštní styl animace. Možná je to hodně podobné již zmíněné The Tatami Galaxy, ale tu jsem viděl už dávno, takže mě to nevadilo tolik, jako kdybych film viděl třeba hned po dokoukání tohoto seriálu. Byla to fajn cesta, plná zvláštních setkání, zápletek a s romancemi, které jsou vážně jedinečné. Našli se tu postavy a situace, v kterých jsem se našel, i když bylo vše typicky japonsky přehnané a místy hnané ad absurdum. Jako jedinou výraznější výtku musím i já zmínit, že některé pasáže mi přišly zbytečně natahované a trošku kazily to příjemné svižné tempo. Ale i tak to byl výborný zážitek, určitě stejně dobrý jako ta již tolikrát zmíněná The Tatami Galaxy. 8/10

Ride Your Wave je docela povedený, emocionálně silný film, který ale má pár vad na kráse. Líbila se mi zdejší romantika, povedla se dramatická stránka i všechna poselství co chtěl film sdělit. Je to citově intenzivní film, který z části vzdává hold takovému tomu běžnému lidskému hrdinství, ale i těm, kteří se rozhodli záchraně ostatních zasvětit svůj život. Je to i pěkná paralela na běžný život, na to, že každý z nás někdy narazí na problémy, s kterými se musí poprat, že je třeba vždycky jít dál a prostě se nějak svést i na té největší vlně, kterou si pro nás osud připravil (ale zároveň i ukázka, že to někdy není vůbec snadné). Ona i ta osudovost je do jisté míry prostoupená celým příběhem, někdy je to zpracované velmi povedeně, jindy je to ale docela předvídatelné a někdy i trošku pitomé. A tím se dostávám k asi největšímu problému, který jsem s filmem měl. Byly tu minimálně dva momenty (jeden na začátku, další na konci), kdy už dopředu přesně víte, co se stane, atmosféra i tempo příběhu k tomu vysloveně směřují, a tak vás ten rádoby velký zvrat v ději vůbec nepřekvapí a nezasáhne silou, kterou autoři nejspíš zamýšleli. Stejně tak jedno z plánovaných velkých překvapení, které se dozvíte ke konci, si odvodíte zhruba po pěti minutách filmu a po dalších dvaceti už máte jasno, takže ono velké odhalení je pro pozorného diváka spíš jen drobným ujištěním než dramatickým překvapením. Bohužel tu byl i moment, kdy jsem se chtěl praštit do čela, jak pitomá mi jedna pasáž přišla. Zkrátka SPOILER, jak blbí musíte být, abyste se rozhodli sledovat skupinku, která plánuje něco nekalého až na místo činu a místo zavolání policie, ke kterému vás někdo o chlup chytřejší vysloveně celou dobu nabádá, se rozhodli dotyčné jen točit na telefon… KONEC SPOILERU. Dobře, chápu, proč tam tahle část byla, že bylo třeba dostat postavy do určitého bodu, důležitého pro další fázi děje, ale i tak to prostě byla od jedné z postav strašná kravina. Co tu také hodně kolísalo byla animace. Zaprvé tohle není ten styl, který mám moc rád, především koncept vyobrazení postav mi přišel takový zvláštní, kdy jsem si říkal, že tu všichni mají moc dlouhé krky, malou hlavu a jsou samá ruka a samá noha (ale pořád je to o dost lepší a pro diváka snesitelnější než třeba postavy v anime Welcome to the Ballroom, nebo Dance Dance Danseur...). Ale tohle je asi jen můj vlastní problém někoho, kdo je u anime zvyklý na něco jiného, pro dalšího to může být pěkný, zajímavý a osobitý styl. Stejně tak barevná paleta mi v některých momentech přišla taková mdlá, a ne zrovna dobrá, jindy naopak zase krásně silná a výrazná, ale ne vždy mi to sedlo do toho, co se dělo na obrazovce. Po pravdě se tu střídaly scény, které byly kouzelné, prokreslené do detailu a krásně seděly do atmosféry, s těmi, které pro příběh nebyly asi tak důležité, a tak působily občas trochu uměle, zvláštně, někdy i zatraceně prázdně (většinou, když kamera snímala nějaký pohyb, nebo měla být sama pohledem v pohybu – např. záběr z jedoucího auta na krajinu, ale i některé sekvence se surfováním, běh po městě…). Hudba byla dobrá, líbil se mi ústřední hudební motiv (ta hlavní písnička). Co se postav týká, tak jsem si k nim dokázal najít během sledování cestu, což byl asi i hlavní důvod, proč píši už v první větě o tom, že jde o emocionálně silný film, zkrátka dokázalo mi na nich záležet, a tak jsem si s nimi ten příběh docela prožil. Když si to shrnu, tak za mě je Ride Your Wave mírně nadprůměrný film, má co říct a stojí za to ho vidět, ale má i své mouchy, díky kterým pro mě nefungoval tak skvěle, jak jsem si přál. 6,8/10