Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Animovaný
  • Akční
  • Komedie
  • Krátkometrážní
  • Drama

Recenze (1 696)

plakát

Todži no miko (2018) (seriál) 

Speciální akademie a dívky bojující proti tajemným stvořením - moje "oblíbená" témata! Ovšem musím říct, že tohle anime vlastně není špatné, ono je dokonce bez problémů koukatelné, nemá to přehršel zbytečného fan servisu, příběh sice není zase jednou zrovna geniální, ale v první polovině je přímočarý a díky tomu, kdo je tady záporákem je to i docela zábavné. První polovinu jsem měl jasně na 3* a i bych jí označil za dobrou (tak 6/10). Sice jsem během prvního dílu cítil průšvih, protože jak jsem zmínil v první větě, tato témata mě nebaví (ty uvozovky tam znamenaly ironii, kdo to ještě neví...) a tady to ještě začíná turnajem (což může někdy být také zdlouhavá a nudná pasáž anime), ale vše je rychle a překvapivě vyřešeno a představená zápletka působí docela originálně a i zajímavě. SPOILERY Pak je nějaká ta chvíle nahánění, přesvědčování těch okolo jak to vlastně je a jdeme na finální konfrontaci KONEC SPOILERŮ. No a kdyby to tady skončilo, tak já bych byl relativně spokojený a o hodnocení bych nepřemýšlel. Ale přišla druhá půlka, která na mě působí jako takové neumělé nastavování příběhu, kde se prakticky jen mnohem komplikovaněji opakuje vzorec z první poloviny s několika úpravami a překvapeními, která ale nepřekvapí. Zkrátka nemohl jsem se zbavit dojmu, že druhá polovina je spíš zbytečná. Tedy dojem šel zákonitě dolů (tak 4/10), ale... Když si celou tuhle show porovnám s tím, co jsem ze speciálních akademií viděl, tak tady máme jasný nadprůměr. Když vezmu charaktery, tak nemůžu říct, že by mě některá dívka štvala, ale ani jsem se nezamiloval, takže postavy se v podstatě daly. Co se soubojů týká, tak ty se mi líbily, souboje na katany byly pohledné, měli slušnou choreografii. Souboje s Aradamami byly také docela fajn, takže celkově souboje byly prostě slušné. O příběhu jsem asi už mluvil dost, ale pro shrnutí - nebylo to nic geniálního, ale byla to chvílemi i zajímavá podívaná a ano, mělo to i pár (ale opravdu jen pár) překvapivých momentů. Takže dávat špatné hodnocení by bylo z mé strany nefér, ale... Když to porovnám se všemi ostatními anime co jsem viděl a vezmu si jak moc mě to bavilo, tak se na víc jak na 3* nedostanu a ono to i odpovídá tomu že první půlka 6/10, druhá 4/10 = 5/10 celý seriál.

plakát

Tokyo Ghoul:re - Season 1 (2018) (série) 

Nejlepší série Tokyou Ghoula? No, neřekl bych... Je mi líto, ale Kaneki s vymytou hlavou co si říká Haise pro mě byl tak trochu děsná nuda a celý jeho tým Quinx byl plný postav, ke kterým jsem si ani během dvanácti dílu nevybudoval vztah. Takže když pak v seriálu někdo byl v ohrožení, nebo dokonce umřel, tak jsem byl naprosto chladný a nic to se mnou nedělalo. Čekal jsem napětí a velkou kontroverzi z toho, že bývalý ghoul je teď vyšetřovatel, čekal jsem, jak se postavy z Kanekiho minulosti budou nápaditě a zajímavě snažit vrátit Kanekimu paměť. A byl jsem spíš zklamaný, nejvíc asi z toho, že jeden z mých nejoblíbenějších charakterů Gurmet byl po většinu série jen zredukován na trosku a probral se teprve ke konci aby dosáhl čeho? No a zbytek mého oblíbeného ansámblu z minulých sérií se tu jen mihne aby se nezapomnělo, že do tohohle světa patří a že na ně jejich role teprve asi čeká, ale to až v další sérii... Pozorovat příběhy a vyšetřování z druhé strany mě tedy příliš nebavilo, nejlepší byla asi část s aukcí a pak samotné finále série, kde se konečně alespoň něco zadařilo a tak můžu říct, že se po téhle pro mě vcelku průměrné a nezajímavé sérii těším na tu další. Co se ale docela povedlo bylo vyprávění příběhu, vše bylo podávané jasně a srozumitelně. No a pak akce a souboje, které byly zase plná krve, usekaných končetin - no prostě všech těch pro někoho hezkých věcí... Celkově tedy škoda, že mě sice bavily souboje, ale lidi v nich mi byly tentokrát tak nějak ukradení... 5,5/10

plakát

Tonari no kjúkecuki-san (2018) (seriál) 

Přemýšlel jsem dlouho, jestli kromě "hraní si na upíry" je na tomto anime něco unikátního, zkrátka jestli se najde i nějaký rozumný důvod, proč tomu mám dát lepší než jen průměrné hodnocení. Nakonec jsem nic nenašel, jenom si prostě roztomilé holčiny hrají s roztomilými upírkami, které nesají krev, ale objednávají jí si jí přes Amazon, nekoušou, jen mezi sebou občas flirtují a dělají nejrůznější roztomilé rádoby upíří věci. Ale roztomilé to opravdu je (což se dá poznat už jenom z toho, že mám slovo roztomilé 3x v jedné větě a nijak se mi ho nechce nahrazovat...), při sledování jsem se občas pousmál a snad všechny postavy mi byly sympatické, s tím, že ústřední duo asi nejvíc. Takže i když jsem vlastně docela spokojený, tak se nějak nemůžu dokopat k tomu abych dal víc jak 6,3/10.

plakát

Uči no meido ga uzasugiru! (2018) (seriál) 

Z etického hlediska je příběh o ženě s takto nezdravou obsesí po malých děvčátkách, v kombinaci s věcmi které dokáže občas vypustit z úst, v podstatě čirým odpadem a je to něčím, z čeho by se neměla dělat legrace. Dokážu pochopit tento pohled na věc. Je to ale jenom komedie, přehnaná satira, kterou nemůže nikdo brát vážně, nejde (dle mého) o žádný pedo fan service, nejsou tu žádné přehnaně erotizující scény, scény s výrazným erotickým podtextem, takže za sebe se na to nedokážu dívat jen skrze prsty. Jde o občas i milý příběh se sympatickou hlavní dětskou hrdinkou, která má smutnou historii, několik psychologických problému a z toho všeho jí má (kromě jiného) pomoci žena s extrémním a naprosto nezdravým zájmem, o kterou má zájem další žena s naprosto přehnanými masochistickými sklony. Je to divné, je to šílené, často až pitomé, ale bohužel já se docela bavil... Takže u mě zde z velké části zastíní zábava jisté morální výhrady, které bych dokázal najít a pod 5,5/10 nakonec nejdu.

plakát

Ulysses: Jeanne d'Arc to renkin no kiši (2018) (seriál) 

Nějak mě nenapadá, co o téhle sérii míchající Johanku z Arku s kamenem mudrců říct jiného, než že je to pro mě jen taková docela nudná blbost. Drop po 4. díle - 2,5/10

plakát

Violet Evergarden (2018) (seriál) 

Nemám zde komentář a něco mi říká, že je nyní ten správný čas to napravit. I po skoro dvou letech nemám problém si příběh Violet bez problémů vybavit (minimálně jeho hlavní kostru), pamatuji si většinu postav a i svůj tehdejší dojem. Je tedy logické, že na rozdíl od některých z vás ve mě tohle anime určitě něco zanechalo. Stejně tak si hned vzpomenu na úchvatnou animaci a skvělou hudbu. Co se emocí týká, pak mě některé příběhy rozhodně oslovily a stejně tak mě zaujala i premisa filmu o předávání citů formou dopisů, v dnešní době moderních technologií nejspíš už dosti opomíjená. Pamatuji si ale také to, že (souhlasím se Zízou) některé příběhy ohledně těch emocí až příliš tlačily na pilu a tak mě to nikdy nedostalo tak silně a přirozeně, abych uvažoval o tom udělit tomuto seriálu hodnocení nejvyšší. Violet jsem si oblíbil, její snaha pochopit lidské city, především ten dle romantických básníků nejkrásnější, se mi líbila, stejně jako její skoro až strojová povaha, která se postupně ohlazuje. Za mě spokojenost a příjemný zážitek. 7,5/10 P.S. Pokud jste spíše pragmatik než romantik, pak samozřejmě uvidíte některé věci úplně obráceně, alespoň se ale všichni shodneme na tom, že animace je úchvatná, takže pokud chcete vidět pěkný obrázky...

plakát

Vzdálenější než vesmír (2018) (seriál) 

Očekával jsem, že mě MadHouse nezklame a přesně to se stalo. Dostal jsem sympatickou, milou a dobrodružnou cestu, která působila realisticky. Dostal jsem zábavu a občas i drama (předposlední epizoda strčí svou hloubkou do kapsy i Violet Evregarden), skutečné emoce, přátelství... Jistě, dala by se tomu vytknout určitá naivita, ale tady mi to vůbec nevadí, pomáhalo to se během sledování plně uvolnit. Vše toto v doprovodu příjemné a velmi povedené animace, kdy lokace na Antarktidě působí opravdu nádherně, i hudby. Zkrátka povedená dobrodružná cesta v doprovodu 4 sympatických dívek a dvou velmi přitažlivých žen (a pár dalších), která mě bavila stejně dobře, jako chvíle, které jsem v této sezóně strávil kempováním. Tedy hodnocení musí být zákonitě stejně a i zde napíšu, že toto je jedno z nejlepších anime sezóny "zima 2018". 8,4/10

plakát

3D kanodžo: Real Girl - Season 1 (2018) (série) 

Láska je těžká pro otaku (trochu jiné anime, ale hodí se to), obzvlášť když je vaše přítelkyně velmi přitažlivá normie holka a tak nikdo a ani vy nechápete, co s vámi vlastně dělá, proč s vámi vůbec je - ale láska je o tom být spolu, poznávat se a prostě to spolu vydržet v dobrém i zlém... Chápu, že hlavní hrdina to má těžké a chápu tu konfrontaci dvou světů, kterou nám zde autoři předvádějí, i když dle mého tak trochu přehnaně a dramaticky. Chápu i poměrně dobrá hodnocení, protože ta kvalita tady v některých ohledech je. Příběh má emoce a dokáže je i budit, sice jsou některé zápletky taková ta typická romantická klišé, ale až na jeden případ (který se objevil až teď v posledním dílu první série a kde jsem si při slovech, "nejsme pokrevní..." chtěl dát facepalm) s nimi dokážu bez problémů žít. Ony ty situace, kdy někdo má někoho rád a toho má rád i někdo jiný a toho má zase rád někdo další tak nějak k tomuhle životu patří a časem se do podobného vláčku, trojúhelníku, nebo jiného obrazce dostane asi každý, takže tak... Postavy nejsou ploché, každá má svoje klady a každá je v určitém směru tragická, nebo mnohem obyčejněji, má své nedostatky. Ne s každou jsem se dokázal sžít, některé mi příliš neimponovali a opět jsem se ujistil, že jak mám rád křehké dívky, tak dívat se na křehké chlapce (Itou) mě vůbec nebaví. Ale to je otázka preferencí... Hudba také není špatná a třeba ten opening k té romantice prostě sedí. Ale i tak se nemůžu dokopat k tomu, abych mohl říct, že mě to nějak extrémně bavilo. Není to tím, že bych si myslel, že romantické příběhy nejsou pro mě, pár už jsem jich viděl a občas jsem i docela citlivka, která dokáže dobrou romantiku prožít. Ale zkrátka já to tady celé nějak neprožíval, i když jsem zaregistroval některé povedené momenty, tak jedinou výraznou chválu, kterou dokážu teď v polovině příběhu (manga je již kompletně přeložená a ještě je v ní materiálu minimálně tak na jednu stejně dlouhou sérii) říct je, že to bude nejspíš i tak lepší než druhá letošní jarní romantika Tada-kun wa koi o shinai... Za mě 6/10

plakát

ACCA 13 ku kansacuka (2017) (seriál) 

Studio MadHouse si vybírá zpravidla látku, která by měla být pro diváka hodně zajímavá a u mě málokdy šlápli vedle. Tady se to v úvodu tváří také zajímavě a tak člověk hádá jestli se to rozjede ve směru vládního spiknutí, soubojů o moc v rámci vládní agentury, nebo jestli se budou řešit různé případy nejrůznějších podvodů a zločinů v rámci jednotlivých provincií. Dá se už od začátku i předpokládat, že tohle nebude ta show, která by chytla člověka tím, jak hezky vypadá (popravdě postavy nevypadají nikterak krásně nakreslené, ale takový bude asi styl původní mangy), kolik je v ní akce a násilí, tady to spíš vypadá, že se půjde po příběhu, že se budeme soustředit na řešení věcí rozumem než silou. No jo, ale problém je v tom, že tady se hodně mluví, málo se děje a všichni se tváří tajemně, ale ve skutečnosti se děje velký kulový a když už se něco stane, tak to působí dojmem, jako by to prostě jenom přišlo a s ničím to neotřáslo. I ty největší překvapení tady jsou podávány tak nějak suše a bez emocí a tak jde jakákoli atmosféra a zaujetí s každým přibývajícím dílem stále víc do kytek a já čekám, kdy se to rozjede a ono pořád nic. Zkrátka většinu času je to takové velké a dlouhé čekání na něco, co si myslíte že přijde, občas vám ten dojem přechází i v jistotu, ovšem čím déle čekáte, tím víc ukradené vám to začíná být a přemýšlíte, jestli to má vlastně cenu. Až přijde poslední díl, který je rozhodně nejlepším z celého seriálu a i když víceméně všemu dá nějaký ten smysl (takže to nakonec nevypadá jako ztracený čas) a já si ho docela užil, tak to stejně nedokáže zachránit tu zvláštním způsobem nezáživnou většinu, která mě zavedla až sem. Není to špatné, ale je to asi to nejnudnější a nejméně dramatické anime o vládním spiknutí, které jsem kdy viděl, ovšem díky poslední episodě, pár sympatickým charakterům a dobré hudbě končím na 5,2/10

plakát

Aho Girl (2017) (seriál) 

Čekat jakoukoli rozumnou myšlenku nebo třeba poklidnou show od japonské anime komedie co se prostě jmenuje "Hloupá holka" je naivní. Tohle je prostě pitomost neskutečných rozměrů, která lidskou ztřeštěnost a hloupost dovádí až do totálních extrémů. Zároveň je to ale podívaná plná energie a pitomých vtipů, kdy však díky poměrně sympatické hlavní hrdince to nepůsobí nikterak špatně, spíš naopak. Yoshiko je prostě živel, nespoutaná energie, která se chce jen bavit, jíst banány a motat se kolem svého kamaráda a lásky. A já si to praštěné, ukřičené a zvrácené děvče dokázal docela oblíbit. Mám rád lidi s neutuchajícím optimismem a chutí do života, kteří dávají těm méně nadšeným sílu a dokáží je nabýt pozitivní energií. A tak mě tahle podívaná, ať už sebehloupější, dokázala příjemně probrat a místy i pobavit. K Yoshiko je tu ještě Akuru, který je pravým opakem - zodpovědný, rozvážný a dobrý student a jejich vzájemná interakce je zajímavá a taky můžu potvrdit, že to má jistou jiskru (až na to mlácení...). Zbytek postav je tam ale víceméně jen do počtu a zábavnější interakce je mezi Yoshiko a bandou místních dětí, než mezi zbytkem vedlejších postav, včetně stalkerky, která je členkou studentské rady. Takže jako takové bláznivé a osvěžující letní anime jen tak na relax to může fungovat, ale je to zároveň neskutečná, prosťoučká blbost. A i když mě láká dát tomu tu 4. hvězdu, protože postava Yoshiko a ta energie co v tom byla mi přišly velmi osvěžující, neudělám to, protože mi to můj mozek prostě nedovolí a Yoshiko tu není aby mu zacpala hubu banánem... 6,3/10