Jeoffrey

Isekai i vracení se v čase (regrese) jsou teď v anime hodně populární, ale zkombinovat je takhle dohromady mi přišlo spíš divné než zajímavé. A i když mám obrovskou úctu k doktorům a k chirurgům především, přesto mě Doktorka Elise nedokázala dostatečně chytnout. Občas to bylo s tím hledáním diagnóz takové "Housovské", tvůrci se tu nebáli ukázat i nějakou tu operaci a autoři předlohy evidentně budou mít nějaké medicínské znalosti, ale ani tohle všechno mi seriál nedokázal kompletně prodat tak, abych se u toho nějak víc bavil, obzvlášť v sezóně, kdy se objevila i jiná podobná dívčina, která také využívala ve své sedmé časové smyčce znalosti z minulých životů, také letmo řešila nějakou tu romantiku s princem a občas i pletichy místní šlechty, ale oproti Elise měl tenhle druhý počin tak nějak víc šťávy, vizuálně lépe vypadal, dokonce i postavy mi tam byly milejší. Zkrátka chtě nechtě jsem srovnával (pro někoho možná nesrovnatelné, ale mě to dávalo smysl), a i když je Gekai Elise fajn seriál, na tu 4* u mě bohužel nemá. 6,3/10

Přesto, že už to z trailerů vypadalo jako neskutečná blbost, jsem chtěl dát seriálu šanci, protože ho režíroval Čizuru Mijawaki, který má na svědomí velkou část mé milované Gintami. Říkal jsem si, že by to mohlo být vtipné, nečekané, prostě fajn. Výsledný dojem po dvou dílech – zázrak se nestal, je to blbost!

Zmatenější pokračování Great Pretender si tvůrci nemohli reálně vymyslet. Je to film? Je to seriál? Je to to sequel, spin-off, nebo volné pokračovaní? A je tohle opravdu všechno, nebo bude příběh Dorothy pokračovat někam dál, nebo se v dalším pokračování opravdu vrátí stará dobrá parta? Spousta nových otázek a zatím žádné odpovědi. Každopádně k tomu, co jsem viděl – čekal jsem to podstatně lepší, zajímavější, zábavnější, promyšlenější. Doufal jsem, že původní partička nějak výrazně zasáhne do děje (jsou tu v podstatě jen jako cameo), a ne že budu pouze sledovat romantické a životní patálie Dorothy s amnézií, které budou v podstatě končit obdobně neurčitě, jako začaly. Navíc i celá zápletka kolem mafie a neustálého nahánění, zrad a kdo ví čeho ještě na mě působil tak nějak zmateně, a ne moc promyšleně, zkrátka jsem si to celé neužíval tolik, jako předchozí sezónu, necítil radost z toho, jak je vše spletité a ani uspokojení z toho, že se vše nějak rozmotalo. Ona ani samotná Dorothy, její nový objev Jei a jeho kámoš to pro mě moc netáhly. Ale nebylo to vysloveně marné, animačně i hudebně se nemá Razbliuto za co stydět, a i když ten příběh byl slabší, než jsem čekal, pořád se na to dalo bez problémů dívat a užívat si zdejší mafiánské prostředí. Za mě slabší nadprůměr. 5,5/10

Nebudu lhát, čekal jsem, že to bude lepší. Po tom, jak byly karty rozdány v první sérii, jsem si dokázal představit mnohem zajímavější příběh a mnohem akčnější podívanou než co jsem nakonec dostal. Sice mě některé zvraty mile překvapily, ale celé to propojení s minulostí, černý rytíř a joker na mě ve výsledku příliš nezapůsobili. Zkrátka i tahle sezóna, která právě skončila (i když je ještě oznámený jeden speciální díl) je zase jenom šestka. 6/10

Druhá série Hikari no ó bude určitě pro někoho úžasnou kulminací geniálního příběhu, ale já jsem si většinu seriálu připadal jak živočichář Béďa, když se dívá na umučení svatého Šebestiána. Zkrátka tu pořád někdo někam chodí, neustále se o něčem prázdně tlachá a furt tu lítaj nějaký svatý (dobře tady bohové) … Čekal jsem velké věci, na město, kde se pohybovali naši hrdinové, se chystal obrovský útok, který se ale odehrál úplně mimo obrazovku a z útočníků jsme tu viděli za celou sérii celkem dva! Hlavní hrdina se podstatnou dobu příběhu vyrovnává s tím, že mimo záběr skoro všechny nepřátele zabil, drama vybudované na něčem, co jsem ani neviděl! K tomu šílený yapfest o zdejších bozích, o tom, jak lidé zničili a ničí Zemi, neustále chození tam a zase zpátky bez nějakého výsledku, kolikrát z hodně divných důvodů, spousta konfrontace plná mizerně animovaných soubojů proložená sice krásnými, ale atmosféru bourajícími, arty. Všechno tak prázdné a mdlé, plné rádoby důležitých dialogů, u kterých jsem si ale připadal, jak když čtu další vedlejšák z Genshinu. Aspoň že samotné finále bylo relativně uspokojivé, vše se solidně uzavřelo, i když to bylo opět plné expozice formou kecání o životě brouka… Vizuálně je i tahle série stejně unikátní, jako byla ta první, styl má jak z 80. možná 90. let, forma obrazového vyprávění velmi svébytná, využívající někdy skoro až filmové, jindy zase doslova komiksové, postupy během zaměřování se na různé detaily a postavy, občas doplněná nádhernými uměleckými arty, které bych klidně zarámoval a hodil si na zeď – takový zvláštní mišmaš, který se mi často líbil, pokud tu zrovna nebylo cokoli v pohybu, protože jakýkoli pohyb, především v soubojích, vypadal jak když ho animoval a stříhal úplný amatér. Na to jak mě seriál zaujal, jak jsem si ho v první sérii vlastně i docela užíval a byl zvědavý, co přijde, mě druhá polovina doslova nudila, to, co jsem chtěl vidět a co mě zajímalo, se odehrávalo většinou mimo záběr, nebo se vše neskutečně okecávalo a okecávalo, takže jsem často ztrácel pozornost a tak bych vám ani nedokázal přesně vysvětlit, co že se tu odehrálo, mám jen základní představu. Zkrátka tohle mě nebavilo, jediné, co se mi tu trochu líbilo, byla forma, ale obsah mě často doslova ubíjel. Jaká škoda, kdyby se tu víc ukazovalo a méně mluvilo, kdyby se místo vypisování dialogů Mamoru taky trochu zamyslel nad reálným scénářem a režií - tím, co chce divák vidět, pak by tenhle seriál možná dokázal strhnout víc lidí než jen artové fanatiky a pseudointelektuály, kteří v tomhle plkání možná najdou smysl života, vesmíru a tak vůbec… Za mě prázdných, znuděných, zklamaných 3,5/10.

„Jsem ostřílený anime fanoušek – někdo kdo viděl v anime už všechno, mě nezlomíte takhle jednoduchým a repetitivním seriálem! Nepovede se vám mě rozesmát takhle prostými vtipy. Nerozněžníte mě všemi těmi milými a sympatickými postavami a zvířátky a vůbec tou vaší snahou o vysloveně hřejivý zážitek. Viděl jsem anime o ospalé princezně v hradě démonů, mě nemůžete překvapit tím, že budete obracet moje očekávání o 180 stupňů a že tak uděláte z mučení něco, co bych sám chtěl zažít. Ne, určitě mě nezlomíte, nestane se, že budu mít celý díl na tváři úsměv, budu se smát všem těm jednoduchým vtipům, popkulturním odkazům a parodii. Určitě si tu neoblíbím každou jednu postavu, včetně toho „strašlivého“ pána démonů a nebudu přát princezně spoustu „mučení“ se svými novými kamarády…“ A na závěr mé malé tajemství: „Nemám srdce tomuhle seriálu dát méně jak 7,5/10 a musím přiznat, že se těším na další řadu.“

Fluffy Paradise jsem si užil, mám rád tyhle roztomilé a příjemné série, které nejsou nijak extra náročné a dá se u nich dobře relaxovat (obzvlášť si jich cením v zimě, kdy je venku pošmourno, brzy se stmívá a moje celková nálada je často tak nějak – mizerná). Hlavní hrdinka je velmi milá, její snaha chránit všechna ta „nepochopená“ monstra (Goblin Slayer by se z Nefertimy asi zbláznil) je mi sympatická, protože kdo by neměl rád roztomilou malou holčinu, která se především snaží všem pomáhat a jejím hlavním cílem je pohladit si každé chlupaté stvoření, které se tu namane. Co se příběhu týká, na jednu stranu nad ním nechci moc přemýšlet, protože mi připadá, že některá rádoby velká dramata se s tím roztomilým a sympatickým laděním seriálu tak trochu tlučou a občas si také říkám, že některé problémy by se daly vyřešit mnohem rychleji, navíc ani hrdinčin plán na rezervaci pro příšery mě zatím úplně nepřesvědčil (snad ta monstra dopadnou lépe, než Indiáni v Americe) na druhou stranu minimálně u celé té poslední bitvy jsem nakonec dokázal ocenit, že se autor snažil vyřešit problém relativně uspokojivě pro obě strany, takové to „vlk se nažral, ale koza zůstala celá“, plus mě pořád zajímá, co se za celou tou migrací potvor na sever skrývá a co je tedy tím hlavním hybatelem v pozadí. Zkrátka i když jsou v příběhu nějaké díry, věci, které by se daly vyřešit lépe, přesto mě zaujal, což je u seriálu, který má být primárně o roztomilosti, chlupatých zvířátkách a malé holčině, která se chce s každou touhle příšerou skamarádit vlastně velký úspěch (bohužel ale příliš nevěřím, že bych se dočkal další řady, to se u těchto seriálů moc nestává). Animace je velmi líbivá, hudba též, většina postav mi byla celkem sympatická, nikdo mi tu vysloveně nevadil… Za mě si první dokončené anime v této sezóně odnese 7/10 a jako takový ten trošku dramatičtější, ale pořád velmi dobrý a roztomilý Večerníček to na nedělní zimní večery fungovalo.

Je to pták? Je to letadlo? Je to Superman? NE! Je to Wyvern! Je to Alus hvězdný běžec! No asi takhle, pokud se chcete dívat na příběh, kde se mezi sebou rube banda rozmanitých lidí a stvoření s širokou paletou různých šílených schopností a třeba Drifters už jste viděli a líbilo se, pak by tenhle seriál mohl být něco pro vás. První díl je dostatečně šokující a cool na to, aby vás úspěšně zaháčkoval a díky tomu pak dokážete přežít hned několik dílů, kde jsou vám neustále představovány další a další postavy ve stylu: „Tohle je Nihilo, Nihilo je cool!“ A v dalším díle, nebo někdy už v druhé polovině toho samého dílu se zase dozvíte: „Tohle je Kia, Kia je cool!“ a takhle to jede tak dlouho, že už nevíte, jestli se máte smát, vypnout to, nebo jen čekat, kdy to skončí… A na pozadí představování postav se rozvíjí příběh, který si ale neuzme tolik vaší pozornosti, jako představování charakterů, navíc ani není nijak složitý, a to důležité vám ten samý vypravěč, který vám představuje postavy, zopakuje na začátku každého dílu, jak malému děcku. V druhé polovině konečně dochází na konfrontaci obou stran konfliktu, vypukne válka, lidé umírají, přichází drama a všechny ty cool postavy konečně bojují mezi sebou, tahle část byla hodně fajn, i když co se šílených soubojů týká a jejich atmosféry, již zmínění Drifters mi asi přišli lepší. Navíc s tím, kolik tu máme postav, jak mi je režie sice zajímavě, ale pořád docela mělce (protože tu těch postav máme vážně docela dost) představila, pro mě to drama příliš nefunguje a když někdo umře, tak nic necítím. Vlastně tu ani nemám žádného favorita, kdo se stane hrdinou je mi i teď na konci první série docela putna. Přitom ten příběh, když se na něj opravdu zaměřím, tak má co nabídnout, jsou tam určitá zajímavá tajemství (třeba celý ten isekai přesah, nebo ona palčivá otázka, kdo zabil pána démonů), může z toho pořád v další sérii něco být, nebo to také může být (ne)obyčejný tournament arc, kde se budou naši kandidáti na hrdinu mlátit v aréně. Za sebe vsázím spíš na to druhé, což mě sice dokáže zabavit, ale asi ne úplně nadchnout. Zkrátka Išura je zatím jen jednoduchá fantasy rubačka, jejíž hlavní silou je rozmanitost zdejších postav a jejich schopností, vše jede na rule of cool, ale bohužel mě to neoslnilo natolik, abych chtěl dát víc jak lehce nadprůměrných 6/10, ale na druhou řadu se podívám, i kdyby to byla jen čistá řezničina. Byl to pták? Bylo to letadlo? NE! Byl to Dakai Straka!  

Ono asi k téhle třetí sérii není nic moc co říct, pokud jste si jako já užívali ty předchozí, tak ani zde nebudete zklamaní. Školní intriky pokračují, do cesty se hlavnímu hrdinovi staví stále další a silnější nepřátelé a ani ti již poražení neřekli poslední slovo, i když vlastně někteří asi ano, protože skončil školní rok a celý jeden ročník nás opustil (i když něco mi říká, že některé postavy se stejně ještě někdy někde objeví). Pořád je to jako sledovat šachy, pořád mi seriál přijde poměrně chytrý a uvěřitelný a jsem zvědavý co bude dál. Tajemství bílého pokoje se opět trošku poodhalila, některé vedlejší charaktery se zajímavě rozvinuli, jiné nečekaně překvapili tím, co jsou vlastně zač. Dokonce mě pobavil i samotný konec u kterého si nejsem vůbec jistý, jak moc je to romantika a nakolik je to jen další sociální experiment hlavního hrdiny, a hlavně kam se zrovna tohle celé dál vyvine. Pro mě i třetí série stabilních 8/10.

Nejlepším anime o hendikepované dívčině stále zůstává Koe no Katači a nejlepší romantikou téhle anime sezóny je druhá řada Dangers in my Heart, přesto však je Jubisaki to renren velmi zdařilým romantickým anime s velmi hezkou animací, hudbou a naprosto skvělou a roztomilou hlavní hrdinkou. On i ten hlavní hrdina je velmi zajímavý, na poměry japonského anime absolutně neobvyklý až divný, ovšem vzhledem k jeho příběhu je to vlastně docela logické. O čem mluvím? Japonci obecně jsou hodně rezervovaní a velice si cení svého osobního prostoru. Ale Icuomi je přesně takový ten extrovert, co na nějaký osobní prostor příliš nehledí a je klidně schopný na ulici chytit kolem ramen v podstatě cizího člověka, nebo dívku kterou právě poznal chlácholivě pohladit po vlasech. Pro Japonce, ale i průměrného českého introverta je tohle skoro až creepy. Jak jsem však psal, dává to smysl, protože Icuomi byl od malička vychovávaný v Německu, a tak má ohledně chování i díky své vyloženě extrovertní povaze úplně jiné standardy. Projevuje se to i v tom, jak je zde Icuomi iniciativní ohledně něžností a polibků. Z části je toto celé vyobrazení hlavního hrdiny i odrazem toho, jak si japonský autor představuje průměrného energického Němce (nebo Evropana obecně), občas přitažené za vlasy, že i nám to může připadat zvláštní. Mě byl však Icuomi velmi sympatický, mám rád otevřené a upřímně lidi, co říkají, co si myslí, stejně tak je mi milá jeho snaha poznávat svět a vlastně i rozšířit svět naší hrdinky a stát se jeho součástí. Vůbec celý ten protikladný pohled dvou romantických rivalů (a i celé společnosti) na hendikepované děvče, kdy jeden by jí nejraději držel zavřenou někde v bezpečí, zatímco druhý by jí chtěl ukázat krásy světa, byl hodně zajímavý, škoda že se s tím zatím trošku víc nepracovalo. Povedené tu je i téma neopětované lásky a co s tím, jak to zdejší postavy řeší. Zde však musím přidat jednu drobnou výtku, v celé sérii není snad žádné drama – jakoby láska a romantika byla jen procházkou růžovým sadem s růžovými brýlemi a v padesáti odstínech růžové a veškerá rivalita a problémy se daly vyřešit klidnou chlapskou domluvou nebo pár slzami. Zkrátka na můj vkus to bylo až moc sladké, což sice hezky ladilo k povaze naší hrdinky a všemu tomu červenání, ale nezaznamenal jsem nějaký silný moment, díky kterému bych si byl na 100% jistý, že na seriál nezapomenu, což by byla škoda. Ještě jednu připomínku bych asi našel, než tohle celé uzavřu. Už z traileru se lze všimnout, jak zde mají mužské postavy výrazné rty. Počítal jsem, že s tím bude seriál pracovat, že to je kvůli lepšímu vyobrazení odezírání ze rtů a ano, je to tak, ale opravdu využité je to za celou dobu jen jednou, mnohem větší důraz je tu na ruce a znakování. Každopádně Jubisaki no renren mě nezklamal, byl to velmi milý romantický seriál, který si těch 8/10 ode mě zaslouží, plný počet nedám, protože mohl být v některých ohledech lepší, silnější a zajímavější, ovšem i tak to byla velmi dobrá podívaná.