Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Animovaný
  • Akční
  • Komedie
  • Krátkometrážní
  • Drama

Recenze (1 701)

plakát

Wataši, nórjoku wa heikinči dette itta jo ne! (2019) (seriál) 

Může být špatná adaptace dobrým anime? No podle mého za určitých okolností klidně může... Ale nejprve si popovídáme o tom, proč je tahle adaptace tak špatná a co vede poměrně velkou část fanoušků předlohy (novela) i další, dle nich přesnější adaptace (manga), k tomu, že tohle anime tak brutálně kritizují, což se nakonec třeba i podepisuje na výsledných hodnoceních na různých databázích (MAL, AL). Zkrátka k tomu abychom lépe pochopili co všechno je tu prý špatně, je třeba se seznámit s předlohou, díky čemuž dokážete opravdu snadno najít spoustu rozdílů... Například? V tomto anime je strašná spousta událostí zpřeházených. Jsou vynechány některé úvodní části, ke kterým se anime vrací pouze formou flash backů až mnohem později. Některé postavy (třeba Nano) mají totálně odlišný design. Další postava, hned ta úplně první záporačka, je pouze v anime a její kvality jsou někde na úrovni Rakeťáků. No a největším problémem, který zde je, je samotné ladění tohoto anime. Zatímco předloha je zábavným příběhem s tajemným, až lehce temným podtónem, tady je to především veselé povídání o roztomilých děvčátkách plné memů a popkulturních narážek, které svým přehnaným blázněním často z velké části zabíjí jakoukoli serióznost, temnotu i tajemství. Spousta zápletek v anime má naprosto nahodilé vyústění, vše ve snaze poskytnout co nejvtipnější okamžik a je jedno, jestli se to tam hodí, nebo jestli z toho člověku jde hlava kolem. Některé zlé jazyky dokonce tvrdí, že například to, jak již zmíněný Nano v anime vypadá, mělo pouze jediný smysl - jeden povedený vtípek s narážkou na Pokémony... Tedy fanoušci novely i mangy vidí, jak někdo vzal pro ně zajímavý a originální příběh a udělal z něj naprosto uvolněnou klaun fiestu a vybral jen některé důležité momenty z pro ně spletitého příběhu a ještě je pokroutil! A pro to všechno je to evidentně špatná adaptace... No ale pak jsou tady tací, kteří novelu neznají, kteří si anime pustili jen proto, že se jim třeba líbí fantasy žánr, nebo roztomilé dívenky. Některým se to dokonce bude i velice líbit, protože ono je to zábavné, uvolněné, ty vtípky, ať už jakkoli pitomé, jsou směšné, má to spoustu odkazů na další (nejen) anime, které poznáte. Charaktery jsou sympatické, vyústění některých situací je občas dost originální... No a pokud vydržíte až do konce první série, tak dostanete (ne)jasné sdělení, že i tady bude tajemno, že i ve zdejším anime světě není vše tak úplně v pořádku a třeba i tohle vás hodně zaujme... Tedy pro někoho to rozhodně bude velmi dobrým anime. Ale co Jeoffrey? Po pravdě asi docela chápu směr, kterým se studio (Project No.9) vydalo. Přijde mi, že autoři nejspíš necílí na nějaké další pokračování a proto nechtěli naplno rozvíjet celý příběh, protože kdyby jeli podle předlohy, tak by se během těch 12 dílů nejspíš příliš daleko nedostali a možná by to málo ani nikoho extra nezaujalo. Místo toho si vybrali jen ty podle nich nejlepší a nejvtipnější momenty, okořenili to dalšími vtípky a volně spojili. Tím, že jako hlavní fokus vybrali zábavu na úkor příběhu ale všechny tyhle díry a nedostatky nevadí tolik jako když je provedete třeba u Arifurety. Proč? Protože Arifuretu máte brát vážně, což s dírami v příběhu a mizernou expozicí a výpravou nejde. U komedie jde ale primárně o to se uvolnit, pobavit se - zkrátka tady se tohle dá do jisté míry přehlížet. A tak nemám potřebu být nějak extrémně nasraný, že si jde anime z velké části svým vlastním směrem. Bavilo mě a o to přece jde! 7/10

plakát

Profesionální provokatérka Takagi - Série 1 (2018) (série) 

Ze svých drobných romantických zkušeností můžu potvrdit, že je zábavné škádlit a lehce si dobírat někoho, koho máte rádi. Stejně tak můžu potvrdit, že se díky tomu dá spousta věcí odvodit, druhou osobu i malinko poznat, zkrátka když jste trošku všímaví (a to většinou u někoho na kom vám záleží jste) tak dokážete někdy i předvídat, co se dotyčnému honí hlavou. No a ze svých zkušeností, jakožto divák mohu potvrdit, že na seriál založený na takovémto vztahu se zpravidla i velmi dobře dívá. Když je ústřední dvojice vyvážená, správně se nadávkuje zábava i romantika a dá se tomu nějaký posun vztahů i charakterů - tak máte něco jako třeba Lovely Complex... Můj největší problém s tímto anime a fakt, že jsem se rozhodl dát mu nadprůměrné hodnocení až na úplném konci první série totiž pramení z toho, že ústřední dvojice zde vůbec vyvážená není a jejich charaktery se většinu času vůbec nikam nevyvíjí. U Takagi by mi druhá jmenovaná výtka vůbec nevadila, Takagi je úžasná postava je roztomilá, vtipná, chytrá... Zkrátka je to děvče, které by mě dokázalo bavit snad celý život, ale zato Nishikata. Ten chlapec je neskutečně průhledný, jeho plány hodně naivní a tím, že se tak moc stydí nemá šanci s dívkou držet krok. Kdyby to celé nemělo romantický přesah a nebýt posledních dvou dílů, které mě z části přesvědčili o tom, že hlavní hrdina by mohl v budoucnu něco předvést, tak bych hodnocení nezměnil, ale takhle - ale jo, je to sympatické anime (hlavně díky hlavní hrdince) s líbivou animací (která dělá Takagi ještě sympatičtější) i hudbou a s dávkou vtipu... 7/10

plakát

Kakegurui - Season 1 (2017) (série) 

Hazard může být vzrušující, hazard může být dokonce velmi vzrušující! Hazard může být až tak vzrušující, že vám přinese orgasmický zážitek a vsadím se že podobně silně to budou vnímat i někteří diváci. Sledovat postavy na vrcholu rozkoše může být přeci tak sexy... Nic jiného tam totiž podle mě není, ale když vidím ta kladná hodnocení a postavení třeba v sezónním žebříčku na Anichartu a i MALu, tak tu prý mám k dnešnímu dni nejpopulárnější (= nejsledovanější) anime sezóny. A při tom kromě té myšlenky, jak moc napínavé může být nevědomí vítězství při hazardu a spoustě šťavnatých pohledů a opravdu silných orgasmů několika postav jsem tam nic extra nenašel. Postavy jsou vcelku klišé, hry jsou sice rozmanité, ale většinou dost podivné a není ničím novým, že se tady podvádí, ale každý podvod je většinou odhalen a využit proti tomu, kdo si dovolil takto znesvětit posvátný rituál, kterým hraní her je. Jistě, napětí by se dalo místy krájet, což většina postav opět doprovodí extrémně nadšenými výrazy na hranici sexuálního uspokojení, ale tak stejně člověk podvědomě tuší, že hlavní hrdinka to nějak dá i když jde o život a tak spíš sází na to, jak moc uvedená hra Yumeko nadchne a kdo bude dřív "na vrcholu blaha", zda Yumeko, nebo soupeř... Zvláštní koncept, který útočí zajímavým stylem na pozornost diváka a u mě se podařilo jí vlastně bez problémů udržet. Je to dost nízké, ale funguje to, možná to i někoho hodně baví a někomu to bude možná i extrémně příjemné... Zbytek už je jen vcelku slušná animace i hudba a příběh o tom, kdy se nový student postaví školní radě a prokousává se až k boji s její předsedkyní - tohle už tu vše párkrát bylo... Takže i když se mě neustále snažili autoři přesvědčit o tom, jak vzrušující tohle je jízda a všechny postavy si jí náležitě užili, já to projel jen s lehkým zaujetí a tak víc jak 6/10 nedám.

plakát

Hataage! Kemono miči (2019) (seriál) 

Pojďme se podívat na to, jak profesionální wrestler s duší Zdeňka Srstky sní o tom, že najde, nebo ideálně sám vybuduje ono kouzelné místo, o kterém nám zpívá Marta Kubišová a to třeba i v jiném fantasy světě... Pojďme se také podívat na to jak autor Konosuby z velké části kopíruje sám sebe... Řekněme si upřímně, že q66 má pravdu, prvních několik episod je povedených, vtipy jsou skvěle provedené, načasování je dobré a funguje, dokonce i jeden z prvních soubojů, ten s králem orků, je hodně dynamický, skvěle animovaný a má parádní atmosféru. Jistě, má to ze začátku i momenty (třeba to jak Genzo ukazuje trojhlavým psům, kdo je tady Alfa), kdy si říkáte, že tohle už je spíš cringe než zábava, ale v podstatě to nějak extrémně nevadí. Největší problém ale je, že se to všechno strašně rychle vyčerpá. Vtípky se opakují, že až přestávají být vtipné. Postavy reagují neustále stejně - očekávaně a tak se časem přestávám smát a i ta akce je díl od dílu slabší. A tak se za chvíli bavíte už asi jenom tím, že si srovnáváte zdejší postavy s těmi z Konosuby, jak málo vás něco překvapí či pobaví... Pak očekáváte změnu s příchodem hlavního Genzova soka, ale ono se nic moc nekoná. Poslední díl je už jen snaha o epický finiš s velkolepým soubojem, z kterého ale nemám pocit, že by byl jakkoli lepší, než ten již zmíněný s králem orků z prvních dílů. Zde za to můžou hlavně statické střihy, které v kombinaci s probíhajícím dialogem prostě jen vypadají divně. Postavy jsou jakousi podivnou sbírkou úchylek, kde některé mohou být zajímavé, nebo třeba i milé, ale když nakonec považujete za nejlepší postavu bráchu Ferdy mravence, který je tam ve vedlejší roli, ale pořád je vlastně nejplatnějším členem celého ansámblu, pak je něco možná lehce špatně. Ach jo, tak hezky to začalo, tak dobře jsem se ze začátku bavil a teď na konci už je to jen nic moc... 5,3/10

plakát

Hókago saikoro Club (2019) (seriál) 

Scalpelexis poměrně rychle a velice přesně vystihl základní kostru celého tohohle seriálu. Na jedné straně máme nějaké to drobné hraní, kde se seznámíme s pravidly a trošku (ale opravdu jen malinko) si něco zahrajeme a do toho všeho je třeba řešit nějaké ty drobné i rádoby zásadní životní trably. Problém je ale hlavně v tom, že hraní je málo a všechny ty problémy nejsou ani z poloviny tak originální, dramatické čí nějak jinak zajímavé. Navíc je to klasické anime o partě mladých dívek se základní premisou, kterou zná už přeci každý, tedy že "přátelství vyřeší každý problém". A tak jsou zápletky průhledné jak sklo a bez jakéhokoli dalšího, něčím povedeného přesahu. Ale i tak, pokud máte rádi odpočinková, nenáročná anime s mladými dívkami, pak se na to dá bez problémů koukat. Není tam nic, co by mě nějak vytáčelo, uráželo či jinak negativně zasáhlo, ale zároveň je tam jen velmi málo věcí, které by mě zaujali a uvízli v hlavě. Takže nakonec asi jediné, co si z tohoto anime odnesu je pár rad, na které bych ale asi také přišel (třeba že když tvoříte hru, tak byste jí měli někomu dát zkusit zahrát...), pár obecných faktů, které by ale nebylo těžké si zjistit (například že spousta her vznikla tím, že někdo prostě změnil, či upravil pravidla nějaké již existující hry) a možná i nějakou tu obecnou herní strategii, i když ne, co se nových strategií a triků týká, tak tady bude pro mě přínos 0. Když si k tomu přičtu nijak extra animaci, poměrně šablonovité (ale snesitelné) charaktery a nevýraznou hudbu, pak se za sebe celkově dostávám na slabý průměr. 4,6/10

plakát

Sangacu no Lion - Season 1 (2016) (série) 

Dobře, nakonec mě to přesvědčilo, že si to nadprůměrné hodnocení zaslouží i když mi trvalo neskutečně dlouho zvyknout si na to tempo a smířit se se všemi těmi humornými vsuvkami, které mi místy kazily dojem i atmosféru a byly často v neskutečném kontrastu s vážnými věcmi, na které seriál cílí. Každopádně je pravda, že něco takového se opravdu málo vidí a že i když je tempo pomalé a vývoj hlavního charakteru je ještě pomalejší i tak to dokáže zaujmout a donutit člověka přemýšlet. Máme tady outsidera, člověka uzavřeného ve svém světě, který se nám pomalu otevírá a mi pronikáme do jeho světa, který je na jednu stranu depresivní a na druhou stranu zase v některých momentech docela krásný. Vše je vysvětlováno převážně v náznacích, člověk si musí hodně domýšlet a snažit se do postav vcítit. Vedlejších postav je tu hodně a o každé se něco dozvíme, ale opět se nám tyto postavy představují postupně a velmi pozvolna. Zkrátka ve výsledku je to docela hluboké, komplexní a poměrně dobře zpracované nahlédnutí do života jednoho člověka věnujícího se sportu, který by nemusel každého nadchnout a dovedu si představit, že se najde mnoho těch, kteří to po pár dílech vzdají. Co se týká stylu animace ten je hodně osobitý a nebudu tvrdit, že se mi kdoví jak líbil. Hudební stránka však byla velmi dobrá. Takže po zralé úvaze a vzhledem k faktu, že jsem si nakonec k hlavnímu hrdinovi našel cestičku a objevil několik velmi zajímavých postav (třeba Shimada, Souya...) končím s první sérií na 7/10 a budu pokračovat na podzim 2017 dalšími díly.

plakát

It's My Life (2019) 

Pokud neznáte mangu, tak vám tohle krátké OVA, které vás prakticky hodí někam daleko za začátek příběhu (do kterého vás stručně uvede) a pouze představí jednotlivé postavy, nic moc extra nepoví. Pro fanoušky předlohy a účastníky sbírky na tento projekt (krátké anime promo mangy) je to splněným snem. Já jsem v té první kategorii, tedy tohle bylo mé první setkání (zaujal mě obsah a fakt, že jde o fantasy a komedii). Ovšem atmosféra tohohle krátkého počinu se mi líbila, některé postavy mě zaujaly, jiné by mě dost možná časem štvaly. Těch pár vtípků bylo spíš z kategorie slabších. Ale i tak mě to alespoň trošku zaujalo, tedy to nebyla marná snaha. 4,7/10

plakát

Basilisk: Kóga ninpó čó - Season 1 (2005) (série) 

Tohle anime je opravdu masakr. Sice to ze začátku vypadá jako příběh ve stylu Romeo a Julie, ale to se velice rychle zvrhne v naprosto brutální řežbu mezi příslušníky dvou klanů, kde skoro v každém díle někdo umře. Dále to má úžasnou atmosféru, hromady násilí a místy dosti slušnou syrovost, která z tohoto díla dělá skutečnou perlu mezi sériemi s označením akční. Navíc celý příběh je parádně zpracovaný a tak kromě všeho toho zabíjení to umí občas i docela slušně překvapit opravdu zajímavými zvraty a jsou zde i dosti silné emotivní momenty. Charaktery nejsou sice nějak extrémně komplikované, ale určitě jsou docela dobře propracované a určitě si najdete někoho koho si oblíbíte (u mě Gennosuke, Obor, Koshirou, Hotarubi, Saemon...) a které budete nesnášet (u mě Tenzen, Jingorou, Shougen...). Konec je velmi emotivní a povedený... Takže pokud máte rádi animované násilí a epickou akci, pak je Basilisk právě pro vás. 9/10

plakát

Slayers - Lina, postrach banditů - Série 1 (1995) (série) 

Původní komentář z roku 2015: Určitě jedna z nejlepších hlavních hrdinek, které jsem kdy viděl Lina Inverse v jedné z nejzábavnějších anime fantasy a spolu s ní parta opravdu unikátních charakterů, kteří jí parádně doplňují. Oproti filmům a OVA, které jsem viděl před tím, (protože dějem seriálu předchází a já chtěl jít příběhem chronologicky) mi přišla tato první série mnohem zábavnější a chemie mezi hlavními postavami byla podle mě o malinko lepší. Nic proti Naze the Serpent, jejím "dvojčátkům" a děsivému smíchu, ale Gourry, Zel a Amelie (bez Sylphiel bych se možná i obešel) byly jako podpora hlavní hrdinky daleko rozmanitější a pro mě zajímavější, i když by mi vůbec nevadilo, kdyby tuto elitu Naga doplnila, třeba místo již zmíněné Sylphiel... Jistě má to pár nedostatků a humor může být místy lehce infantilní a pro někoho i šílený, ale to je tak nějak přesně ten druh zábavy pro mě, takže u mě maximální spokojenost s tímto dílem a jediné zamyšlení, které mě před pokračováním (další sérií) napadá je, proč jsem na toto anime nenarazil dřív? 9/10

plakát

Sedm smrtelných hříchů - Série 1 (2014) (série) 

Velmi povedený Shounen s pěknou animací i hudbou, zajímavými postavami a vcelku jednoduchým dějem. Koncept sedmi smrtelných hříchů jako hlavních postav se mi líbí a i ta princezna jako hlavní hrdinka, která je, jak už se v tomto žánru často stává, vlastně totálně nepoužitelná, má vcelku slušnou snahu nějak přispět a nakonec i slušně překvapí. Dokonce se mi líbilo i to hrdinné prase Hawk. Když to vezmu kolem a kolem, nemám vůbec co vytknout a v závěrečných dílech se to navíc dostává do stádia plného opravdu epických soubojů které se přibližují i dílkům, jako je starý dobrý One Piece. A tak musím říct, že mě NnT neskutečně chytlo a příští týden začnu číst mangu, protože mě pokračování tohohle příběhu neskutečně zajímá. Hodnocení je u mě jasné - 5* (9,5/10).