Jeoffrey

Kdybych se jmenoval Bender Rodríguez, tak bych si asi tuhle podívanou užil mnohem víc, ale i tak musím konstatovat, že některé záběry na svět složený z ozubených koleček působil zajímavě a impozantně. Takže prostředí má jistý potenciál, ale to je víceméně asi všechno... Celý zásadní problém už tady popsal Scalp - prostě tady nám nacpali dohromady tolik ozubených koleček, že on ten stroj nějak běží, ale nikdo vlastně neví co má být jeho účelem a tak i když se snaží plnit hned několik funkcí, jako třeba filosofovat o podstatě lidství, vytvářet jakýsi politický konflikt, předvádět strhující akci, útočit na naše emoce a i na ty nižší lidské pudy, tak nic nedělá efektivně a kvalitně. Tohle soukolí prostě skoro vůbec nefunguje a podivná kombinace postav tomu také moc nepomáhá. Prostě tatík shouta, máma loli, dcera robo-loli a její starší sestra co po ní tatík shouta vilně slintá - to je horší než Velmi křehké obvody... Ale i tak jsem to dokoukal a nijak extrémně mě to neštvalo (i když - promrhaný potenciál...) ovšem tuším, že to i brzy zapomenu. 3,7/10

Když to vezmu spravedlivě, tak je Coco asi nejlepším animovaným filmem tohohle roku. Je to krásně barevné, má to drive, postavy jsou sympatické, je to zábavné a příběh je opět (na Pixar) velmi slušný. Emoce jsou skvěle zvládnuté a v samotném závěru jsem se málem neubránil nějaké té slze. Co se negativ týká, tak je to místy hodně předvídatelné (kdo je Hector?), někdy lehce neuvěřitelné (opravdu může rodina až takhle důsledně zakazovat hudbu?) a první polovina filmu je mnohem méně zajímavá, než ta druhá. Při závěrečném hodnocení jsem si to srovnával především s loňským Kubem a Knihou života z roku 2014 (protože ten námět k tomu prostě svádí) a o výsledku mám nakonec jasno - 8,4/10.

"Jsem světoznámý lupič Arséne Lupin a přišel jsem, abych ukradl tvé srdce..." Už po prvním díle je naprosto jasné, že jste natrefili na průměrné generické shoujo, kde bude spousta krásných chlapců, kteří budou tentokrát představovat různé románové postavy a kteří budou zachraňovat další dívku v nesnázích s velkýma smutnýma očima a dlouhým smutným příběhem... Tedy nic pro obyčejné mužské publikum, protože mladý Drákula v podobě blonďatého shouty zabije i poslední iluze o zajímavých postavách. Přesto jsem to dokoukal až do konce a teď tady sedím a přemýšlím, proč mě tohle tak neotravovalo jako třeba Sengoku Night Blood, které jsem vydržel (a to s obtížemi) jen první díl. Možná to bude proto, že Lupin byl docela sympatický, i když pak si vybavím všechny ty jeho šílené a klišé hlášky, rádoby epické momenty... Ne tím to nebylo. Možná to bylo kvůli příběhu, který občas vypadal zajímavě a nečekaně... Pak se mi ale vybaví ta hromada nesmyslů u kterých jsem se chytal za hlavu... Ne tohle to taky asi nebylo. Cardia - hlavní hrdinka působila roztomile, měla hned několik momentů, kdy ve mě probouzela ochranitelské pudy a kdy jsem chápal, proč se kolem ní ten pánský harém motá. Prostě děvče v nesnázích a asi hodně dobře napsané... To by mohlo být ono a když si k tomu přihodím tu šílenou romantiku, která byla místy neskutečně přehnaná (ale tak je to shoujo), ale u mě pořád sem tam fungovala... Ale jo, sice žádná sláva, ale dokoukal jsem to...3,5/10

Že prý když budete investovat své city dostatečně dlouho do nějaké věci, tak máte možnost, že vám ožije. No a nečekaně se změní v mladou, pohlednou dívku, která se vám bude nabízet při nejrůznějších příležitostech. Jako nápad to zní zajímavě, ale to byste nesměli být totální stydlivý a nepolíbený panic, který zrudne při první příležitosti a dostává hysterické záchvaty v intervalech 3x za díl, pak by pro vás měla tahle premisa nějaký smysl. Hlavní hrdina za mě zase jednou tragédie (se pak lidé diví, že dávám High School DxD vysoké hodnocení, ale Issei je proti tomuhle prostě pán!!). Hlavní hrdinka je vlastně docela fajn, i když je to jen oživlý kus hadru, tak se nechová jako hysterka, naopak je to jedna z těch, kterou když potkáte nahou v koupelně, tak vám umyje záda a řekněme si upřímně - to chceš! No a pak je tu typická prudérní spolužačka, co hlavního hrdinu neustále plísní, nadává mu do úchylů, i když ten chlapec k tomu má neskutečně daleko, ruší každý i ten sebeméně erotický moment (pokud ho hlavní hrdina nedokáže utnout sám), prostě takové děvče to je mor a tyfus dohromady. Zbytek je už jenom taková splácanina o dalších oživlých věcech plná soubojů o intelektuální hloubce kaluže na Sahaře... Dal jsem dva díly, protože rozumná hlavní hrdinka mě malinko zaujala, ale víc nedám...

Civilní příběh o jedné lásce, která se rodí pozvolna, dosahuje svého naplnění a nabírá na intenzitě s každou překážkou, kterou hrdinové překonávají. Je opravdu hodně neobvyklé dívat se na romantický příběh, který by působil takhle normálně, nevypůjčoval si žádné berličky, aby působil co nejdramatičtěji a hlavně zbytečně nepřeháněl. Tohle je reálné, je to lidské a díky naprosto skvěle zvládnutému závěru je to nakonec i intenzivní zážitek, který nechá v divákovi opravdu příjemný pocit naplnění. Z počátku mě to nechávalo svojí normálností víceméně chladným, poté díky tomu, jak se některé problémy řešili tak nějak sami a až moc normálně i lehce apatickým, ovšem díky závěru, který mi ukázal, že autoři dokáží vytvořit emotivní situace a uspokojivě je zvládnout musím začít chválit. Tsuki ga kirei je taková příjemná reklama na lásku, která nám ukazuje, jak moc skvělá láska může být. Jistě spousta věcí tady prochází až moc hladce a místy mi to přijde, jako bych se díval na svět skrze růžové brýle, ale na druhou stranu proč ne? Vždyť přece dílo, které nám tvrdí, že všechno jde, když se chce a že vlastně všechno se dá nějak normálně zvládnout je něčím, co člověku dokáže dát motivaci, nabít ho pozitivní energií a tohle rozhodně má svůj význam. Mohl bych tu ještě vykládat o tom, že animace mě příliš neoslovila, ale hudba se mi líbila, nebo třeba o postavách a o tom, jak byly oba hrdinové normální (ano takhle mají vypadat lidé z kategorie normální student) ale sympatičtí, ovšem na výsledku to příliš nezmění. Pěkné - 7,8/10

Vypadalo to moc hezky, ale většinou to bylo takové - prázdné... 5,5/10

Akechi, Kobayashi a maskovaný protivník - že by Twenty faces? Tohle za poslední 3 sezóny znám již v několika provedeních, zkrátka Edogawa Ranpo a jeho detektivky jsou něčím, na co jsou Japonci pyšní. Každopádně ale tohle krátké zpracování je zatím rozhodně nejzbytečnější, které jsem měl tu smůlu sledovat. Jistě 5 minutová anime většinou nejsou nic z čeho bych si měl sednout na zadek, ale tohle mi přišlo hodně slabé a těch 5 minut hodně dlouhých a nudných. Kdybych měl hodnotit tak je to tak maximálně za 1* a to asi jen kvůli tomu, že jsem zhlédl i takové "poklady" jako je třeba Sushi Police. Takže zde nevidím žádný potenciál, který by mě oslovil a tak se tu jen zastavím, utrousím pár poznámek a bez hodnocení se na tohle vykašlu. Drop po prvním díle.

Prý to někdo již překřtil na Akame ga Hitler... Proč zrovna takový název? Asi proto, že to má spousty soubojů, prostoduché akce, lidé tady také umírají a je tu řád třinácti nadlidí, jejichž původ se dá vystopovat (alespoň podle obsahu) až do třetí říše. Vše je hráno na efekt, kdy jde hlavně o to šokovat a upoutat impozantními souboji a nečekanými zvraty. No jo, ale to co se děje v Akame ga Kill jsem chápal, také to mělo atmosféru a úmrtí postav mě vždy nějak zasáhla. Tady atmosféra naprosto chybí, příběh je podivným nesmyslem, který moje hlava nepobírá, i když jsem se snažil soustředit a k postávám jsem si ani v polovině série nevypracoval nějaký vztah. Takže končím po šestém díle, protože na to co má společného svastika, gilotina a třeba deja vu jsem nepřišel a asi to ani dál zjišťovat nechci. Malá rada na závěr - pokud chcete spoustu akce, napínavých soubojů, mnoho bizarních situací a spousty zabíjení nácků ve vysoké kvalitě, pak si radši pořiďte nového Wolfensteina a na tohle anime zapomeňte... Drop po 6. díle a 3/10

Chronos Ruler na mě působí jako takový lehký rip-off D.Gray-mana s trochu staršími a zároveň mnohem nudnějšími charaktery. Navíc je to rodinná sága Putinů, která překvapivě není o slavném "ruském medvědovi". U prvního dílu jsem si na D.gray-mana vzpomněl hned a říkal si, že ten začátek je dost podobný, koncept nepřátel také a asi jediné, co mě překvapilo byl vztah mezi Viktorem a Kirim. Zbytek příběhu byl na můj vkus hodně předvídatelný a oproti D.Gray-manovi nepříliš rozpracovaný, kdy třeba organizace Chronos mi nakonec přišla neskutečně nezajímavá. Zbytek je klasické tlachání o významu rodiny na všechny možné i absurdní způsoby, což už jsem viděl mnohokrát, nějaké ty souboje, kterým chybí epičnost a opakování vtipů o jedení špaget nosem a narážek na to, že chudák Kiri ještě neměl ženu (také již tradiční zábava u spousty dalších anime). Chronos ruler mi tedy nenabídlo skoro nic nového a místy jsem se i docela dost nudil. 4/10

Průměrná vyvražďovačka ve stylu "battle royale", která ale díky svému konceptu, který prozrazuje, kdo zemře příště, ztrácí jakékoli napětí. Takže jediné zajímavé jsou nakonec asi jen jednotlivé příběhy zdejších aktérů, z nich ale jen pár bylo pro mě zapamatovatelných a o něčem. No a stejně to bylo s postavami, kde se mi za pár měsíců možná vybaví králík, opice, býk a (pro mě jednoznačně nejlepší) tygr. Nenudil jsem se, to se říct nedá, ale také jsem se nebavil, takže ve výsledku je to pro mě neslaných a nemastných 5/10