Venys

Post moderátora Českých lvů je trochu začarovaný, zdá se mi. Málokdo uspěje. Publikum bývá dlouho ledové což znejistí i ostříleného barda. Když na plac nastoupila Lucie Výborná, začala jsem mít strach, že to dnes bude další výbuch. Po trapasu s pseudo Jimem Carreym mé obavy vystoupaly do takřka neměřitelných hodnot. Ale ustála to a po zbytek večera působila uvolněněji, občas i lehce pobavila, skoro nekoktala. Nemám ji ráda, přiznávám, ale tohle docela zvládla. Skoro mi dnes nebylo za aktéry večera trapně. To je pokrok. Hvězdy však putují především tvůrcům pořadu za bezva nápady - fenomenální kvarteto Salut salon, noblesní lékaře schopné plynulého, vtipného a vypointovaného projevu, představování děl protagonisty či autory. Za to vše 65%. No a málem bych zapomněla na bonus večera - na lvy pro herce z Dejvického divadla - Plesl, Trojan - huráá!

4 hvězdy získááváá..především Petr Kolečko. Náhoda tomu chtěla, že jsem se o těchto svátcích měla možnost setkat hned se dvěma filmy k nimž psal scénář a považuji je za to nejlepší, co jsem v těchto dnech (vlastně i posledních měsících) viděla. A že toho bylo... mimo jiné i Hřebejkovy Líbánky... Zde filmu dodaly na kvalitě také výborné ženské herecké výkony (Ondřeje Sokola znám jako skvělého herce, zde se však, zdá se, projevil a příliš nehodil vliv Partičky, proti níž jinak nic nemám), film odsýpal a i přes komornost jsem se nenudila ani chvíli. Á propos, komedie? Mně to přišlo jako slušné drama!

Filmu předcházela nepřehlédnutelná reklama týdny dopředu, podél silnic desítky billboardů, články v médiích, velká očekávání, soundtrack plný zvučných jmen, Leonardo di Caprio v hlavní roli. A pak to přišlo. Zklamání. Na filmu jsou vidět investované miliony - film je pompézní stejně jako haló, jež mu předcházelo - opulentní večírky, nádherné dobové kostýmy, skvělá, odvážně zmodernizovaná, muzika, která bude právem trhala hitparády. Výborně hrají herci ve vedlejších rolích. Ovšem ústřední dvojice? Carrey Mulligan a Leonardo di Caprio rovná se nulová chemie a nevěrohodnost. Přiznám se, pořád, takřka každou minutu jsem si představovala, jak tuto konkrétní scénu asi před lety zahrál Robert Redford (s Miou Farrow)... Snad kdyby byl Leonardo starší, pak snad. Ovšem tohle opravdu nefungovalo. Škoda.

Film jsem poprvé viděla v premiéře na MFF v Karlových Varech v červenci 2013 a říkala jsem si tehdy (zatrhávajíc plný počet hvězdiček na hodnotícím letáčku), zda mne atmosféra v sále (potlesk vestoje) nestrhla k pozitivnějšímu pohledu, než si film zaslouží. Každopádně, když jsem jej viděla nedávno znovu, zjistila jsem, že se na mém názoru nic nezměnilo. Jeho režisérka Alice Nellis, která nerada slyší, že je autorkou "ženských" filmů, vytvořila dílo, které za "ženské" nelze označit ani náhodou. V hlavní roli zde vystupuje dávno zapomenutá kapela Smoke, složená z ostřílených rockerů v podání Bolka Polívky, Karla Heřmánka, Miroslava Krobota, Milana Geišberga a (jejich slepého bubeníka) Jana Ponocného, kterou daly znovu dohromady zvláštní okolnosti a oni se snaží vrátit na výsluní...To je provázeno velkou spoustou vtipných situací. Např. nezapomenutelná hádka Krobota s Bydžovskou hrající jeho "výrazně alternativně orientovanou" partnerku, které se reinkarnace kapely příliš nelíbí. Přesto, že se snímek věnuje tématu stáří, smrtelnosti a také limitům, jež pokročilý věk přináší, jde o film optimistický, o vážných věcech pojednává s hravou lehkostí a ze střetu generací (otec Bolek versus syn Vojta Dyk a jeho band) rozhodně vycházejí sympatičtěji starší Smoke. Alice Nellis svérázné herce dokázala udržet na uzdě a přesto jim poskytnout potřebný prostor k rozletu. Mile překvapil také agent kapely v podání R.Genzera. Jedna z mála věcí, kterou bych vytkla, je okatý product placement propagující především jeden nejmenovaný pražský klub...

Kladu si otázku, co režiséra brilantních a hluboce lidských snímků Zapomenuté světlo či Je třeba zabít Sekala, vedlo k tomu, že se ujal zfilmování dle mého názoru poněkud oddychové knihy autorky předlohy - Barbary Nesvadbové věnované rozjímání o partnerských vztazích (z pohledu ženy). Scénáře se ujal Marek Epstein (s nímž režisér spolupracoval již dříve), který s předlohou učinil, co bylo v jeho silách a k bigamistickému bonvivánovi (Jiří Macháček, už zase...) s nímž si původně užívají, ale logicky se nakonec především trápí dvě ženy, přidal linku detektivní. Na příběh tedy nazíráme pohledem kriminalisty, jenž má případ na starost. A hlavní hrdina se ve filmu objevuje už jen jako vzpomínka obou žen (standardně kvalitní výkon Anny Geislerové a docela milé překvapení ve formě Evy Herzigové), jež jsou podezřelé z jeho vraždy. Ovšem jak zfilmovat nezfilmovatelné? Dvě hvězdy za herce a závěr.

Vypadalo to na výpravnou, "akční" podívanou se skvělým hereckým obsazením, která bude mít spád a zdálo se, že i vtip. Spád však pohádka ztratila v okamžiku, kdy hlavní protagonisté - princ a princezna ze znesvářených království, prchli do lesů a děj se začal motat kolem finty princeznina otce (poněkud bezradně hrající Petr Nárožný), jak zabránit jejich sňatku (jelikož celkem dlouho nepostřehl, že už není koho sezdávat). Do toho se ještě přimotala pekelná parta se submisivním Luciferem, který ,aby jeho čertí snoubenka (Betka Stanková) nevěděla, potají na LCD (?!) obrazovce šmíruje princeznu a spěje k rozhodnutí obohatit čertí genofond o modrou krev. Sečteno, podtrženo - nekonečných 90 minut, nedotažené vtipy, bezzubé peklo a herci, kterým repliky viditelně nejdou "do pusy" - nejvýrazněji u již zmiňovaného Petra Nárožného. Nejpřirozeněji působily výkony ústřední dvojice (Voříšková, Mádl) a krále Václava Postráneckého.

Výrazně komediálně laděná pohádka, která má spád a abyste pochytili všechny vtipy a narážky, vidět jednou ji nestačí. Petr Kolečko opět prokázal svůj potenciál napsat kvalitní scénář. Režisér Prušinovský jeho, ke kontroverzi vzývající, rukavici zvedl a společně tvůrci velmi odvážně postavili na hlavu snad vše, na co je u pohádek běžný český divák zvyklý. To vyvolalo vášnivé reakce, což mohlo být ovšem způsobeno také nepříliš šťastným načasováním premiéry na první svátek vánoční. Brilantní výkon podal především Marek Taclík, kterému bohužel přes vlko/rybo/prasodlačí chrup místy nebylo všechny repliky rozumět. Uvěřitelná byla také emancipovaná princezna Jenovéfy Bokové, slizký komoří Jaroslava Plesla či král podpatoflák v podání Ondřeje Vetchého. Jestliže měla tedy princezna dilema, zda ji nastávající ženich, vykutálený zlodějíček, "va" nebo "neva", já mám při hodnocení pohádky, zda mne bavila či ne, volbu snazší. "Ba!"