Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Akční
  • Animovaný

Recenze (4 892)

plakát

Pat a Mat znovu v akci (2018) 

Další pásmo epizod známých kutilů, a opět to takhle v kuse postupně ztrácí kouzlo. Navíc tu jsou ještě krátké předěly mezi epizodami, které jsou dokonce nadabované. To mi znělo velmi rušivě, za což nemůžou pánové Suchánek a Genzer, ale fakt, že žádné přijatelné hlasy pro vždycky předtím němé postavy nejsou. V telce to šlo, ještěže jsem na to nešel do kina (50%).

plakát

Hans Zimmer v Praze (2017) (koncert) 

Velkolepá hudební show skladatele, který ví, jak udělat velký zvuk. Ústřední nástroje jsou tedy většinou zmnoženy, rytmus jistí baterie bicích a perkusních nástrojů, k tomu orchestr a sbor. Některé rytmy a motivy se sice variují i napříč zkráceným sestřihem, ale je to Hans Zimmer na první poslech. Mezi hudebnicemi vpředu převažují sexy modelky (až to občas odvádělo moji pozornost od hudby) a po necelé hodině najednou titulky a konec. Takže nechápu, proč vlastně tento hodinový sestřih vznikl. (ČT také v létě 2020 odvysílala pěknou sérii docela dlouhých koncertních záznamů, takže proč ne i tento?)

plakát

Cirkus Rwanda (2018) 

Nejsem si jistý, zda záměrem byl dokument o rwandských akrobatech nebo o Rosťovi Novákovi, ale ono na tom nesejde. Ve výsledku tady máme výborně zdokumentovaný vznik jednoho představení. Spousta scén je totiž natolik upřímných, že to snad museli natáčet skrytou kamerou (a nemyslím tím jen Rwanďany, ale i Rosťu Nováka). Možná je škoda, že zbytek ansámblu La Putyky tu hraje jen kompars, ale jinak velmi zajímavý dokument.

plakát

Uuups! Noe zdrhnul… (2015) 

Noe nezdrhnul, on se v tom filmu vůbec neukázal. No nic. Spousta animovaných zvířátek a jako hlavní hrdinové dva podivní plyšáci – jeden fialový a druhý oranžový. Pak na biblický příběh naroubovaná dobrodružná moralita pro děti. Pokud se opravdu nudíte, tak se na to koukat dá. Jinak bych hledal jinde...

plakát

S láskou Vincent (2017) 

Vizuálně je to opravdu ojedinělá podívaná, ale ta detektivní historka kolem van Goghovy smrti mě prostě nezaujala. Takže patřím do té skupiny diváků, která je sice filmem do značné míry okouzlena, ale úplně ji strhnout nedokázal (70%).

plakát

Když se řekne Jiří Černý (2020) (TV film) 

Klasicky vystavěný portrétní dokument, který potěší všechny fanoušky Jiřího Černého. Nevyhýbá se ani těm pár sporným tématům, které se v jeho kariéře dají najít, a možná spoustu lidí překvapí něčím, co o něm nevěděli. Dobových ukázek je méně než mluvících hlav, ale ničemu to nevadí. Těch pár hraných scének mi naopak přišlo zbytečných.

plakát

Tenet (2020) 

Nolan je kategorie sama pro sebe. A jelikož producenti bondovek by mu volné ruce nenechali, tak si natočil něco v jejich stylu po svém, a obávám se, že jim nasadil laťku příliš vysoko. Hlavní hrdina je sice postava beze jména, historie či vlastností, ale do konceptu tohoto filmu to zapadá. Hrátky s časovými paradoxy jsou na opravdu vysoké úrovni (Počátek náhle působí jednoduše a přehledně), takže jedno shlédnutí opět nestačí. K tomu tu je i výborný Kenneth Branagh, který si svého bondovského padoucha podle všeho užíval. Snad jen Göranssonova hudba mi duněla v uších ještě cestou domů, a film byl podle mne prostě zbytečně hlasitý (a to promítač říkal, že už oproti premiérovému víkendu trochu stáhl hlasitost) (zatím 90%).

plakát

Pastýřka a kominíček (2020) (TV film) 

Vizuálně působivý experiment, kde všechno fungovalo – od pražských střech přes zapadající slunce až po show našich předních akrobatů. Škoda, že ČT nekývla na původní návrh na živý přenos. Nakonec jsem pro samá vizuální lákadla ani příliš nesledoval, co četl Jiří Lábus. Ale myslím, že děti tento večerníček moc neocení...

plakát

Rock'n Roll (2017) 

Canetova komedie o mužské krizi středního věku sice ukazuje, že on i Marion Cotillardová (a na menším prostoru i další) si dovedou dělat srandu sami ze sebe, ale nedokáže držet tempo ani náladu. Pak se ty dvě hodiny najednou zdají moc. I když uznávám, že úplný závěr už je natolik mimo, že jsem se jím velice bavil.

plakát

Utop se, nebo plav (2018) 

Po svérázném úvodu jsem čekal zábavu, ale přišlo něco, co bych označil termínem „depresivní komedie“. Lámat se to začalo až v polovině se změnou trenérky. Přihlášením týmu na mistrovství světa vyplněním formuláře na internetu jsme se sice dostali do škatulky sci-fi, což jsem po sociálně pojatém úvodu nečekal, ale proč ne. Nakonec jsem se vlastně i celkem bavil, a ačkoli jsem to nečekal, došlo i na sportovní výkony. Sice mi připadá, že potenciál nápadu byl větší, ale i tak dobrá práce (70%).