Slarque

Příjemné překvapení. Dramatický thriller, který vychází z jednoduchého nápadu a stačí mu jedna stará továrna v dáli za městem, deštivá noc a několik herců. Vztahy mezi postavami se mění, někdo samozřejmě něco tají, sympatie diváků jsou rozhozeny mezi více postav na obou stranách konfliktu, možná to chtělo jen trochu silnější konec. Já sice chápu, proč to skončilo takhle, ale bez spoilerů se v tom nemůžu rýpat...

Já se u toho tedy výborně bavil. Všechny postavy byly dobře napsané, obsazené i zahrané. Jejich dialogy měly hlavu a patu. Klasická komediální ukázka nefunkčních procesů uvnitř modelové rodiny. Bylo tam sice pár slabších míst, ale to mi náladu nijak nezkazilo.

Dobře, byl tu výborný Marlon Brando a nahá Maria Schneider, ale jinak mi tenhle film zase tak úžasný nepřišel. Chápu, že na začátku 70. let to asi bylo pozdvižení, ale dnes už nefunguje ani jako provokace (70%).

Zcela nenápadité a zcela zbytečné pokračování klasické disneyovky s velmi řídkým dějem a stylem animace co nejvíce podobným více než šedesát let starému filmu. Dětem sice neublíží, ale i tak těžko hledat důvod, proč na film koukat.

Black Sabbath nebyli nikdy mojí srdcovkou, ale jejich význam pro značnou část metalové scény jim neupírám. Skoro sedmdesátníci to stále valí, jakoby na ně čas neměl vliv. Poslední koncert sází samé osvědčené tutovky a obraz i zvuk mají prvotřídní kvalitu. Fanoušci kapely pod pět hvězdiček nejspíš nepůjdou.

Dobře, čtyři hvězdičky jsou nejspíš moc, ale vidět novější film s Jean-Claudem v hlavní roli, u kterého bych neusínal, se neděje každý den. Sebereflexivní komedie na půdorysu kriminálního dramatu je také nepříliš obvyklým žánrovým slepencem. A přestože tu nějaká slabší místa zbyla, je to natolik originální podívaná, že jsem přimhouřil oči (70%).

Napodruhé mi to přišlo slabší. Jeremy Irons je výborný herec, ale tady jsem počínání jeho postavy občas měl problém pochopit. Dominique Swain mě vlastně zaujala méně, než bylo záhodno (to už radši svůdnou Emmu Griffiths Malin z úvodu filmu). A víc postav tu vlastně nebylo. Je to jen taková ilustrace slavné knihy. Nepříliš vzrušivá romance, jejíž nepatřičnost už na konci dvacátého století nemohla nikoho ani šokovat. Takže je to prostě neprovokující verze Nabokovovy Lolity, což mi připadá jako dost nesmyslný záměr.

Ze začátku to na Slovensku vypadalo až moc idylicky, ale se začátkem SNP se to zlepšilo. Na mě tu ovšem bylo dost dialogů v němčině, což je pro mne zcela nesrozumitelná hatmatilka. Tvůrci si trochu naběhli na vidle použitím skutečných dokumentárních záběrů z bojů, protože pak finále s modely a figurínami působilo trochu směšně. Ten rozdíl na ploše jednoho filmu prostě bil do očí. Jinak veskrze dobrá práce a té ideologie tam tři čtyři roky poté nebylo tolik jako v pozdějších socialistických oblbovákách.

Nápad na pohled na události srpna 1968 z pohledu příslušníků intervenčních armád byl dobrý, ale kvalita příspěvků byla přece jen nevyrovnaná. Ten polský dokonce byl nejspíš o hudebním festivalu v Sopotech ;-) 130 minut mi připadá dost, takže jsem nakonec rád, že jsem viděl o více než půlhodinu kratší televizní verzi (70%).

Formálně povedený vypravěčský experiment na téma vlastní autobiografie, kterou nelze brát úplně za slovo, ale rozhodně můžeme pochopit, proč chtěl Jan Němec zabít Godarda. Tak proč to nakonec neudělat aspoň ve filmu, že? S přesvědčivostí výpravy a kulis si autor starosti nedělal. Na historický film rozpočet neměl, tak prostě natočil Cannes '68 (a jiná místa i časy) letos. Buď se s tím divák srovná, nebo to prostě nebyl ten pravý divák. A v neposlední řadě mě opět celkem bavil Jiří Mádl.