Vlk z Královských Vinohrad

Pri takto koncipovanom diele mohol vzniknúť experimentálny nezrozumiteľný paškvil, priemerný a vyšumiteľný festivalový doplnok, alebo aj originálny, na vtipnej strihovej skladbe hraných a archívnych záberov a nakoniec aj krátkej stopáži založený autobiografický príbeh v rýchlom tempe. Našťastie nastala varianta C, Jan Němec nemá rozhodne potrebu svoju osobu akokoľvek glorifikovať a výber flegmatika Jirku Mádla do hlavnej úlohy bol geniálny ťah. Len ten rozprávač v podobe Karla Rodena je tu úplne zbytočný. Myslím tie vsuvky, kde osobne vystupuje, pôsobia totiž ako z iného filmu, sprievodné slovo je OK. (22.08.2019)

Vitexi, Jana Němce jsem osobně neznal, ani o jeho osobě nic nevěděl, ale nějakou pomůcku, vlastně jakousi antipomůcku jsem měl, totiž že jsem viděl jeho O slavnosti a hostech a hlavně Démanty noci. Tyhle filmy a tenhle týpek? Oukej. Takže působení proběhlo, žádný strach. A ještě k tomu Mádl. On za to nemůže, ale čumět na něj a věřit, že je jako režisér Němec v roce šedesát osm, to prostě nejde. Nevím, jestli je tak dobrý herec, nebo miláček bohů, nebo já tak otupělý, ale nakonec mu stejně baštím všechno a už scéna výslechu je úchvatná.Název jsem původně považoval za infantilní opičení. Že odkaz názvu je adekvátní koncepci, jsem sice záhy pochopil, ale teprve k závěru jsem konečně zjistil, jaký mělo důvod a smysl vidět Vlka z Wall Street. Na tom filmu je totiž hodnotné právě jen to, že slouží jako "médium" Němcově narcistně-parodické sebepresentaci. Vlka z W.S. stačilo vidět jednou, Vlka z Kr. V. si musím pustit i podruhé. A nejspíš budu taky muset přikročit k pokusu o rehabilitaci V žáru královské lásky. Vždycky jde o úhel pohledu, že. (30.08.2017)

Z počátku jsem nevěřil, že to může fungovat. Nakonec to ale bylo v podstatě strhující! Porevoluční Jan Němec na mě působí (působil) jako zneuznaný, zahořklý snad génius, o jehož genialitě mohl divák toliko jeho nových věcí s úspěchem pochybovat. Mít ale jeden den na dosah Zlatou palmu a druhý den točit americký svatby za 150 dolarů kus a v tomhle režimu fungovat celých 15 let, to člověku asi vážně nepřidá. Zvlášť s vedomím, jak by to ta Palma nebo Oscar mohly radikálně změnit. Pro Oscara si šel v době, kdy už z něj pro svoji kariéru nemohl lautr nic vytěžit. Tohle je neveselej příběh. A dává odpověď na otázku po té jeho “nevysvětlitelné” zahořklosti. Vždyť přece Amerika... No jo, ale jaká..!? Asi jste tam, Johne, krapet vyšel z formy. Vlka jste ale udělal moc dobře. Mádl s Rodenem Vás rozhodně nenechali ve štychu. Líbilo se mi to, do filmařskýho nebe Vám posílám svůj dík a Vaši lásku k filmu Vám upřímně věřím. (29.12.2018)

Nejsem si jistý, nakolik je zde znát ruka pana Kleina, který film dokončil za Jana Němce. Protože na rozdíl od jiných Němcových porevolučních opusů netrpí tolik roztěkaností a snahou říct hodně věcí naráz (ne že by to zde chybělo, ale je to jaksi učesáno a ukočírováno), a dokonce se zde line jistý a hodně zajímavý vnitřní příběh. Škoda jen, že jej hraje Mádl, který má podle mne jen dva výrazy - udivený a pobavený, pokud tedy nepočítám jeho pokusy tvářit se sem tam drsně, a řekl bych, že lepší herec by tomu dal větší šťávu. Moc se mi líbila scéna s výslechem a Kafkou, je příjemně podaná a vypointovaná, a navíc se do příběhu přesně hodí. Jasně, čiší z toho Němcovo megalomanství, touha po slávě a uznání, snaha předvést se jako velké macho. Ale když to vezmu jako netradičně natočený film, kdy jednotlivé scény znamenají střípky skládačky (třeba jako to má Greenaway u filmu Fallové), jež se na konci nějak spojí, docela mne to bavilo. (21.08.2019)

Hodně, možná až příliš osobní záležitost. Tzn. vůbec si nedokážu představit, jak může tento film působit na lidi, kteří Němce osobně neznali. Jakási nostalgie tady je generována mimo jiné i tím, jak film víří režijními, "střihačskými" a "zvukařskými" nápady. Takovéto nakládání s filmem se dnes už jen tak nevidí... (15.09.2016)