Lachtaan

Já se netajím tím, že mám ve většině případů problém s osobním traumatem hlavního hrdiny a když jsem se už při premiéře nové Godzilly dozvěděl, že právě to tvoří hlavní stěžeň filmu, začal jsem se zdráhat. Mnohem víc jsem ale byl přesvědčen, že tuhle novou, poctivě japonskou verzi, vidět chci a po zhlédnutí nemůžu být spokojenější. Po dlouhých letech jsme dostali na stůl něco, čemu se může říkat katastrofický biják a dokonce v takovém hávu, kdy se lze kochat efekty, příběh je nosný a herci nejsou céčkoví. Ryze domácí souboj s nejimpozantnějším monstrem filmové historie u mě válcuje veškeré hollywoodské pokusy a je škoda, že jsem tohle povedené dílo neviděl v prosinci v kině.

Využití časové smyčky v tom nejjednodušším způsobu, který musel už i v onom roce 2012 leckoho odradit s tím, že jsme tuhle tématiku již viděli a o dost lépe. Akce je tu požehnaně, ale že by jakkoli kompenzovala celkem plytký scénář, to se bohužel říct nedá. [viděno na Voyo 2.5.2024]

Děkuju nové televizní stanici Warner TV, že konečně přinesla možnost a chuť sledovat postarší kousky v klasickém lineárním vysílání, kde i odpouštím ty dva nenásilné reklamní bloky. Protože když dají do primetimu jeden z animáků, co mi uniká už dlouhá léta, musím jim dát velký palec nahoru. Železný obr je ve svém jádru prostou pohádkou pro děti, co ale svou lidskostí a poutavým vztahem zvídavého kluka a obra odkudsi zaujme diváka jakéhokoli věku.

Spíše to poslouchám jako podcast a na filmy a seriály se snažím koukat zejména v původním znění, o český dabing jsem se ale vždycky zajímal a Richard Wágner tuto talk-show vede s výborným nadhledem i vhledem do odvětví, v němž se můžeme pyšnit i ve světě.

V mnohých aspektech poutavý, ale zejména přínosný publicistický pořad, co tu s námi je už pěknou řádku let, já jej začal více nakoukávat až nyní kvůli sběru zpráv do diplomky, ale semtam se sem určitě na základě probíranýcn témat rád vrátím.

Povedený speciál, který jako jediný dostál poutavé oslavy 30. narozenin jedné velké televizní stálice. Bral jsem to jako takovou záplatu při postrádání Hvězdných speciálů, které mě osobně bavily víc než současný Superlov.

Nejepičtější seriál letoška přiletěl hned takhle z kraje a všechny VOD i klasické televize budou muset tahat z nejbohatšího rukávu, aby tohle dokázaly překonat. Mnou vyhledávané a stále neokoukané prostředí, vždycky stoprocentni Hirojuki Sanada a nekompromisnost spletitého novověku, co intrikami a občasnou surovostí připomíná rané časy Hry o trůny, ale třeba i Vikingů. A takové shows já zbožňuju. [viděno na Disney+]

Jedna z krimisérií na Netflixu, c nám dlouhé roky utíkala, i když tenhle žánr u nás doma stále frčí nejvíc. Pilotem hodně poutavé, následným vývojem a propojením s minulostí už méně zábavné, ale trpkým koncem s příměsí happy endu zase povedené pokoukání na klasický večer u televize. Úplně si mě to nezískalo, ale zklamán neodcházím. [viděno na Netflixu]

Minimálně já to opravdu nečekal, ale pod záštitou Voya se podařilo vytvořit minisérii, co právem disponuje tak obrovskými čísly, protože tenhle psychologický rozbor jednoho z těch divnějších českých vrahů hraje prim v každém filmovém aspektu. Jediné, co mě osobně tolik neuchvátilo, je postava samotného Markoviče, kdy jsem Lneničkovi tuto roli příliš nehltal. Ale zbylé obsazení je super, i všemineprávem odsuzovaný Adam Mišík. [viděno na Voyo]

Na Penny Dreadful cením, že se nešroubovalo do nesmyslného počtu sérií a že po tom všem, co dokázalo na poli menšího počtu dílů odvyprávět, divákovi ani v poslední epizodě vůbec nenaznačilo průhlednost toho, jak to všecko nakonec dopadne. Už jsem viděl nespočet seriálů, kde byl konec naprosto odfláknutý, tady by se ale většina ostatních tvůrců měla učit a uvědomit si, že ne každý závěr dle snových představ znamená automaticky kvalitní zakončení. [viděno na SkyShowtime]