alfons2206

Šarlatán režisérky Agnieszky Holland, která si získala diváky i kritiky velmi povedeným třídílným dramatem Hořící keř (2013), putoval do kin s několikaměsíčním zpoždění díky pandemii koronaviru. Je otázkou, jestli by film v původním termínu vydělal víc peněz, ale když vezmeme v potaz současnou situaci, tak se na Šarlatána chodí a čísla nejsou úplně zlá. O tom svědčí i počet diváků, kteří film navštívili. Za měsíc od premiéry jich bylo více než 200 000. Film vypráví o léčiteli bez odborných znalostí Janu Mikoláškovi (Ivan Trojan, Josef Trojan), který za svého života pomohl vyléčit miliony lidí z různých společenských vrstev. Z moči dokáže diagnostikovat pacientovu nemoc, s kterou si často ani doktor neví rady. Mimo to bojuje i se svými vlastními démony, jako jsou třeba zdravotní problémy nebo homosexuální vztah se svým asistentem (Juraj Loj). Film je řemeslně natočen perfektně. Kamerové záběry jsou často tak dobré, že zapomenete, že jde o český film. Možná příliš uměle až digitálně působí scéna, kdy vlak uhánějící na Slovensko projíždí lesnatou krajinou. Střih dává celému filmu spád. Zatýkací scény vyvolávají v divákovi znepokojivý pocit, a i když se jen konverzuje, tak si film udržuje potřebné napětí. Scénáristicky se dílo také povedlo na jedničku. Zobrazuje důležité aspekty Mikoláškova života a nenásilně do něj napasoval i fiktivní postavu asistenta Františka Palka (Juraj Loj). Celá postava hlavního hrdiny je ale do jisté míry po celý film záhadou. Proč si nevyléčí svoje zdravotní problémy sám, když jiným dokáže pomoci? Jaké psychické problémy vlastně postava má? Jedna agresivní scéna s mladým Mikoláškem, kterou nechci prozrazovat, mi zcela smysl nedávala a jen podtrhla hrdinovu zvláštnost a tajemnost. Po hudební stránce dominují smyčcové party, které dokreslují atmosféru filmu ve chvílích, kdy se například řeší Mikoláškovo neoprávněné zatčení a obvinění z vraždy. Herecké výkony jsou špičkové. Ivan Trojan, který ztvárňuje dospělý obraz Jana Mikoláška, je zárukou uvěřitelnosti snad v každém jeho filmu (Bouráka neberme v potaz). Perfektně se popral i se sexuálními scénami s hereckým kolegou Jurajem Lojem. Ten je spíše začínajícím filmovým hercem, ale známým hercem ze slovenských seriálů. Své role se ujal se ctí a rozporuplnost, která se v jeho mysli odehrává kvůli nevyjasněné orientaci, je hodně uvěřitelná. Mladší verzi Mikoláška ztvárňuje skvěle Trojanův syn Josef, který si sice zahrál už před patnácti lety v prvním dílu Anděl Páně, ale vidět na filmových plátnech je až v posledních letech. Svým hereckým výkonem zdatně sekundoval svému zkušenějšímu otci. Šarlatán je dobrý film se skvělými hereckými výkony, hudbou a díky zpracování se bude divácky oblíbený. Příběh má na pozadí velice temnou část našich dějin, která je stále aktuální, má co říct a je divácky vděčná. Vzhledem k malému výběru filmů v tuzemských kinech se nevyhnu srovnání s životopisným Havlem a myslím si, že ač je každá z postav součástí jiného období, tak filmařsky a scénáristicky je ve filmu postava hlavního hrdiny vykreslena tak, že po jeho zhlédnutí máte potřebu pokládat si otázky, které by určitě měly být zodpovězeny. 8/10 Recenze také na: https://lukas-frank4.webnode.cz/l/recenze-sarlatan-jde-divakovi-na-ruku-ale-nuti-ho-pokladat-si-otazky-ktere-by-mely-byt-zodpovezeny-uz-ve-filmu/

Nový film Bohdana Slámy už v trailerech lákal na kvalitní dobovku s mrazivou atmosférou, silnými příběhy a kvalitním zpracováním. Více než dvouhodinový snímek je ale silný jen v určitých částech a zkrácení celkové délky o třicet minut by mu určitě pomohlo. Film sleduje osudy malé vesnice v pohraničí (Vitorazsko – území na pomezí jihočeského Novohradska a Třeboňska a dolnorakouského Waldviertelu) během 30. – 50. let minulého století. Lidé ve vesnici tedy čelí jedné z nejhrůznějších kapitol našich dějin a každá z rodin se musí rozhodnout, na kterou stranu se přidá. 135 minut není zas tak neobvyklá stopáž filmu. Film musí být ale natolik zajímavý, aby divák udržel pozornost až do jeho konce. Doba, ve které se děj odehrává je pro film velice vděčná, ale scénář Ivana Arsenjeva z ní nedokáže stoprocentně vytěžit maximum. Proto se prvních 30 minut filmu divák nemůže rozhodnout, na co vlastně kouká, jestli se mu to líbí a jestli ho zajímá, jak to bude dál. Občasné dialogy nebo monology, které nemají vyústění, pochopení nepřidávají. Například. Když jedna z vesničanek v traileru řekne: „Já bych raději k Němcům, budou větší příděly!“, člověk si řekne, že to bude silná scéna s nějakým poselstvím. Scéna ve filmu, ale vyzní zcela naprázdno a divák má pocit, že by tam vůbec nemusela být. A takových scén je ve filmu více. Po úvodním zmatení přichází to podstatné. Na diváka dolehne síla tématu, uvědomí si opět hrůzu doby a začne s (ne)chutí sledovat každý detail na plátně. Asi v polovině se role ve filmu zcela otočí, stejně jako jednání většiny postav. To je na filmu to nejzajímavější a možná i díky tomu bude nakonec divák odcházet z kina spokojený. Na autenticitě přidá filmu určitě to, že je celý černobílý. Dobrý tah. Stejně jako hudba, která využívá motiv cinkajících plecháčků a tím podtrhuje atmosféru vesnického života. Občas je ale vidět, že se některé scény musely předabovat ve studiu – hlasy nekorespondovaly s pohyby úst. Scenérie jsou až dokonale reálné. Přechod z bohatství do naprosté bídy je zobrazen perfektně. Co ale určitě pozvedne hodnocení filmu o stupeň výše, tak jsou herecké výkony. Většina postav začíná ze zcela jinými povahovými rysy a motivací, než s kterými na konci filmu končí. A všichni to zahráli stoprocentně uvěřitelně a věrohodně. Některé postavy vyvolají v divákovi lítost, některé strach a z některých může být leckomu i zle. Taková byla doba. Krajina ve stínu není dokonalý film. Není to ani nejlepší film s touto tématikou. Prospělo by mu zkrácení o několik minut, vyškrtnutí několika dialogů a obzvlášť v první části by byl lepší větší spád a snaha zaujmout diváka. Některé momenty jsou ale natolik silné, že v divákovi zůstanou a jen tak na ně nezapomenou. Stejně jako na herecké výkony. Nic to nemění na tom, že je dobře, že filmy s touto tématikou vznikají. Nemělo by se zapomínat na to, co se před nedávnou dobou dělo. 7/10 Recenze také na: https://lukas-frank4.webnode.cz/l/recenze-krajina-ve-stinu-ma-silne-momenty-na-ktere-nezapomenete-ale-doplaci-na-svou-delku-a-nedokonaly-scenar/