Poryv

Do detailu vyšperkovaná forma, odvážná, hravá, poctivě řemeslně odpracovaná, na české poměry v lecčems novátorská, v protikladu s extrémně nudným, z prstu vycucaným obsahem, což platí i pro první díl. Je to jako přijít do galerie, vidět formálně zvládnutou malbu, která je obsahově naprosto prázdná. Strávíte u ní chvilku a jdete pryč.

Proč to najednou, oproti skvělé první řadě, nefunguje, působí trapně, nastavovaně a nudně notolik, že má člověk chuť to vypnout? Odpovím parafrází na repliku Daniely Špinar: „Na to jsme dostali grant, přes to nejede vlak, to je prostě stav druhé řady seriálu.“

Po slabém dílu přichází … tramtarará … ještě slabší. Mirek a jeho “rodinná pouta” s prosakující vážnou notou stokrát jinak versus toporné, segmentované řachandy na sílu zbytku osazenstva. Spěje to ke skluzu na slupce od banánu.