Amalberga

Můj druhý film od Hitchcocka a opět zklamání. Asi první třetina mě bavila, ale bylo mi jasná, že žádné z těch zvláštních jevů nebudou mít nadpřirozené vysvětlení (je to přece Hitchcock, že jo), ale tak blbý konec jsem nečekala. Kamera a hudba šlapou na plné obrátky, děj je jako nějaká brakovka z tenkých sešitků z edice Harlekýn nebo povídky na pokračování v jiném plátku. Herci hrají jako kdyby umírali v křečích (v životě jsem neviděla tak nepřirozené líbací scény, herci vypadali, jako kdyby se sami sobě hnusili a odtahovali se od sebe a zároveň se u toho líbali. A ta lekačka no konci v podobě jeptišky byla pěkně trapná.

Naprostý nevkus, aneb, pozlacené hovno je pořád hovno.

Jestli někomu nestačil Twilight, ať se podívá na tohle. Stalo se v těch 123 minutách vůbec něco? Vybavuji si jen sexuální scény s bičíky, u kterých žvýkáte popcorn a čekáte, kdy se vážně něco začne dít, plochost postavy Anastasii, která Belu překonává v tom, že se jakž takž dokáže i usmát a Christian, se kterým je všechno špatně a každá normální holka s trochou sebeúcty by od něj hned utekla. Pan Grey nepůsobí ani trochu šarmatně, jeho jediná přednost jsou peníze. Možná bych dala i odpad, ale část filmu jsem prospala, takže mě ani nějak nenaštval.

Začátek vypadal dost slibně, bylo v něm cosi Kafkovského. Vlastně jsem film hltala do chvíle, kdy Benjamin políbil Elaine, pak to šlo všechno z kopce, o trapném happyendu ani nemluvě. (Vůbec to, že se do sebe tak zamilují po prvním nepodařeném rande, nedává smysl.) Daleko víc by se mi líbilo, kdyby hlavní hrdina dále řešil svou "existenční krizi" a dál se stýkal s paní Robinsonovou, která mi přišla jako daleko zajímavější postava než Elaine, ráda bych znala její příběh. Mám skoro až pocit, že někdo vzal dva odlišné filmy se stejnými herci a slepil je k sobě. Benjamin je navíc na konci velmi otravný, na jeho pronásledování Elaine a hysterickém křiku nevidím nic romantického.

Asi nejvíc nadčasový film, jaký jsem kdy viděla. Maud je úžasná a je opravdu těžké se nezasmá Haroldovým sebevraždám.

Tohle je zatím nejpřeceňovanější film, který jsem tento rok viděla. Asi jsem divná, ale nijak mě neoslní, když z aut v koloně vylezou "spontánně" lidé a začnou zpívat a tančit. Celé to připomínalo kýčovitý film natočený od Disney, v kterém se v podstatě nic nestalo a konec nebyl ani trochu překvapivý. Navíc Emma Stone moc zpívat neumí, tak nechápu, proč ji obsadili. Proč film vidět: 1. Zjistíte, jak si americká smetánka představuje multikulti společnost: hlavní hrdinové jsou běloši a kopa asiatů a černochů jim v tanečních a pěveckých číslech dělá křoví. 2. Práce s barvami (všimněte si, že Emma má na sobě vždy barevné šaty, většinou červené, modré nebo žluté, ale poté, co prorazí ji vidíme v černobílých a následně v černých) a osvětlením je skvěle odvedená. 3. Možná vás stejně jako mě napadne, jak servírka v kavárně může bydlet v obrovském bytě (sice se třemi spolubydlícími, ale stejně) luxusně vybaveném nádherným nábytkem a chodit na "posh" party v krásných šatečkách, pít šampaňské a tančit s nimi u bazénu, kde na takový rozmarný živote bere?

Ani jednou jsem se nezasmála. A konec byl na můj vkus příliš přeslazený. Na tento film jsem se podívala, protože ho spousta lidí zmiňovala v komentářích pod filmem Happy Deathday, který mě teda pobavil víc a měl aspoň koule. Tohle nemá nic.

Tenhle film je pro mě obrovská nostalgie. Holt mi chybí ty starý dobrý časy, jinak bych asi hodnotila níž. Chvílemi byla Juno nesnesitelná, až jsem ji měla chuť pořádně profackovat. Pokud tenhle film ale beru jako teen drama, rozhodně patří k lepším a stojí za to ho vidět.

Když vtipy a narážky na seriál jsou vtipnější než samotný seriál.

To je komedie? Ony tam byly nějaký vtipy?