claudel

Byl jsem tentokrát asi příliš natěšený. Film roku? Ani náhodou. V konečném důsledku na mě ten film působí jako absurdní a lehce bizarní. Neustálé "Jiříčku" mi rvalo popatnácté už uši. Nejvíce na mě nakonec zapůsobila Annette Nesvadbová ve všech svých tichých i hlučnějších projevech nesouhlasu. A nejlepší scéna byla ta první s focením, to jsem se v kině řehtal nahlas.

Krátce po začátku jsem pomyslel na Smrtonosnou past, minutu na to, jedna z postav na legendární snímek sama odkázala. Sám doma přišel na řadu záhy. Kombinace těchto vánočních klasik zabalena do originálního hávu s novými prvky přináší žánrové osvěžení a oddechovou zábavu, ačkoli s drsností se tvůrci teda nerozpakovali. John Leguizamo nebyl dlouho vidět, takže si určitě s chutí střihl odporného záporáka s komplexem z dětství.

Předpokládal jsem, že zde bude vítězit forma nad obsahem, avšak příběh nabízí silné téma a musel jsem si dokonce po zhlédnutí dohledávat informace o původním komiksu na internetu, zda jsem všechno správně pochopil. Alois Nebel patří k další roli jako na míru šité Miroslavu Krobotovi. Ve vedlejších rolích vynikají Leoš Noha, Alois Švehlík a Ondřej Malý ve své ukřičenosti a/nebo podlosti. Klobouk dolů před očekávanou silnou formou - rotoskopie vypadá jako velmi náročná disciplína a v konečné důsledku působí efektivně a esteticky.

Tenhle film byl jako vystřižený z učebnic, jak má vypadat naturalistické dílo. Vrátil jsem se díky němu do středoškolských lavic, kdy jsem hltal Zolovy romány. Vzdáleni nabízí totéž v japonském hávu s japonskými reáliemi. Masaya je typický představitel Macquartů, Aoi kombinací Rougonů i Macquartů, jež však beznadějně míří do Macquartovských spárů a s tím souvisejících fatálních následků. Jsem velmi příjemně překvapen, v poslední době mám štěstí na japonské snímky.

FIlmový večer s Rubenem Ostlundem jsem zakončil jeho posledním počinem. Přivodil mi mírné zklamání. Nedivím se, že zabodoval v USA, protože z něj cítím lehkou podbízivost a upuštění od té pravé evropské tvůrčí svobody filmu natočeného ve švédštině nebo norštině v nějaké spřízněné koprodukci. Navíc nesnáším jakékoli scény se zvracením a v tomto případě už hraničily s nechutností. Téma samozřejmě jako vždy zajímavé a umělecky zpracované, ale provedení mi nesedlo tak jako jeho ranější díla. Na závěr si schválně nechávám jeho prvotinu, abych se vrátil k jeho kořenům.

V kritických chvílích lidé reagují dle tří základních vzorců a dělí se tak do tří základních skupin. Reakci nelze naučit, proto nelze nikomu vyčítat, že patří do skupiny A nebo skupiny C, a že reaguje tak či onak. Záleží na mnoha okolnostech. Ve filmu bohužel vše graduje přítomností dětí v kritické situaci a bohužel pak člověk ze skupiny C dostává od své manželky na frak, že všechno podělal. Zapletou do toho ještě další pár a máme další skvělý film švédského filmového mága. Podnětná podívaná.

Tyhle brazilské "limonády, červené knihovny, harlekýnky" mají pro mě pouze edukativní charakter v podobě rozšiřování slovní zásoby o hovorová slovíčka z brazilské portugalštiny. Šťastně podvedená je bezduchý a tuctový thriller s nudnými erotickými scénami, hloupou zápletkou a ano, velmi atraktivní hlavní herečkou, která dle bulváru údajně popletla hlavu i Neymarovi. Nedivím se, ale jinak tento film nemá co nabídnout.

Velmi dobře si uvědomuji, že přenést knihu do filmu představuje vždy nesmírně těžkou disciplínu. Nikdy nelze potěšit všechny čtenářky a čtenáře, o zarytých fanoušcích knižní předlohy nemluvě. Já jsem zatím přečetl čtyři knihy o aristokratce a ve třech případech jsem byl tuze spokojen. Smál jsem se možná i nahlas. Ve filmu humor někam zmizel, navíc je prodchnut scénami, kdy nikdo nemluví a nic se neděje, což v knize není prakticky možné, ta je hodně akční. Jedničku jsem četl dávno, ale místo koňů by měli po zámku běhat nezkrotní a nevychovatelní psi, pan advokát by měl být krapet starší v závěsu s nesnesitelnou pubertální dcerou a takových zásadních nuancí, které ve filmu schází, by se našlo více. A u mě bohužel platí, že mi zvolené herecké osazenstvo nesedlo vůbec až na dvě výjimky - Tatianu Vilhelmovou a Yvonu Stolařovou. Vilhelmová zajišťuje aspoň minimální kousek komedie a Stolařová je uvěřitelná. Mým pohledem čtenáře jsou všichni ostatní velmi nevhodně až blbě zvoleni. Nevím, jestli budu mít ještě chuť podívat se na další pokračování, pokud budou pojata stejným způsobem jako nebohá jednička.

Nepatřím mezi příznivce tříhodinových filmů, ale na tuhle opulentní a dekadentní zábavu jsem se podíval rád a možná bych vydržel i nějakou další hodinu navíc. Na prvním místě napíšu hudbu, ta je naprosto dokonalá. Sice tam pořád slyším La La Land, který mi zrovna nesedl, ale k těm šíleným večírkům sedla. Na druhém místě nelze nevyzdvihnout Margot Robbie. Tu roli si určitě nesmírně užila a vychutnala. Zářila z ní děsivá energie ženy, jež nevydrží žít s nikým a hlavně sama se sebou. Její výkon byl strhující a nedokážu pochopit, že opomenutý. Na třetím místě kostýmy, výprava, střih, velkolepost a co oceňuji u tak dlouhé stopáže, nenudil jsem se nikdy. Potenciálně na nervy brnkající opakování scény kvůli zvuku se vyklubala v jednu z nejlepších scén celého filmu. A v neposlední řadě je to jistá šílenost, svým způsobem místy až zvrhlý humor a celková nálada filmu - pro mě je to zatím od Chazelleho nejlepší počin. Lesk a bída Hollywoodu, kde úspěch může trvat jen vteřinu a po rychlém vzestupu může následovat ještě rychlejší pád. Skvělý filmový zážitek, jenž bude doceněn možná až časem.

Galveston láká na dva výborné herce - Bena Fostera a Elle Fanning. Dvě třetiny se téměř nic neděje, naštvaný výraz Bena a titěrné sexy šatičky Elle nezachrání plíživou nudu. Poslední třetina dostane trochu grády a ještě se v ní objeví Lili Reinhart, ale snímek toho ve výsledku příliš mnoho nesdělí ani nenabídne. Překvapilo mě jméno režisérky, to bych netipl ani náhodou.