claudel

Letos konečně povedené temné krimi s přesným Beniciem Del Toro v titulní roli. Tenhle počin se Netflixu vážně povedl, přitom nasadit stopáž 136 minut, aby diváka udržela v napětí je velký risk.

V české kinematografii nalezneme několik velmi povedených filmů na téma alkohol. Abstinent se mezi ně zcela jistě nezařadí a po opuštění platformy Netflix upadne v zapomnění. Jedna hvězdička za mého jmenovce Fridricha, druhá za můj oblíbený Květinový valčík, jenž zazní několikrát.

Čekal jsem něco jiného, měl jsem mylné a zavádějící informace o celém snímku, ale konečnému dojmu to nijak neublížilo. Velmi dojemný příběh na základně skutečných událostí ve mně vyvolal pozitivní emoce. Nedokážu jen pochopit, proč byla oceněna Sandra Bullock. Vrtá mi to hlavou ještě po skončení a nedovedu si to vysvětlit. Ano, jde o jinou roli, než ve všech těch komediích a thrillerech, kde se jen usmívá nebo něčeho děsí, ale že by to byl nějaký úchvatný výkon, to se mi nezdá. Minimálně soupeřky Meryl Streep a Carrey Mulligan mě okouzlily více. Tím však nechci snížit, co Sandra Bullock předvedla a jak se poprala s rolí zarputilé a odhodlané ženy, jež zachránila talentované člověka od neblahého osudu.

Tenhle žánr patří k těm několika málo, které nevyhledávám. Jenže Shailene Woodley vyhledávám všude a pořád, takže i když jsem ji musel vidět trpět, tak dostala spoustu prostoru. Přesvědčilo mě i jméno na režisérské stoličce, viděl jsem už pár jeho islandských počinů a zpravidla jsem byl spokojen. Ve výsledku tomu tak bylo i v tomto případě. Jedno překvapení a jedna top scéna - asi nikdo na světě si nevychutnal burákové máslo tak procítěně jako Shailene Woodley...

Po zhlédnutí jedničky musela logicky přijít záhy na řadu dvojka. U ní se však shoduji s většinou, že už to nebylo ono. Ostatně, když jsem četl Alenku před těmi x lety, k příběhu za zrcadlem jsem už ani nedostal, protože jsem nepřesvědčil sám sebe, že to má smysl. Vizuálně pořád působivé, všechny postavy a v některých případech známé hlasy se vrací, ansámbl ještě vhodně doplní Sacha Baron Cohen a téměř k nepoznání Rhys Ifans. Obsahově už to taková sláva není, celé to cestování časem, posouvání času a smutný Klouboučník.

Dlouhé, příliš dlouhé, předlouhé. Zkrácení o 45-60 minut by snímku nijak neuškodilo, některé scény jsme si mohli odpustit a příběh by dostal větší dynamiku a spád. Příběh je to smutný a děsivý, z některých scén mi nebylo dobře na duši. Herecké výkony v podání dvou dvorních Scorseseho herců jsou nezpochybnitelné, překvapila mě i neznámá Lily Gladstone. John Lithgow a Brendan Fraser mohli naopak dostat o něco více prostoru, určitě by jej naplno využili. Potlesk patří dramatickému hudebnímu podkresu.

Co lze Zátopkovi vytknout? Je to další z řady životopisných příběhů, kterými ve světě neprorazíme. Sterilní, to je adjektivum, které mi připadne nejpříhodnější. Nezpochybňuji Zátopkův přínos sportu a zviditelnění Československa ve světě, zejména jeho heroický výkon na olympiádě v Helsinkách. Na druhou stranu má být tento člověk, jenž asi v životě nic jiného nedělal, ničemu jinému se nevěnoval a nejspíše ho nic jiného nezajímalo. vzorem, modlou, kultem?! A máme o něm točit dvouhodinové filmy, v nichž jen běhá, běhá, omílá, že ho nic jiného nezajímá, dokonce ani budování rodiny? V porovnání s Chybami a Okupací jednoznačně prohrává a selhává. Oba filmy jej předčily tématem, zpracováním, progresivitou. Herecky samozřejmě nabídl úžasnou příležitost Václavu Neužilovi, jenž ji se svým perfekcionismem chytil za pačesy a k Thalii přidal další ceny. Masky a kamera jsou rovněž výtečné. Ale co dál? Do kdy budeme do zahraničí a na Oscary posílat takové filmy? Dokud si neuvědomíme, že takový film nikoho za našimi hranicemi nezajímá?

Tento film mě naprosto míjí a současně utvrzuje v tom, že moje preference jednoznačně náleží Formanově zámořské tvorbě. Možná mě už také nebaví sledovat filmy, kde jsou Češi vylíčení jako národ buranů a zlodějů, i kdyby to tisíckrát byla pravda pravdoucí.

Já jsem v dětství nepatřil mezi fanoušky knižní předlohy, takže jsem se logicky nehrnul do kina, když Tim Burton převedl slavnou knihu na plátno. O to více jsem si snímek neplánovaně užil o mnoho let později. Příběh se od knižní předlohy přece jen odlišuje, nenudí a nabízí tradičně vizuální hody. Anne Hathaway jako Bílá Královna úchvatně nádherná, lehká temnota v ní velmi decentně naznačena. Helen Bonham Carter úchvatně odpudivá. Záplava slavných britských hereckých jmen nabídne pouze hlas, ale i to stačí.

Mám velkou radost, že u nás takový film vznikl. Potřebujeme mezi českými filmy vidět žánry, na něž v našich končinách nejsme zvyklí. Nemůžeme donekonečna točit hloupé, průměrné a občas povedené komedie, sociální dramata, životopisné příběhy anebo krimi na všechny způsoby, jinak budeme stát na úplné evropské periferii. Bod obnovy představuje výborný impuls pro další tvůrce, kteří by se chtěli pustit do netradičních žánrů. A ještě k tomu do hlavní role obsadit naprosto neznámou herečku, která to zvládla velmi dobře, působí v roli policistky - sólistky přirozeně a doplňuje se se zkušenými Neužilem a Hádkem. Jediný mínus, který jsem zaznamenal u jiných názorů a recenzí, spatřuji ve scénáři. Připadal mi překombinovaný a komplikovaný a ve výsledku celé rozuzlení prázdné a nezajímavé. A tenhle kaz na kráse schází k tomu, aby to mohlo být české Minority report...