claudel

V dětství jsem se vždy těšil na nová dobrodružství Billyho, měl jsem tento seriál moc rád.

Horalku jsem viděl ve stejný den jako Nesnesitelnou lehkost bytí a tím se mi nabídlo úžasné srovnání, když je natočen slavný italský román Italy a slavný český román Američany. Suverénně vítězí Itálie. Četl jsem předlohu od Moravii a mohu s čistým svědomím prohlásit, že se jedná o věrohodné a přesné filmové zpracování, byť v poměrně zhuštěné formě, jenže jinak to u filmu ani nejde a navíc Moravia si ve své knize značně hraje s popisy. Sophia Loren sice hodně křičí, ale bodrou prodavačku, prostou ženu, která bojuje jako lvice a chrání svoji dceru zahrála přesvědčivě. U Belmonda je věčná škoda, že z umělecky ambiciozních a kvalitních snímků "utekl" k Muži z Ria apod.

První půlhodinku jsem si v duchu říkal, že jde o opravdový akční nářez, pak se celý děj nějak rozmělnil, až mě to téměř začalo nudit, ale zásadním dějovým zvratem se to posunulo do velkého finále, které moje hodnocení asi nadobro zvýšilo. I když váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Rozhodně mi Timur víc učaroval než v Noční hlídce a James McAvoy mě dostal už před natáčením svojí hláškou, že by raději pozřel svůj výkal, než aby zašel do posilovny. Je to celé hodně nadsazené, nereálné a pro fyziky asi dost útrpné, ale pro pobavení s colou a popcornem v ruce výtečné. A má na to našlápnuto na dvojku?!?

Vějíř lady Windermerové jsem četl kdysi dávno na gymnáziu a pranic jsem si nepamatoval, snad jen, že se odehraje nějaká vražda, toť vše, což mi umožnilo nesrovnávat film s literární předlohou. V první půlce jsem měl z jistých důvodů asociace na Věk nevinnosti, po hlavním dějovém zvratu mě podobnost se Scorseseho veledílem opustila a postupem času jsem si uvědomoval, že vražda se odehrála v jiném Wildově dílku - Zločin lorda Arthura Savilla. Přesto jsem se výborně bavil brilantními dialogy, aforismy a bonmoty a dobrou zápletkou. Američané se umí zhostit adaptace literárního díla, aniž by se jednalo o průšvih.

V porovnání se Soukromou vichřicí vychází Katapult jasně lépe. Jiří Bartoška je skvělý, stejně jako všechny jeho milenky v podání našich předních hereček. Jen konec zkrátka musel být upraven dle přání strany, jak by přece vůbec někdo mohl v socialistickém ráji spáchat sebevraždu?! Nepřípustné!

O nějakém ději nelze vůbec hovořit. Pronesených slov můžeme napočítat tolik, kolik je na světě bílých tygrů nebo goril. Jde o ohromující, fascinující a impozantní oslavu tance, hudby, života, Španělska. Španělé ten tanec mají v krvi, jde to cítit z každého pohybu, gesta, mimiky. Potlesk pro Carlose Sauru, který opravdu umí.

Mozaika potemnělých příběhů, v nichž vystupují do popředí především ženy, do jejichž života zasáhne vražda jedné dívky, kolem níž se vše točí. Žena, kerá ji najde, patoložka, která ohledává její tělo, manželka muže, který ji zavraždil, její matka, ty všechny si projdou kritickým životním okamžikem, se kterým se vypořadají podle svých osobních předpokladů, vlastností a morálního kreditu. Těžko lze nějakou z nich odsoudit, spíše jim lze vyseknout poklonu, jak s prekérní situací naloží. Mužské postavy jsou zde opravdu jen téměř kulisy, ani samotná postava vraha není nějak rozebrána, můžeme se jen domnívat, proč se toho zločinu dopustil. Závěrečná povídka z pohledu zavražděné vše osvětlí a dovysvětluje jednotlivé nejasnosti. Byl jsem překvapen, jakou roli dostala Toni Collette, v takové poloze jsem ji dosud neviděl. Rose Byrne ty narušené a depresím podléhající dívky už má zažité pod kůží. Moje oblíbenkyně Brittany Murphy ční nade všemi. Je škoda, že ještě nedostala příležitost v nějakém velkém filmu, věřím, že by se jí zhostila na výbornou a zařadila se mezi elitu, určitě do první ligy patří.

Nikdy jsem na internátě nebydlel a doufám, že v třetím tisiciletí žádný internát ani vzdáleně nepřipomíná zobrazený v tomhle filmu. Brrr. Ještě teď mě mrazí v zádech. Výborně natočený film, závěrečných deset minut je logickým vyústěním nesmyslného, až nelidského drilu.

Komedie, která se ne každému musí trefit do vkusu. Mně ovšem náramně. Je postavena hlavně na vulgárních vtípcích, to mi však nevadilo. Kudrnatý tlouštík byl geniální. Velmi dobrý námět a velmi dobře zrealizovaný.

Komorní příběh, v podstatě se čtyřmi herci, kterým vévodí démonický Dennis Hopper. Devadesát minut poctivého psycho thrilleru. Mladá striptérka, která se stane obětí trestného činu a neštastnou náhodou se dostane do spárů šíleného policisty, který se jí snaží převychovat. Systém udělování bodů za to, že bude poslušná, mě hodně pobavil. To se scénaristovi povedlo, taková obsese disciplínou a pořádkem jen umocňuje šílenost hlavní postavy. Asia Argento pro mě nadále zůstává nebývalým zjevem mezi současnými evropskými herečkami.