Viděl jsem suchý a drsný film o lásce, který by rozhodně snesl -noir příponu. Navíc v prostředí démonických parních strojů, které nezastavují, ale pouze drtí co jim stojí v cestě, stejně jako Gabin v roli Lantiera. Tato postava s nenuceně avšak uceleně prokresleným charakterem (rukou mistra), působí trochu jako ošklivě zadřená tříska (nebo Tříska na promínání Trierova Antikrista) a udává tón celému filmu. Celkem vzato, nadčasový film, kterému není mnoho co vyčítat. PS: Zajímalo by mě, jestli Renoair (případně Zola) opravdu chtěl sdělit, že Lantier je ona "bestie" z titulku.
"Depresivní" Fassbinder opět použil výrazné charaktery (byť výrazné nikoli charakterem), které nechá proplouvat bezútěšným a krutým světem aby natočil syrové drama, které na první pohled nezapře autorův rukopis. Filmů, které takhle silně doráží vystihnout lidskou "slabost", aniž by přitom nesklouzli k citovému vyděračství, není nikdy dost. Avšak! Jedna myšlenka je zde ležérně ukryta pod povrchem, tak aby přeci jen čouhala nad nestandardní romantický vztah: Tihle lidé by Hitlera zvolili zase.
Nehledě na to, zda li Truffaut zamýšlel oslovit diváka přesně takovouhle jednoduchostí a strohostí či nikoli, pro mě tento film nemá duši (na rozdíl od knihy). Takto vážné téma působí v autorových kulisách místy až groteskně, což nemohu překousnout. Jestliže se podařilo mistrovi zde zachytit emocionální vyprahlost Bradburyho předlohy, nepodařilo se mu zachytit strach, který stejně tak protéká celým dílem. Strach z odlišování se, z odhalení a odcizení se vše-obepínající totalitní společnosti.
Fasssbinder si to rozehrál opravdu skvěle. Od začátku mě zaujal svým zvláštním způsobem zachycení děje a prostředí. Bogarde je navíc velmi charismatický a všechny ostatní postavy jsou sice v krátkosti, zato velmi trefně vystiženy. Tato kombinace spolu s politickým podtextem a spoustou drobných detailů nastupujícího nacismu by, dotažená do konce, zanechala maximální dojem. S postupem času se bohužel vytrácí, dále pak sledujeme pouze netradiční kriminální příběh.
Greed je velké dílo němé éry. Troufnu si ale říci, že Stroheimovi se podařilo cimrmanovsky ukázat, kudy cesta nevede. Čtyřhodinová verze obsahuje scény, které posouvají filmové umění o krok vpřed a na které může být Stroheim právem hrdý. Celý film jako komplexní dílo však naprosto nestačí vkusu ani otrlého, natož běžného diváka. Filmové umění se zkrátka ubírá jiným směrem, není to ani přepis knihy, ani záznam divadla. Je to nové umění a ten vyžaduje nový způsob vyprávění. Erich von Stroheim svůj talent prokázal, tímto dílem však vkročil do slepé uličky dějin. Greed je svojí výjimečností pokladem pouze pro pár zasvěcených sběratelů.
Hezky nakreslený, poetický, komorní příběh vyprávěný beze slov. Je to všechno pěkné, ale na 90 minut je to trošku málo. Nemůžu říct, že by film nudil, minimálně se můžete ponořit do umění animace, a mezi tím hodinu a půl čekat na jiskru, která nepřijde. Iluzionistu zvolte, pokud chcete změnu, oddech od akce. Je to film dlouhý klidný večer. MFF Karlovy vary 2010
Nevím čím to je, ale Podvodník mi svým provedením nesedí k Fellinimu a sedí k srdci. Možná jsem tohoto bláznivého Itala (stačilo by napsat prostě Itala) odsoudil příliš brzy - po Amarcordu. V Il Bidone skutečně bravurně vykresluje a rozebírá postavy. Ty jsou výrazné, svým způsobem charismatické a hlavně skutečné. To na vás nedýchne ten vyparádíčkovaný patos z mainstreamu. Dostanete mokrým hadrem reality přes ksicht. MFF Karlovy vary 2010
Obsah není zdaleka tam chytlavý jako název. Likvidace sestry George se značnou vleklostí zabývá poměrně zajímavým tématem: konec kariery vysloužilé herečky.Trochu výraznější nádech dodává filmu její homosexualita. Pravdou je ale, že tyto dvě dějové linie se nijak zvlášť neprolínají. Celkově je film spíše dobová rarita, než historické veledílo.
Velmi svérázný mix se zcela minul účinkem na vcelku náhodného diváka (tedy mě). Odpočítával jsem kapitoly do konce. Povětšinu času jsem byl naprosto ztracen v čemkoli: příčinu bych hledal jednak v opravdové béčkové stupiditě příběhu (ale záměrné, takže budiž) a jednak v odvrácení mě samotného od touhy vědět jak to dopadne. Je to jako smíchat 5 různých krabiček puzzle a pak je skládat do jednoho obrázku: je to zajímavý nápad, ale umělecký obraz z toho, bože dej, nikdy nebude.
K návratu do stejné řeky chybí v tomto případě jen dvě věci: povedený scénář a kvalitní herci. Oživení legendárního Michala Rytíře zůstává stále nekonečně daleko.
Neskutečně poetický zážitek. Existují takové písně a takové pohádky, které se hodí k noční obloze a praskajícímu ohni. Toto je film, který patří přesně na stejné místo. Uznávám, může se zdát zdlouhavý a jasný, ale já bych neváhal ani vteřinu a k tomuto ohni usedl a nechal se unášet vypravováním bardů. Pokud vás toto neláká, nebude vás nejspíš bavit ani tento film. MFF Karlovy vary 2010
Musím uznat, že jsem byl nečekaně silně vtáhnut do děje, nejspíš díky velmi přesvědčivé Agatě Buzek. Přestože je film servírován divákovi v nepatrné (místy velké) nadsázce, v několika detailech se odráží Polská duše a doba Stalinova temna. Jedinou vadou na kráse je podivný závěr, který se nehodí k zbylému ději. Filmová páska měla skončit o 10 minut dříve. MFF Karlovy vary 2010
Delší stopáž obsahuje spoustu detailů, které skutečně obdivuhodně vystihují atmosféru Stalinovy éry. Michalkovo Unaveni sluncem stejně jako Abuladzeho Pokání se skví v kontrastech. Po celou dobu se zdá, že je všechno v pořádku. Nadya svým kouzelným úsměvem vytváří lásku všude okolo sebe. Na druhou stranu, kulka NKVD už má svůj cíl.
Velká iluze se ve své filmové kategorii jistě nemá za co stydět. Svým poněkud vlažným tempem však neuchvátí srdce průměrně neobvyklého diváka (tedy mě) nijak zásadně. Snad jen dvě věci stojí za vypíchnutí: Francouzská hymna, která burácí Německým vězením a "Man you love to hate"
Grandiózní thriller, který zůstal víceméně v propadlišti dějin. Postupně vybuduje atmosféru, která by se dal krájet, a herecké výkony obou hlavních představitelek jsou jednoduše famózní. Musím říci, že na mě dlouho žádný film takhle intenzivně nepůsobil. Ale! Ne po celou dobu. Detaily upírají tomuto dílu jistě právoplatné postavení v dějinách kinematografie: Ve scénáři je několik do očí bijících pasáží, které prostě nesedí, ať už časově nebo logicky. Nutno říci, bohužel.
K tomuto velmi povedenému dílu jen pár drobností, které se netýkají filmařského umění. Každý člověk je odpovědný za své činy, nehledě na stav v jakém se nachází, pokud jsou z jeho vůle. V tomto případě si Matthew milost v žádném případě nezaslouží. Porota jej odsoudila k trestu, protože je nebezpečný pro společnost a protože není důvod se domnívat, že se jeho činy nebudou opakovat. Trest smrti, pokud s tím souhlasí pozůstalí, je jediný odpovídající trest. Domnívám se, že pozůstalí mohou žádat prakticky jakýkoliv trest, neboť míra jejich ublížení je nezměrná.
Mystic River mě nezaujala hnedka od začátku. Eastwoodův způsob budování atmosféry je neskutečně předvídatelný. Přesně tento přístup se mi nelíbí, od počátku se mi jasné co se tak asi stane a čekám, až se to stane, načeš jsem k smrti překvapen. Postavy jsou nevěrohodné, jejich chování mi vůbec nesedí (nabyl jsem dojmu, že se chovají tak, aby se děj co nejvíce zkomplikoval). Scénář je zkrátka neuvěřitelně chudý na komplexní děj. Je to zmatené, nepřesvědčivé a proto nudné.
Po dvou fenoménech které předcházely, prostě není možné natočit další. Z mého pohledu se Leoneho talent už poněkud vyčerpal, nebo se jen šetřil na Tenkrát v Americe, které stejně chtěl natočit už od počátku trilogie. Scénář je nekonzistentní, děj na mě působí dosti nesouvisle a prolínačka na vzpomínky v Británii je jako pěst na oko. Došly nápady, některé pasáže jsou přehnané (víc než mi sedí k dobrému westernu). Neustále se rojí po zuby vyzbrojení mexikánci, armáda je neschopná a všechno se vyřeší dynamitem. Hlavní záporný hrdina je vysloveně nezajímavý až komický. Skvělý je pouze Rod Steiger, který je neskutečně přesvědčivý.
Logorama je jistě velmi nápaditě natočený kraťas. Bohužel to dnes stačí k získání Oskárka. Autorovi tedy stačí vymyslet metodu, kterou předtím ještě nikdo nepoužil, aby byla pěkně vizuálně zajímavá a úspěch se záhy dostaví. Logorama nemá děj, tedy spíše..., nemá žádný děj podstatný pro film samotný. 15 minut stopáže nenudí, ale rýhu v paměti také nezanechá.
Satyrikon: kde začít ...umělecký film plný symbolismu. Dekadentní a bizardní změť obrazů. Satyrický náhled na upadající mocnost. Pouť zákoutími lidské duše o kterých se nemluví. Čtyříkrát ano. Satyrikon je třeba nejprve dekódovat a každý má svůj vlastní klíč k řešení.
Závěrečná přestřelka je jedna z nehroších westernových scén co si pamatuju a uplně znehodnotí jinak slušný film. Dost nezajímavé jsou i postavy, ne chrakterem, ale tím co se během filmu dozvíme. Do bezmála dvouapůlhodiny by se vešlo mnohem víc.
I když se Poslední údolí snaží zachitit reálie dějin hodně věrně, je dle mého názoru na prostředí vesnice přeci jen idealizované, nepůsobí věrohodně čistota, vzhled a život celkově. To je ten malá niance která dělí film od pěti hvězdiček. Obsahově je však povedený. Vždy když rýpají do náboženství moje srdce se raduje. PS: Dabing televize Premiera je fakt hrůza!
Yakuza je pro mě dosti nezáživným snímkem. Hnedka od začátku jsem měl pocit že film nevidím od začátku... prostě jste vtáhnuti do jakési "situace" která se sice postupně začíná rozmotávat ale v dosti rozvláčném tempu, takže zanořit se do děje a atmosféry se mi nepodařilo. Dosti povrchní klouzní po Japonských morálních a společenských hodnotách.
Pan Smith přišel, uchvátil a nějakou chvíli pobude aby se zařadil mezi nadčasové přiběhy jako 12 Angry Men nebo Touch of Evil. Natočit v roce 1939 film který se nestane za 70 let komickou relikvií jest veliké umění.
Fascinující záběry, krása pohledět. Pro mě je však ještě více fascinující jak snadno se vytváří názory, které poté nepřímo rozhodují o osudu planety Země. Lední medvěd je skvělý příklad vlivu oteplování na koloběh přírody, příklad který ukazuje jak daleko je všeobcné povědomí daleko od empirických dat.
http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/AABAAF8A6EFCA540C1257433006F6FAF.
Co považují američané za legrační na opici v kalhotách, zůstane mi do nejdelší smrti utajeno. Speed Racer je pohádka ve které se zmotní jeden děcký sen a to být supermega závodník nejlepčejší na světě. Na druhou stranu, když porovnám neporovnatelné a to Laputa, Caste in the sky se Speed Racerem (náhodou jsem je viděl ve stejný čas) tak mi utkví v paměti jen jeden znich.
Moje komentáře
Člověk bestie (1938)
Viděl jsem suchý a drsný film o lásce, který by rozhodně snesl -noir příponu. Navíc v prostředí démonických parních strojů, které nezastavují, ale pouze drtí co jim stojí v cestě, stejně jako Gabin v roli Lantiera. Tato postava s nenuceně avšak uceleně prokresleným charakterem (rukou mistra), působí trochu jako ošklivě zadřená tříska (nebo Tříska na promínání Trierova Antikrista) a udává tón celému filmu. Celkem vzato, nadčasový film, kterému není mnoho co vyčítat. PS: Zajímalo by mě, jestli Renoair (případně Zola) opravdu chtěl sdělit, že Lantier je ona "bestie" z titulku.
Strach jíst duše (1974)
"Depresivní" Fassbinder opět použil výrazné charaktery (byť výrazné nikoli charakterem), které nechá proplouvat bezútěšným a krutým světem aby natočil syrové drama, které na první pohled nezapře autorův rukopis. Filmů, které takhle silně doráží vystihnout lidskou "slabost", aniž by přitom nesklouzli k citovému vyděračství, není nikdy dost. Avšak! Jedna myšlenka je zde ležérně ukryta pod povrchem, tak aby přeci jen čouhala nad nestandardní romantický vztah: Tihle lidé by Hitlera zvolili zase.
451° Fahrenheita (1966)
Nehledě na to, zda li Truffaut zamýšlel oslovit diváka přesně takovouhle jednoduchostí a strohostí či nikoli, pro mě tento film nemá duši (na rozdíl od knihy). Takto vážné téma působí v autorových kulisách místy až groteskně, což nemohu překousnout. Jestliže se podařilo mistrovi zde zachytit emocionální vyprahlost Bradburyho předlohy, nepodařilo se mu zachytit strach, který stejně tak protéká celým dílem. Strach z odlišování se, z odhalení a odcizení se vše-obepínající totalitní společnosti.
Zoufalství (1978)
Fasssbinder si to rozehrál opravdu skvěle. Od začátku mě zaujal svým zvláštním způsobem zachycení děje a prostředí. Bogarde je navíc velmi charismatický a všechny ostatní postavy jsou sice v krátkosti, zato velmi trefně vystiženy. Tato kombinace spolu s politickým podtextem a spoustou drobných detailů nastupujícího nacismu by, dotažená do konce, zanechala maximální dojem. S postupem času se bohužel vytrácí, dále pak sledujeme pouze netradiční kriminální příběh.
Chamtivost (1924)
Greed je velké dílo němé éry. Troufnu si ale říci, že Stroheimovi se podařilo cimrmanovsky ukázat, kudy cesta nevede. Čtyřhodinová verze obsahuje scény, které posouvají filmové umění o krok vpřed a na které může být Stroheim právem hrdý. Celý film jako komplexní dílo však naprosto nestačí vkusu ani otrlého, natož běžného diváka. Filmové umění se zkrátka ubírá jiným směrem, není to ani přepis knihy, ani záznam divadla. Je to nové umění a ten vyžaduje nový způsob vyprávění. Erich von Stroheim svůj talent prokázal, tímto dílem však vkročil do slepé uličky dějin. Greed je svojí výjimečností pokladem pouze pro pár zasvěcených sběratelů.
Iluzionista (2010)
Hezky nakreslený, poetický, komorní příběh vyprávěný beze slov. Je to všechno pěkné, ale na 90 minut je to trošku málo. Nemůžu říct, že by film nudil, minimálně se můžete ponořit do umění animace, a mezi tím hodinu a půl čekat na jiskru, která nepřijde. Iluzionistu zvolte, pokud chcete změnu, oddech od akce. Je to film dlouhý klidný večer. MFF Karlovy vary 2010
Podvodník (1955)
Nevím čím to je, ale Podvodník mi svým provedením nesedí k Fellinimu a sedí k srdci. Možná jsem tohoto bláznivého Itala (stačilo by napsat prostě Itala) odsoudil příliš brzy - po Amarcordu. V Il Bidone skutečně bravurně vykresluje a rozebírá postavy. Ty jsou výrazné, svým způsobem charismatické a hlavně skutečné. To na vás nedýchne ten vyparádíčkovaný patos z mainstreamu. Dostanete mokrým hadrem reality přes ksicht. MFF Karlovy vary 2010
Likvidace sestry George (1968)
Obsah není zdaleka tam chytlavý jako název. Likvidace sestry George se značnou vleklostí zabývá poměrně zajímavým tématem: konec kariery vysloužilé herečky.Trochu výraznější nádech dodává filmu její homosexualita. Pravdou je ale, že tyto dvě dějové linie se nijak zvlášť neprolínají. Celkově je film spíše dobová rarita, než historické veledílo.
Maketa Mu (2008)
odpad!Velmi svérázný mix se zcela minul účinkem na vcelku náhodného diváka (tedy mě). Odpočítával jsem kapitoly do konce. Povětšinu času jsem byl naprosto ztracen v čemkoli: příčinu bych hledal jednak v opravdové béčkové stupiditě příběhu (ale záměrné, takže budiž) a jednak v odvrácení mě samotného od touhy vědět jak to dopadne. Je to jako smíchat 5 různých krabiček puzzle a pak je skládat do jednoho obrázku: je to zajímavý nápad, ale umělecký obraz z toho, bože dej, nikdy nebude.
Knight Rider - legenda se vrací (TV film) (2008)
odpad!K návratu do stejné řeky chybí v tomto případě jen dvě věci: povedený scénář a kvalitní herci. Oživení legendárního Michala Rytíře zůstává stále nekonečně daleko.
Písně bardů (2010)
Neskutečně poetický zážitek. Existují takové písně a takové pohádky, které se hodí k noční obloze a praskajícímu ohni. Toto je film, který patří přesně na stejné místo. Uznávám, může se zdát zdlouhavý a jasný, ale já bych neváhal ani vteřinu a k tomuto ohni usedl a nechal se unášet vypravováním bardů. Pokud vás toto neláká, nebude vás nejspíš bavit ani tento film. MFF Karlovy vary 2010
Druhá strana mince (2009)
Musím uznat, že jsem byl nečekaně silně vtáhnut do děje, nejspíš díky velmi přesvědčivé Agatě Buzek. Přestože je film servírován divákovi v nepatrné (místy velké) nadsázce, v několika detailech se odráží Polská duše a doba Stalinova temna. Jedinou vadou na kráse je podivný závěr, který se nehodí k zbylému ději. Filmová páska měla skončit o 10 minut dříve. MFF Karlovy vary 2010
Unaveni sluncem (1994)
Delší stopáž obsahuje spoustu detailů, které skutečně obdivuhodně vystihují atmosféru Stalinovy éry. Michalkovo Unaveni sluncem stejně jako Abuladzeho Pokání se skví v kontrastech. Po celou dobu se zdá, že je všechno v pořádku. Nadya svým kouzelným úsměvem vytváří lásku všude okolo sebe. Na druhou stranu, kulka NKVD už má svůj cíl.
Velká iluze (1937)
Velká iluze se ve své filmové kategorii jistě nemá za co stydět. Svým poněkud vlažným tempem však neuchvátí srdce průměrně neobvyklého diváka (tedy mě) nijak zásadně. Snad jen dvě věci stojí za vypíchnutí: Francouzská hymna, která burácí Německým vězením a "Man you love to hate"
Co se vlastně stalo s Baby Jane? (1962)
Grandiózní thriller, který zůstal víceméně v propadlišti dějin. Postupně vybuduje atmosféru, která by se dal krájet, a herecké výkony obou hlavních představitelek jsou jednoduše famózní. Musím říci, že na mě dlouho žádný film takhle intenzivně nepůsobil. Ale! Ne po celou dobu. Detaily upírají tomuto dílu jistě právoplatné postavení v dějinách kinematografie: Ve scénáři je několik do očí bijících pasáží, které prostě nesedí, ať už časově nebo logicky. Nutno říci, bohužel.
Mrtvý muž přichází (1995)
K tomuto velmi povedenému dílu jen pár drobností, které se netýkají filmařského umění. Každý člověk je odpovědný za své činy, nehledě na stav v jakém se nachází, pokud jsou z jeho vůle. V tomto případě si Matthew milost v žádném případě nezaslouží. Porota jej odsoudila k trestu, protože je nebezpečný pro společnost a protože není důvod se domnívat, že se jeho činy nebudou opakovat. Trest smrti, pokud s tím souhlasí pozůstalí, je jediný odpovídající trest. Domnívám se, že pozůstalí mohou žádat prakticky jakýkoliv trest, neboť míra jejich ublížení je nezměrná.
Tajemná řeka (2003)
Mystic River mě nezaujala hnedka od začátku. Eastwoodův způsob budování atmosféry je neskutečně předvídatelný. Přesně tento přístup se mi nelíbí, od počátku se mi jasné co se tak asi stane a čekám, až se to stane, načeš jsem k smrti překvapen. Postavy jsou nevěrohodné, jejich chování mi vůbec nesedí (nabyl jsem dojmu, že se chovají tak, aby se děj co nejvíce zkomplikoval). Scénář je zkrátka neuvěřitelně chudý na komplexní děj. Je to zmatené, nepřesvědčivé a proto nudné.
Hlavu dolů (1971)
Po dvou fenoménech které předcházely, prostě není možné natočit další. Z mého pohledu se Leoneho talent už poněkud vyčerpal, nebo se jen šetřil na Tenkrát v Americe, které stejně chtěl natočit už od počátku trilogie. Scénář je nekonzistentní, děj na mě působí dosti nesouvisle a prolínačka na vzpomínky v Británii je jako pěst na oko. Došly nápady, některé pasáže jsou přehnané (víc než mi sedí k dobrému westernu). Neustále se rojí po zuby vyzbrojení mexikánci, armáda je neschopná a všechno se vyřeší dynamitem. Hlavní záporný hrdina je vysloveně nezajímavý až komický. Skvělý je pouze Rod Steiger, který je neskutečně přesvědčivý.
Logorama (2009)
Logorama je jistě velmi nápaditě natočený kraťas. Bohužel to dnes stačí k získání Oskárka. Autorovi tedy stačí vymyslet metodu, kterou předtím ještě nikdo nepoužil, aby byla pěkně vizuálně zajímavá a úspěch se záhy dostaví. Logorama nemá děj, tedy spíše..., nemá žádný děj podstatný pro film samotný. 15 minut stopáže nenudí, ale rýhu v paměti také nezanechá.
Satyricon (1969)
Satyrikon: kde začít ...umělecký film plný symbolismu. Dekadentní a bizardní změť obrazů. Satyrický náhled na upadající mocnost. Pouť zákoutími lidské duše o kterých se nemluví. Čtyříkrát ano. Satyrikon je třeba nejprve dekódovat a každý má svůj vlastní klíč k řešení.
Světlušky v zahradě (2008)
Suchý, poetický a pomalý film + chladný večer + hrnek teplého čaje. Víc netřeba.
Divoká banda (1969)
Závěrečná přestřelka je jedna z nehroších westernových scén co si pamatuju a uplně znehodnotí jinak slušný film. Dost nezajímavé jsou i postavy, ne chrakterem, ale tím co se během filmu dozvíme. Do bezmála dvouapůlhodiny by se vešlo mnohem víc.
Pokání (1984)
Abuladze naplival na hrob všem morálním vrahů své doby. Mrazivě poetický příběh.
Poslední údolí (1970)
I když se Poslední údolí snaží zachitit reálie dějin hodně věrně, je dle mého názoru na prostředí vesnice přeci jen idealizované, nepůsobí věrohodně čistota, vzhled a život celkově. To je ten malá niance která dělí film od pěti hvězdiček. Obsahově je však povedený. Vždy když rýpají do náboženství moje srdce se raduje. PS: Dabing televize Premiera je fakt hrůza!
Válečníci (TV film) (1999)
Kdo natočí film kde válka není peklo, nemá srdce.
Japonská mafie (1974)
Yakuza je pro mě dosti nezáživným snímkem. Hnedka od začátku jsem měl pocit že film nevidím od začátku... prostě jste vtáhnuti do jakési "situace" která se sice postupně začíná rozmotávat ale v dosti rozvláčném tempu, takže zanořit se do děje a atmosféry se mi nepodařilo. Dosti povrchní klouzní po Japonských morálních a společenských hodnotách.
Pan Smith přichází (1939)
Pan Smith přišel, uchvátil a nějakou chvíli pobude aby se zařadil mezi nadčasové přiběhy jako 12 Angry Men nebo Touch of Evil. Natočit v roce 1939 film který se nestane za 70 let komickou relikvií jest veliké umění.
Earth (2007)
Fascinující záběry, krása pohledět. Pro mě je však ještě více fascinující jak snadno se vytváří názory, které poté nepřímo rozhodují o osudu planety Země. Lední medvěd je skvělý příklad vlivu oteplování na koloběh přírody, příklad který ukazuje jak daleko je všeobcné povědomí daleko od empirických dat. http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/AABAAF8A6EFCA540C1257433006F6FAF.
Speed Racer (2008)
Co považují američané za legrační na opici v kalhotách, zůstane mi do nejdelší smrti utajeno. Speed Racer je pohádka ve které se zmotní jeden děcký sen a to být supermega závodník nejlepčejší na světě. Na druhou stranu, když porovnám neporovnatelné a to Laputa, Caste in the sky se Speed Racerem (náhodou jsem je viděl ve stejný čas) tak mi utkví v paměti jen jeden znich.
VALL-I (2008)
Wall-e jako film je malé dítě které si hraje ve svém nevinném světě. Rozdrtil tím na celé čáře všechny moderní brutálně kýčovité pohádky.