Azurose

Ačkoliv se to může zdát, snímek není o objevování sexuální orientace Nory a jejích sexuálních zážitcích, ale o objevování sama sebe a především o dospívání. Bohužel to nese značné množství klišé a to ve velkém množství ubírá na originálnosti děje. Občasné scény jsou až tak absurdní, že jim divák nemá šanci uvěřit. Snímek se místy značně vleče a neuškodilo by mu odebrat část scén a tím zkrátit stopáž. Přesto jsou postavy, především Nora, výborně napsané a to je to, co si získalo mou přízeň. Svěží, autentický, ale i drsný snímek dává další vhled do života dnešních náctiletých a oblíbí si ho především právě teenageři, náročné diváky ale neosloví.

Jediná dcera íránské matky, Firouzeh Khosrovani, jemně vypráví pomocí střípků dialogů a fotek příběh svých rodičů. Brilantně zvolená forma, kombinace starých fotografií a videodeníků, ilustračních sekvencí v domě a komentáře, postupně a realisticky odkrývá příběh a přibližuje všechny členy rodiny. Příběh o rozdělení dvou lidí na základě odlišných kultur odkrývá nesoulad mezi tradicí a moderním světem, ale také rozdíly mezi extravagantní Evropou a konvenčním Íránem v minulém století. Snímek Rentgen rodiny je výborným esejistickým filmem s neobvyklým vizuálem a vyprávěním, které nadčasově reflektuje problémy ve společnosti. Zaujme především nevšední formou a citlivým komentářem.

Spisovatel Šejnoha přežívá ve světě, na který už nestačí a promítá do něj své sexistické představy a touhy. A příběh kolísá právě na základních pilířích postav, které nejsou dostatečně rozvinuté. Některé postavy jsou až tak ploché, že se tvůrci sami přiznávají dialogem postavy „Já jsem plochá postava“. Smůlou je, že první polovina snímku je výrazně slabší a méně zábavná, než polovina druhá. Ale pokud divák u filmu vydrží prvních několik desítek filmu, nepřijde o význačně vtipný humor a úsměvné situace, které jsou součástí života každého člověka. Film je průměrnou podívanou bez větších inovací, co se kinematografie týče. Příběh je originální a zajímavě pojatý, avšak kolísá na plochostech postav, zmatených dějových pasážích a zbytečném využití sexistických scén. Zaujme především filmová hudba, humor a herecké obsazení.

Dánská královna Margrete I. spojila Dánsko, Norsko a Švédsko do unie, ve které je zachováván mír a kvality, když v tom do jejího života vstupuje muž, který tvrdí, že je její syn. Charlotte Sieling je nejen režisérkou, ale také scénáristkou. Své porozumění tématu citlivě a zajímavě přenesla na filmové plátno. Příběh je oživen o několik dějových linií proplétající ústřední postavy filmu – krále Erika, biskupa Pedera a další unijní zástupce – a jednotlivé dějové prvky překvapivě dopracovávají vyvrcholení děje. Hlavní předností filmu je, že nevnucuje divákovi názor, jakým způsobem má na celý příběh nahlížet a tak se divák může svobodně rozhodnout, s jakým závěrem pro něj snímek skončí. Ohromně mě rovněž nadchnuly spektakulární záběry a krásná severská krajina. Dánský film podle legendy bez jasného konce je výborným vhledem nejen do dějin Skandinávie, ale také úžasnou podívanou. Nabízí nekončící napětí a zájem, vynikající herecké obsazení a zajímavý příběh, který nemá ve světě obdoby. Charlotte Sieling vytvořila vynikající snímek, který je schopný mezinárodního zájmu a získává ceny na festivalech po celé Zemi.

Snímek Lov je zajímavou, ale ne originální podívanou. Úspěch si získá u fanoušků Hunger Games. Na začátku filmu je uneseno dvanáct lidí, kteří se probouzí na neznámém místě. Lov začíná. První polovina filmu je značně dramatická a divákovi není jasné, kdo je hlavní postavou a kdo jsou samotní zabijáci. Druhá polovina snímku je už slabší. Tvůrci zde upustili od temné atmosféry lesa a přesunuli se do uzavřených prostorů. Příběh není nijak komplikovaný a neobsahuje žádné stěžejní zvraty. Ve filmu se objevují spíše neznámé tváře, které však své role ztvárnily velice dobře. Co se akčních scén týče, ty jsou zvládnuté profesionálně a jde vidět, že na nich byl odvedený kus práce. Průměrný film, který je ideální ke zhlédnutí při dlouhém večeru.

Nesympatický film o nesympatické dívce s ADHD. Joanna je nám představena jako dcera otce s depresemi, který celé dny sedí u televize a nemá dostatek peněz na její rozvoj a důležité léky. Místo toho, aby se snažila sehnat brigádu nebo pomáhala otci se uzdravit, začne se scházet s novou spolužačkou a plánovat krádež. Nerozumím tomu, proč se s ní začala stýkat, když ji nijak nepomohla a Joanna k trávení času s ní ani neměla motivaci. Nelogický postup, přičemž ještě více nelogické bylo její třesení, které spíš než projevy ADHD připomínalo abstinenční příznaky. Námět snímku fajn, provedení ne úplně dobré. Nelíbil se mi ani příběh, ani postavy, ztvárnění filmu průměrné. [Zlín Film Festival 2023]

Naivka Billie, která sama říká, že je oproti ostatním dívkám pozadu, se zamiluje do cyklisty Pierra. To by tomu ale nebylo málo, kdyby se do něj nezamilovala i její sestra Annette. Nenazýval bych to ale milostným trojúhelníkem. Letní období plné sytých barev a vodních radovánek je jedna z mála věcí, kterou si lze na snímku užít. Postavy jsou sice sympatické, ale hloupoučké a šablonovité. Opakem jsou realisticky vykreslené situace z období dospívání a nemístné poznámky boomerů. Soundtrack je prostě peckovej a našel by se v něm nejeden budoucí hit nadcházejícího léta. Teenagerům se zřejmě film líbí a dvojitý potlesk na poslední projekci na zlínském festivalu je toho důkazem. [Zlín Film Festival 2023]

Příběh o otcovství rámovaný spektakulární švýcarskou krajinou. Vztah mezi synem a otcem je od začátku podivný a je jasné, že něco není v pořádku. Oba přijíždí na chatu v horách, která se postupně stane odloučeným místem, které obě postavy více propojí. Otec synka učí mužným věcem, jako je střelba z pistole, přesto právě syn je ten, kdo otce zachrání, když mu je nejhůře. Film plyne opravdu pomalu, měl jsem na mále, abych neusnul. Přesto toto tempo skvěle reflektuje vztah mezi otcem a synem, který je sterilní stejně jako záběrování. Režisér Leon Schwitter je prostě mistr ve vyprávění statickými širokými záběry, které nejsou nijak obsahově plné, ale mají velkou výpovědní hodnotu. Jediným mrzením je, že snímek prostě vyšuměl do prázdna… [Zlín Film Festival 2023]

Bastian má ohromné štěstí, že prochází tranzicí v milující rodině, která ho podporuje. Ne všichni mají takové podmínky. Příběh Bastiana není příliš dramatický, přesto ilustruje, jaké je to být transgender a jaké všechny procesy za touto proměnou stojí. Protagonista dospívá v období, kdy se zrovna Chile otevírá sexuálním menšinám a neklade jim překážky v dosažení svých cílů. Moc pěkný dokument o nevšední životní etapě, lásce a dospívání. [Zlín Film Festival 2023]

Naivní hrdinka Ana bojuje nejprve se vztahem k chlapci, kterého miluje, a následně i s komunistickým režimem panujícím v Rumunsku. Prestože není tato protagonistka výjimečná, zvládá se nejprve režimu vzpírat, až ji souhra událostí donutí povolit. Velice pomalý, ale důležitý snímek zobrazující stěžejní historickou kapitolu. Rovněž režisér Alexandru Belc filmem krásně ukazuje, jak malé činy dovedou rozbouřit vlny ve vysoce kontrolovaném prostředí. [Zlín Film Festival 2023]