Azurose

Tento film se vám bude buď extrémně líbit, nebo ho budete nesnášet, nic mezi. A pokud ho budete nesnášet, je přesně pro lidi, jako jste vy. Konečně snímek, který pořádně ukazuje bizarnost toxické maskulinity, přičemž jsou muži ve skrytu úplně stejní, jako lidé, na které nadávají. A nadávají jenom protože si snaží dokázat, že jsou lepší a společnost je tak vychovává. Je pravdou, že jsou všechny postavy poměrně šablonkovité bez nějakých širších charakterů, ale to nevadí, protože tady u tohoto filmu jde o poselství. Must-have watch pro všechny zakomplexované muže.

Jsem velice mile překvapen. Tady jde pouze hodnotit film jako celek, ne jednotlivé dějové linky, protože bez nich by ten film byl celkem nuda. Parodie snad na všechny superhero filmy a hvězdičky s nadpřirozenými schopnostmi. Tohle prostě musíte vidět, protože se budete celých 80 minut smát a koukat s otevřenou pusou. A když si počkáte na potitulkovou scénu, obdržíte třešničku na dortu.

Představte si, že napíšete námět na 30 minutový film a pak z toho uděláte celovečerák. Přesně tohle je případ tohoto filmu. Téma palčivé, chvilkami brutální, občas emocionální. Statickou kamerou se pomyslně dostanete do dění filmu, což výborně funguje, ale ohromně nudí. Kdybych měl z filmu odebrat nebo zkrátit zbytečné scény, které nijak neposouvají děj dopředu, měl by film 1/3 stopáže. Každopádně se jedná o vcelku povedený realistický film, který ukazuje válku opět z jiné stránky.

Velice dobře udělaný norský film. Hlavní postavy ztělesňují protipóly, které se i přes to všechno přitahují. Film o divném vztahu mezi divnými lidmi s ještě divnějšími scénkami. Snímek pro mě byl emoční horskou dráhou, protože nejde nemít depku z toho, jak se postavy chovají a co dělají. A i přes to všechno je příběh ohromně zajímavý, poutavý a stále překvapuje. Jsem velice rád, že jsem snímek viděl, protože za to opravdu stojí! Písničky od Emira a Sigrid jsou už jen třešničkou na dortu.

Nečekejte žádnou pořádnou kinematografii. Ale humor? Ten rozhodně! Pobavil jsem se opravdu výborně. Film v celém kontextu funguje dobře, protože prakticky vše je bizarní a velice výrazně stylizované. Snímek je taky vyvedeně obsazený a překvapivě dětští neherci předvedli výborné výkony. Původní film jsem neviděl, ale určitě by nebylo špatné to porovnat.

Jsem naprosto nadšen! Nikdy bych neřekl, že témata gymnastiky a revoluce budou tak skvěle fungovat. Přestože hlavní hrdinka nebyla příliš sympatická, fungovala výborně a vlastně se ji moc dobře fandilo. Snímek byl plný stísněnosti, obav a napětí a v kombinaci s výbornou hudbou (vřele doporučuji soundtrack na Spotify) se jedná o jeden z nejlepších filmů, které jsem v poslední době viděl. Nehledě na to, že teď je snímek více než aktuální. "Free Ukraine!"

Nějak to nebylo ono... Příběh mě nezaujal, spíš tak plynul a věci se prostě děly, než že by se náš hlavní protagonista o něco snažil. Celé se to neslo v dokumentárním stylu, což bylo pěkné, ale ke konci se to začalo mísit s více "filmovými" záběry a celé to působilo jako pěst na oko. Film dává pěkný vhled do jiných zemí a kultur, avšak se nejedná o žádné velkolepé dílo...

Nemyslím si, že si film zaslouží takový dis, jaký dostává. Řekl bych, že mu spousta lidí neporozuměla, protože je v něm spoustu narážek a slovních obratů, které používá hlavně dnešní mladá generace. Mně se film ohromně líbil a smál jsem se celou dobu. Není to žádný úctyhodný biják, ale na večer je prostě super. Cením si odvahy tvůrců ve velkém rozměru ztvárnit proudy, které dnešní dobou hýbou, především přes postavu Bri. Doufám, že si mnoho lidí (a Američanů především) uvědomilo, že to fakt z pohledu ven vypadá celé fakt cynicky. Rebel jako vždy nezklamala a vlastně jsem z celého filmu mile potěšen.

Policejní tajemství je filmem všech žánrů. Avšak... Na komedii je málo vtipný, na drama málo dramatický a na romantiku neromantický. Ve filmu se žánry kříží jak na běhacím páse, a to je podle mě právě ten problém. Snímek neví, jaký vlastně má být a vznikl z něho jakýsi mišmaš o policii a lupičích. Přesto se na něj naprosto výborně kouká, jelikož si opravdu drží diváckou pozornost a minimálně do 1/3 se nedá příběh ani předvídat. Od poloviny filmu to už ale jde z kopce... Největším zklamáním jsou opakované vtipy, které na své vtipnosti rychle ztrácejí, špatné post-synchrony, zvláštně zasazená milostná linka a špatné VFX. I přes to všechno ale jde o v celku povedený low-budget debut bývalého fotbalisty, který se dal na kariéru filmového režiséra. Zda je film distribuovatelný jinak, než přes kina, pro mě zůstává záhadou.

Nosoroh je pochmurný, brutální a intimní film o klukovi, který se připojí k mafii a hledá nějaké východisko. Z hlediska námětu film příliš zajímavý není, přesto zaujmou realistické násilné scény a proměna hlavního hrdiny v celé časové ose příběhu. Ač to není film pro každého, moc dobře se na něj kouká - a to především prvních 10 a posledních 10 minut. Pravdou je, že se nelze ztotožnit s žádnou postavou a vlastně není, komu fandit a o koho se bát, protože konec konců jsou špatní všichni. Nelze říci, že by mohl mít film úspěch v širším světovém měřítku, a právě proto bych doporučil ho zhlédnout - ať už ze zajímavosti nebo pro to udělat si vhled do temného světa na západě Evropy.