Disk

Miluji Poirota na Blízkém východě. Schůzka se smrtí patří k nejsilnějším a nejpůsobivějším příběhům slavného Belgičana. Zvláště když Davidu Suchetovi sekundují skvělí herci jako Tim Curry, John Hannah nebo Mark Gatiss. Atmosféra nesmírně silná, lokace uvěřitelné a výtečně vypointované rozuzlení.

Fincherův Zabiják má nejblíže k Úkrytu, což vlastně ani nemusí vadit, naopak. Moje cynické já se bavilo a zároveň kochalo nad vší precizností, která Zabijáka provází - včetně Fassbenderových monotematických monologů a starého sprostého vtipu, který je v podání Tildy Swinton příjemně osvěžující. Škoda jen, že se Zabiják nedostal do české kinodistribuce.

Mexický celovečerák Všechno to ticho je pro mě dost osobní, protože pojednával o neslyšících lidech. Hlavní hrdinka má neslyšící partnerku, neslyšící rodiče, ale přesto je pro ni velmi obtížné vyrovnat se s tím, že sama také postupně ztrácí sluch, natož aby sama od sebe chtěla nosit naslouchátka. Naprosto jsem ji chápal, protože čím je člověk starší, tím je větší problém přizpůsobit se změnám, zatímco pro mě je to naprostá samozřejmost, když naslouchátko nosím od svých deseti let a je pro mě doslova životním partnerem. Film zaujme především dokonale zpracovanou zvukovou složkou, takže hlavní hrdinku vnímáme o to komplexněji. Filmů určených přímo pro neslyšící diváky a divačky je bohužel dost málo, ale o to více si zaslouží naši pozornost.

Otrávená studna je dokument zachycující bezprostřední atmosféru na Slovensku po teroristickém útoku na gay bar Tepláreň a vraždu Juraje a Matúše. Znovu jsem si uvědomil, jak jsme zranitelní a jak nás zákony v Česku i na Slovensku stále marginalizují. Stále trvám na tom, že homofobie a transfobie by měly být trestným činem, jako je tomu u antisemitismu.

Hrozná pozéřina s vyčpělým stereotypním trojúhelníkem Berlín-gayové-drogy. Ne, s tímto na mě už prosím nechoďte.

Ira Sachs je po více než deseti letech zpět s novou vztahovkou a je to moc dobré. Skvělí herci, výborné dialogy a Ben Whishaw je i po deseti letech od Atlasu mraků stále hot.

Planeta pokladů má mnoho společného s Černým kotlem - mladého hrdinu, zcela výjimečnou animaci a bolestný finanční průšvih. Ostatně snímek vycházející z motivů známého románu Roberta Louise Stevensona se měl točit po Černém kotli, ale, jak známo, na svůj vznik si musel počkat nejméně patnáct let. I tak to byl propadák a je to velká škoda. Planeta pokladů ani po více než dvaceti letech od svého vzniku nijak nezestárla a musím přiznat, že podobně jako Černý kotel si mě získala od prvních minut. Je to klasický dobrodružný příběh se vším, co k tomu patří - včetně nádherné hudby Jamese Newtona Howarda. Planeta pokladů si zaslouží druhou šanci - a vaše docenění.

Školní prostředí v kombinaci se špionskou zápletkou zní z divácké stránky velmi vděčně a Kočka mezi holuby je divácky velmi vděčná. Mark Gatiss napsal skvělý scénář, který Herculu Poirotovi umožnil, aby se mohl pohybovat v drahé - a na svou dobu jistě dosti liberální - dívčí škole jako doma a odhalit nečekaného vraha. Skvělá detektivka a pro mě navíc příjemný bonus v podobě pohledného zahradníka.

Po zhlédnutí Černého kotle jsem konečně pochopil, proč má tato na svou dobu hodně temná disneyovka přezdívku "film, který málem zabil studio Disney". Ve své době šlo o nejdražší animovaný film (44 milionů tehdejších dolarů), která ale tehdejší rodiče s dětmi do kin nepřilákala a ve výsledku tak šlo o největší studiový propadák (před Osamělým jezdcem). Není se co divit. Černý kotel totiž není klasickou animovanou pohádkou, ale adaptací slavných Kronik Prydainu od Lloyda Alexandra. Tomu odpovídá ponurost snímku, který v dnešní době díky unikátní animaci naopak působí svěžím dojmem. Absence písniček tomu jenom pomáhá. Jenže studio Disney si idealizovaně spojujeme s roztomilostí (co naplat, že ve Sněhurce jsou četné hororové scény), takže není divu, že se studio rozhodlo Černý kotel prakticky vymazat z paměti. Po téměř čtyřiceti letech od své premiéry si tenhle unikátní animák zaslouží druhou šanci. Je to výborné fantasy s klasickým archetypálním příběhem a nádhernou atmosférou, která sice cílí spíše na dospívající mládež než na mladší děti, ale o to více se vám odmění.

Film přesně pro Douglase a pro mě - v tom nejlepším slova smyslu. Hltal jsem doslova každou pikosekundu, nemohl jsem se toho nabažit a bylo mi líto, že to po velmi krátkých třech a půl hodinách najednou skončilo. Geniální věc a jeden z nejlepších Martyho filmů vůbec.