matthew.d

Plošší než Watchmeni, navíc bez popkulturních intertextů. Hodně geek, ale pobaví se i fotr a mladší ségra. Maximální stupeň zábavnosti, frčí to hezky.

Blockbuster pro čtenáře Blesku, kteří nedokážou rozlišit mezi profesionalitou a amatérismem. Televizní inscenace nasnímaná jako kdyby si F.A.Brabec šlehnul před každým záběrem piko, a která měla být hlavně úplně o něčem jiném. Příšerný scénář, příšerné herecké výkony a celé to je hlavně příšerně převedené na plátno. Možná by se Kájínkovi dal ten sračkový odér odpustit, kdyby se člověk mohl té filmařské debilitě aspoň zasmát. Ale u tohohle si musí každý, kdo má trochu vkusu a rozumu, zakrývat oči s pocitem trapnosti. Možná časem, jako u Olmera... Kvalita projektu v kontextu jeho velkoleposti dělá z Kajínka jeden z nejstrašnějších kinematografických počinů od dob normalizace.

Filmová verze HIMYM s nezávisláckým lookem. I to LA tady tak nějak připomíná New York. Na první pohled inteligentní romantická komedie, bořící klišé žánru, je uvnitř až neuvěřitelně prázdná. Webb vsadil na věci, který v rámci dnešní popculture frčí - od košilky a pletené vestičky až k rozbití narace. Celé to ale hraje na prvotní efekt a nakonec se to na diváka, stejně jako Summer na hlavního hrdinu, vysere.

Atmosféra dobrá, myšlenka ve své podstatě taky není nejhorší, ale ten příběh, stejně jako hlavní hrdinka, nějak podivně kulhá. Ústřední představitelé (Diaz, Marsden) samozřejmě na pěst.

Esence reálného socialismu. Samozřejmě, pokud by to bral člověk vážně, musí to strhat, protože řemeslně je to šílenství (tvrdé svícení, tvrdý herecký projev Petra Kostky a tvrdá hudba Otmara Máchy). Občasné světlé Dietlovy momenty (schopnost přiblížit prostým divákům odbornou problematiku) a výkon Jiřího Valy v roli šéfkonstruktéra Heřmana tomu halt prdel nezchrání. Ale o to vůbec nejde, protože pomocí tohohle veledíla (samozřejmě s pečlivým komentářem, který by rozklíčovával jednotlivé ideologické momenty, jejichž kodifikace je navíc poměrně primitivní), by se měl na střední vyučovat socík. Good job soudruzi!

Nefalšované týrání lidí. Prvoplánová snaha vydojit z diváků slzy a prachy.

Sherlock Holmes dokazuje, že detektivka má odzvoněno. Místo aby došlo k její resuscitaci a modifikaci, je kompletně zapřena, a to paradoxně adaptací největší klasiky žánru. Pokud jde o nejsilnější zbraň detektivního žánru - fakt, že se divák podílí na vyšetřování - je kompletně zničen třemi skutečnostmi: a) Ritchie nám neujasňuje pravidla světa, ve kterém se příběh odehrává (viktoriánská Anglie tady připomíná spíš komix, než nějaký real, nadpřirozené jevy tu tudíž působí skoro normálně) b) z nahravače Watsona (který zastupoval svými dotazy diváka) se stal lookem efektní spoluhráč c) dedukci nahradily po vzoru CSI vědecké postupy, které diváku, stejně jako hyperbolizované usuzování Holmese, příjdou neuvěřitelné. Divák tak nemá šanci uhádnout vůbec nic. A ani nemusí, protože ho k tomu tupými dialogy prošpikovaný narativ, který je navíc plný polopatičnosti a ústupků popcornovým "máslům", vůbec nevede. Fádní, prosté, nudné, celé to hraje jen na efekt, který, jak Ritchie tímto filmem dokázal, nezabaví bez silného obsahu ani na hodinu. Dvě hvězdy ze soucitu, trailer vypadal božsky.

Horkej kandidát na cenu zbytečnost roku. Nechápu jak může dát producent peníze na něco podobnýho (navíc remake). Ne že by to bylo špatně udělaný, ale chutná to tak nějak nijak, asi jako žemlovka. Témata pro paranoidní thriller nevýrazný, bez přesahu. Navíc celé poselství ve smyslu "noviny už dneska nikdo nečte" a Woodwartd s Bernstienem by dneska ten Watergate asi nevyřešili, dyby měli na krku šibneniční uzávěrku (nový média jsou halt rychlejší), je chvílema až k smíchu. A zavolejte někdo Russelovi, že dlouhý vlasy už dneska nefrčej.

Milé, upřímné a pokud člověk není totální emocionální prvok, objeví v tom i něco té životní pravdy a možná dojde i na slzy. Je fajn že má Hollywood zase jednou tvůrce, který točí civilní a zdánlivě nenápadné snímky, do kterých promítá svůj osobitý režijní styl. Mlask.

Dobře napsané, hodně literární a filmařsky hodně fádní. Vyvstává otázka, proč vlastně vznikla Vicky Christina Barcelona jako film. Odpověď je jasná: zasraně dobře se kouká na hlavní představitele i na prostředí, do kterého je příběh zasazen.