Lex.San

Nerad škatulkuji, a proto se snažím dávat šanci všem seriálům, protože se někdy ukáže, že i z ošklivého káčátka se vyklube krásná labuť. Bohužel, to se v případě Emergency Couple nestalo. Přiznávám se, že jsem seriál nedokoukal do konce a ani to v budoucnu nemám v úmyslu. V kostce souhlasím se Zízou, to co hlavní protagonisté předváděli, bylo jim věkově nepříslušející. Ze židle mě nezvedl ani Choi Jun Hyuk, který mi zatím seděl jen v Go Family Book, ani Song Ji Hyo, ke které jsem si cestu také nenašel. A lékařské prostředí zkázu jen dokonalo. Emergency Couple tak dávám s 2* a statusem zahozeno vale.

Film je úctyhodným pokračování seriálu. Opět se zde setkáváme se starými známými postavami a řešíme nové problémy (ale i ten starý a nejdůležitější). A jelikož se příběh nese ve stejném duchu, zaslouží si i stejné hodnocení - 3* (7/10)

Chjo! Tak jsem zase sáhnul poněkud vedle. Nebyl to tedy až takový propadák, ale moje krevní skupina též ne. Skoro celý film jsem totiž jsem s Shimou zatřást, ať alespoň přestane na chvíli být takový pitomec. Chápu jeho snahu ochránit se před dalším zklamáním, kterého se mu v minulé práci dostalo, a tak ze sebe dělal nepřístupného dikobraza, ale to jeho kuňkání a vyhejbání mě v průběhu filmu začínalo dost rozčilovat. Hodně to proto z mého pohledu zachraňoval Togawa, který svojí iniciativou táhnul i milého Shimu. Nebudu tady spoilerovat, ale kluci začali svůj vztah pozpátku, tedy od postele, tak pak bylo dost prostoru na typická rozebírání pocitů. Kromě Togawy byl k nezaplacení i jejich kolega Onoda, který se projevil jako pravý přítel. Na jednu stranu jsem doufal v takový konec, který by se naskytl, kdyby film skončil cca o 15 minut dříve, víc by to pasovalo k celé náladě příběhu, ale paradoxně ten konec mi trochu zvednul náladu. Hodnocení proto silné 2* (protože sorry, ale na 3* to nedosahuje). (5/10)

Volby provází celý náš život, bohužel ovlivňují i životy jiných. Baek Shi Yoon se v Macau rozhodl neuposlechnout rozkaz o ukončení operace, za což jeho přítel a spolupracovník zaplatil životem. On se teď rozhodl pomstít. Po prvním díle jsem upřímně nevěděl, co si o tomhle příběhu myslet. Rozjelo se to jako takový multižánrový mix, že mě to až překvapilo a já upřímně doufal, že se příběh co nejdříve rozhodne, jakým směrem se bude chtít dát ubírat. Protože směs pomsty, špionážního dramatu a romantické komedie byla na můj vkus až moc. V druhé půlce se sice příběh přikloní spíše k té špionáži, přesto se v něm objevují místa, která mají celkovou situaci zlehčit. Bohužel to na mě ne vždy fungovalo. Divákovi byly servírovány všemožné koalice, kde si ale každý hrál na svém písečku. Nechybí tak bitky, krásné ženy a zrady. I přes to přese všechno jsem se nemohl zbavit dojmu, že je to takové jalové a chybí tomu jiskra. Pořád jsme se totiž motali v kruhu a nijak ve vyšetřováních nepokračovali. A naopak všichni už věděli, že se to kolem nich tajnými agenty jen hemží. No prostě utajení nulové *-*. Do sledování jsem se proto musel nutit, doufaje v nějaký posun. Ten nastal v 11. epizodě, což bylo k uzoufání pozdě. Vše se sice začalo vysvětlovat, mě to ale přesto k monitoru nepřikovalo. Hodnocení: Bylo jen a jen dobře, že jsem si během sledování Local Hero dělal poznámky. Jinak bych totiž ani nevěděl, co přesně o tomhle příběhu napsat. Byla to hra peněz a lží, zajímavé to ale bohužel nebylo – 2* (4/10)

Na to, že jsem od toho nic nečekal, mě tenhle počin docela potěšil. Sice jsem asi tak v půlce krizi, kdy jsem si řekl, že ne díky, ale další díl vidět už nemusím, ale poté, co se ukázalo, co jsou vlastně kluci zač a následně jejich vlastní váhání nad tím, jak se zachovat, mě nakoplo a donutilo dokoukat až do konce. A ten konec. Bylo by to lepší a asi bych zvedl i o bod hodnocení, kdyby to skončilo, jak to skončilo, ale bez epilogu prosím. Takhle dávám 2* a to si myslím, že jsem ještě docela hodný divák. (5/10)

Klasická japonská ztřeštěnost, která zkušenější diváky nijak nepřekvapí, ale ani nijak závratně nenadchne, protože všechno už bylo viděno a musím říct, že v lepším podání. Příběh se samozřejmě neobejde bez střelených postav (hlavního hrdiny, který nenávidí vaření, ale miluje jídlo, francouzsko-japonského míšence, který si povídá se lžičkou, narcise, který vyžaduje vše jen krásné, brýlatého a ukřičeného senpaie, intrikujícího prezidenta třídy, čtyř podivných individuí v roli učitelů, kteří jsou současně kuchařskými mistry a ředitele, který komunikuje s ostatními skrze umělohmotnou býčí hlavu). Díl co díl si pak tato skupinka řeší svoje problémy skrze kuchařská klání za neustále vykřikování – DELLLICIOUS! Takže shrnuto a podtrženo – 2* za snahu, ale vážně, Delicious Gakuin je seriál, který můžete s klidem minout a budit ze snů se výčitkami určitě nebudete. (3/10)

The Lost Tomb je z mého pohledu hrozně nevyrovnaný seriál. Začátek mě moc neoslovil a konec nijak nevygradoval (byť se na příští rok chystá pokračování). Samotné pátrání v hrobce bylo ale zajímavé a dokázalo držet v napětí. A i když je příběh součástí řady prequelů, sequelů či příbuzných dějových linek, lze jej sledovat samostatně a divák se v něm neztrácí. Mě tak nezbývá než doufat, že příští rok mě čeká lepší pokračování – 3* (6/10)

Na Scarlet Heart jsem se odhodlával podívat už od října minulého roku. Seriál ale vyvolal takové ohlasy, že jsem radši pokaždé hodil zpátečku. Rád k příběhu přistupuji nezaujat a bez jakýchkoliv očekávání, která mohou sledování jen a pouze pokazit. Příliš pochvalné recenze mě spíš odrazují ;) Nakonec jsem ale na youtubu narazil na OST k seriálu a bylo vymalováno. A že bylo na co koukat! Úchvatné scenérie, krásné kostýmy, již zmiňovaný soundtrack a samozřejmě herecké výkony. Nadšení seriálem je lehce pochopitelné. Jenže já se budu držet nohama na zemi. Tragika v příbězích není zrovna mým šálkem kávy. Snesu jen určité množství. A Scarlet Heart mi ji na můj vkus naservírovalo až moc. Jak příběh přecházel na vážnější notu, tak jsem se začal trochu cukat a sledování již nebylo tak plynulé jako na začátku. Když pak dozněla závěrečná hudba, tak jsem se nemohl ubránit myšlence, že bych snesl jiný konec – 3* (7/10)

Ale jo, bavilo mě to. I když důvod, proč jsem doramu dokoukal, byl Sung Joon, tak ani ostatní kluci z kapely nedělali jen křoví. Na to, že se jedná o hudební záležitost, tak kromě písničky Jaywalking mě hudba moc neoslovila. Podruhé si sice už tenhle kousek nepustím, ale všem, kterým příběh z hudebního prostředí dělá dobře, doporučuji k přidání do watchlistu - 3* (7/10)

Po Master Devil sérii jsem si potřeboval od romantických počinů dát chvilku pauzu. Sáhl jsem proto po Crisis a změnil tak kompletně žánr. Je mi jasné, že velkým tahákem byl Oguri,kterého vždycky v nějakém filmu či seriálu rád uvidím. Mě ale na Crisis natáhl i Nishijima Hidetoshi, kterého si taky nikdy nenechám ujít. Jak už psala Zíza, seriál má vynikající hudební podkres, herci umí svoji práci a příběh inspiruje k zamyšlení. Deset dílů bylo tak akorát, aby příběh neztratil na tempu a přitom dostaly prostor všechny postavy. Posledních pár minut si jasně říká o další sezonu, za kterou lobuji i já – 4* (8/10)