Gemini

"Muppetí" Scooby? To asi nemůže dopadnout špatně, že? Tedy ano, může, ale prostě věřte tomu, že nedopadlo;) Je to dobře šlapající jednohubka, jakých je málo. Takže 70% a klidně zas někdy na viděnou.

Scooby Doo (zatím) poslední generace, tentokrát ozvláštněný přesunem do žánru muzikál. Texty písniček by mohly napovídat, že je určený pro trochu mladší děti, ale ty by se na druhou stranu u upířích nájezdů asi slušně bály:) Tak či tak, starší publikum si může užít vtipné narážky jako Stříbření, a ti "nejstarší" zase nemohou nevidět Theatre des Vampires, i když je pravda, že takhle nějak by vypadalo, kdyby nepocházelo od Anne Riceové, ale z Twilightu:) U mě vládla celkem spokojenost, i když je pravda, že v tom asi hraje svoji roli, že to bylo moje první setkání se Scoobym od seriálu "What's New, Scooby-Doo?", který je v snad v každém ohledu tragický. A o to větší radost mi dělá, že mohu říci, že po vizuální stránce je tohle Scoobyho dobrodružství jedním slovem nádhera. Za mě 70%, protože jsem sám do poslední chvíle nevěděl, jestli tam opravdu tentokrát je nějaké skutečné nadpřirozeno nebo ne;)

Harry a dinosauři objektivně vzato přesně odpovídají původní myšlence, což je fantazie pětiletého kluka o jeho dinosaurech a úžasném světě ukrytém v jejich plastovém kbelíku. Proto taky oblohu zdobí jasně vystříhané a přilepené papírové mraky a tak podobně:) Bohužel obsahově jsou jednotlivé příběhy dost o ničem, a v oblasti tvorby pro děti je k mání řada mnohem lepších kousků. Tenhle jako by se spokojil jen s tím, že v něm jsou dinosauři s různými vlastnostmi. 50%.

Britská tvorba pro děti je rozmanitá co do stylu, tak do kvality. Princezna Flora a její draci jsou hodně pohádkoví, hodně dětští, a navzdory originálnímu nápadu s podobou draků mi moc v hlavě neuvízli. Pro rodiče tu vlastně nic k mání není, na druhou stranu je to dostatečně nezávadné, aby se k tomu děti daly na tu chvíli posadit o samotě. Lehký nadprůměr, asi tak. 60% PS: Úvodní znělku je docela problém dostat z hlavy:)

Červený Trpaslík JE ZPĚT! A tentokrát to vypadá, že to kdosi vzal skutečně vážně, ne jako pár let zpátky. Sice už tu není žádná pamětihodná epizoda jako třeba Polymorf (nebo... ne, tohle by zase skončilo výčtem zbytečně mnoha dílů legendy), ale je fajn vidět, že pravověrní dwarfisté svoje řemeslo nezapomněli. A jak se navíc můžete dočíst okolo, leckdo se mnou ohledně rezerv v kvalitě plnění nesouhlasí:) Takže ano, Red Dwarf X 80%.

Naprostá bomba z britského venkova. Co postava, to skvělá komická figurka jak z nějakého sitcomu. Pan Jonáš víc než jen trochu připomíná Rimmera z Red Dwarfa, ale abych tím někoho nezmýlil - Červený Traktůrek je seriál pro děti. Naštěstí jeden z těch, u kterého se dospělému nechce umřít;) Opět se potvrzuje, že když se spojí dobře udělaná stop-motion figurková animace s někým, kdo přemýšlí nad příběhem a cílovou skupinou, stojí to za to. Červený Traktůrek tím pádem má všechno - chytlavou znělku (v češtině luxusní), roztomilý malotraktor, který skvěle vyjadřuje emoce, a sympatické, k sobě navzájem hezky se chovající postavy (samozřejmě krom pana Jonáše). A aby to nebylo jen o legraci, tak se ty postavičky dají použít i výchovným způsobem, a pokud jde o to pobavení, tak to je i sofistikovanější než u mlynáře Huga, který se v každém dílu vždycky dokonalým groteskovým způsobem ála Panika V Městečku rozseká při jízdě na čtyřkolce:) BTW epizod je nakonec podle wikipedie 4 x 28. 80% a nikdy jinak.

A pak že tvůrcům Shauna dochází dech. Aardmani tentokrát zacílili na tvora, jehož zavilost a proradnost je vyhlášená, takže nemůže být překvapením, že je to zase jednou jízda jako na čtyřkolce řízené Vinem Dieselem v Rychle A Zběsile 11 (ačkoliv tam už vlastně možná Diesel vůbec nebude;)). Panova flétna je zkrátka magický nástroj:) 80%

Je to nádhera, když mezi všemi těmi "klasickými" vánočními pohádkami najednou přistane něco TAKOVÉHO:) Tvůrci Paniky V Městečku zkombinovali svůj obvyklý humor s Vánocemi a dokonce se jim podařila i trochu toho ponaučení. A k tomu nasypali nehoráznou hromadu třeskuté grotesky se záměrně příšernou animací a neodolatelnými momenty, jako je třeba house party u policajta nebo diverze britských královských stráží:) 80% jako u filmu.

Po pár letech trpělivého čekání na datovém nosiči se TimeScapes konečně dočkaly - a já si těch 40 minut čistého času s nimi (ano, přes osm minut jsou závěrečné titulky) velmi užil. Samozřejmě to chtělo hodně vysoké rozlišení;) Ale musím říct, že to byla rozhodně nejlepší část silvestrovského programu, neb konkurence Partičky s jejími tragickými předtočenými scénkami typu "den s Jiřím Kajínkem", veselé plavby s Waldou, a "toho nejlepšího" z Hlasu byla skutečně velmi vytříbená, o TV Barrandov raději nemluvě:) Ale pojďme konečně k filmu samotnému - TimeScapes jsou technicky dokonalé vizuální hody na téma "velké celky krajiny a hvězdné oblohy natáčené časosběrnou kamerou", na nichž je osvěžující zejména absence jakéhokoliv (ať už mravokárného nebo jiného) komentáře. Jen obrazy a hudba. A žádné velké jinotajné ambice a podobně. Kdo chce, může si mezi záběry liduprázdných solných plání a davy pohledných mladých lidí skotačících ve víru jakési elektronické hudby (která není slyšet, film se drží čistě svých podkresových hudebních stop) nacházet spojení jaká chce. Mě osobně zatloukla do sedačky obsahová čistota nasbíraného materiálu, která je ódou na přírodu, byť to vypadá, že se tu ukazuje jen několik málo míst v různých fázích dne a noci. Jistě se dá argumentovat i tak, že je to celé jen sprostá technika bez čehokoliv dalšího (BTW jako spořič obrazovky ideální:)), ale jak jsem říkal, pro mne je to po Barace nebo Home naopak osvěžující tou absencí nutkání vztyčovat varovný prst, kázat trvalou udržitelnost a podobně. Případní následovníci to už budou mít podstatně těžší, ale za úchvatnou čistou podívanou dávám TimeScapes 80%.

Objektivně vzato, kdyby každé sérii kiksnul až šestý díl, byl by to nepochybně slušný důvod k pravidelné oslavě a bohatým obětinám filmovým bohům:) I když vzato OPRAVDU objektivně, je otázka, jestli Tvor Netvor kiksl nebo ne. Jeho hlavní téma je totiž zcela v pořádku (byť nevzhledná hrozivá obluda je přece jenom trochu laciný dramaturgický fígl), další dva roky technologického pokroku se opět ukázaly, a studio Disney naštěstí stále nenabylo dojmu, že se už může i u této značky (Disney Fairies) jet samospádem. Problém je, že zjevný pokus "o něco jiného" nebo spíš nabytí přesvědčení, že publikum Zvonilky už odrostlo a snese silnější tabák, jsou víc než jen trochu mimo. Po varovných zvěstech od kamarádky, která má podstatně starší děti než já, a byla s nimi na Tvorovi Netvorovi v kině, jsem si udělal domácí zkušební projekci bez dětí, a upřímně i já jsem měl docela problémy s temnou atmosférou (a neustávajícím kraválem) v poslední třetině filmu. Nemluvě o tom, že se tu zničehonic objevuje další druh víl, o kterém doteď nebyla nejmenší zmínka, a nikdo se neobtěžuje to jakkoliv chabě vysvětlit. Tohle se zkrátka nepovedlo (míněno asi tak jako když se nepovedl Zlatý Kompas), protože pro děti, pro které je Zvonilka, bude Tvor Netvor základ pro noční můry nebo úprk z kina/od monitoru před šílenou bouřkou a utrpením několika zásadních postav. A pro ty starší to bude naprostá zívačka s nějakou šáhlou bio vílou (Faunou, ne Zvonilkou). Jsem upřímně zvědav, jestli to byla jen náhoda, nebo budou u Disneyho chtít tenhle změněný kurs udržet. Kdyby ano, je tu naštěstí pět velmi solidních pohádek, které se dají ještě mnohokrát reprízovat:) 50%