Dragon88

Horor není můj oblíbený žánr, ale film Chata v horách mě opravdu překvapil. Film nám dá totiž zábavné zesměšnění stereotypu hororů a pořádnou dávku humoru a zároveň hororový zážitek. Právě díky vedlejší dějové linii je Chata v horách originální a zábavná podívaná i pro lidi, jako jsem já, kteří nemusí stereotypní krvavé horory. Proto ani nechci dál hodnotit jednotlivé scény či myšlenky, protože bych zkazila zážitek těm, kteří film ještě neviděli. Jistě, některé věci jsou hodně nelogické a přehnané, ale to je u tohohle žánru normální a celkově film hodnotím velmi pozitivně. 75%

Na film Malcolm a Marie jsem se moc těšila. Černobílý obraz dodal filmu ještě větší dramatičnost a upřímně si to bez toho ani nedokážu představit. Herecké výkony famózní u obou představitelů. Scéna s nožem v kuchyni mi vyrazila dech. Téma je celkem prosté- režisér na své premiéře nepoděkoval své přítelkyni a po příchodu domů jako kus ledu odpovídá, že jí nic není a vše je v pořádku. Nicméně je vidět, jak se jí vše honí hlavou a po první hádce se k tomu vrací po zbytek večera. Líbí se mi, že zde můžeme vidět satiru na ženské obvyklé chování, řešení problémů, analyzování v kontrastu zobrazení sobeckého a bezcitného chování mužů. Celý večer probíhá nekonečným hádáním se a následným usmiřováním, sálodlouhé monology, zákeřná slova za cílem ublížit tomu druhému a uklidňování se ať už cigaretou, procházkou nebo poleháváním ve vaně. Po hodině už to ale začíná být celkem únavné a člověk si řekne, že tenhle toxický vztah by potřeboval jedině rozchod. Na postavách je ale vidět, že jsou oba inteligentní, ale tvrdohlaví, a i po nekonečně dlouhém souboji mají oba potřebu mít poslední slovo. Katarze z toho vyplývá taková, že vinu nesou vždycky oba dva, o problémech je potřeba mluvit a že je důležité, aby si lidé sebe navzájem vážili a naslouchali tomu, co má ten druhý na srdci. Přesně jak řekla na konci Marie: „Stačilo říct Děkuji“. Tady si většina řekne: „To je celý? Kvůli tomuhle vznikl skoro dvouhodinový film hádajících se psychopatů?“ Ale tohle může říct jen někdo, kdo se nedokáže vcítit do obou postav a nechápe odlišné myšlení muže a ženy. Je potřeba se víc dívat a víc se zajímat o toho druhého než jen o sebe. 80%

Seriál Toy Boy navnadil pilotním dílem, avšak bohužel již po 3. díle jsem se začala nudit. Myslím, že kdyby byl seriál o pár dílů kratší, vůbec by to nebylo na škodu. Děj se zbytečně moc táhne a téměř v každé epizodě se objeví nějaká neuvěřitelná zápletka, která nevyvrcholí vůbec v nic a děj se točí pořád dokola. Musím ale ocenit svým způsobem originální téma, kde je zachycený život striptérů ve své branži, fungování společnosti, bohatá smetánka a zkorumpovaná policie, která si z hlavního „hrdiny“ udělá hračku. Nechyběla ani typická španělská energie a vášeň, takže herecké výkony nebyly nejhorší, ale nebýt zvrhlé snobské Macareny a sympatické právničky (která mimochodem dělá veškerou policejní práci), které seriál zachraňovaly, tak by seriál neměl vůbec nic, co nabídnout. Jediný prožitek ze seriálu by byli sexy, věčně skoro nazí chlapi, což je tedy jen pro určitou cílovou skupinu. Konečné „odhalení pravdy“ hodně zklamalo. Zveřejnění videa a jeho tedy falešný obsah by byl vzrušující jen tehdy, kdyby tomu tak ve výsledku opravdu bylo. Takhle to bylo předvídatelné a tím pádem i celkem trapné. Úplný konec dost překvapil, byl to celkem šok na závěr, takže uvidíme, co přinese druhá série. 55%

Film Yes Man mě opravdu nadchnul. Herecký výkon Jima Carreyho opět nezklamal, scénář také na jedničku, nevím, co tomuto filmu vytknout. Film nabídne všechno- zábavu, lásku, drama a silnou katarzi. Lidé, kteří trpí syndromem vyhoření nebo postrádají ve svém životě smysl, by se měli hlavní postavou inspirovat. Lidé jsou často nevrlí, negativní a osamělí jen proto, že slovo NE je na denním pořádku. Samozřejmě je potřeba brát některé scény ve filmu s rezervou, protože některé věci se dějí opravdu jen ve filmu :-)  85%

Pohádka Duše jakožto dlouho očekávaná pixarovka mě bohužel zklamala. Nevím, jestli je to počátečním očekáváním, ale je to tak. Na filmu Duše je strašně vidět, jak se snaží zaujmout dětskou cílovou skupinu, ale zároveň i dospělé diváky a dohromady to působí strašně uměle. Nicméně, zaprvé se mi na filmu líbilo zpracování a animace, kdy svět duší působil tak lehce a jednoduše, až to bylo pro oči zajímavě přitažlivé a zadruhé potom katarze, že člověk si má život užívat a radovat se z maličkostí, oceňovat krásu bytí, a hlavně si uvědomit to, že nikdo nemá předem určeno, čím musí být, a jedna konkrétní věc nebo záliba není ta jediná „Jiskra“ života. 70%

Noční můry z temnot je horor, který se dokáže obejít bez krve, a přesto navodí tu správnou atmosféru. Když pomineme to, že během filmu narazíme na spoustu „náhod“, herecké výkony nejsou ničím zajímavé nebo přesvědčivé, tak se mi líbí nápad- strašidelné příběhy, které se objevují v knize a posléze oživnou, skvěle udělané příšery; ty se mi líbily na tom celém úplně nejvíce, a také oceňuji konec. Bála jsem se, že to skončí nějakým přehnaným happy endem, jak to často bývá, ale nestalo se tak. Díky potitulkové scéně by se dalo odhadnout, že bude i druhý díl, ale dle mého názoru by nemusel být. Uvidíme. 65%

Seriál Behind her eyes mě vlastně celkem překvapil. První díly byly poněkud nudnější, nic moc zajímavého se nedělo, jen se řešila aférka manželského trojúhelníku, ale už od začátku si člověk říkal, že tam něco nehraje. Obrovská poklona patří Eve Hewson, představitelce Adele, jejíž přítomnost mi vždycky nahnala husí kůži. Cca ve čtvrtém díle se to konečně začne rozuzlovat a děj nabírá grády. Někteří mohou tvrdit, že to bylo předvídatelné, i já jsem některé věci odhalila předem, ale závěr jsem tedy opravdu nečekala. Postupně jsem si retrospektivně uvědomila, že nápovědy tam byly, zároveň pár věcí i nesedělo, ale to už bych se v tom moc šťourala. Naprosto mě nadchnulo, jak se v posledních minutách změnil výraz hlavní hrdinky Simony Brown, kdy úplně dokázala otočit z té sympatické milé ženy a na konci nahodila ten ledový psycho pohled. 77%

Film Sněhurka a lovec nemá vskutku nic moc co nabídnout. Děj se moc táhne, není zde žádná akce, žádné pořádné vyobrazení postav, se kterými by se člověk mohl ztotožnit, krom lovce a zlé královny. Zbytek byly jen loutky bez emocí a bez příběhu. Hlavní hrdince Kristen Stewart to sice moc sluší, ale výraz má pořád stejný a její hraní je nudné. Když už jsem konečně chtěla začít obdivovat scénu v ,,Útočišti“, kde se začala objevovat všechna ta fantasy stvoření, uvědomila jsem si, že už jsem to někde viděla. Režisér zřejmě musí být fanoušek anime, protože stejné bytosti a místo se objevují v pohádce Princezna Mononoke (Posvátný bílý jelen, mechy, bílí malí mužíčci). Celé mi to přišlo moc překombinované. To, jak se film celou dobu snaží držet klasické pohádky Sněhurka a sedm trpaslíků, ale zároveň přidávají spoustu jiných scén, bytostí a postav, aby to bylo zajímavější; to se prostě nepovedlo. V závěrečné bitvě si člověk akorát pokládá otázky „Kde se asi Sněhurka naučila takhle bojovat“ a Chris Hemsworth si očividně svoje bojové skills ponechal, potom co ztvárnil postavu Thora. Upřímně mě překvapilo, že láska zde byla pojata jako vedlejší téma a zůstalo nevyřčeno, koho z těch dvou si Sněhurka nakonec vybere. 50%