Unka

Spielberg and co. asi udělali chybu v tom, že příběh zasadili do současnosti. Děj a zvláště jeho konec je totiž na dnešní dobu až příliš přímočarý, jednoduchý a rychlý, takže žánruznalého diváka nemůže po obsahové stránce ničím překvapit. Navíc je závěr až tak překotný a náhlý, že opravdu doufáte, že pokračování přijde alespoň během závěrečných titulků. Efekty jsou samozřejmě takové, že nerozlišujete mezi realitou a počítačovými triky. Tom Cruise je stále lepší a lepší - co říct víc. Táhne celý film a bez něj by byla Válka světů ještě méně než poloviční. Dakota Fanning je sice hodně talentovaná, ale myslím, že umí víc než jen křičet, kňičet a ječet. Stevene, asi všichni jsme od tebe čekali ne-li opakování Minority Report. Máš na víc než drtivá většina tvých hollywoodských kolegů typu Michael Bay anebo Ronald Emmerich. Bohužel se ti ale díky přehršli patosu a klišé katastrofických filmů podařilo natočit snímek, který jakoby z Bruckheimerova produkčního studia vypadl. S výjimkou toho Toma, který by snad do jejich slátanin nešel. Není to ale až tak hrozné a myslím, že s každým dalším zhlédnutím bude dojem lepší. Je ovšem obrovská škoda, že se Válka světů nestane milníkem kinematografie a zřejmě ani hitem n.1 letošního roku. Před úvodními titulky jsem v to ještě pevně věřila. 4 hvězdy jen kvůli Tomovi a Spielbergovi. PS: Po uplynutí jednoho dne od zhlédnutí filmu musím s potěšením konstatovat, že se začínám těšit, až film uvidím znovu. Možná že u Války světů opravdu platí pravidlo, že čím více, tím lépe. Jelikož v ní opravdu nejde o děj, který je docela chaboučký, přímočarý a v jistém smyslu odhadnutelný, zajímavější je zkoumat dopodrobna, jak je natočena. Navíc je dost zajímavé a poučné přečíst si na film ohlasy, které se na něj začínají množit doma v USA. Většina Američanů na film pohlíží jako na reminiscenci útoků na New York 9/11/01, a díky tomu v něm nalézá veliké množství momentů, kdy vám běhá mráz po zádech, protože svým odkazem přímo bijí do očí. (viz prach na Rayově obličeji atd.) Je možné, že z tohoto pohledu se zážitek z Války světů posune skutečně do zcela jiné roviny. Už se těším

Nemám slov. Po letech odmítání se na TP koukat - protože jím byla posedlá má spolužačka, kterou jsem nemohla vystát :o) - jsem při nedávné repríze na ČT2 neodolala - a už jsem byla v pasti. Takovýhle prvotřídní mix napětí, thrilleru, hororu, duchařiny, černého humoru a hlavně skutečně geniálních hlášek (většinou znějicích z úst Dalea Coopera) se jen tak nevidí. Navíc s takovým obsazením. Kyle MacLachlan je naprosto neodolatelný a David Duchovny už v životě nedostane tak skvělou roli. A navíc, dlouhovlasí šedovlasí santusáci mi od té doby nahánějí hrůzu. Nejlepší seriál všech dob!! (I když jsem po něm měla většinou těžké spaní.)

VELMI povedený seriál. Asi ne ten nejlepší, ale od Alana Balla se nedá čekat nic špatného. Navíc si myslím, že i přesto, že se Thomas Newman neustále vykrádá a opakuje, titulkový hudební motiv je naprosto strhující. Nejlepší je ale maminka :o)

Řečeno hezkým anglickým slovíčkem, tohle je naprostý bullshit. Chápu, že tím asi raním mnoho příznivců, ale u seriálů to už prostě chodí tak, že si jeho postavy buď zamilujete, anebo vám nic neříkají. V průběhu let, co Přátelé chodí na ČT1, jsem čas od času kousek zahlédla v televizi, ale nikdy jsem u něj nezůstala sedět déle jak deset minut. Protože to bylo vršení blbostí a rádobyvtipných scének a hlášek dokola a dokola. A myslím si, že s příbývajícími sériemi se už tak ubohá kvalita ještě zhoršovala. PS: Myslím si, že tomu dopomohl i dabing, který mi už vůbec nesedne. Pořád jsem nechápala, co ten Brad na té Jennifer Aniston vidí, a ouha. Jakmile jsem ji slyšela v originále, musela jsem uznat, že umí docela dobře hrát!!!

Proboha, jak můžete někdo srovnávat M*A*S*H s Kutilem Timem??? Stejně tak mi přijde mimo stavět vedle sebe seriál a film: pojí je jedině námět a charaktery. Tahle parta ať už v jakémkoli obsazení je podle mě nesrovnatelná s jakoukoli jinou, nejvtipnější, nejpříjemnější a prostě ve všem nejlepší. I díky vynikajícímu dabingu. Jednu dobu jsem byla do Hawkeyeho dokonce zamilovaná: to se mi s žádnou seriálovou postavou opravdu nestalo :o) (Jéžiš, Dale Coopere, promiň, já zapomněla!) A přesně, jak říká většina: na M*A*S*Hi je nádherné právě to, že se na něj můžete dívat pořád dokola a stále je čemu se smát a nad čím se dojímat. PS: někdo z redakce opravte tady nahoře info. Je to k filmu :o)

Chápu, že letos módní téma euthanasie připadá mnoha lidem velice palčivé a silné. Chápu, že Clint Eastwood je již starý pán, který má zřejmě zdravotní problémy a (soudě minimálně podle vzhledu a hlasové indispozice) nemá už moc plodných let před sebou. Chápu tedy, proč AMPAS udělila Million Dollar Baby Oscara za nejlepší film a režii a vyzdvihovala jeho sílu a aktuálnost. Nechápu ale, proč na tohle pokrytectví přistoupili i čeští velevážení kritici a stejně jako většina amerických kolegů na film pěli ódy a dávali mu 80 % resp. čtyři hvězdičky a podobně. Na tomhle filmu totiž není zajímavého nic jiného než potenciálně silná herecká trojka Eastwood – Swanková – Freeman. Natož silného, dojemného a osmdesáti procent hodného. V čem má být jeho hodnota??? V první hodině filmu, kdy se neděje nic jiného, než že Hilary poskakuje před pytlem v tělocvičně? Anebo v poslední třetině, kdy leží na lůžku v nemocnici, sípe a kouše si jazyk? Proboha, vždyť je to vykonstruovanost nad vykonstruovanost, ubohost nad ubohost! Navíc příběhů o tom, jak cílevědomá nicka za pomoci zprvu odmítavého trenéra (parťáka, kolegy, kamaráda, lásky) k úspěchu přišla, jsme viděli haldy! A „osudný zvrat událostí“ spočívající v úrazu taky! Ano, dostali jste mě: většinou se jednalo o dramata končící happyendem. V tomto ohledu Million Dollar Baby skutečně vybočuje z řady a v tomto smyslu mu po zásluze patří hollywoodsko-filmový unikát. Ale jinak? Nezlobte se na mne, ale za ty peníze, které Hilary inkasovala, bych si taky dala říct, šla bych do ringu, nechala bych do sebe bušit - a výsledek by byl úplně stejný. Natož ležet v posteli s hadičkami v krku a sípat. (Velké „Nechápu“ č. 2, a to je její Oscar.) Abych tedy učinila nějaký závěr: MDB bylo pro mne obrovským nemilým překvapením a jsem si hodně jistá, že nebýt uznávaného obsazení a Clinta Eastwooda na režisérské sesli, po filmu by neštěkl ani pes a všichni by jej již předem sepsuli za děj přetékajíc těmi nejhoršími klišé, jaké jsou v scenáristickém šuplíku k nalezení. Letec a Ray byli o desítky a desítky tříd lepší!!! Chudáci Martin Scorsese a Annette Bening.

Tygr a drak změnil asijskou kinematografii, stejně tak hollywoodské bojové filmy. A po zásluze. Ačkoli v něm jde o mnohem víc než jen o akční scény, ty jsou prostě dechberoucí - i když nerealistické. Co ovšem z filmu dělá jeden z nejzajímavějších snímků posledního desetiletí, je jeho příběh. Je tak nádherně melancholický, smutný a krásný jako málokterý jiný. Vztah dvou hlavních postav je jeden z nejsilnějších, který kdy byl na plátnech k vidění - a přitom se odehrává jen v pohledech, stisknutích ruky a oné všudypřítomné chemii, která mezi Chow Yun Fatem a Michelle Yeoh funguje naprosto dokonale. Úchvatný, dojemný příběh = úchvatný, dojemný film.

Neboli čtyři hvězdičky a půl. K dokonalosti mu totiž přebýval podle mého názor příběh s Miroslavem Donutilem, protože v českém filmu je už předonutilováno. A ať hraje kohokoli a ať konečně s brněnským přízvukem, prostě Donutil je Donutil. Příběh Standy a Olinky je ale z rodu těch, které opravdu potěší každého, kdo má srdce na svém místě. V dnešní době, kdy už i čeští filmaři točí své filmy tak, aby se zalíbily americkému publiku, jsou takovéto čisťounké příběhy opravdovým pohlazením na duši. A pokud jsou navíc tak nádherně zahrané, pět Českých lvů je na místě a debaty o tom, jestli je film nudný nebo ne, zcela zcestné.

Moc jsem od filmu nečekala - a taky že se mi moc duchaplné zábavy nedostalo. Nevím, asi mi nesedí "britské romantické komedie", ale snad všechny, které spatřily světlo světa v poslední době, mi připadají úplně přetékajicí všemi možnými žánrovými klišé a podivným humorem, který moc nechápu. Notting Hill, Bridget Jonesová a vlastně i Čtyři svatby... Ano, je v nich pár vtipných scén - ale zbytek je patetismus (odkud se v britském filmu vzal?!) a přehnaná sentimentalita. Mohla bych vlastně říct, že jsem se smála spíše tehdy, když bych měla být "dojata". Trable Liamova asi šestiletého syna s láskou. Haha. Anebo Hugh Grant alias zamilovaný předseda vlády. Jasně. Víte, ona je Anglie narozdíl od Ameriky značně svázaná konvencemi a typickými zvyky, a ministerskými předsedy se nestávají Hugh Grantové (jako v USA). Natož aby se tito předsedové zamilovávali do svých sekretářek a jezdili za nimi domů. Hahaha. No a ty oplzlosti, sexuální scény a závěr na letišti ten nesmysl jen korunovaly!!!

Nataška je prostě vedle "Janžurky" a "Bohdalky" (obě zamlada) komediální hvězda s velkým H. Tenhle film je její exhibice, a proto ho mám moc ráda. Haaalóóó!