Ramanam

Ničím vyjimečná romantická komedie s jemným nástinem dramatu. V žádném ohledu se neodlišující od tisíců jiných. V první vzpomínkové části se střídají průměrné, rozpačité a naopak velmi osvěžující i vtipné momenty (ty jsou spojené nejvíce s postupným sbližováním ústřední dvojice). Poté se i ta malá rozmanitost vytrácela a celek jednoznačně ztratil svůj půvab. Nějak to prostě dopadnout muselo a tomu se vše ostatní přizpůsobovalo. Žádné složitější propracování a rozvíjení příběhu a postav se nekonalo. Jelo se pěkně pomalu a jen rovně, cesta vymetená. Motor občas vynechával, ale do cíle se dojelo a všem se ulevilo. N. N. Mukesh ve mně stále budí pocit, že herectví není jeho silnou stránkou. Postrádá výraz, procítění, hloubku... Jediné co má, je krásně bílá pokožka a západní vzhled, což se v Indii velice cenní. U nás zase naopak (alespoň dle světovládců a ministrů propagandy). Nutno zmínit, že on tam nikdo nezazářil natolik, aby herecky či svojí postavou více upoutal moji pozornost, kterou by na sebe dokázal strhnout. Hlavnímu hrdinovi jsem pár desítek minut fandil, ale jak jsem ho poznával blíže, tak jsem svůj postoj musel rázně změnit. Věčně ukřivděný sebelitovač a navíc extrasobec. Tomu bych na začátku snad ani nevěřil. Navíc ta pseudo „drsňačka“ Lovelin Chowdhary mi svým chováním a vystupováním přinejmenším pila krev v množstvím větším než menším. Tak co se s tímto materiálem dá dělat? Alespoň že nezklamala hudba. Klasicky zpracované písně, jenž potěší každého fanouška. S hodnocením to nebylo vůbec složité. Průměr si žádá i průměrné tři hvězdy. Musím podotknout, že jsem se určitě nenudil a netrápil. Něco to do sebe rozhodně mělo, ale na druhou stranu mi chybělo ve snímku příliš mnoho věcí, abych mohl být doopravdy spokojený.

Příjemná, až lehce pohádková podívaná o hře osudu, aneb jak je důležité mít při těch správných chvílích, ve kterých se rozhoduje o změnách a směřování našich životů, štěstí na své straně hřiště. Naprosto ideální pro dny, kdy chce člověk totálně vypnout a jen se dívat. Nic neřešit a celé si to jednoduše pěkně užít. Je naprosto jasné, že v tomto případě nejde o žádné intelektuální sdělení se silným apelem vůči světu a lidem v něm žijících. Jedná se o romantickou komedii, která má úplně jiné zaměření a cíl. Poté mě již zajímá jen příběh, postavy a myšlenka. Příběh byl pohodový a uvolněný, samozřejmě naplno nevyužil ony „střety se štěstím“, což je dle mého škoda, ale nevadí. Naoplátku mi poskytl dostatek emocí a pozitivní vyznění, čehož si cením daleko více. Postavy též bez větších problémů. Jelikož mám S. Kapura a V. Balan mezi svými oblíbenci, tak se mi toto spojení opravdu zamlouvalo. Takové nezvyklé, ale u mě fungovalo na jedničku. Navíc Priya ztvárněná V. Balan mi byla moc sympatická. Co ale celek malinko narušovalo byla postava věštkyně, kterou hrála J. Chawla. Já bych se bez ní milerád obešel a příběh upravil, aby tam být vůbec nemusela nebo rozhodně v jiném vyznění. Ty scénky mi přišly v mnohém zbytečné, jako vskuvky s J. Leverem. Někdy se dají snést, ale někdy je to už těžko stravitelné. Též myšlenku a vývoj postav jsem zaznamenal, takže... Písně moc hezké, což je další kladné plus. Hodnotím slabší čtyřhvězdou. Snímek měl určitě mnoho slepých uliček, slabší propracovanost a místy i rozpačitost, ale já oceňuji přítomnost srdcehřejivých momentů. Těch si vážím daleko více, než strojově přesné, ale uvnitř prázdné práce.

Snímek z kategorie „jiný“, což není nic proti ničemu. Vše stojí a leží na převedení myšlenky do viditelné reality. V tomto případě se to dozajista povedlo, ovšem nenaplnilo to zcela svůj dobře rozjetý potenciál. Manu a jeho plachá novomanželka Lakshmi to neměli vůbec jednoduché. Ženichova rodina stála za to. Nemluvný a apatický otec byl protikladem svojí věčně řešící, emotivní a upovídané ženy. Do toho ještě přibyla nervově zhroucená Manuova sestra kvůli problémům se svým manželstvím. Ti všichni spali společně na podlaze v jedné místnosti, jen novomanželé byli odděleni kufry. Což je nutno brát jako luxus, neboť zpočátku, než se vrátila domů k rodičům sestra, spali vedle sebe bez předělu. Některé věci z indického způsobu života a myšlení mi hlava opravdu nebere. Velké pokrytectví tam vládne, ale je to jejich země a jejich mravy. Na Manua a Lakshmi se mi moc hezky koukalo. Oba citlivé duše s dobrým srdcem jakoby ztraceni ve světě plném zmatku a překážek. Jejich pomalé (místy až moc zpomalené) sbližování bylo někdy notně tragikomické. Nejdůležitější je však to, že z nich obou šel pozitivní duch harmonie po vnitřní i vnější stránce, takže se o jejich další osud báti nemusíme. Pobavily mě záběry na zákazníky z Manuovy rikši. Krásně kontrastovaly s tím citlivým mikrosvětem mezi novomanželi. Hromada otravných, povrchních až krutých lidí. V hodnocení jsem se pohyboval mezi čtyřmi a třemi hvězdami dle aktuálního dění na „plátně“. Nakonec jsem se rozhodl pro tři, ale zato silné. I když se mi mnoho chvil a situací vskutku líbilo a jemnost a cit se daly místy doslova krájet, tak jsem nepociťoval komplexní spokojenost. Chybělo mi větší rozvíjení vztahu i samotného příběhu, který nabízel příliš výkyvů mezi okouzlujícími a nevýraznými polohami.

Posuzovat tento snímek není úplně snadné, protože v něm vyvstává mnoho otázek mravního charakteru. Co nám měl vlastně říci? Ponaučit, donutit se zamyslet? Obávám se, že ne. Na druhou stranu musím uvést i fakt, že to žádná tvorba, ať umělecká či pseudoumělecká nemá za povinnost. Nejedná se rozhodně o první indický film, který někdy jen okrajově nebo přímo, jako v tomto případě, až glorifikuje totálního budižkničemu jako hrdinu. Jak něco takového vidím, tak bych si moc rád pohrál s výrobkem od pana Thompsona a pomohl jim od utrpení vezdejšího. Ale dobrá, budu to tedy brát více s chladnou hlavou. Padoucha musím jednoznačně pochválit. Varun Tej ho zahrál výtečně a navíc měl skvělý a originální vzhled. To se povedlo na jedničku. Námět příběhu nebyl věru špatný, žel postupně ztrácel na síle a zajímavosti. Byly otevřeny i dvě romantické linie. V té „režisérské“ to moc hezky začalo, ale dále se nijak zázračně nepokročilo. V té „padoušské“ vypravování jen splnilo svůj účel, ale je mi líto, nebylo komu fandit. Nyní se musím vrátit opět k pochvalám. Mirnalini Ravi a hlavně Pooja Hegde byly nejen krásnou ozdobou, ale i vzpruhou vlévající mi do mysli tolik potřebný pocit, že to nebude až tak zlé. A co když se navíc přidají naprosto úchvatné písně? Bože, ti Indové mě opět dostali! Musím vyzdvihnout takřka zkopírovanou a lehce (k lepšímu) upravenou píseň Elluvachi Godaramma, ve které svého času tančila legendární Sridevi. To se musí vidět! Skvělá hudba a nádherný barevný vizuál - to je ta pravá stará dobrá Indie! A taktéž „zbojnický odzemek“ Jarra Jarra považuji opravdu za jasný super hit. Jak tedy přistupovat k hodnocení? Herci, hudba a námět parádní, ale velebení takových lidí a jejich skutků prostě nepřekousnu. Připočtu-li poslední část s oním slavným natáčením megadíla a událostí po jeho promítnutí, tak nemohu jít výš, než na tři hvězdy. Klady však nelze přehlédnout a současné hodnocení je hodně mimo. Místním „popelářům“ placených z pákistánského velvyslanectví přeji výhodný směnný kurz a mnoho radosti ze života.

Klasický zástupce telugské produkce. Zaostřeno na venkov, rozvětvenou rodinu, včetně všech kladů a záporů, které přináší. Vskutku temperamentní kraj, kde se žije, miluje i nenávidí naplno, takže zcela do krajností, včetně tradic a pověsti cennější než Bůh sám. Emoce a city se neměří v běžném evropském měřítku, neboť takovou stupnici u nás neznáme. Pracuje se se stupnicí daleko za červenými čísly, a i tak nelze přiblížit intezitu, se kterou asijská a zde klasická indická tvorba zcela běžně pracuje. Samozřejmostí jsou nemilosrdné bitky se vším všudy. Základní pilíře jsou tedy již postaveny a nyní záleží už na stavbě samotné. Popravdě jsem výsledkem trochu zklamán. Příběh samotný měl rozhodně co říci, i když nebyl nijak originální, či výrazně jiný, než záplava valící se z této oblasti. Bohužel se ale nedokázal patřičně prodat. Čím více si pro sebe ukrajoval minutu za minutou, tak na sebe nabaloval i značně nesourodý a nezáživný děj, který se neměl kam posouvat. Postrádal jsem silné momenty, větší nápětí, složitější, či alespoň zajímavější zápletku. Ani vývoj ve vztahu mezi hlavní dvojicí mě nedokázal patřičně vtáhnout. Snaha o oživení vyzněla do prázdna. Ale ano, emocionální závěr se mi věru líbil, vskutku nejsem z kamene, ale díky tomu přeci nemohu zapomenout na vše předchozí, kdy jsem pociťoval zřetelnou a jen lehce ředěnou nudu. Je mi líto, je to tak. Moji osobní oblíbenci R. Charan, K. Agarwal a P. Raj dělali co mohli, ale ani to nestačilo. Hudba opět klasická a líbivá. Nelze však přehlédnout obsazení blondýnek, už i tady? Beru v potaz, že se část děje odehrávala i mimo Indii, tak budu shovívavý. Jinak nutno poznamenat, že mě tento trend vůbec nebaví. Zvážím-li celek tak, jak mi byl představen, nemohu jít s hodnocením do vyšších pater. Svůj potenciál snímek vyčerpal na silných třech hvězdách. K dokonalosti tomu chyběl „pouze“ daleko lépe napsaný příběh a postavy.

Moc hezky a s lehkostí zpracované téma o generačním věkovém rozdílu mezi partnery. V tomto případě toho běžnějšího - mladší ženy a staršího muže. V první části odehrávající se v Londýně jde hlavně o postupné vzájemné sbližování ústředného páru a příjemnou nenucenou zábavu. Například jsem zjistil, že existují lidé, kteří po proflámované noci vypadají po probuzení jako by šli rovnou fotit na přehlídkové molo, navíc bez náznaku poalkoholového kóma. Mohu jen tiše závidět. Je nám předložena více než zajímavá rovnice, vlastně rovnou dvě, pro výpočet ideálního věkového rozdílu mezi ženou a mužem pro randění. Výběr té „lepší“ je už na každém z nás. Nutno podotknout, že nikdo sympaticky nemlží o tom, že starší partner musí mít už nějaké solidní hmotné zázemí. Jak vidno, tak chudí ostrouhají i v tomto případě. Krásně kontrastně působí i ona „indická bitka“, která zaručené pobaví. Ale i v této části dojde na pozastavení a zvážnění. Pronesená slova, jak od mladé dívky, tak od staršího muže mají životní váhu. Rovněž i zamyšlení nad významem slova „zítra“, které znamená pro každého něco jiného. V druhé části, odehrávající se v Indii, chce hlavní hrdina představit svoji novou lásku své původní rodině. Nyní již humor pozvolně přepouští svoji dominantní úlohu vážnějším polohám, ale své pole působnosti rozhodně nevyklízí. Konfrontace těchto dvou světů se tvůrcům určitě povedla a přinesla též i mnoho zajímavých momentů. Slova, která tentokráte pronesla manželka hlavního hrdiny dokáží zasáhnout. A. Devgan klasický a charismatický. R. P. Singh je moc sympatická a zde navíc předvedla výtečně a bezprostředně podat svoji roli. Rovněž Tabu nad vší pochybnost dokázala, že patří mezi skutečné herecké osobnosti, které v sobě mají prostě „něco“ navíc. S tím se už lidé rodí. Kdo mi tam ale jako jediný doslova po celou dobu pil krev, byla Inayat Sood, hrající dceru hlavního hrdiny. Tu jsem prostě nedával. Hudebně silné a jsem určitě spokojený. Hodnocení bylo jasné již od začátku a nasazenou laťku čtyř hvězd si udrželo až do konce. Nepříliš ohrané téma a příběh, který dokázal rozesmát i dojmout a přitom zůstal hřejivě lidský. Navíc podepřený o výborné herecké výkony a postavy (až na vyjimku) s výbornou hudbou, si toto hodnocení zcela jasně zaslouží.

Arjun (Ajay Devgan) propadl naplno hudbě již od svého dětství, které prožil v Indii. Má v hlavě jen jeden sen, kterému je schopen obětovat cokoliv co mu stojí v cestě. Ať je to láska, přátelství, svědomí... Tím snem je stát se slavným muzikantem a podmanit si svět. Jeho rodina je však ostře proti tomu. Vše se obrátí, když jeho otec zemře a strýc ho sebou vezme do Londýna. Ihned po příletu chlapec uteče a od této doby se začíná psát nová kapitola jeho života. Po dlouhých a trnitých letech se mu podaří získat spoluhráče. Dokonce se i zamiluje do Priyi (Asin Thottumkal), která posléze v jeho kapele působí jako tanečnice. Jelikož bere i lásku jako překážku pro svoji kariéru, tak city tají a naoko je k ní chladný. Úspěch na sebe nenechá dlouho čekat a Arjunovi se vše daří tak, jak si předsevzal. Ovšem jen do okamžiku, než ho pod falešnou záminkou vyláká zpět do Indie jeho dobrosrdečný přítel z dětství - Mannu. Ten narozdíl od Arjuna není vůbec ctižádostivý, naopak. Žije bezstarostným životem sukničkáře a filuty. Arjun mu nabídne místo ve své kapele, což se brzy ukáže pro osudy všech zúčastněných jako klíčový okamžik. Mannu má velké hudební cítění a nadání. Vše mu jde samo od sebe, kdežto Arjun má každou notu vydřenou. Když se navíc Mannu začne dvořit Priye, tak v Arjunovi již přeteče pohár kariérního i emocionálního ega a vymyslí plán, jak se Mannua zbavit..... Nosný příběh sám o sobě se mi líbil, ale zpracování se již naplno topilo v mnoha nezáživných pasážích, které natvrdo gradovaly v úplnou nudu a šeď. Postava Mannua mi takřka po celou dobu lezla na nervy. Drogová linka působila značně nepřesvědčivě a naivně. Arjun mi byl tak o mnoho bližší, i když rozhodně žádný svatoušek nebyl. Byly i chvíle, kdy jsem mu fandil a chápal jeho vnitřní tíseň a touhy. Samozřejmě s jeho počínáním souhlasit vůbec nemohu. Tam chlapec hodně přestřelil. Asin T. na mě stále působí nevýrazným dojmem, jinak s ní žádný problém nemám. Příjemné hudby zde bylo vskutku požehnaně a užil jsem si ji. Dobrý nadprůměr. Hodnocení bylo v tomto případě za jednoznačné tři hvězdy. Bohužel ani moji herečtí oblíbenci a množství písní nedokázalo převážit hluché a ve tmě tápající vypravování k lepšímu prožitku.

Ztřeštěná komedie o dvou indických moulech, kteří si s přehledem natřou na chleba klidně i Tálibán. Nikoliv však díky důvtipu, ale tím, že oba vynikají prostotou a hloupostí, která jak vidno s přispěním potřebného štěstí může i hory přenášet. Rovněž se jim podaří vyvolávat rozruch na každém kroku své nedobrovolné anabáze po Pákistánu. Snímek obsahuje opravdu velké množství humorných situací, narážek a vtípků, řekněme spíše jednoduššího rázu, což mi ale vůbec nevadilo, protože svůj účel splnily měrou vrchovatou. Bavil a smál jsem se často a smích je jak víme lék života. Arshad Warsi a Jackky Bhagnani zahráli své role s přehledem a po této stránce nemám co vytknout. Ale... Nyní přicházíme k té horší stránce, jenž tu veškerou snahu bortila již v samém počátku. Jelikož se tvůrci snažili hlavně o situační a místy až přestřelený humor, postrádal jsem zajímavý a kompaktní příběh. Navíc, co dobře fungovalo na začátku se pozvolna začalo opakovat, nudit a až otravovat. Samotný závěr se mi už značně přejídal a byl jsem rád, když se objevily závěrečné titulky. Jak jinde, tak i zde platí pravda, že všeho moc škodí, zvláště, když je ono vše vedeno ve stejné duchu bez náznaku oživení. Ba naopak při sestupné kvalitě, ochabující záživnosti a umělému nastavování. Hudební stránka mě naopak velmi mile překvapila a písně samotné i svým provedením. Zde je na místě jednoznačná pochvala za tuto příjemnou vzpruhu. I po shlédnutí zajímavější první půle jsem neočekával, že půjdu výše než na tři solidní hvězdy. S postupujícím časem jsem toho trápení měl už dost a musel jsem jednu hvězdu nekompromisně ubrat. Prostě legrácky jsou jedna věc a příběh druhá.

Věnováno všem indickým meteorologům! Díky Vaší neunavné a poctivé práci jste pro nás všechny příkladem. Držte dál svoji ochrannou ruku nad námi maličkými. Příběh sám o sobě byl průměrný a nebýt onoho oživení v podobě záplav, tak by to mohlo být pro mnohé diváky nudným utrpením, ale já mezi ně rozhodně nepatřím. Můj oblíbený herec Emraan Hashmi a Soha Ali Khan vytvořili vskutku zajímavý a sympatický pár, který jsem si naplno užíval. Jejich sbližování, rozhovory a společný život... Sedli k sobě na výbornou. Osobně bych hlavního hrdinu neviděl jen v černém světle. Dá se říci, že ho i chápu. Byl to umělec a chtěl tvořit, svoji drahou polovičku pocházející z bohaté rodiny uživit, ale vůbec nic se mu nedařilo. To ničemu moc nepřidá, natož vztahu. Ano, mohl být určitě v mnohém více uvolněný, empatický a brát věci takové jaké jsou, ale... To se prostě stává a lidi, pokud nejsou vnitřně už příliš pokřivení, se mohou doopravdy změnit díky mnoha okolnostem, prožitkům a osudu, od kterého dostanou plody svého konání pěkně před sebe na stůl s přáním dobré chuti. Chce to jen individuální délku času na vstřebání nových impulsů a srovnání si životních priorit, uklidnění se. Jak bylo názorně vidět, přesně toto jim oběma jen a jen prospělo. E. Hashmiho mám moc rád a opět nezklamal. S. A. Khan je jiná, nikoliv ve zlém, a asi je nutno si na ni trochu zvyknout. Jak jsem se na ni díval, tak jsem si říkal, že je to typ herečky, která jakoby přišla z let sedmdesátých. I závěr oživený deštěm, který se tak trochu vymkl kontrole a ono vzájemné dozrání a poznání mě příjemně pozitivně naladilo. Písně působivé a emotivní, včetně hudby podkresové, příběhu určitě přidaly kladné bodíky a zdůraznily příslušné momenty. Jak jsem již zmínil, příběh nebyl ničím převratný, ale herci, postavy, způsob zpracování a hudba mi to plně vynahradili. Hodnotím slabší čtyřhvězdou s dovětkem, že jsem dostal o mnoho více než jsem čekal.

Natočeno dle skutečných událostí. Indie je zmítána řadou bombových útoků, při kterých je zabito velké množství „nevěřících psů“. Za útoky stojí nepolapitelný muslimský (nebo se to dnes už nesmí psát?) „Atomic Bomberman“ pod přezdívnou Duch. Tímto bych chtěl moc poděkovat tvůrcům za úvodní ozřejmění, že nic nemá s ničím společného. Už bych si to mohl dát opět do zcela zavádějících a klamných souvislostí, že to má co dočinění s vírou atentátníků. Rovněž jsem rád za ujištění, že takové lidi nekryjí a nepodporují jejich muslimští spoluvěrci (či i západní země, když se jim to politicky hodí do krámu). V případě Indie tedy hlavně Pákistán. Zůstávám proto díky tomu v tupém a zaslepeném postoji politicky korektního občana, kterého si přejí (pře)vychovat všechny špičky vedení EU. Pravda je lež a Lež je pravdou! Jdu se někam ven semknout, protože to zvládneme! No jo, ale co když vaše vláda vlastně tyto problémy ani řešit nechce, protože se všichni bojí o svá koryta? Inu potom musí zcela logicky někomu už přeskočit, vzepře se zkostnatělému systému a začne jednat. Něco skutečně dělat a neschovávat se jen za prázdnými slovy a sliby. A hleďme, ono jde všechno, když se jen alespoň trochu doopravdy chce! Čelíte poté ale jak nepříteli, tak bohužel i vlastním lidem. O tom se mohla přesvědčit i skupina statečných indických agentů, pracujících v utajení, kteří přes všechny poblémy šli za svým vytouženým cílem - dopadnout nejhledanějšího muže Indie. Neměli to však vůbec jednoduché a se značně nejistým výsledkem. Film samotný se plaví spíše v lehce naprůměrných vodách a nedokáže se dostat o kousek výš. Prostě tomu chybělo něco navíc. Například napětí, zápletka i herecký projev. Na tom všem by se dalo určitě zapracovat. Osobně mě pobavila scéna na začátku z porady. „Dobře! Tak pojďme relaxovat a poslouchat hudbu." Vskutku vtipné a trefné. Písní pomálu, brány jen jako doplněk k viděnému. Hodnotím za silné tři hvězdy. Na více to žel nebylo, ale když pominu několik nedostatků, tak přiznávám, že jsem si to užil a těm klukům indickým držel palce.