Whetley

Metaforické, zvláštní kamera, POV, příběh příběhů. Zvláštní atmosféra.

Příběh o soucitu a lidské vřelosti. Nebo spíše nesoucitu a nevřelosti. Skvělé, centrované záběry. Symetrie, vyšisované barvy, perfektní hudba (nevykradl to Lanthimos z Psycha?) Mrazící a uchvacující.

Intezivní, intenzivní, intenzivní. Hodně ruční kamery. Dlouhé záběry. Napětí po celou dobu (i přes málo akce). Minimalistické (včeteně herectví). Tlumené barvy. Potrat.

Příběh ze sraček, je fakt tak těžký uchytit se v ,,životě´´? Ty věci, co zažívá mi připadají jako Rossetina karma. Kamera ruční, pořad běhá za Rossetou. Atmosférické, spíše než dějové. Spíše nezaujalo.

Bez rekvizit, bez scény, budovy namalované křídou na zem, filozofická otázka: je jednodušší všechny postřílet, nebo je napravit?..., špatní kamera — točeno z ruky, jakýmsi dokumentárním způsobem? Proč?

Propracované, epizodní, spousta malých příběhů, podobá se životu, výbornej Tříska

Šílené, nekoncepční, se spoustou dobrých nápadů, které bohužel byly využity více než špatně (pokud byly vůbec využity). Ono když se film natáčí tak dlouhou dobu, tak si dokážu dobře představit, že režisérka ztratí nadhled.

Příjemné plynutí Zdeňkova mládí. Od poloviny cítím chuť na alespoň jeden větší ucelenější příběh. Odpočinkové, nostalgické malé příběhy tak zvaně ,,ze života". Baví.

Poznámky: Černobílý, 4:3, téměř bez hudby, rozpor mezi duchovnem a normálním životem, psychologie postav, zajímavá kamera, dlouhé záběry

Taková trochu Vontorovina. Pohádka, která potěší. Raději bych to možná viděl v nekolorvané verzi. Ta mi přijde dost bizarní :D