Poslední recenze (5)
Padesát odstínů šedi (2015)
Film, po jehož shlédnutí jsem si chtěl koupit pistoli a vystřelit si mozek z hlavy. I Želvy Ninja mají reálnější zápletku, než je v tomhle CrackHeadu. On je týpek s vrtulníkem a zálibou v lehkým sadismu a ona je zase úplně vylízaný tele, který si do třiadvaceti myslí, že děti přináší čáp. A tohle dohromady nám dává kasovní trhák, na kterej vezmou borci svý krásný polovičky jen z toho důvodu, že je za to pak možná večer holky pustí do áčka. Teda jen v případě, že jim nekoupí před představením velký menu se sýrovým a nachos se Salsou.
Útěk do divočiny (2007)
Co je to opravdová svoboda? Odpojit se od systému? Zbavit se peněz, všech institucí a zkusit to jinak. Snaha poznat, kdo doopravdy jsme. Touha po oproštění se od materiálního zajištění a prostě tam jen nějakou dobu být. Pravdivý příběh zachycující znechucení mladého člověka nad současnou materiální společností, toužícího po skutečné volnosti. Bez diktátu, s možností rozhodnout se ve všem naprosto podle sebe, putuje dvaadvacetiletý mladík Christopher McCandless v podání výborného Emila Hirsche napříč státy aby stanul na prahu Aljašské divočiny netknuté civilizací. Snímek Seana Penna brilantně zachycuje nezkrotnost lidského ducha a drsnou přírodu amerického severozápadu, doprovázený neskutečně vyladěním soundtrackem Eddieho Veddera. Film, který ve vás zanechá hlubokou stopu a spoustu nezodpovězených otázek. Jedna, která ve mě hlodala ještě dlouho po doběhnutí posledních titulků, byla: Vyspal se s ní, nebo ne?
Batman a Robin (1997)
Joel Schumacher (Batman a Robin, 8MM) se nachal po totálním propadnutí filmu jak u kritiky, tak diváků slyšet, že neměl v úmyslu nijak sérii Batman poškodit. Podle mě jediná chyba, kterou udělal, byla, že si vzal před natáčením o pár setin gramu LSD víc než bylo záhodno. Ten film je tak neuvěřitelně barevný, že každou chvíli čekáte, až na vás zpoza rohu vykoukne plastová lego figurka Arnolda a začne zpívat ,,všechno je tu boží". Všechny kostýmy a rekvizity působí dojmem, že je koupili na poslední chvíli v hračkářství u pana Duncana. Všechny postavy, kromě Arnolda a Robina (toho už doufám nikdy ve filmu neuvidím) si dokážu představit v jakýmkoliv filmu kromě Batmana. Clooney v akci s jeho obří bradou a plastovýma slipama vzbuzuje asi takový respekt, jako horník přednášející na univerzitě o globálním oteplování. Batgirl je......je tam... a umí jezdit na motorce. A Uma Thurman jako bojovnice proti kácení deštných pralesů je tak krásně patetická, že by mohla hrát klidně v remaku Casablanca. Veškeré bitky ve filmu mi připomínají seriál Strážci vesmíru, kvůli kterému jsem v osmi letech vstával v sobotu v půl sedmý abych to na Nově neprošvihl. Pak následovali Pokemoni, film o zvířatech a Eso s Terkou.....ale to jsem trochu bokem. Jinak Arnie je samozřejmě klasa. On má to zabíjení prostě v krvi. A je jedno jestli je to robot, nebo týpek s plastovou pistolkou na dělání ledu...on je prostě vždycky svůj. Prostě je to šílenost, na kterou se nejde dívat bez jointa v ruce a flašky Jacka vedle postele.