My děti ze stanice Zoo

Knihu jsem četla dávno, hodně dávno, ale věděla jsem, že tam jsou děti, které berou drogy. A to bylo velmi šokující, když já ve dvanácti ještě oblíkala bárbíny, a někdo jiný si v tom samém věku už šlehal háčko. Tím pádem jsem byla zmatená, když jsem viděla dvacítky, které berou drogy...jejich důvody mi připadaly, někdy pádné, někdy debilní...ale tak to je v životě vždy, každý si volí dle svého, a potom si tu volbu žije. Nicméně, jako takový se mi seriál líbil...a jako již tradičně, mě srala hlavní hrdinka. Takže za mě v pohodě, jen nad tím nesmíte začít přemýšlet, protože to by vám asi bouchla hlava. (28.03.2021)

Začnu nejdříve několika Proč. Proč rodiče Christiane vypadají jako její starší sourozenci. Nevěřila jsem těm mladým hercům, že hrají děti, které berou drogy. Jediná osoba, která vypadala díky své křehkosti, zranitelnosti a tvářičce andílka, byla představitelka Babsi. Taky bych očekávala, že ta partička "dětí" nebude pořád vypadat jako z nějakého módního časáku. Pohybují se přece jenom na poměrně nelichotivých místech. Smíchovské nádraží taky takovým místem je, poznala jsem, že se tady natáčelo. Několikrát jsem Smícháč kvůli filmařům musela obejít. Proč tvůrci pořádně neukázali jaký má na člověka dopad, když jede v drogách? To se báli tvrdosti reality, ale o tom to přece je. Pak ale není smysl takový seriál točit. Kniha v době vydání šokovala a snad i otevřela společnosti oči. Mnohé odradila od braní drog. Bohužel takových mladých děvčat, dětí, jsou tisíce. Očekávala jsem od seriálu něco jiného. Tohle je v podstatě reklama na braní drog a neslouží jako prevenci proti nim. Vždyť je to celkem fajn si něco občas jen tak mimochodem něco šlehnout. Ovšem, z té spirály smrti se blbě vystupuje. I ukotvení v prostoru a času nebylo zrovna štastně vyřešené. Chápu, že seriál chtěl jít vlastní cestou, ale takhle určitě ne. Radši knihu My děti ze stanice Zoo a nebo Johnovo Memento. Možná i dokument Katka. (29.04.2021)

Nedaří se tomu ospravedlnit svojí existenci - tahle látka nepotřebuje být rozpracovaná do osmihodinové minisérie, veškeré rozšiřování jen popírá její princip a snižuje intenzitu. Navíc to má přinejmenším co do práce s rekvizitami a kostýmy nepříjemný nádech romantizujícího retra - ale to se stane, když dílo založené na aktualitě a bezprostřednosti adaptujete po čtyřiceti letech. Jinak všichni odvedli dobrou práci, ten seriál vypadá dobře a rád bych od tohohle štábu viděl něco dalšího (pokud něco, tak je ten seriál až moc krásný). Jen prostě nevím, jestli tohle byla dobrá látka. (02.03.2021)

8/8 Nová seriálová adaptace nechvalně proslulého protidrogového manifestu My děti ze stanice Zoo znovu oživila po 40 letech vzpomínku na první filmové zpracování i na celospolečenský šok, který se s odstupem času dostal i do Československa. Během 70. let se rapidně zvýšila úmrtnost dětských narkomanů v Západním Berlíně. Ta čísla se za pouhou dekádu zvedla z cca 50 na 750 a v novinách šokovaly titulky, že těmto narkomanům, zlodějům a prostitutům často nebylo ani 15 let. Ta zpráva sama o sobě má v sobě tak silný apel, že je nutné na ni nezapomínat. Ale právě proto, že je primárně určena nevzdělaným mladistvým, je nutné aktualizovat adaptaci do takové podoby, aby s nimi dostatečně transparentně komunikovala a nebyla polopatická a černobíle edukativní. Tým kolem režiséra Philippa Kadelbacha se rozhodl pro několik kompromisů. Noční život spojený s diskotékou Sound skutečně nevypadá jako v 70. letech a hlavní herci jsou vybráni z mnohem starších interpretů, než byly jejich předobrazy. Pro našince jsou problematické i nedostatečně maskované pražské lokace a celá pražská linka. Rodiče hlavní "hrdinky" Christiane F. vypadají jako její sourozenci (jistě, rodiče skutečně dvanáctileté holky mohou být sotva třicátníci, zvlášť tehdy, ale naše Christiane F. vypadá podstatně starší, proto casting tak výrazně ruší). Nicméně předpokládané klady, které se nabízejí už z pouhého rozhodnutí, že poměrně stručná kniha o rozsahu pouhých 300 stran bude zpracována v osmi téměř hodinových epizodách, jsou dodrženy. Skutečně je dostatek času na vykreslení prostředí, fází závislosti, i jednotlivých osudů přátel Christiane F. Život a smrt Axela a Babsi láme srdce i bez příkras. Ve filmovém přepisu prakticky nezbyl prostor na dospělé postavy, na školu, na odvykací centra, ani na policii. Zdálo se, že mladiství narkomani žíjí a umírají navzdory realitě, ale oni nutně reagovali na své rodiny, školy a instituce, které jim znesnadňovali život na ulici. První díly byly tedy vysloveně rozpačité, ale jako celek nová minisérie vyprávějící o dětech ze stanice Zoo obstála. Více o vztahu Wir Kinder vom Bahnhof Zoo (1978) a Wir Kinder aus Bullerbü (Alla vi barn i Bullerbyn, 1947) píšu v zajímavosti pod filmovou adaptací. (03.04.2021)

Asi jsem už na tyhle filmařský blbosti starej. Když vidím My děti ze stanice ZOO, tak očekávám dobový příběh plný lidského hnusu, smutku a deprese. A to vše s úctou k tomu příběhu. Ne stylovou young adult událost o drogách, které jsou vlastně cool, a kde pořádně nevidíte dopady na ty děti, jejichž herečtí představitelé jsou asi o deset let starší, než by tomu mělo být a navíc vypadají pořád tak krásně, jako kdyby na ně působilo nějaké to upírské stigma z doby Stmívání. Navíc jsem tu celou dobu nevěřícně kroutil hlavou, protože pro podporu stylovosti a důrazu na zacílení na mladé se tu kombinují osmdesátá léta se současností. Takže pak dochází k takovým absurditám, jako že se tu na tamní diskotéce Sound hraje regulérní současné techno a druhý den na stejné diskotéce má koncert David Bowie. A k tomu ta Praha, Smíchovské nádraží, rodiče dětí, kteří jsou herecky o pár let starší a přijde Vám, že byste je věkem nerozeznali…no, jak jsem na začátku řekl. Asi jsem na tohle fakt už starej. I přesto, že se oprostím od původního námětu mi pořád zbyde dojem, že tohle je fakt totální hovadina. Jediné, co je na ní vysloveně dobré je překvapivě soundtrack. (24.11.2021)