amarth

Tvůrci těchto žlutých obludek se opětovně vytasili v plné polní. Film nepostrádá nic, na co jsem byl u dřívějších sérií ideální americké familiády zvyklý ba naopak, dávku vtipných hlášek a komických situací necháme na hoďku a půl pěkně povařit. Ať žije Spajdrvepř, hmm, tedy Herry Poser:)

V antice to byly hrdinské eposy, jenž vyprávěly příběhy hrdinů, kteří válčí s bohy apod. Bergman tyto náměty s neuvěřitelným citem pro detail převedl na plátno. I když se tento alegorický snímek odehrává ve středověku, svoji povahovou základnu má právě v antice. Spousty silných, veselých i tragických, momentů a plno nadsázky, to vše protkáno značnou dávkou obraznosti (šachy se smrtí aj.) z tohoto filmu dělají jedinečný zážitek. Závěrem vše vyústí v obecně platné ponaučení, avšak nijak lacině, takže žádnou pohádku "Probůh" nečekejte. Vřele doporučuji divákovi se smyslem pro art. Nebudete litovat, budete naopak mít co rozdýchávat...

Jsem potěšen, že se Vávra drží tak úzce své předlohy (V. Kaplický - Malleus maleficarum, r.1963). Vypustil pouze to, co nebylo pro potřeby filmu tolik podstatné. Většina postav se nezměnila a co víc, některé z nich jsem si takto skutečně představoval (např. J. Boblig z Edelstadtu je přesně ten slizký typ inkvizitora-hamouna). Ze situací a rázného chování inkvizice okolo velkolosinského a šumperského panství jde mráz po zádech. Dle mého názoru se jedná o zásadní dějinnou ukázku nezlomného postavení církve, a to vč. jejího silného vlivu na názorotvornost a následně zcestná jednání obyčejných lidí. Heslo: Strach byl hold silnější než pravda. I kdybych měl podstoupit tortůru dávám pět. Jak bych však hovořil při natahování na skřipec v letech 1650-1652?!

Dlouho jsem čekal na seriál tohoto ražení. Člověk si až říká, jak je to všechno krásně zvrhlé a hlavnímu hrdinovi drží pěsti. Dexter není pouhá tuctová kvasinka, jež nabaluje nesmyslně díl za dílem. Mozaika, kde každá kapička krve má své místo je zasazena precizně a nekompromisně...jednoznačně pět!

Výrazné drama psychologického rázu. Naprosto strhující podívaná, při níž tuhne krev v žilách. Osobně jsem "Hopkinsovu Prima vařečku" viděl nesčetněkrát. Pár faktorů jako Lectorův mrazivý pohled, ona lehkost v řeči a nekompromisní nadhled „génia“ mi vyrazily dech a jen tak tak, že jsem jej nahodil zpět. Procházku růžovým sadem Vám Dr.Hannibal Lector nezajistí, za to pokud se nepustí přímo do Vás, možná se podělí o zbytky a nějaká ta kostička k ohlodání na Vás také zbyde:)

Popravdě řečeno nevím, díky čemu se film ROMing schledal s takovou nevolí. Možná proto, že se pohybuje ve dvou, nevždy korespondujících rovinách: V jedné je to poeticky laděný a téměř bájný příběh Somáliho, jakožto romského krále, v té druhé jde o fádní život "našich spoluobčanů" se spoustou vtipných hlášek i situací, které nevyvádějí z údivu. Jednoduše ROMing zachycuje opravdový život rumungrů (pozor: žádní olašští rómové!) Kdo jen trochu přichází do styku s rómy, nemůže jinak, než říci, že ani mluva, jež je dosti obhroublejšího ražení, tak ani situace, které se zdají normálně neuvěřitelné, až nesmyslné, nevznikaly daleko od pravdy. Podtatnou složkou je zde hudba, s jejímž výběrem jsem obvzlášť spokojen. Najdeme zde jak naše lidové muzikanty, tak třeba i Kalmana Balogha.

Pokud lze něco pojit se slovem dokonalost, tak v oblasti kinematografie se jedná o snímek Kmotr. Dokonalý příběh je prošperkován dokonalou hudbou, jež úžasně koresponduje s obsahem. Melodie se ihned vryje do paměti, ale není kýčovitého rázu, nýbrž vychází převážně ze sicilských lidových pramenů. Nelze opomíjet také výrazné herecké výkony tenkrát začínajícího Al Pacina, až třeba po ostříleného mazáka Marlona Branda. Corleonovic klan mne jednoduše dostal pod svá křídla, a to tou šťastnější formou, že nemusím spát s rybami. Další slova jsou zbytečná, snad jen: "Bonasera, Bonasera".