Devadesát Dva

Mannův 'Heat' i Affleckovo 'The Town' dělají totéž a lépe. Tohle je jen dvouapůlhodinová variace na oboje zmíněné s tím, že je akce jen na začátku a na konci. Líbila se mi ale fyzikalita hlavních hrdinů, kteří jsou opravdu 120kg gorily, zvyklý na svoji práci.

Na tohle jsem se dlouho chystal a prostě dávám na chuť, instinkt a kolik toho mám v seznamu, což je teď skoro nic, nevím, na co se pořádně dívat, ale Sekratářka působila jako: jo, přišel ten čas. Spader ještě pořád ve svým prime-time fetish sexual obsazení. Dnes už by se hodil spíše na sériový vrahy, nadřízené z řad policie (s fetišem), pedofily a úchyly (lidi, co tak vypadají a o kterých si to znechuceně říkáte). Samozřejmě trollím, ale poslední filmy se Spaderem a ty, ze kterých si jeho tvář pamatuju primárně, jsou "Sex, lži a video", "Crash" a tohle a to hned udělá obrázek. Dřív byli jeho úchylové sexy a jeden z posledních takových projektů byla 'Sekretářka' s mladou Maggie Gyllenhaal. Film o dvojce, co dělali BDSM "before 50 Shades were cool". Fajn věc, pokud se ponoříte do příběhu a vztahu hlavních hrdinů a jejich vzájemného poznávání.

"Yeah, maybe I can stare your crack one of the days so we're get even." Od sympatické a oduševnělé ujeťárny 'Nacho Libre' (24.10.2007) jsem nic nového od Jareda Hesse neviděl. Napoleon Dynamite (13.06.2012), kultovní záležitost pro hodně lidí v USA, mě ale taky trochu minula, nicméně jsem si všiml určitého modelu, šablony: neuvěřitelného losera, jehož příběh je podaný cool, že si jej tak nějak zamilujete i s jeho vadami a tohohle se Zach Galifianakis ujímá (jak jinak) než s přesně dávkovaným rytmem. Je to, podle hodnocení průměr, ale mnoho režisérů točí věci, co je fakt těžký hodnotit, nejsou slabý ale jsou prostě příliš jiný a nevýrazný, než aby spadali do naší definice silnýho filmu. Zaujalo mě snad jen pár momentů a taky ansábl amerických komiků, co v tomhle hrají a že jich je. "I can be my own trouble, sometimes, you know!"

No co na to mám říct? 90 minutový special legendárního sitcomu nebyl žádný opus magnum, ale taky neurazil. Mělo to pár momentů, které vycházejí ze základu, to jest Lister vs. Rimmer ("Act like a God? You scarcely mastered human."), pár hlubších chvilek jako Rimmerova existenciální krize a Listerova analogie o měsíčním svitu.... a celkově bylo opět fajn se zase dostat chvíli na tu palubu, která, jak jsem poznamenal během projekce, je zkrátka zdrojem nevyčerpatelných a nových příběhů, vždycky se dá vrátit na tu palubu do jednoho z těch dní a nebo linií, nebo si pohrát s časovou linií a vrátit se do toho realmu, kdy Lister prostě je jedinej člověk na lodi, kocour se tam někde potlouká, Kryton uklízí a Arnold se zabývá nějakou banální kravinou, se kterou si neví rady, ačkoliv předstírá, že ji plně chápe. Asi překvapivě nejvtipnějším elementem byl návrat Hollyho.

Ne, že bych na sérii ujížděl, ale když vyšla jednička, tehdy, v jiném světě, jiném životě roku 2010, jsem se na to podíval a Toothless se mi hrozně líbil. Dospělost dvojky mě pak, o pár let později, dost překvapila. A nečekal jsem, že, podle plánu, trojka je zakončením trilogie a finálem příběhu hlavní dvojice (klasická money ždímačka), takže teď je ten závěr zase takový (dekáda je pryč) nostalgický... obdobně jako Toy Story... celkově spíše pro děcka, samozřejmě a mnohem kýčovitější, přímočařejší, už to nemá moc čím překvapit, jako vymačkaný citron, ale má to svoje sympatické stránky a koukatelnost.

Zdlouhavé a nezáživné, chybí tomu srdce. Burtonův poslední film, co jsem hodnotil výš, než třema hvězdama byla 'Ospalá díra' (1999), což člověku dá perspektivu. 'Sirotčinec' v tomhle ohledu přináší klasický Burtonovský námět, ale dělaný tak propastně nezajímavě, že člověk vrtí hlavou nad tím, jak samý člověk stál za klasikama jako 'Beetlejuice', 'Ed Wood', 'Střihoruký Edward'. Nikdy jsem nebyl Burtonův fanda, ale neměl jsem problém ocenit, když bylo co. Ani casting tu ale nefunguje. Jako kdyby se už jen prodávala značka "Directed by Tim Burton". Očividně jedinej, kdo pochopil, že je tohle nechtěná, ale pořád komedie, byl Samuel L. Jackson. But this time without motherfucker. Nicmémě celkový koncept příběhu není úplně nezáživný, s přihlédnutím k tomu, že Ransom Riggs napsal snad už pátý-šestý díl, jenže pochybuju, že na plátně se bude producentům po jakž takž tržbách chtít do dvojky. Eva Green neukázala kozy, což je její trademark po kterým slintají i holky. Těžko říct, na druhou stranu je to pro děcka a to už je mimo mě. Třeba se ve všem pletu.

"The only reason we are depressed in our twenties, in our thirties, in our fourties, the prime of our life is because of hope. Because we think that something better is fucking coming, right? You think you gonna make it, you think you gonna be something. What if i dont meet the woman of my dreams? What if i dont get the career that i want? And then you are old and yu go "Huh... I guess none of that happened."

Jim Jefferies má prostě svůj druh humoru, tak trochu nekorektní, ale ne nijak extrémně. Viděl jsem radikálnější myslitele. Australani jsou zkrátka, z toho, co jsem viděl, takoví psi. Rádi si hrajou, rádi se baví. Jefferies nicméně má talent na to se strefovat do těžko jednoznačně zodpověditelných otázek a mít na ně svůj "jasný" pohled (třeba celá ta nezapomenutelná pasáž o zbraních, na kterou jsem už narazil nějaký ten rok zpátky na youtube, nebo partnerské vztahy, věčné Jefferiesovo téma, ve kterém je vtipný, i když má či nemá pravdu).

"Thanksgiving means nothing to me." aneb hodina(+), kdy multi-kulti Ronny Chieng uráží amerikanismus v každé jeho formě. Docela zábava, sledovat někoho s tak pragmatickým pohledem na rozštěpenou, línou a abstinující morálku národa. Mně se to líbilo, Ronny je sympatico.

Dlouho jsem se na tohle chtěl podívat, ale nikdy tak nějak nebyla nálada a moment. Retrospektivní Rocco, co vnímá svoji práci jako požehnání i prokletí. Zajímavý portrét toho, jak se dívá na ženy, studuje je, chová se v jejich přítomnosti a k nim... dualita života slavné pornohvězdy. Italská přitaženost a melodramatičnost a vážnost celého dokumentu se dala tak nějak očekávat. Je to až překvapivě depresivní. "Im happy not only because I have a big cock, but because I have Rosza."