Recenze (21)
Persepolis (2007)
Přišlo mi fantastické, že film s podobným tématem může být zároveň i tak vtipný
Sen o klaunovi (1987)
celé to téma mi není moc blízké...ovšem dokonalé pixarovské zlidšťování obyčejných věcí celý ten pocit převálcovalo
André a včela (1984)
Když už chtěli pánové z Pixaru ukázat, jak parádní animaci na tu dobu dovedou, měli do toho šoupnout i nějaký originální nápad, co se děje týče...rozhodně by to pak mohlo být atraktivní i dnes. Takže za 3
Geriho hra (1997)
A že si člověk prý nevystačí sám se sebou :-))
Rok ďábla (2002)
Miluji Nohavicu, Čechomor mám ráda, hudba tedy na jedničku. Nečetla jsem žádné recenze k tomuto filmu, proto mě dost překvapilo, že je natočen dokumentární formou, ale rozhodně mi to na zážitku neubralo zhola nic. O kolik lepší pocit bych si asi odnesla, kdyby vše bylo podle skutečnosti? :-)
Saturnin (1994)
Pro mě téměř nemastné, neslané...film se sice o vtip snaží, ale jakoby od něj hned zase utíkal. U knihy jsem se rozhodně smála, zde však nikoli. Na druhou stranu oceňuji, jak moc se film dějově drží knižní předlohy.
Venuše (2006)
Tímto snímkem jsem byla velmi mile překvapena. Příjemný humor a vůbec to, že mě dokázal udržet vzhůru v takovou hodinu, mě prostě nutí k pěti * :-))
Útěk z vězení (2005) (seriál)
První série téměř závislot. Napětí, výborné nápady, skončilo jedno a hned v zápětí začalo něco jiného, parádní postavy výborně zahrané. Ovšem druhá série tak do poloviny fajn, pak už se snad točilo, jen aby se něco natočilo. Konec bych uvítala vyhlášením milosti, která samozřejmě vyhlášena nebyla. Zbytečně překombinování a ztráta toho, co tomu dala první série.
Vesnice (2004)
Zprvu jsem od Vesnice čekala o něco víc, než mi nakonec byla schopná dát, ale i přesto mě závěr natolik překvapil, že musím zůstat u čtyřech hvězdiček.
Tigrero: film, který nikdy nebyl natočen (1994)
Neotřelý dokument, který nepřibližuje pouze, jak už tomu klasicky bývá, život domorodců, ale i zajímavé vyprávění Sama Fullera. Už jen pro svou jistou originalitu mě film bavil. V neposlední řadě tomu samozřejmě přidalo charisma Jima Jarmusche. Výběrem této osobnosti se Mika strefil do černého.