Venuše

Úsměvný, přitom hodně smutný příběh o dvou vtipně kooperujících stařících na sklonku života. Oba dva vědí, co přijde, že to přijde brzy a že už si před tím moc neužijí, přesto nepropadají beznaději a s morbidním humorem sobě vlastním prožívají (v rámci svých možností) každý den naplno. Společné scény dvou legend britského filmu patří k nejvtipnějším a tu více, tu méně kulantně říkají, že ve stáří vás sice bude všechno pekelně bolet a každý nový den, do kterého se duchem přítomni probudíte, tiše proklejete, přesto budete (v ideálním případě) člověkem vnitřně smířeným a vděčným za předchozí roky. Temnější stránku stáří, momenty, kdy v osamoceném, potemnělém pokoji prázdně hledíte do zdi, film rovněž neskrývá, celkově má jeho poselství tak jako tak nejblíže k Churchillově „Stárnout začínáme, když rezignujeme na mládí“. Nabízí se srovnání s českým Babím létem, které je ovšem oproti Venuši milým nostalgickým pohlazením po duši a bolestivější témata obchází velkým obloukem. Zápletka přitom vychází z prosté a logické myšlenky, že pro oko muže nad osmdesát je pohled na krásné ženské tělo stejným potěšením jako pro oko dozrávajícího pubescenta. Roger Michell nikdy nezachází za hranice dobrého vkusu, své hrdiny odhaluje spíše duševně než fyzicky. Některé letitější fanynky Petera O’Toolea, řekněme ty, jež mohly Lawrence z Arábie vidět krátce po jeho premiéře, by přesto mohlo pohoršovat, co tam ten starý chlípník činí. Být o pár desítek let starší, asi mi to nepřijde tak komické. 75% Apendix: Těm, jež téma Venuše zaujalo, bych doporučil komedii Poslední sbohem, kde šarmantně umírá Peter Falk. (07.08.2008)

Nedivim se, ze byl O'Toole za tuhle roli nominovan za Oscara. Mozna ho mel i dostat. Je videt, ze byla psana O'Toolovi na telo, kdyz treba vzpomina na vlastni zivot. Skvele ho v tomto civilnim pribehu doplnuji Leslie Phillips, Vanessa Redgrave a Richard Griffiths. Mozna jedna z poslednich velkych hlavnich roli O'Toola. (24.06.2007)

Na tomto filme je nadherne to, ze sa neviete rozhodnut, ci citite k hlavnym hrdinom lutost, hnus alebo obdiv. Kedze som v Anglicku pobudla nejaky ten tyzden, tak mi je prizvuk a konanie mladej britskej mladeze uplne zname a zaroven neskutocne odpudive...Ale to nic nemeni na skutocnosti, ze tento film je nadherny...Krasny epos o priatelstve, tuzbe a neskuocnej vypocitavosti... (09.08.2007)

Žít si v každém věku dle svého, ale hlavně žít a neztrácet zájem o nic. A snad i hledat krásu tam, kde není na první pohled patrná, tedy zdaleka nejen tu fyzickou. Tak jsem pochopil pro mě lehce rozporuplnou scénu prvního setkání Maurice s Venuší, dvou zcela odlišných a přesto tak blízkých světů. Maurice těžko mohl vidět hned Venuši, kdo by ji zde viděl, k té musel dojít. Tedy spíš viděl to, co většina a řekl si, proč to nezměnit, proč ji neukázat jiný svět, o který přichází, proč nejen sobě neudělat radost a ještě naposledy prožít. Silný, z mnoha pohledů k zamyšlení vhodný příběh, ve kterém se mnozí najdou a jistě jim nemusí být ani přes sedmdesát, vždyť těch odkazů je tu tolik. Líbí se mi, že i když je téma svým způsobem vážné a závěr řekněme předem jasný, film zdaleka není pouze dramatem, naopak je zde mnoho komediálních dialogů, z nichž většinu zajišťují rozhovory mezí Mauricem a dokonale nevrlým Ianem. Celý děj potom táhne Peter O'Toole a Jodie Whittaker mu zdatně dopomáhá. Z hereckého projevu Petera O'Toolea mám ovšem pocit, že příliš hrát nemusí, že ony situace jsou mu dobře známé a jeho role mu dělá jen radost. 75% (23.05.2020)

Není to jen herecké sólo Petera O'Tooleho, tenhle film je přece jen složitější. Tak trochu vážný, trochu humorný, ale vše má své místo a výborně do sebe zapadá. Jodie Whittaker mi zprvu přišla úplně nezajímavá, ale i tenhle dojem za chvíli zmizel. Vztah obou postav je postaven na úplně jiných základech než je jakýkoli druh romantiky. A oba to vědí! Už jen díky tomu scenárista obloukem minul celou řadu klišé. (01.02.2011)