KyleReese

To, že je role Johna Wicka psaná přímo pro Keanu Reevese je zcela evidentní. Mám však podezření, že i samotný scénář čerpá z tragických událostí v jeho soukromém životě, ne nepodobných těm filmovým. Ať tak, či onak, při pohledu na chování a jednání Keanua na plátně, mi přišel sakra přesvědčivý a potkat ho třeba v baru, vyhnul bych se mu pořádně velkým obloukem. Konečně taky někoho v Hollywoodu napadlo, že nejsou potřeba velkorážní, trikové přestřelky k tomu, aby měl film spád a dynamiku. Zde si vystačíme, po většinu filmu, s pistolí namířenou ve směru pohledu hlavního hrdiny. Ten se řídí heslem „jedna do hrudi a druhá do hlavy, případně rovnou jedna do hlavy“ a pocit z toho je až znepokojivě reálný. Tady se jde tvrdě vpřed a nevyjednává se, protože na to není nikdo zvyklý. O ztvárnění hlavní postavy už byla řeč a dá se říct, že je to one man show, ve které však Reevesovi více než zdatně sekundují M. Nyqvist a W. Dafoe. Celé je to skvěle podkresleno hudbou Tylera Batese a tou správnou „deštivou“ atmosférou. Velká spokojenost a „uvidíme se ve druhé kapitole, Johne.“

Často kolem sebe slyším, že už se v Čechách netočí vtipné filmy nebo dobré komedie. Jenže, jak je vidět, tak ono to není tak docela pravda. Když se najde někdo, kdo se nesnaží natočit v našich podmínkách Hollywoodský biják nebo nějakou taškařici, se kterou by se zavděčil všem věkovým i genderovým skupinám obyvatel. Základem je samozřejmě dobrý scénář a ten, i když není nijak převratný, má zde osvěžující nápad a uvěřitelné postavy. Těžko říct, jestli to měl takto vymyšleno od začátku, každopádně pozice M. Horského jako scénáristy a režiséra v jedné osobě filmu prospívá. Nejsou zde totiž zbytečná hluchá místa, uměle naroubované, rádoby vtipné, scény nebo nicneříkající dialogy, jen pro potřeby prodloužení stopáže. Sází se zde, jak na humor situační, tak na humor slovní. Velké plus musím dát za téměř úplnou absenci vulgárních výrazů, i když by se v některých scénách přímo nabízely a na místo toho použité slovo vypointovalo situaci ještě daleko vtipněji (mladší syn žaluje na staršího bráchu tátovi). Některé scény jsou opravdu vtipné a zbytek filmu se nese v příjemné nadsázce, takže nenudí. Z hereckých představitelů je logicky největší pozornost upřena na ženy a ty obstály se ctí. Kdo vyčnívá, je půvabná T. Kostková, na které je vidět, že během natáčení opravdu “něco naběhala.“ O. Vetchý je v kurzu a prakticky sázka na komediální jistotu, jenom Z. Adamovská jako vdova politá živou vodou, už působí trochu prkenně. Jinak není filmu co vytknout, ale především chválit, protože baví, není zbytečně sentimentální a nechce diváka zatěžovat nějakými úvahami ani dogmaty.

Jedna hvězda, za prsa Lucie Benešové. Další díl už ale absolvovat nebudu.

Pokud by to šlo, tak bych dal oskara za casting Jackie Burch. Neboť, dát dohromady takovou partičku budoucích guvernérů, senátorů nebo úspěšných chlapů v hollywoodu, byla vážně trefa do černého. Ta chemie mezi nima je úžasná a od první chvíle si je, do jednoho, zamilujete. Tím jsme se šmahem dostali k hercům, ale nesmíme vynechat hlavní hvězdu celého filmu. Tou je samozřejmě predátor, potažmo jeho stvořitel Sam Winston. Nápad, postavit Arnolda proti mimozemskému nepříteli, proti kterému si holýma rukama ani neškrtne a nic jiného mu nezbývá, se povedl. Ke všemu, je to protivník, který nejde téměř lidským okem vidět a je nadmíru dobře fyzicky vybaven. Jak se to říká? "Nejvíce se bojíme toho, co neznáme a co nevidíme." Tak zde, to platí dvojnásobně. Bratři Thomasové svůj scénář zasadili do prostředí divoké a liduprázdné džungle, o to ale vděčnější, pro hrátky nemilosrdného vesmírného lovce s odolnou lidskou zvěří, zarputile se snažící přežít. John McTiernan byl tehdy ve formě a jakoby se chystal na vrchol své kariéry, v podobě jiného lovce ve velkoměstské zástavbě. Od začátku je jasné, že vás nenechá vydechnout až do úplného konce. Napětí nebuduje pomalu a zvolna, ale dávkuje ho rovnou ve velkém a vy máte pocit, jako by film utíkal tryskem vpřed. Atmosféru zahušťuje tušeným, ale až v poslední třetině ukázaným nepřítelem a také neustálým kroužením predátora v bezprostřední blízkosti své kořisti, až máte pocit, jako by jste i vy byli součástí "lovu". Zbytečně se tady nemluví a když už, tak těch pár vět dokonale sedí do dané situace a na toho kdo je vyslovil, viz. "Ty máš teda pěknou držku!" Kdyby sám predátor viděl tento film "o něm", jistě by byl nadmíru spokojen, avšak po zjištění, že existují nějaká další pokračování a jejich případném shlédnutí, by se jistě vybavil oštěpem, diskem, zkalibroval by laserový zaměřovač svého kanónu a vysunul nože, aby se následně vypravil na loveckou výpravu těch, kteří pošpinili odkaz skvělého prvního dílu...

Tak jsem se dočkal. Už po dokoukání druhé řady Daredevila, mě napadla kajícná myšlenka, na možnost vzniku samostatného seriálu o temném hrdinovi s lebkou na hrudi, v hlavní roli. Pod záštitou Marvelu, jsem doufal jedině ve vysokou kvalitu a tu jsem také dostal. A jakou, vlastně? V první řadě je potřeba říct, že ten, kdo neviděl seriálového Daredevila, bude na začátku tápat a celkově si první sérii tolik nevychutná. Pro znalce rudého ďábla je to jiná, ovšem pozor! Tohle je jiná hra, jiné hřiště a jiná liga. Jen kapitán týmu, je dobře známý, ale zbytek mužstva teprve musí ukázat, co v nich je. Není na nás hozeno celé mužstvo naráz, ale ukazují se nám postupně jeho členové, proto si k nim můžeme vytvořit vztah, ať už kladný nebo záporný. Není jich moc, ale každá postava má něco do sebe a v žádném případě není v příběhu zbytečná. Ty hlavní, navíc během sérií a prožitých událostí procházejí dost velkou proměnou, což, z pohledu jejich vývoje, rozhodně potěší. Scénář je celkově velice silnou stránkou seriálu, protože tady nejde v první řadě o akci, ale o lidské osudy. Pokud jde o samotnou akci, tak té je tak akorát. Někdy více, někdy méně, ale vždycky je brutální a pěkně krvavá, jako už jsem si u Netflixu zvykl. Co je na tom nejlepší, že asi takhle nějak, jsem si vždycky představoval chování chladnokrevného mstitele z komiksu. Když je to ještě k tomu zasazeno do realistického světa a podáno se syrovou krutostí, někdy až v "gore" formě, působí to nesmírně přesvědčivě. 1. série-Punisher se snaží najít Franka Castlea nebo aspoň jeho zbytky ve svém nitru. Zároveň jde nekompromisně za svou pomstou a neohllíží se nalevo ani napravo. Spojení "dvou mrtvých mužů" zde funguje na výbornou. Tam kde jednomu chybí odvaha, ten druhý koná, naopak kde druhému chybí rozvaha, tam ten první přináší uklidnění. Zbytek ústředního ansámblu hraje svoje party na výbornou a i příběh je celkově velmi dobře vyvážený tak, že se nikdy nenudíte a zároveň se netopíme po kolena v krvi. Bernthal s Bachrachem excelují, ale největší devízou mi přišel scénář a atmosféra, která diváka uzemní svou ponurostí vždy, když by si mohl myslet, že vidí světlo na konci tunelu. 2.série-Frank Castle se snaží žít normální život, ale zjišťuje, že toho není schopen, protože Punishera nemá jen v sobě, nýbrž on sám je Punisher a dokud se s tím nesmíří on i jeho okolí, tak bude kroužit v bludném kruhu. Tempo vyprávění je tentokrát jiné, neboť se odehrává ve dvou rovinách, o to intenzivnější jsou však poslední díly, které přinášejí rozuzlerní. Ne, že by snad první série byla nějaká veselá, ale tato mi přišla ještě temnější a daleko depresivnější. Naši hrdinové jako by si řekli, že život prostě stojí za hovno a lepší už to nebude. Někteří jsou díky tomu přesvědčivější, jiní naopak ve své snaze tápají. Jon Bernthal je opět ve formě i když většinu dílů má obličej na sračky a tak si musí vystačit se svým "chraplákem". O to více, tentokrát vyynikne "zjizvená tvář" Ben Barnes, který, na rozdí od první série, hraje stejného závisláka na boji, jako je Frank. Příjemně a zároveň nevtíravě působí i hlavní protivník Josh Stewart, který si coby smrtící "kazatel" vystačí s minimalistickým výkonem. Netroufnu si říct, že je to Bernthalova osudová role, na to je příliš mladý a má toho ještě hodně před sebou, ale jako temný mstitel byl tou nejlepší možnou volbou. Určitě se najde spousta fanoušků, kteří litují ukončení seriálu již po dvou sériích, já to naopak kvituji s povděkem, neboť ústřední motiv byl využit na maximum a nemá smysl seriál uměle natahovat, jen kvůli finanční úspěšnosti. Potenciál by tu sice byl, jak naznačil konec druhé série, ale raději končit na vrcholu a originálně, než jít s kvalitou dolů a přiblížit se tragickým filmům se stejným hrdinou.

Nejlepší film s tématikou druhé světové války a jeden z nejlepších válečných všeobecně. To, že ho natočí zrovna Spielberg, pro mě bylo hodně překvapivé, ale velice jsem to kvitoval. Ne snad, že by neměl zkušenosti s touto tématikou, ostatně už Říše slunce naznačila jeho sílu v kramflecích, ale že dokáže tak dokonale potlačit svoji hravost a optimismus na úkor stísněnosti a neustálých obav "co dalšího se zase posere" je obdivuhodné. Už výběr scénáře je trefou do černého. Tady se nebude dobývat ani bránit, ale snažit se přežít a udržet naživu toho po vašem boku. Každý z oddílu vojáků má svůj vlastní příběh a každý dostane na plátně prostor. Tehdy (v době natáčení) ještě, díkybohu, nevládl multikulturalismus, a proto máme tu čest s běžnými mladými i staršími "Američany", italského, irského, maďarského původu:-) Nikde žádný Asiat, černoch, vojanda, pes apod. Nejspíše proto, také funguje chemie na plátně a hercům věříte jejich chování naprosto přirozeně i bez hraného hrdinství. V tom tkví asi nejsilnější stránka filmu, a to totiž ukázat, jak tenká hranice je mezi odvahou a strachem, pomstou a odpuštěním, z čehož se může zrodit hrdina nebo zbabělec. Také to, že mladý člověk si postupem času utváří názory a něco jako světová válka je v tomto ohledu otřesem vlastní identity, kterou mohou pochopit jen ti, co tam byly a jejich nejbližší. Spielberg pevně drží opratě pro minimalistické herectví, a to je zejména v podání Toma Hankse úžasné. Ten, jen díky výrazům tváře a svých "psích" očí působí dojmem, že opravdu bojuje už minimálně od Afriky. Zároveň má tichou autoritu jako velitel i táta ve zbrani. Skvěle mu sekunduje "velký herec malých rolí" Tom Sizemore a Matt Damon. Jsme sice ve válečném filmu "made in Hollywood", ale patos rozhodně nečekejte! Tady jsou jen krev, pot a slzy, zabalené v prvotřídní kvalitě. Osvědčený tým kolem Spielberga, od kamery J. Kamiňskiho, až příliš reálně roztřesené, že to děsí, přes kostýmy J. Johnston, kdy konečně vidím válečný film, v jehož průběhu, jsou všichni herci neustále "zasraní" od bláta, až po báječnou hudbu J. Williamse, která graduje v bitevních scénách. Jako bonus, pak dostanete některé nezapomenutelné scény: pro mě zejména "Kpt. Miller s 1911 v ruce proti tanku Tygr I na mostě."

Nevím, proč jsem tak dlouho nechával tenhle film nepovšimnut. Tohle se Vorlovi vážně povedlo. Celé se to nese v nějakém opojení, od příjemného rauše z halucinogenních hub u ohně, až po totální sešrotování z chlastu v hospodě. Prostě totální vytržení z reality a objevování světa někde tam venku za oponou ze stromů a luk. Jenže život nejsou představy, ale smutná šeď, že (viz. konec)? Film je plný humorných situací a dá se říci, že díky době vzniku i dost nadčasový, zejména pro dnešní mládež. Herecky excelují Hanák, Schlesingerová a Polívka, které doplňuje až překvapivě našlapaný zbytek ansámblu. Jednu hvězdu dolů za zbytečné používání vulgárních výrazů tam, kde se to nehodí a zbytečně natahovanou druhou půlku filmu. Nicméně, bezvadně jsem se bavil a určitě zkouknu i pokračování.

Veliké zklamání a hrozivě nevyužitý potenciál! Přitom, kdyby Whannell dodržel pravidla, skvěle nastavená už před téměř čtyřiceti lety Ridleym Scottem, pak by to muselo dopadnout výborně. Vezmu-li Upgrade jako cyberpunkový techno-thriller, inspirovaný sérií PC her Deus Ex, tak místo, aby se - jako mladý chlap zaměřil na jednu holku a s tou mířil až do finále, tak on tady lítá mezi blondýnou "násilí a akce", brunetou "příběh", černovláskou "výprava a design" a zrzkou "herci a režie". Díky tomu to s každou stojí za hovno, protože všechny prostě neuspokojí, první na tom bude vždycky nejlíp a poslední nejhůř. A jak to je v praxi? Jen R-rating a krev dobrou akci neudělá. Proč jen není ve větší míře využito v boji více lidských augmentací? Vzpomeňme na Adama Jensena a možnosti spojené s jeho vylepšováním. Dále? Kdo je zloduch, jsem odhadl ihned, jakmile se poprvé objevil na plátně. To jsem ovšem ještě netušil, co na mě autor vytasí za pointu! Ta je tak přitažená za vlasy, že jsem se musel smát. Kéž by alespoň někdy L. Whannell zůstal u klasického "nešokujícího" závěru filmu, po vzoru již zmíněného Blade Runnera. Ne všechno je špatně, to zase ne, ale slušná hudba, dobří herci a pár fajn nápadů ten průšvih prostě nezachrání. Tak snad, až vyjde Cyberpunk 2077 a některé studio se chopí filmových práv, dopadne to lépe. Základní kámen je ten nejlepší - Keanu Reeves:-)

Asi nejlepší parodie na akční film, jakou znám! I když Arnold v 80. letech točil obdobné superhrdinské filmy zcela běžně, tak tento je naprostý unikát. Už při prvním shlédnutí na VHS, namluvené unisono O. Hejmou 😊, mi přišlo Komando jako špatný akční film, stejně jako filmy Chucka Norrise, ale měl své osobité kouzlo. Až během let, opětovnými projekcemi, zejména v TV, jsem se utvrdil v tom, že se u tohoto filmu, směju od začátku až do konce a náramně se tak odreaguju. Proč? Protože scény, jako samo-opravovací Porsche, nikdy-nekončící nábojový pás do kulometu, skok z letadla, vytržený kus trubky, zvednutá telefonní budka a spousta dalších, jsou a již navždy zůstanou kultovní. Dialogy drsné jako smirkový papír, scénář jako z telenovely, ostatní herci, kteří umírají už jen při vyslovení Arnieho filmového jména (že by pozdější inspirace Wachovských?), prostě skvělý koktejl je namíchán a rozstříknut. Arnold jednoduše perlí a bere se při tom všem nesmírně vážně. Jak šel čas, získal pro své akční hrdiny zdravý nadhled a ironii, no a dnes se svému Johnu Matrixovi nejspíše směje stejně jako já. Kdybych komando hodnotil jako komedii, tak má všech pět hvězd, při hodnocení jako akční film by si však zasloužilo pouze jednu, za skvělou hudbu Jamese Hornera. Ve výsledku jsou to tedy hezké tři a skvělá zábava na kteroukoliv dobu, ale ideálně na party s alkoholem či THC. Pak ovšem riskujete smrt smíchem.😊

Instantní deprese, podávaná se solí do ran a kyselinou na kůži. V kině jsem měl husí kůži už po první scéně a Howard Shore to u titulků pořádně rozjel. To, že Fincher nenatočí prosluněnou kriminálku, mi bylo jasné už od Vetřelce 3, ale že dostanu takovou nálož, až budu nedůvěřivě koukat na všechny sousedy, jsem vážně nečekal. I film s jedinou akční scénou, dokáže přes dvě hodiny neuvěřitelně udržet divákovo napětí, aby ten nakonec vydechl s pokleslou čelistí. Je zda vyřčena spousta otázek a žádná z nich nemá jednoznačně dobrou ani špatnou odpověď. Vše vrcholí strhujícím finále, které bylo tou dobou první z mnoha následujících filmů s podobnou pointou. Morgan Freeman předvádí své úsporné herectví, plné drobných nuancí ve tváři, vypovídajících více než stovky slov. Jako skvělý protiklad působí mladý a divoký Brad Pitt, kterému jeho city a chuť žít naplno každou vteřinu bez starosti, naprosto zbaštíte. Jednu ze svých nezapomenutelných rolí, zde vytvořil Kevin Spacey, jehož J. Doe je famózním příkladem člověka, kterého byste mohli i chápat, ale potkat ho, byste nechtěli ani za nic. Titulky jdoucí pozpátku for ever.