Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Dokumentární
  • Krimi

Recenze (47)

plakát

Četnické humoresky (2001) (seriál) 

Legendární český seriál, co se týká první série, ta je bezchybná a nikdy u každoroční reprízy na ČT nechybím. Prvorepubliková atmosféra, zajímavé rozmanité případy a prvky komedie skloubené dohromady perfektně fungují, doplněné o skvělé herecké výkony – osobně mám nejraději Ivana Trojana a Erika Parduse. Překvapivě dobré jsou i výkony v epizodních rolích (například Igor Bareš v S01E07 nebo Václav Vydra v S01E09). Bohužel s postupem času a pokračováním k 3. sérii lehce upadá kvalita, to ale nic nezmění na faktu, že Četnické humoresky navždy zůstanou mým nejoblíbenějším českým seriálem.

plakát

Batman (2022) 

Na nového Batmana jsem se hodně těšil, ale byl jsem patřičně skeptický a to z hereckého obsazení a navíc jsem zarytý milovník Nolanovi trilogie. Můžu ale s klidnou duší říct, že z herců zklamaný nejsem, Robert Pattinson (který pro mě navždy zůstane Cedricem Diggorym) a Paul Dano (kterého jsem si oblíbil ve snímku Zmizení z roku 2013) byli oba skvělí. Andy Serkis jako Alfred je trochu úlet, jsem podvědomě zvyklý na klidného postaršího Sira Michaela Cainea, ale Glum nezklamal! Co tomuto filmu ale vévodí je temná až thrillerová atmosféra, neustálý déšť v nočním a pochmurném Gotham City, neony obchodů a světla, která se odráží v kalužích a přesně tak má toto kriminalitou zmítané velkoměsto vypadat. A to mi u Nolanova Chicaga potažmo New Yorku neskutečně chybělo.

plakát

Osvícení (1980) 

Výborný horor, děsivý nejen legendárním výkonem Jacka Nicholsona, ale zasazením do hotelu Overlook v nádherné americké přírodě, který je svou opuštěností v zimě děsivý sám o sobě. Atmosféru jako v tomto filmu, nenajdete v žádném jiném. Vše perfektně dokresluje hudba, ale tahounem je a bude Jack Nicholson a jeho postupné propadnutí šílenství.

plakát

Dannyho parťáci (2001) 

Asi budu znít jako barbar, když řeknu, že Dannyho parťáci jsou moje nejoblíbenější komedie, ale prostě je to tak. Vděčí tomu za skvělé obsazení, které musí udělat úsměv na tváři snad úplně každému fanouškovi filmu, dále pak za samotný příběh no a za onen humor. Někdy, když mám výjimečně náladu pod psa, stačí si pustit tento film a je po starostech. A samotný závěr po loupeži u kašny před Bellagiem se skladbou Clair de Lune je balzám na duši.

plakát

Harry Potter a vězeň z Azkabanu (2004) 

Možná se mi líbí tento díl nejvíc, protože je prostě naprosto jiný než všechny ostatní a svým způsobem tak vybočuje ze zajetých kolejí. První dva díly, jakkoliv je mám rád, jsou jednoduše dětská záležitost a funguje to, konec konců jako dítě jsem si Harryho zamiloval. Trojka je ale výjimečný předěl mezi dětskými filmy a rádoby thrillery, co pak následovaly. Vyzdvihnout zde ale musím profesora Lupina a Siriuse, obě postavy film skvěle oživily a o kvalitě jejich herců se ani nemusím bavit. No a na závěr – neplecha ukončena!

plakát

Pán prstenů: Dvě věže (2002) 

Z celé trilogie můj úplně nejoblíbenější kousek, přestože má neuvěřitelnou konkurenci ve zbylých dvou dílech. Byl to úplně první film, kterým jsem o Středozem zavadil (tehdy jako malý kluk jsem ani nevěděl, že existují nějaké knihy, chodil jsem do školky...). Vzpomínám si, jak mi běhal mráz po zádech před bitvou o Helmův Žleb anebo když Glum dovedl hobitky k Černé bráně. Glum mimochodem úžasný, už tehdy mě fascinoval a byl mojí nejoblíbenější postavou, ale jak stárnu, Sam se u mě dostal na 1. místo kvůli svému charakteru a tomu, jak ho Sean Astin zahrál. Zaobírat se příběhem mi přijde zbytečné, stačí snad jen říct, že epičnost této trilogie nemá vůbec žádnou konkurenci.

plakát

Tenet (2020) 

Konečně v kině, poprvé v roce 2020 a rovnou na předpremiéru filmu, na který jsem se tak těšil. Musím uznat, že se mi nejednou zamotala hlava a musel jsem usilovně přemýšlet, co se to vlastně na plátně stalo. Film, který položil ohromnou spoustu otázek... Na některé jsem přišel sám, dříve než byly objasněny, některé mi odhalil sám film během sledování, no a některé mi vrtaly hlavou cestou z kina, prázdným nočním městem. Nepřekvapivě přenádherný vizuál režiséra Nolana s překvapivě výbornou hudbou. Absence CGI a zeleného plátna v dnešní době zahřeje u srdce, obzvlášť u takového filmu. Bál jsem se absence Zimmera u taktovky, ale neoprávněně. Mladý Švéd Göransson svou hudbou příjemně překvapil.

plakát

Zmizení (2013) 

Zasazení do pochmurné podzimní Pensylvánie, vizuálně nádherná Deakinsova kamera a herecké výkony Hugha Jackmana a především mého oblíbeného Jakea Gyllenhaala – to dává dohromady tento úžasný thriller. Doporučuji dívat se pozdě v noci, úplně po tmě a samozřejmě s dobrým pitím! Takovou atmosféru člověk u současných filmů jen těžko hledá.

plakát

Tenkrát v Hollywoodu (2019) 

Tak na tenhle film jsem s nadšením čekal už od o první zmínky, že se chystá. A vyplatilo se. Až tak, že jsem prostě musel zajít do kina hned dvakrát. Vynikající odlehčená Tarantinovka, co už od začátku nenápadně graduje do velkolepého finále. Dechberoucí herecké výkony nového dynamického dua, kde překvapivě kraluje Brad Pitt a ne Leo. Možná to tak působí jen proto, že Brad je vtipnej hezoun, co se rád porve a Leo je kapku odměřenější, protože si prožívá těžkou profesní situaci. Jak už je zvykem, parádní výběr hudby, super kamera a hlavně humor, násilí a nostalgická atmosféra jsou smíchány podle geniálního receptu Quentina. Na můj vkus sice násilím trochu šetřil, ale to se dá v dnešní době, kdy je všechno nějakým způsobem nekorektní, pochopit. PS. U takto očekávaných filmů si udělejte čas na premiéru, publikum plné nadšených fanoušků má svoje kouzlo a ta atmosféra ve vyprodaném kině je k nezaplacení. Jo a velký palec nahoru za super podtitulkovou scénu, kterou jsem já blbec při první projekci prošvihl.

plakát

Dobyvatelé ztracené archy (1981) 

Indiana Jones je právě ta série co mě vůbec k filmu dostala. Tehdy, když jsem chodil do školky, jsem žádné DVD neměl a tak jsem jenom měsíce beznadějně kontroloval televizní magazíny s programem, kdy že toho Jonese budou zase dávat. Vždy na ty časy budu dobře vzpomínat. Navíc moje mamka byla v 80. letech na Dobyvatelích v kině v Nitře, kde se to tehdy promítalo na obrovském prohnutém plátně. Přišlo se tam podívat několik tisíc mladých lidí a ten film byl něco jako zázrak tehdy za minulého režimu. A pro mě zázrak zůstane navždy.