Jak definovat toto dílo? Snad jako trapná uječená (ne)komedie. Rozhodně ne dobrodružná, vůbec ne akční a mysteriózní je asi jako Kutil Tim. Pokud je vám tak mezi 6 - 8 lety (nebo máte IQ do 80), máte šanci tento film si užít...
Když to porovnám se seriálem Pomalé šípy, jednoznačně jde o milejší a vtipnější výpověď z prostředí domova důchodců.
Až seriál skončí, trochu víc to rozvedu...
Barevné, romantické, přiměřeně sladké i krvavé. Pohádka dle bible, ale film končí zhruba v první třetině celého příběhu o chytré královně a inteligentním královi. To, co by mělo následovat (zrození syna, jeho příjezd do Izraele a vše kolem archy úmluvy), neuvidíte...
Jsem rád, že jsem si na film počkal a jsem víc než spokojen. Kvůli málokterému filmu zapomenu na to, že mám absťák na cígo, že mám žízeň a hlad a čumim, čumim, čumim - a bavím se neskutečně... Bravo, Mr. Tarantino
Chápu, že obdivovatelé korejských, makedonských a islandských dramat nenajdou v Expozituře tu svoji intelektuální bublinu, ve které se tak dobře debatuje o ničem (díky výborným snímkům Woodyho Allena ze 70. a 80. let vím, o čem mluvím). Chápu, že takoví Kusturica, Almodovar nebo Ji-un Kim, jejichž filmy na čsfd nikdy nepadají pod 60 %, poskytují více duševního materiálu, ale neřeknou nám nic o realitě ve vašem okolí. A to Expozitura (navzdory místnímu hodnocení) dokáže.
P.S.: Ty nejhorší a „nejzasvěcenější“ hodnocení jsou ze září, kdy se Expozitura rozjížděla. Buďte soudní...
Blesko-novácká masáž (Isherwood) se mi líbí - a je to výstižné samo o sobě. Nemyslím tím ovšem prezentaci značek, ale způsob podání příběhu. Je to ostré, rychlé a plné výbušných otazníků. Na druhé straně mám problém s obsazením. Je mi líto bratrů Dlouhých, kteří své šuplíkové postavy hráli vlastně už poněkolikáté.
Shlédnout tento film je jako vymlsat několik bonboniér různých chutí. Po takovémto odvážném aktu bývá člověku zle. Ale mně je dobře - a možná ještě víc než dobře... Nádherný zpěv, pohyb, muzika, těla a ta nejsladší bonboniéra - romantika. Tento muzikál řadím k mým dvěma oblíbeným do hořko-sladko-kyselé trojice: Zítra nehrajeme, Varieté,
Koukám, jak se někteří hodnotitelé s jezuitskou vervou snaží rozcupovat tento poeticky barvitý příběh. Ano, jsou v něm používány postavy z mytologie (Casselův Pan je opravdu božský), ale se stejnou nadsázkou, která nás provází celým dějem. Jsem rád, že nikdo nepoužil slovo klišé (velmi oblíbené hodnotítko) - tento film je opravdu originál se vším všudy. Všem, kteří ohodnotili Annaudovo dílko odpadem, nezávidím jejich vztah k fantazii a přeji jim hodně kliš(k)ovitých veleděl.
Jako každý Burton - barevná pastva pro oči, bizarní postavy plné emocí a velice slušné herecké obsazení. Nejmíň jednou za rok si ho musím „střihnout“... :-)
Jednička je nepřekonatelná, ale to všichni víme. Vytvářením dalších variant není pokořit jedničku, ale najít jiný prostor pro stejné téma. A to se daří - a obzvlášť ve čtyřce. Vidění jsou propracovaná jako prospekty od IKEA a nakonec to vždycky tak nějak dopadne. Účel je splněn. Minimálně na ***.
A jednou hvězdičkou dát na úroveň tento film a „běžnou“ vyvražďovačku, kdy několik juniorů běhá v noci po lese, kde je postupně likviduje netvor * úchyl s pilou * vlk * mravenec * mimozemšťan (nehodící se škrtněte), je totální zhůvěřilost. Tenhle film přímo srší (i když krvavou) fantazií...
Pokud je pro někoho jednotka kvality brutalita, je to smutné. V tomto filmu je naštěstí podružná. Zde vítězí psychologická stránka s živým zoufalstvím i nadějí...
Když vidím v jakémkoli tragedy filmu psí pohled Nicolase Gage (a z úst mu začne prýštit patos), dopředu vím, že to skončí špatně. A většinou i po filmařské stránce...
Ačkoli filmy s motorkářskou tematikou záměrně vynechávám, tuto světlou výjimku rád okomentuji. Varianta Sedmi statečných (či spíše Tří Amigos) v rachotu nadupaných mnohaválců je příjemně oddychujícím filmíkem, ve kterém se střídají povedenější s omletými vtípky, ale vcelku nenásilně spěje děj do těch „správných“ kolejí. Všichni z hlavních hrdinů vyplní svůj hereckých šuplík do mrtě a občas přečouhne něco navíc (Macy či Allen).
Konečně zase jeden western, který není striktně rozdělen na černé a bílé postavy. Je prošpikován emocemi a vlastně celý ten příběh by se mohl odehrávat v jakékoli době. Mám rád herecký projev Petera Fondy - a opět mě nezklamal...
Ten film jsem viděl mockrát, ale jen jednou až do konce. Je to dílo, které dokáže z uvolněného večera depresivní „můrovou“ noc. Jen jednou jsem byl silný až do konce...
Ne ne ne... Tak takhle by to nešlo. Ani akční, vůbec horor a mysteria ani čuch. Thriller asi taky ne (Thrill = vzrušení). A tento film mě nevzrušil - ani psychicky natož fyzicky. Od odpadu ho dělí jen tenká blanka - něco jako škraloup na močůvce.
Původně jsem si přál, abych mohl dát 5*. Ale prd. Když vidím hrdinnou americkou armádu se špuntovkama proti nanoobrovi, je mi už trapně, neboť každé zlověstné sci-fi má obdobnou scénu, která zabere půlhodinu času, který by mohl být využitý na něco smysluplnějšího, než je rozplácávání heroes po plátně. Druhá hvězdička padla se závěrečnými titulky, když celý konec vyplynul tak nějak „nedodělaně“ - stejně jako práce rozlítanýho golema. (Mimochodem: Rabi Löw by záviděl...)
Moje komentáře
Cizinec (2010)
Mých 75 % + neodolatelné rty A. J. - je to opravdu cizilerská práce. :-) U tohoto filmu jsem si odpočilnul. A tak to ma byt, tak je to spravne...
Výprava za pokladem (2010)
odpad!Jak definovat toto dílo? Snad jako trapná uječená (ne)komedie. Rozhodně ne dobrodružná, vůbec ne akční a mysteriózní je asi jako Kutil Tim. Pokud je vám tak mezi 6 - 8 lety (nebo máte IQ do 80), máte šanci tento film si užít...
Život je ples (TV seriál) (2012)
Když to porovnám se seriálem Pomalé šípy, jednoznačně jde o milejší a vtipnější výpověď z prostředí domova důchodců. Až seriál skončí, trochu víc to rozvedu...
Šalamoun a princezna ze Sáby (TV film) (1995)
Barevné, romantické, přiměřeně sladké i krvavé. Pohádka dle bible, ale film končí zhruba v první třetině celého příběhu o chytré královně a inteligentním královi. To, co by mělo následovat (zrození syna, jeho příjezd do Izraele a vše kolem archy úmluvy), neuvidíte...
Hanebný pancharti (2009)
Jsem rád, že jsem si na film počkal a jsem víc než spokojen. Kvůli málokterému filmu zapomenu na to, že mám absťák na cígo, že mám žízeň a hlad a čumim, čumim, čumim - a bavím se neskutečně... Bravo, Mr. Tarantino
Tajemství staré bambitky (TV film) (2011)
Mile přiblblá pohádka se slabým režijním vedením, ale zato silným politickým podtextem.
TRON: Legacy 3D (2010)
HI-TECH podívaná s hrdinským příběhem a ponaučením. Jo, a (samozřejmě) s otevřeným koncem pro dvojku...
Expozitura (TV seriál) (2008)
Chápu, že obdivovatelé korejských, makedonských a islandských dramat nenajdou v Expozituře tu svoji intelektuální bublinu, ve které se tak dobře debatuje o ničem (díky výborným snímkům Woodyho Allena ze 70. a 80. let vím, o čem mluvím). Chápu, že takoví Kusturica, Almodovar nebo Ji-un Kim, jejichž filmy na čsfd nikdy nepadají pod 60 %, poskytují více duševního materiálu, ale neřeknou nám nic o realitě ve vašem okolí. A to Expozitura (navzdory místnímu hodnocení) dokáže. P.S.: Ty nejhorší a „nejzasvěcenější“ hodnocení jsou ze září, kdy se Expozitura rozjížděla. Buďte soudní...
Sklapni a zastřel mě (2005)
V této komedii zvítězil britský humor nad českým. A je to dobře, protože zasazený do české hlíny vykvetl v pestře černou květinku.
Kajínek (2010)
Blesko-novácká masáž (Isherwood) se mi líbí - a je to výstižné samo o sobě. Nemyslím tím ovšem prezentaci značek, ale způsob podání příběhu. Je to ostré, rychlé a plné výbušných otazníků. Na druhé straně mám problém s obsazením. Je mi líto bratrů Dlouhých, kteří své šuplíkové postavy hráli vlastně už poněkolikáté.
Varieté (2010)
Shlédnout tento film je jako vymlsat několik bonboniér různých chutí. Po takovémto odvážném aktu bývá člověku zle. Ale mně je dobře - a možná ještě víc než dobře... Nádherný zpěv, pohyb, muzika, těla a ta nejsladší bonboniéra - romantika. Tento muzikál řadím k mým dvěma oblíbeným do hořko-sladko-kyselé trojice: Zítra nehrajeme, Varieté,
Jeho veličenstvo Minor (2007)
Koukám, jak se někteří hodnotitelé s jezuitskou vervou snaží rozcupovat tento poeticky barvitý příběh. Ano, jsou v něm používány postavy z mytologie (Casselův Pan je opravdu božský), ale se stejnou nadsázkou, která nás provází celým dějem. Jsem rád, že nikdo nepoužil slovo klišé (velmi oblíbené hodnotítko) - tento film je opravdu originál se vším všudy. Všem, kteří ohodnotili Annaudovo dílko odpadem, nezávidím jejich vztah k fantazii a přeji jim hodně kliš(k)ovitých veleděl.
Náš vůdce (2008)
Tento film bych zařadil mezi ty, které by měl vidět KAŽDÝ člověk. Ať si už z něj vezme cokoli.
Záviš - kníže pornofolku pod vlivem Griffithovy Intolerance a Tatiho Prázdnin pana Hulota aneb Vznik a zánik Československa (1918 - 1992) (2006)
Nyní nemohu najít slova, která by pojala mnohojakost tohoto snímku, takže hodnotím pouze duší - ne rozumem...
Můj život jako pes (1985)
Tyhle dětsko-filozofické snímky miluji...
Střihoruký Edward (1990)
Jako každý Burton - barevná pastva pro oči, bizarní postavy plné emocí a velice slušné herecké obsazení. Nejmíň jednou za rok si ho musím „střihnout“... :-)
Beznaděj (TV film) (2006)
Mystický horůrek vystřižený jak z 80. let.
Lovec démonů (2001)
Přesně film dle mého gusta. Napětí, mystika, slušná stopáž a správní herci na svých místech.
Nezvratný osud 4 (2009)
Jednička je nepřekonatelná, ale to všichni víme. Vytvářením dalších variant není pokořit jedničku, ale najít jiný prostor pro stejné téma. A to se daří - a obzvlášť ve čtyřce. Vidění jsou propracovaná jako prospekty od IKEA a nakonec to vždycky tak nějak dopadne. Účel je splněn. Minimálně na ***. A jednou hvězdičkou dát na úroveň tento film a „běžnou“ vyvražďovačku, kdy několik juniorů běhá v noci po lese, kde je postupně likviduje netvor * úchyl s pilou * vlk * mravenec * mimozemšťan (nehodící se škrtněte), je totální zhůvěřilost. Tenhle film přímo srší (i když krvavou) fantazií...
Twilight sága: Nový měsíc (2009)
eeeeeeeeeeeeeee - sladkobolné žvatlání kamarádů z Beverly Hills bylo o třídu duchaplnější. A bez krvavých zubů...
Ženy v pokušení (2010)
Fantastické. Jsem rád, že byl opět v Čechách natočený film, u kterého se dá smát i plakat zároveň. Díky.
Andělé Slunce (2006)
Pokud je pro někoho jednotka kvality brutalita, je to smutné. V tomto filmu je naštěstí podružná. Zde vítězí psychologická stránka s živým zoufalstvím i nadějí...
Proroctví (2009)
Když vidím v jakémkoli tragedy filmu psí pohled Nicolase Gage (a z úst mu začne prýštit patos), dopředu vím, že to skončí špatně. A většinou i po filmařské stránce...
Divočáci (2007)
Ačkoli filmy s motorkářskou tematikou záměrně vynechávám, tuto světlou výjimku rád okomentuji. Varianta Sedmi statečných (či spíše Tří Amigos) v rachotu nadupaných mnohaválců je příjemně oddychujícím filmíkem, ve kterém se střídají povedenější s omletými vtípky, ale vcelku nenásilně spěje děj do těch „správných“ kolejí. Všichni z hlavních hrdinů vyplní svůj hereckých šuplík do mrtě a občas přečouhne něco navíc (Macy či Allen).
Začarovaná láska (TV film) (2007)
Jedna z mála „pohodovek“ nedělního poobědí. Mimochodem Ivana chýlková je v masce čarodějnice nápadně podobná Janu Krausovi... :-)
3:10 Vlak do Yumy (2007)
Konečně zase jeden western, který není striktně rozdělen na černé a bílé postavy. Je prošpikován emocemi a vlastně celý ten příběh by se mohl odehrávat v jakékoli době. Mám rád herecký projev Petera Fondy - a opět mě nezklamal...
Spáči (1996)
Ten film jsem viděl mockrát, ale jen jednou až do konce. Je to dílo, které dokáže z uvolněného večera depresivní „můrovou“ noc. Jen jednou jsem byl silný až do konce...
Pátá oběť (TV film) (2000)
Ne ne ne... Tak takhle by to nešlo. Ani akční, vůbec horor a mysteria ani čuch. Thriller asi taky ne (Thrill = vzrušení). A tento film mě nevzrušil - ani psychicky natož fyzicky. Od odpadu ho dělí jen tenká blanka - něco jako škraloup na močůvce.
Peklo s princeznou (2009)
Milé a vtipné pokoukání se skvělou maláskovskou muzikou. Mádl byl super a převyšoval i ostřílené matadory...
Den, kdy se zastavila Země (2008)
Původně jsem si přál, abych mohl dát 5*. Ale prd. Když vidím hrdinnou americkou armádu se špuntovkama proti nanoobrovi, je mi už trapně, neboť každé zlověstné sci-fi má obdobnou scénu, která zabere půlhodinu času, který by mohl být využitý na něco smysluplnějšího, než je rozplácávání heroes po plátně. Druhá hvězdička padla se závěrečnými titulky, když celý konec vyplynul tak nějak „nedodělaně“ - stejně jako práce rozlítanýho golema. (Mimochodem: Rabi Löw by záviděl...)