kisha

tohle je prostě dobrej muzikál a nikdo mi to nevymluví...muzikál stojí na hudbě,nikoliv na ději a ten je tady navíc poměrně obstojnej, naivita a typizovaný postavy (klaďas, záporák, kráska..blabla) sou tam posazený podle mě naprosto záměrně a nic to tomuhle filmu neubírá...no a nakonec oceňuju vypiplanost 60ek a originální prolínání choreografie jednotlivých písní v "reálu" a ve "studiu"

Björk na Hrad!

Jistě, Gibson to zpracoval relativně realisticky, ovšem je to známka špatnýho filmu? Realitu vykreslit realisticky? Nekoukejte na to se zavřenejma očima, vydržte to do konce, nenadávejte na brutalitu a všimněte si neskutečnýho příběhu, výborný technický práce, originálních obrazů, strašně silný hudby, promakaných charakterů postav (Ježíš, obě Marie, Ďábel, Pilát, Pilátova žena, Jidáš...), nebo alespoň něčeho z toho všeho.

od talkshow očekávam, že se něco dozvim o hostovi, uzřu třeba to, jak se projevuje, jak reaguje...nu a višeň na zákusku představuje to, že mi to příde ke všemu vtipný...v Uvolněte se, prosím tak tak zjistim, jak se host jmenuje, no a pak už je to celý jenom divadelní hra s názvem Jan Kraus...a když už na ni koukam 4 roky každej tejden, nikdo se nemůže divit, že už mi ani ten krausovo-i třebas mému srdci velice blízký-humor nedá dohromady sto procent...takže jenom 60 prostě

Oddaná žena/matka, slečinka/bohyně, perfekcionistka/(ne)dokonalá matka, roztržitá/infantilní potížistka...malinko překombinovaný seriál, kde do sebe všechno zapadá přesně jak oční bulva do očnice a dohromady to až nebezpečně precizně funguje.

Srdcová věc. Éra hippies, výrazný herci, skvělej(!) soundtrack, myšlenková podmanivost, závěr, kterej musí emočně zasáhnout každýho, kdo se Bergerovi podívá do tváře a co víc - téma Kishinina maturáku:) Sodomy, fellatio, cunnilingus, pederasty, father, why do these words sound so nasty?:)

V první řadě opět klobouk dolů Trojanovi...no a co se celkově filmu týče - poprvý sem si z něj po tejdnu nepamatovala nic, podruhý mě to bavilo, ale teda, že by to nebylo překombinovaný, říct nemůžu:)

Už kvůli Malcolmovi, kvůli myšlenkám, kvůli obrazovýmu ztvárnění, kvůli Beethovenově hudbě, kvůli bezchybným dialogům, kvůli úplně prvnímu záběru z mléčnýho baru a mnoha dalším, kvůli šílenýmu drásavýmu pocitu ve mně během celýho filmu a rozcupovanýmu mozku při závěrečných titulcích a dlouho po nich. Kvůli tomu všemu ne míň jak 100%.