gombarix

Z dob, kdy Gabin stříkal z plátna své charisma skrze víc než jeden výraz tváře!

Berme to tak, že jediným smyslem tohoto filmu bylo dát poslední roli živoucímu klasikovi francouzského filmu důstojnou jako nějaký důstojný otec. Což se celkem povedlo (ano, ta geniální poslední věta!) a koneckonců to není málo. "Komedie" dnešníma očima z větší části nezamýšlená, leč nostalgie po "správných policajtech a poctivých zločincích ze staré školy" je tak nějak příjemná. (Jediné, čemu nerozumím, je účast Maurice Travaila, což myslím úplně nebyl jen statista, ale jeho role tady větší rozsah nemá. Možná jeho věty padly pod stůl ve střižně?) Dávám 4*, film se mi určitě líbil víc než (tematicky dost podobné) "Le Soleil des voyous".

Geniální momenty se střídají s hrozně protahovanými. Sestříhat o čtvrthodinu by vážně prospělo. A pojetí (prakticky) jediné ženské role ("vědomé si svých zbraní") je prizmatem 21. století už opravdu z jiného světa a než nějaké vzrušení to budí spíš jen smích... což ale u komedie zas tak nevadí, no. I přes nevyhnutelnou vyčpělost žánru a naprostou absurdnost děje (která mě i v tomto žánru irituje) jsem se ale docela bavil. Slabé 4*.

Burianovy gagy skvělé, celkově je ale film docela hrozný. Klasická mužská skvadra (Marvan, Plachta, Fiala, Šlégl) fajn, ale ženské obsazení jsem málokdy viděl tak bídné. Zejména Medu Valentovou v roli údajně neodolatelné mladé kabaretní hvězdy jsem nepobral – vypadá ještě starší než na svých 33 a sympatická je jako osina v zadku. A titulní píseň je při pátém opakování už taky spíš otravná než zábavná. Takže i při snaze o zohlednění dobových okolností a vkusu nemůžu jít nad 3*, spíš je to ještě moc.

V naivitě s přehledem překonává předlohu, což je co říct. Jako je to těžká klasika, všechno, ale zároveň je to tak srandovně pitomé... ovšemže v rámci žánru "ilyriánek" jeden z vrcholů, ale nad 3* se prostě objektivně jít nedá. A Karin Dor mi přijde trochu jako "syndrom manželky režiséra". Nicméně exteriéry a spřátelené domorodce si Němci našli luxusní, to se musí nechat.

- - - Hrdinova loajální ženuška v placatých brýlích. Slovy klasika: "Sad!" (A doteď jsem myslel, že to byla nějaká německá herečka, když tak celkem působila a nic (mi) neříkala, a ona to Jana Dolanská.)

- - - Vendula (nikoliv Auš) Svobodová jako archetypální uťápnutá brýlatá zoufalka. Tož být já titulním gerojem, asi bych panu autorovi ten klišoidní oblouk nedoklenul...

Bravurní mokument. Člověk pozná, že jde o fikci, čistě jen z přílišné absurdnosti obsahu. Není důvod neudělit plné hodnocení. A Fanda Kunst by si zasloužil jméno v hlavičce. (Mimochodem to jeho uvedené datum narození (den atentátu na JFK) je skutečné.)

"Jasně že chci tu moc!" A pak zjistil, že vlastně žádnou nemá. Člověku by toho hajzla nakonec bylo skoro až líto, tak lidsky ho Vyorálek podal.

Tady se Vyorálek stal hvězdou (což v dalším díle už jen potvrdil). A Novotný je lepší Beneš než Finger. Jinak ukecané je to pořád velmi, ale má to konečně šmrnc.