a.noodles

Pro Tvář vody byl Oscar polibek smrti. Dobrý film, na kterém není nic špatného a kdekoho potěší, ale nad čím Akademie přemýšlela, když ceny udělovala, to vážně nepochopím. Když jsem se dívala den předtím, než nabyl nálepky „Nejlepší film“, nikdy by mě nenapadlo, že nominace opravdu promění, ani jsem nad tím nepřemýšlela, a užila jsem si obhroublou pohádku, perfektní retro režii a scénář, ten byl snad nejlepší. Snad jen... Sally je nudná. Nevadí, že je ošklivá, přehlédnutelná, v tomhle ohledu je pro roli jako stvořená. Avšak kombinace lehce přepísknuté stopáže a herečky, která mi prostě k del Torovi nesedí, má jako výsledek průměr. A když přičteme očekávání, běžné u oscarového snímku, zdejších šedesát procent se mi vlastně zdá jako nadhodnocení.

Hledám poctivé, nestranné zpravodajství, tohle je můj zmatený strýček, který si stěžuje na krádeže a podvody EU či ČT a věří zdravotním hrozbám v podobě mikrovlnek.

Ano! Dokument nepostrádá historky jednotlivých Wintonových dětí, které si pamatují jen takové drobnosti, jako vřelost nizozemských strážníků a bílý chléb, což jsou opravdu jen maličkosti, ale nesmírně důležité. Samotného diváka nejvíce dojme perfektní moment, kdy si Nicolas Winton uvědomí, že sedí uprostřed všech lidí, jež zachránil. Skvělé uchopení a pochopení tématu. Snad jen škoda, že když pustíme českému národu Sílu lidskosti, polovina se šíleně dojme, ale potom půjde stejně napsat nenávistný komentář na účet syrských uprchlíků, kteří jsou v podobné situaci jako obyvatelé Sudet a židovské děti, jež právě podnítili Wintona k jeho neuvěřitelnému projektu a důležitým činům.