Thorn

Tohle je podle mě ta nejlepší verze Čaroděje ze země Oz, jaká kdy vznikla. Řekl bych, že je i mnohem lepší než klasický film z roku 1939. Na rozdíl od něj totiž přináší mnohem větší serióznost a rozhodně to není jen nějaká veselá barevná taškařice, kde se nedá vůbec nic brát vážně. Právě naopak, v tomto animovaném seriálu se místy vyskytují takové postavy a situace, kterém mohou z pohledu dětského diváka působit opravdu hrozivě. Zároveň je zde však také přívětivý humor, bez kterého by to pochopitelně nešlo. Dorotka i všichni tři její společníci jsou velmi sympatičtí a divák si je prostě musí už od první chvíle oblíbit a fandit jim. Je zde také velké množství nejrůznějších čarovných bytostí a míst, z nichž každé je něčím unikátní. Jednotlivé díly na sebe navazují a tvoří jeden velký ucelený příběh. Epizody jsou místy velmi napínavé a přinášejí různé nečekané zvraty. Samotný čaroděj Oz působí opravdu tajemně a zlá čarodějnice ze západu je zase správně strašidelná. Animace je moc pěkná a značnou měrou utváří celkový dojem. K tomu je tu pak ještě skvělá znělka. Myslím, že ani samotný autor knižní předlohy by s touto nadmíru zdařilou adaptací nemohl být nespokojený. V rámci pohádkových seriálů pro děti je tento animovaný Čaroděj ze země Oz určitě jedním z těch nejlepších. Všechna čest.

Tento Spider-Man z devadesátých let je bezkonkurenčně tím nejlepším animovaným seriálem s pavoučím mužem, jaký se kdy v televizi objevil. Vlastně bych řekl, že je možná tím nejlepším animovaným superhrdinským seriálem vůbec. Oceňuji u něj především velký důraz na věrnost komiksové předloze, dospělé pojetí, provázanost děje, skvělé akční scény a vtipné dialogy. Seriál začíná v době, kdy už je Peter Parker nějaký čas Spider-Manem a poprvé se setkává s některými svými úhlavními protivníky. Hned na úvod jsou to samé těžké váhy jako například Lizard, Mysterio, Doctor Octopus, Scorpion, Kraven, Venom nebo Hobgoblin. V osobním životě pak Peter řeší trable s láskou a váhá mezi Felicií Hardyovou a Mary Jane Watsonovou. Vše má přitom velmi překvapivý vývoj, který by čekal jen málokdo. O nečekané zvraty tedy rozhodně není nouze. U tohoto seriálu je vše dokonale vyváženo. Perfektně zde funguje jak napětí a akce, tak i humor a drama. Silnou stránkou tohoto seriálu je také velmi pěkná animace, která působí dospěle a seriózně. Příběhy jsou často na pokračování a tvoří jeden velký propojený celek. Jednotlivé zápletky jsou přímými adaptacemi Spideyho klasických komiksových příběhů, které jsou zde však značně zmodernizovány a vylepšeny. K tomu si pak ještě přičtěte úžasnou znělku a skvělý hudební doprovod. Jedinou nevýhodou je snad jen přehnaná cenzura, která zapovídá používání tradičních střelných zbraní či otevřenější násilí během soubojů. Kromě toho tu také chybí někteří klasičtí protivníci. I tak je ale tento animovaný Spider-Man hotový seriálový klenot a dle mého názoru kultovní záležitost. Jednoduše je to naprostá špička superhrdinského žánru.

Vynikající seriál, který patří k tomu nejlepšímu, co kdy v rámci německé televizní zábavy vzniklo. Na jednu stranu tu máme velmi chytře vymyšlené kriminální zápletky a na stranu druhou zase výtečný humor. Navíc se vše odehrává v příjemném a pohodovém venkovském prostředí. Člověk se zkrátka pokochá krásnou německou krajinou, užije si spoustu legrace a dostane k tomu i poctivou detektivku ze staré školy. Seriál vypráví o dvou svérázných policistech Hubertovi a Stallerovi, kteří uplatňují zákon v malebném německém městečku Wolfratshausenu. Kromě nich je tu také ještě několik dalších barvitých figurek. Například policejní rada Girwidz, který nesnáší jakékoliv komplikace, policistka Sonja, bez které by se tam nic neobešlo nebo třeba mladý strážmistr Riedl, který většinou zpacká všechno, na co sáhne. Dohromady všichni tvoří jedinečný tým, který nakonec všechno zdárně vyřeší. Seriál je dobrý mimo jiné i proto, že se vůbec nedrží při zdi a nabízí velmi zamotané případy vražd, přepadení, loupeží či únosů. Rozhodně nečekejte jen nějaké drobné krádeže slepic nebo něco podobného. Tady se jede pěkně ve velkém stylu a místy i velmi seriózně. Humor je tady spíš jen jako takový příjemný bonus a určitě by to perfektně fungovalo i bez něj. Každopádně je to však úžasně vtipné. Zejména Staller někdy dokáže diváka svým dětinským chováním úplně odrovnat. Navíc si myslím, že tento seriál paradoxně zobrazuje klasickou policejní práci mnohem realističtěji než velkolepé americké seriály typu CSI či NCIS. Troufám si tvrdit, že v běžném životě člověk určitě narazí spíš na obyčejné a nedokonalé policisty jako Hubert a Staller než na ty geniální a neomylné supermany z amerických sérií. I tady však na hlavni hrdiny čekají velké výzvy. Zejména v pozdějších epizodách se pak objevují velmi dobře vymyšlené zápletky téměř až columbovského ladění. Když k tomu pak ještě přičtu velice pohodovou hudbu, máme tu skutečný klenot německé televizní tvorby. Hubert a Staller jsou zkrátka úžasný seriál a nutnost pro každého, kdo má podobné venkovské kriminálky v oblibě.

Tento seriál je dle mého názoru klasikou dobrodružného žánru. Dokonce bych ho označil za kultovní záležitost. Zajímavý děj s různorodými zápletkami, sympatické hlavní postavy, skvělá hudba a na svou dobu celkem přijatelné efekty. Zatímco první série ještě hledá ten správný směr, druhá série už pěkně odsýpá a jede si po své vlastní a velmi originální cestě. Celý seriál se odehrává na záhadné plošině uprostřed neprostupné amazonské džungle, kde je možné prakticky cokoliv. Díky tomu měli tvůrci zcela volné ruce a mohli si zde vymyslet ty nejrozmanitější zápletky. Kromě dinosaurů a pravěkých zvířat tu tak máme různé domorodé kmeny a kultury z nejrůznějších historických období, cestovatele časem, mimozemšťany, čaroděje, duchy, hybridy a další podobné fantasy a sci-fi prvky. Silnou stránkou seriálu je především velká různorodost děje a také hlavní postavy, které jsem si oblíbil úplně všechny. Vlastně bych řekl, že co se týče hlavních postav, mohli by si tvůrci jiných seriálů brát ze Ztraceného světa ponaučení. Co mi tu trošku scházelo, byl nějaký provázanější příběh na pokračování. Jednotlivé epizody jsou většinou samostatné a uzavřené kapitoly. Právě u takovéhoto seriálu je však nějaký rámcový děj velmi důležitý. Hlavních hrdinů je nejprve šest. Později už jen pět a nakonec to pak začne být trochu nepřehledné. Právě tento problém hrozně moc uškodil třetí řadě, kde postavy mizí a zase se objevují bez nějakého většího smyslu. I přes tyto nedostatky se však rozhodně jedná o vynikající seriál, se kterým si divák užije spoustu akce, napětí i humoru. Pro mě byl Ztracený svět velice zábavným a zajímavým spojením dobrodružství, sci-fi a fantasy, na které jsem se každý den velice těšil. Škoda jen, že už se dnes seriály podobného typu netočí.

Ačkoliv se jedná o lehce přeceňovaný seriál, určité klady mu rozhodně upřít nelze. Tento seriál je především potřeba brát v kontextu dané doby. Rozumím tomu, že pokud tehdy diváci neměli nic jiného a nemohli to ani s ničím srovnávat, tak jim asi Nemocnice připadala jako nějaké úžasné dílo. Ve své podstatě se však o nic až tak výjimečného nejedná. Seriál Nemocnice na kraji města je vlastně jen takové klasické vztahové drama z nemocničního prostředí, jakých se na nás dnes v televizi valí kupy. Rozdíl je snad pouze v tom, že Nemocnice byla v rámci českého prostředí vůbec prvním takovým seriálem, který nabídl sofistikovanější a provázanější příběh a zaznamenal tím obrovský úspěch. K dobru bych seriálu připsal zajímavé, propracované a rozporuplné postavy, z nichž jen opravdu pár je stoprocentně kladných. Třeba takový doktor Blažej je jako lékař špičkový profesionál, ale z lidského hlediska už to taková sláva není. Doktor Cvach je sice darebák, ovšem jeho motivace je dokonale pochopitelná. Starý doktor Sova zpočátku postrádá lidský rozměr a teprve postupně se stává chápavějším ke svému okolí. Pak tu máme i postavy, které sice záporné nejsou, ale mnohdy dělají špatné věci. K těm patří třeba mladý Karel Sova nebo sestřička Ina. Uznávám tedy, že seriál je v rámci svého žánru silný nadprůměr, ale obecně vzato žádný velký zázrak. Zajímavý děj, dobré herecké výkony a pěkná hudba jsou sice silné argumenty, ale v porovnání se zahraniční televizní produkcí dané doby to zase nic až tak přelomového není. Zkrátka je to taková dobře odvedená řemeslná práce, která má určitě své přednosti, ale vlastní stín bohužel nepřekračuje. Aktualizace po třech letech: Před nějakým časem jsem si tento seriál pořídil na DVD a celý jej znovu zhlédl. Při tomto opětovném zhlédnutí jsem v něm najednou spatřil určitou skrytou kvalitu, kterou jsem tam předtím neviděl. Právě proto jsem se po zralé úvaze rozhodl zvýšit své hodnocení na čtyři hvězdičky.

Abych řekl pravdu, nikdy jsem nechápal, co proti tomuto filmu všichni mají. Na tom, že se režisér Joel Schumacher rozhodl neadaptovat temného Batmana z osmdesátých a devadesátých let a místo toho se zaměřil na veselou a barevnou verzi z let šedesátých, přece není vůbec nic špatného. Každý tvůrce má právo zvolit si svou vlastní vizi a pokud je to věrné komiksové předloze, tak s tím nemám žádný problém. Batman a Robin je v podstatě taková víceméně sebeparodická komedie, která v mnohém připomíná starý seriál s Adamem Westem v hlavní roli. Je s podivem, že zatímco u onoho starého Batmana všichni pochopili, že se jedná o legraci a podle toho to také hodnotili, tady zřejmě došlo k nějakému nepochopení. Samotný film se přitom ani na chvíli netváří, že by se bral nějak vážně, takže opravdu nerozumím všem těm negativním ohlasům. Clooney dobře napodobil Westova samolibého playboye, Schwarzenegger rozkošně přehrává a Uma Thurman alias Poison Ivy je skvělou náhradou za Catwoman v podání Julie Newmar. Podle mě je to jako superhrdinská komedie úplně v pohodě a smál jsem se od začátku až do konce. Je také potřeba si uvědomit, že přesně takto v padesátých a šedesátých letech komiksový Batman vypadal, takže nelze tvrdit, že by se režisér nějak zpronevěřil předloze. Zkrátka si jen vybral jiné komiksové období a jinou verzi než Burton. Chápu, že diváci asi očekávali něco trochu jiného a to i proto, že tento film vlastně navazuje také na Burtonovy temné díly. Je to ale zkrátka takové osobité retro pojetí, které si jde svou vlastní cestou. Pokud to bereme čistě jako komedii, tak z filmařského hlediska na Batmanovi a Robinovi nic špatného není. Pro mě je to velmi osobitý experiment, který nemusí sednout každému, ale mě osobně se líbil. Navíc takovéhoto Batmana už asi nikdy nikde neuvidíme, takže proč se na něj jednou za čas nepodívat a nepobavit se. Podle mě je to hodně zajímavý a neobvyklý retro kousek, který určitě stojí alespoň za jedno zhlédnutí.

Snímek Hra od Davida Finchera patří k těm nejlepším filmům, jaké jsem kdy viděl. Neuvěřitelně originální a nápaditá zápletka, skvělý herecký výkon Michaela Douglase, podmanivá hudba a překvapivé zvraty, to vše tento film nabízí. Děj se točí okolo jednoho nepříliš sympatického milionáře, který ke svým narozeninám dostane od svého bratra jako dárek jakousi záhadnou hru. Zpočátku vše vypadá jako taková neškodná legrace, ale postupem času začne přituhovat a ke konci už půjde doslova o život. Divák přitom po celou dobu neví, co je vlastně smyslem této hry a jestli se vůbec jedná jen o pouhou hru či o zcela reálný, promyšlený a dobře organizovaný teror. Právě tato stálá nejistota člověka udržuje pořád v pozoru a napětí. Jeden nečekaný zvrat střídá druhý a děj se žene nekompromisním tempem kupředu. Nechybí zde strhující akce, vyhrocené situace, napětí, ale také klidnější a hloubavější pasáže a místy dokonce i vtipné momenty. Film navíc perfektně funguje také v psychologické rovině. V určitých chvílích dává člověku hned několik zajímavých podnětů k zamyšlení. Když to shrnu všechno dohromady, je zde úplně vše, co by si jen filmový divák mohl přát. Hra je dokonalým a zcela bezchybným filmovým dílem, které rozhodně stojí za zhlédnutí.

Toto je dle mého názoru jednoznačně ten nejlepší film z celé série Star Trek. Už jen ta zápletka je naprosto skvělá. Borgové, největší nepřátelé Federace se náhle rozhodli zaútočit přímo na Zemi. Jejich pravý záměr je však ve skutečnosti ještě mnohem zlověstnější, než by se mohlo na první pohled zdát. Vesmírná loď Enterprise se tak ocitá ve smrtícím obležení, ze kterého by tentokrát možná nemusela vyváznout. Kromě toho dojde také k cestě časem, jež by mohla všechno nenávratně změnit. K tomu všemu ještě přičtěme strhující napětí a místy vskutku až mrazivou atmosféru. Ve výsledku tu pak máme naprosto úžasné sci-fi a neuvěřitelně zábavnou podívanou, která je nejen správně akční, ale díky analogii s Bílou velrybou také patřičně hlubokomyslná. Borgové byli vždycky tím nejnebezpečnějším a zároveň nejzajímavějším nepřítelem z celého seriálu, takže vůbec není divu, že tento díl tak zabodoval. Režie se tentokrát ujal Jonathan Frakes, který dlouhá léta rovněž ztvárňoval komandéra Willa Rikera. Byla to určitě správná volba, protože tento snímek nabízí divákům fenomén Star Trek z úplně nového úhlu v mnohem atraktivnějším a modernějším pojetí. První kontakt je navíc jedním z těch několika málo startrekovských filmů, které vůbec nezestárly a jsou z diváckého hlediska stejně úchvatné i v dnešní době. Musím poukázat také na to, že První kontakt nemá ani jedno jediné hluché místo a od začátku až dokonce se žene takovým tempem, že je z toho divák doslova až přimrazený. Pro fanouška Star Treku je tohle zkrátka splněný sen a pro běžného diváka, který tuto sérii příliš nemusí, je to pravděpodobně ten nejvhodnější a nejpřístupnější díl. Kromě skvělého děje, efektů a hudby musím samozřejmě vyzdvihnout také herecké výkony. Patrick Stewart je zkrátka jedinečný. Velmi působivá byla také Alice Krige jako královna Borgů. Kromě toho mě pak pobavil James Cromwell jako poněkud svérázný Zefram Cochrane. Celkově se tedy jedná o naprosto vynikající sci-fi film, který všem vřele doporučuji.