Thorn

Možná ještě o něco málo lepší než první díl. Tentokrát se totiž ke slovu dostane i legendární "bednička s trubadůry". Co bych u tohoto filmu ocenil nejvíce je jednak velmi silná provázanost s prvním dílem a zároveň také snaha udělat to zase trošku jinak. Udatný rytíř Godefroy se tentokrát musí opět přenést do 20. století, aby získal zpátky ukradené klenoty, mezi nimiž se nachází také jistý ostatek zaručující plodnost a mužské potomky. Jinými slovy tu nejdůležitější věc, o jakou mohl šlechtic v 11. století usilovat. Situaci však komplikuje fakt, že klenoty ukradl Godefroyův přitroublý sluha a ten je rozhodně vrátit nehodlá. Tím se opět dostáváme k přehlídce naprosto bláznivých a neuvěřitelně zábavných skečů a taškařic. Tentokrát nás čekají zejména eskapády s hasičským autem, zubařským křeslem a v neposlední řadě s již zmíněnou "bedničkou s trubadůry". Do toho všeho se pak ještě připlete profous, Burgunďan a "portugalský mechanik". Závěr filmu je dosti překvapivý a nechává otevřená vrátka pro další pokračování, v jehož vznik jsem už ani nedoufal. Nakonec jsme se ho však dočkali a jeho kvalitu můžete posoudit sami. Upřímně přiznávám, že jsem si nemohl pomoci a líbilo se mi taky. Abych se ale ještě vrátil k Chodbám času, musím tomuto filmu složit jednu obrovskou poklonu. Jen málokterá komedie mě dokázala rozesmát tak moc, jako právě tato. V určité době pro mě byli druzí Návštěvníci tím nejzábavnějším filmem, jaký jsem kdy viděl. Když je dávají v televizi, nevynechám ani jedinou reprízu. Doteď je pro mě záhadou, jak mohl někdo vymyslet tak neuvěřitelně vtipný scénář s tak dokonalými hláškami. Režisérovi těchto filmů budiž velká čest. Totéž platí také o obou hlavních představitelích. Myslím, že jak pro Jeana Rena, tak i pro Christiana Claviera jsou toto skutečně životní role. No nic, tímto končím svou pochvalnou ódu a už se těším na další reprízu.

Dle mého názoru možná jedna z nejlepších a nejvtipnějších francouzských komedií všech dob. Konfrontovat dva chlapíky z období temného středověku s moderní dobou plnou technických vymožeností byl nápad opravdu geniální. Není divu. Vrcholný středověk byl z dnešního pohledu skutečně bizarní a chování lidí z této doby tak může na současného člověka působit až nebývale komicky. K tomu si pak ještě přičtěte naprostou nesourodost obou hlavních hrdinů a rázem máte zaděláno na úžasný komediální počin. Na počátku filmu se setkáváme s udatným a šlechetným rytířem Godefroyem de Montmirailem, který se během jednoho ze svých dobrodružství dostane do křížku s nebezpečnou čarodějnicí. Už jen hláška "Na mém hradě se ženy mučit nebudou. Bohatě postačí, když ji upálíme na hranici." mě jasně utvrdila v tom, že se mi tento film bude zaručeně líbit. Krátce na to se pak zásluhou oné zlé čarodějnice udatný Godefroy spolu se svým přihlouplým sluhou Jacquouilletem ocitnou ve 20. století. Po prvním střetu se Saracénem a jeho pekelným ořem oba rychle pochopí, kam že se to vlastně přenesli. Godefroy zde narazí na svou prapravnučku a aby nevzbudil podezření, vydává se za jakéhosi bratrance Ibera. Smršť dokonale ujetých a neskutečně zábavných gagů na sebe pak nenechá dlouho čekat. Voňavka vylitá do vany, rozbité "louče", nekonečný pergamen, to je jen několik naprosto nepřekonatelných scének, které tento film nabízí. A to nás pak ještě ve druhém díle čeká kultovní "bednička s trubadůry". Ústřední dvojici navíc skvěle doplňuje také úžasná paní Ginetta, která co do ujetosti oběma hlavním hrdinům zdatně sekunduje. Co bych ještě vyzdvihl je krásné prostředí, v němž se film odehrává. Pokaždé, když se na Návštěvníky dívám, mám hned chuť zajet si někam na zámek. Nikdy bych nevěřil, že se mi nějaký film dokáže svým humorem až tak dokonale strefit do noty. Pokud jste návštěvníky ještě neviděli, určitě to hned napravte. Zaručuji vám nekončící salvy smíchu.

Teď budu asi trochu kontroverzní, ale myslím, že tento film je neuvěřitelně přeceňovaný. Ano, jistě, neříkám, že je špatný, koneckonců mé hodnocení mluví jasně. Na druhou stranu si však rozhodně nemyslím, že by se jednalo o nějaké zcela výjimečné a unikátní kinematografické dílo. K tomu mu totiž ledacos chybí. Pokud bych měl o nějakém filmu prohlásit, že je skutečně jedinečný, musel by mít opravdu pozoruhodný příběh. Muselo by to být prostě něco, co by mě svou promyšleností, nápaditostí a mírou vynaložené fantazie dokonale uchvátilo. Film Vykoupení z věznice Shawshank nic takového nemá. Je to prostě film o jednom bezúhonném muži jménem Andy, jenž se neprávem ocitne za branami drsného vězení. Postupně můžeme sledovat, jak si Andy zvyká na zdejší život a jak pomalu poznává nové přátele a jejich příběhy. Zároveň však musí čelit také brutálním útokům několika násilnických spoluvězňů a k tomu navíc také teroru sadistického ředitele a jeho věrného pobočníka. Andy si nakonec v Shawshanku vybuduje významné postavení a přestože zde stráví mnoho let, dokáže si ve své mysli uchovat pocit svobody. Jak už jsem říkal, tento film rozhodně není špatný. Je nesmírně sugestivní a poutavý. V určité chvíli jsem si však uvědomil, že právě toto je v podstatě tím jediným, co může nabídnout. Sugestivní a poutavá atmosféra doprovázená dojemnou hudbou a skvělými hereckými výkony. Chápu, že existuje spousta lidí, kteří právě tohle od filmů očekávají a ke spokojenosti jim to bohatě stačí. Já jsem však divákem, který chce od filmů něco víc. Abych dal plné hodnocení a s klidem prohlásil, že je daný snímek něčím výjimečný, musím u něj vidět především propracovaný a vskutku nápaditý příběh spojený s nějakou velmi hlubokou myšlenkou. Myšlenka, kterou Vykoupení z věznice Shawshank prezentuje, je však naprosto banální a v podstatě ani nestojí za řeč. Ano, je podána vskutku dojemně a působivě, to uznávám. Když jsem se však při jednom z mnoha shlédnutí zcela oprostil od emocí, tak jsem na malý okamžik zahlédnul myšlenkovou prázdnotu tohoto filmu. A právě od té chvíle dávám Vykoupení z věznice Shawshank už navždy pouze čtyři hvězdičky. Pro mě zkrátka musí být středobodem filmu silný a originální příběh s hlubokou myšlenkou. Samotná emotivnost, sugestivita a poutavost mi na pět hvězdiček bohužel nestačí. Opakuji ještě jednou, Vykoupení z věznice Shawshank je film dobrý, ale zdaleka ne tak dobrý, jak někteří tvrdí. Toť vše.

Víceméně totéž, co jsem psal už u Zdrojového kódu. Samotná zápletka s časovou smyčkou je v dnešní době už tak hrozně obehraná, že prostě nemůže být zábavná. Popřípadě může být zábavná snad jen pro ty, kteří se příliš nedívají na filmy či seriály z žánru sci-fi a fantasy. Pro všechny ostatní je to zkrátka bezmezná nuda a otrava. Tady tvůrci navíc ještě přitvrdili, protože kromě oné dějové linie s časovou smyčku už tu vůbec nic dalšího není. Co k tomu říct? Planeta Země je jako obvykle napadena nějakými neznámými a nebezpečnými mimozemšťany. Opět přitom platí pravidlo, že čím hnusnější, tím lepší. Zlí mimozemšťané zřejmě nemohou za žádných okolností vypadat přitažlivě. Trošku naivní představa, že ano? No, to je jedno. Každopádně jde o to, že tito mimozemšťané, kteří jsou fakt hrozně zlí a agresivní, chtějí dobýt Zemi. To je ale překvapení, že? Jedinou nadějí lidstva je hrdinný bojovník v podání Toma Cruise. Páni, tak tohle jsem vážně nečekal. Dobrá teď vážně. Důvod, proč má tahle naprosto bezduchá, obehraná, neinovativní a přihlouplá akční sračka tak vysoké hodnocení, je pro mě větší záhadou než Bermudský trojúhelník. Jakou asi může dát práci napsat a natočit něco takového? Scénář bych sfoukl asi tak půl hodinky a z hlediska režie to vypadá na volnou ruku pro všechny ty experty na filmové triky, kaskadéry, kameramana a další členy štábu. Myslím, že kdyby na režisérské stoličce zaskakovala třeba uklízečka, příliš velký dopad na samotný film by to nejspíš nemělo. Tohle je prostě jeden z těch unylých "továrních" filmů, u kterých je úplně jedno, kdo sedí za kamerou. Hlavně když jsou tam pořádné efekty a tuna našlapané akce. Opravdu se spokojíme jenom s tímhle nebo od kinematografie očekáváme něco víc? Herecké výkony jsou úplně o ničem. Samozřejmě je to celkem pochopitelné, protože ve filmu tohoto typu ani o hraní nejde. Tom Cruise a Emily Blunt jsou bezpochyby jména, která se pěkně vyjímají na plakátu. Zahrát ty jejich dvě dokonale ploché a nevýrazné postavy by však zvládla i dvojice ochotníků. Tohle je prostě film, kde není co hrát. Hudba je taky naprosto zaměnitelná, jako všechno ostatní. Vysoké hodnocení bych v tomto případě očekával snad jen od lidí, kteří asi ve svém životě viděli jen velmi malé množství podobných filmů a nemají to s čím srovnat. Nikdo jiný se tak bezduchým a plytkým snímkem nemůže nechat oblouznit. Film Na hraně zítřka bych přirovnal k hamburgeru. Spotřební výrobek určený k rychlé konzumaci. Do 20 minut zapomenete, že jste něco takového viděli.

Tento film je pro mě skutečně srdcovou záležitostí. Dobře si vzpomínám na dobu, kdy jsem byl ještě malý kluk a kdy poprvé vypukla celá ta mánie okolo tohoto fenoménu. Právě tehdy se mi také dostala do rukou komiksová adaptace a nesmírně mě zaujala. Na samotný film jsem si však musel ještě nějaký čas počkat. Když jsem ho pak konečně shlédl, nedostávalo se mi slov, kterými bych popsal své bezmezné nadšení. Jurský park je filmem, jenž dosáhl naprosté dokonalosti. Není to však jen zásluhou úžasných počítačových efektů, jež byly ve své době zcela revoluční, nýbrž na tom má podíl také nadmíru zkušená režie vynikajícího Stevena Spielberga. Tento vizionář s perfektním citem pro gradaci přesně věděl jak film pojmout, aby byl už od začátku až do úplného konce neuvěřitelně zábavný a poutavý. Samozřejmě není dílem náhody, že v první půlce můžeme vidět především vědecký výzkum, exteriér parku a několik zcela neškodných či nemocných dinosaurů. Z těch skutečně děsivých exemplářů zpočátku neuvidíme ani jediný dráp. Režisér nám však neustále připomíná, že tu jsou a to velice sugestivním způsobem. Například scéna s krmením raptorů je pro mě dodnes opravdu mrazivá. Když se nám pak ve druhé půlce filmu poprvé představí T-Rex v celé své kráse, je filmový zážitek naprosto neopakovatelný. Jen málokdy jsem se u nějakého filmu bál tak moc jako právě tady. Atmosféra plná napětí je zde dovedena k dokonalosti. A když se pak na scéně objevili také raptoři, seděl jsem v křesle jako přibitý. Musím říct, že ten nekončící úžas, jaký jsem ve finále cítil, jsem zažil jen u málokterého filmu. Abych však byl spravedlivý, nemohu vychvalovat jen dinosaury, nýbrž musím něco říct také k hereckému obsazení. To je samozřejmě naprosto bezchybné. Sam Neill a Richard Attenborough u mě sice jasně vedou, ale i ostatní herci předvedli bezmála skvělé výkony. A k tomu pak ještě ona úžasná hudba. Těch superlativ by se pochopitelně dalo najít mnohem víc. Abych to však příliš neprotahoval, shrnul bych to asi následovně. Pokud jste tento film viděli, tak přesně víte o čem mluvím. Pokud jste jej náhodou ještě neviděli, určitě se na něj co nejdřív podívejte. Je to rozhodně zážitek.

Všude tady čtu, jaký to byl skvělý nápad spojit takové žánry jako je sci-fi a western. Víte, já osobně si tedy vůbec nemyslím, že to byl dobrý nápad. Western a sci-fi jsou žánry naprosto odlišné a pokud už by je snad někdo chtěl spojovat dohromady, musel by alespoň v jednom z nich udělat značné ústupky. Takovým příkladem může být třeba ta část čtvrté epizody Star Wars, která se odehrává na pouštní planetě Tatooine. Určité westernové prvky tu sice k vidění jsou, ale přesto je to pořád především sci-fi. Pokud tedy má být děj zcela konzistentní, nesmí být v příběhu příliš ostrá hranice mezi oběma žánry. Právě proto musí být alespoň v jednom z obou žánrů provedeny ony ústupky vůči žánru druhému. Joss Whedon však žádné takovéto ústupky neudělal, a proto tu máme jakousi zvláštní podivnost, v níž se v určitých scénách létá vesmírnou lodí, a v jiných scénách se zase jezdí na koni vstříc zapadajícímu slunci. Paráda! Ve výsledku se tak dostáváme do fiktivního univerza, jež nedává absolutně žádný smysl. Podívejte, v momentě, kdy lidská civilizace dospěje do bodu, kdy dokáže v pohodě létat vesmírem, je naprosto nepředstavitelné, že by se v jakémkoliv ohledu vracela zpět do éry divokého západu. Ano, chápu, že se v rámci seriálu může jednat o nějaké okrajové planetární kolonie, kde mají nedostatek zdrojů i pracovních sil. I tady by se však měly logicky používat přinejmenším takové technologie, které už jsou v dané době a v daných podmínkách dostupné. Chci tím říct, že pokud má někdo materiál a dostatečné výrobní prostředky na výrobu jakékoliv střelné zbraně, je s velkým podivem, proč si vyrobí starobylou winchestrovku a ne třeba modernější M16? Proč je dobytek cennou obchodní komoditou, když v dané futuristické společnosti logicky nemůže mít žádné zásadní využití? Proč se jezdí na koních, když by si mohl každý vyrobit alespoň jednoduchou motorku či dokonce vznášedlo? Proč si každá planeta ve vnějším okruhu hraje na westernové městečko a dotahuje to do těch nejvěrnějších detailů? Proč vůbec někdo dovolí, aby bylo takto hloupě nakládáno s planetami, jež byly pracně přetvořeny pro potřeby lidské kolonizace? Tohle je můj první problém s tímto seriálem. Základní status quo nedává ani sebemenší smysl. Dalším problémem jsou pak ústřední postavy. Whedon zde použil svůj osvědčený recept a naservíroval nám pestrou směsici hlavních hrdinů, jejichž charaktery jsou někdy dosti komplikované. To samé pak platí i o jejich vzájemných vztazích. Problém je však v tom, že je to celé opět úplně nesmyslné. Proč je součástí posádky nějaká prostitutka, která se na chodu lodi nijak nepodílí a ani nepodléhá kapitánovu velení? Jak je možné, že veskrze mravní a morální kapitán, který vyšiluje už jen při drobné neupřímnosti, ve své posádce v pohodě toleruje někoho jako je Jayne? Takové a další otázky mě pronásledovaly po celou dobu, co jsem tento poněkud zvláštní seriál sledoval. Zdaleka největší problém však vidím v tom, že Firefly v podstatě nemá žádný skutečný děj. Každá epizoda je v podstatě jen takovou banální přehlídkou různých nahodilých situací ať už z oblasti sci-fi či westernu. Aliance absolutně nefunguje jako nějaký hlavní protivník. Plenitelé jsou zase zcela absurdní. Jak mohou být v éře vesmírných lodí tou největší hrozbou nějaká primitivní zvířata, která nedokáží používat žádné pokročilé zbraně? S takovými protivníky by si přece každá vyspělá civilizace hravě poradila. Jak sami vidíte, těch nesmyslů je zde spousta a pokud k tomu přičtu ještě neexistující děj a nefungující sestavu hlavních postav, musím říct, že velmi dobře chápu, proč byl tento seriál tak brzy po svém startu zrušen. Ačkoliv obvykle fandím odvážným nápadům, tady to bylo trochu moc i na mě. Dvě hvězdičky dávám alespoň za vynikající herecké výkony, slušné efekty a geniální úvodní znělku, kterou řadím k tomu nejlepšímu, co jsem kdy v rámci seriálové tvorby viděl. Kromě těchto tří věcí je to však opravdu bída s nouzí.

Naprosto brilantní a bezchybně zpracovaný kriminální thriller, jenž diváka hned od začátku dočista strhne a ani na chvíli jej nenechá v klidu. Zpočátku poměrně jednoduchá zápletka o únosu velvyslance skupinou fanatických a všehoschopných teroristů se začne velmi rychle zamotávat a nabírat zcela nečekaný směr. Divák přitom postupně zjišťuje, že tady zřejmě půjde o něco úplně jiného, než původně čekal. Do věci se totiž připlete další teroristická skupina, která unese letadlo plné bezbranných cestujících a požaduje bezpečnou únikovou cestu pro své kolegy. K tomu si pak ještě připočtěte různé tajnosti, pletichaření a intriky uvnitř zasahujícího protiteroristického týmu. Nouze pochopitelně není ani o různé vychytralé finty a to jak ze strany teroristů, tak i ze strany policie. Myslím, že tohle všechno už bohatě stačí k tomu, aby si člověk udělal dostatečný obrázek o nesmírné promyšlenosti a rafinovanosti tohoto snímku. Jak o tom tak přemýšlím, musím uznat, že podobně originální, nápaditou a nádherně zamotanou zápletku jsem už velmi dlouho neviděl. Vše do sebe přitom krásně zapadá a ve finále dává celý příběh dokonalý smysl. Kromě toho tu však samozřejmě nechybí ani všudypřítomné napětí, akce, nečekané zvraty a skvělé herecké výkony. Oba hlavní představitelé jsou zde naprosto vynikající a celkový dojem z filmu ještě výrazně umocňují. Bez přehánění mohu říct, že Výkupné je skutečným klenotem svého žánru.

A tohle mělo být proboha co? Scénář vypadá, jako by jej napsal žák deváté třídy, který navíc nemá žádné povědomí o zahraniční kinematografii za posledních 50 let. Jak jinak si totiž vysvětlit přítomnost hlášek, vtípků a popkulturních odkazů, které by působily nově a neotřele možná tak někdy v roce 1960? Bohužel je to tak, že 99,9% tohoto "filmu" tvoří milionkrát ohraná klišé, která už kvůli své obehranosti zákonitě nemohou být vtipná. Pokud chce někdo natočit film o obyčejných lidech, kteří se jednou za čas sejdou na schůzi vlastníků bytových jednotek, existují v podstatě jen dva způsoby jak to provést. Buď to pojmout naprosto realisticky a uvěřitelně jako běžný příběh ze života anebo z toho udělat totálně ujetou absurdní frašku plnou satiry a bizarních figurek. Tady bohužel vzniklo něco mezi tím a rozhodně to není dobře. Pokud šlo o to, zesměšnit různé zaběhnuté stereotypy, tak v tomto ohledu film selhává naprosto fatálně. On je totiž velký rozdíl v tom, když si z něčeho trapného děláte legraci a když je něco pouze a jen trapné. U Vlastníků je to bohužel zrovna ten druhý případ. Já osobně nevidím nic vtipného na tom, když do filmu vsadíte skupinku zcela prvoplánových a plochých figur, které jsou přímým zosobněním různých provařených klišé, stereotypních představ a předsudků. Proč například musí být neurvalý, zpátečnický a homofobní zrovna ten postarší důchodce v podání Jiřího Lábuse? Proč takový nemůže být třeba někdo jiný, do koho byste to na první pohled neřekli? Protože něco takového by přece zavánělo originalitou a snahou nabourávat zavedené představy. Jelikož film zjevně není orientovaný na nějaké náročnější publikum, tvůrci se podle všeho zalekli poněkud kreativnějšího a nápaditějšího pojetí. Podobně jako velká spousta jiných českých filmů ze současné éry jsou i Vlastníci snímkem, jenž zcela postrádá stopy originality a novátorství. Místo toho tady máme přehlídku těch úplně nejobehranějších a notně zjednodušených typů postav, které ani na malý moment nijak nevybočí ze své předem stanované škatulky. A to "nečekané odhalení" týkající se postavy onoho neurvalého důchodce nebylo ničím novým ani kdysi dávno u filmu "Americká krása". Podobné jako s postavami je to i s humorem. V žádném případě se zde nemůže vyskytnout ani jeden jediný promyšlenější vtip, u kterého by divák musel alespoň na chvíli přemýšlet, než by pochopil jeho pointu. Veškerý humor zde musí být přísně prvoplánový a jasný jak facka. Některé tisíckrát provařené vtípky, které zde zazní, mi připadaly slabé už v dávných dobách, kdy jsem ještě chodil na první stupeň základní školy. Takzvaný "running joke" funguje pouze v případě, že se v průběhu času nějak vyvíjí a ne že se jednotvárně opakuje pořád dokolečka. Primitivita a omezenost tohoto filmu jsou spolu s jeho nulovým popkulturním rozhledem, trapným humorem a ubohými postavami vskutku smrtící kombinací. Co se týče hereckých výkonů všech zúčastněných, tak ty vůbec nemá cenu hodnotit. V takovémto filmu se prostě dobře hrát nedá. Původně jsem chtěl dát jednu hvězdičku, ale kvůli odporné scéně "Já jsem taky vlastník" nakonec dávám nekompromisní odpad. Příště prosím více snahy.

To snad ani není možné. Opravdu nechápu, jak v dnešní době ještě někdo může založit celý film na tak totálně obehrané a provařené zápletce. Ano, uznávám, že kdybych něco podobného neviděl už asi po tisící, tak bych snad řekl, že to bylo celkem fajn, ale takhle? Celý tento film je takové obrovské klišé, že to snad překračuje všechna měřítka. Zápletka je jasně daná. Máme tu nějaký těžko řešitelný problém, který musí hlavní hrdina vyřešit. Naštěstí na to má spoustu pokusů, protože vždycky, když uběhne určitá doba, tak se vše vrátí zpátky na začátek. Sakra, neviděl jsem tohle už někde? No, možná to bylo ve Star Treku, Hvězdné bráně, Buffy, Čarodějkách, Supermanovi, Xeně, vlastně v jakémkoliv sci-fi či fantasy seriálu a samozřejmě v nepřeberném množství filmů. Omlouvám se tedy, že mě to už po tolikáté dostatečně neohromuje. V tomto případě navíc zápletka nedává ani nejmenší smysl. Pokud by bylo vše řízeno nějakým kouzlem, chápal bych to. Tady je to ale dílem jakési velmi propracované počítačové simulace. Uvědomuje si vůbec někdo, že pro podobnou simulaci by vůbec nebylo možno sehnat potřebná vstupní data a to ani za předpokladu, že by se film odehrával v nějaké vzdálené a technicky vyspělé budoucnosti? A pokud tedy vládní agenti mají k dispozici takovou technologii, tak se opravdu velice divím, že už onoho teroristu dávno nechytili. S tímto vybavením by totiž mohli dosáhnout úplně čehokoliv. Všechny postavy ve filmu jsou dokonale nevýrazné. Ono se ani není co divit, protože tohle rozhodně není ten typ filmu, který by si nějak zakládal na hereckých výkonech. Samozřejmě o nějaké originalitě či nápaditosti ani nemluvě. Ve výsledku tu tak máme jen spoustu nezajímavých scén a neúspěšných pokusů o navození napětí. Ani ten závěr nakonec ničím nepřekvapí. Prostě to nějak dopadne a basta. Nevím, možná kdybych v minulosti neviděl desítky lepších zpracování tématiky opakujícího se dne, tak bych snad dal i vyšší hodnocení. Takhle to ale nijak lépe hodnotit nemůžu.

Skvělá britská komedie o partě smolařů, kteří se pokusí vydělat nějaké peníze pomocí striptýzové show. Už jen ten nápad zní naprosto šíleně a divákovi tak musí být jasné, že o zábavu tady rozhodně nebude nouze. K výbornému komediálnímu námětu si pak ještě přičtěte skvělé herce, kteří člověka dokážou v každé komické scéně rozesmát. Ústřední parta je sice poněkud nesourodá a zpočátku i lehce neohrabaná, ale možná právě proto jim divák tak fandí. Hlavní hrdinové se postupně vypracují a nakonec jsou připraveni předvést skutečně profesionální výkon. Kromě úžasného humoru se mi na tomto filmu líbí také chytlavé písničky a zajímavé prostředí města Sheffieldu, které už má lepší časy očividně za sebou. Komedie Do naha! je rozhodně filmem, který navodí každému člověku dobrou náladu a vykouzlí mu úsměv na rtech. Je dobrým příkladem toho, že život je potřeba brát s nadhledem a i když to někdy nestojí za nic, nijak to nebrání tomu, aby si člověk neužil trochu té legrace. Tento film tedy rozhodně každému doporučuji.