Recenze (42)
Bullet Train (2022)
Krapet pošahanej spektákl, ale bavil jsem se výborně...
Anatomie pádu (2023)
Je to úplně čerstvé. Tak půl hodinky po shlédnutí. A tedy se nemůžu zavázat k tomu, že do smrti nezměním ani písmeno na následujícím. Takže bych napsal tolik: asi to není nejlepší film ever, asi mě jiné filmy zasáhly více a určitě lze namítnout, že je řada snímků, jejichž témata jsou z jistých úhlů pohledu důležitější. Ale na druhou stranu - když už jsme u vztahů, jejich krizí a způsobů jejich řešení - co je důležitější než čas, který vztah zaplňuje? Jak s tímto časem hospodaříme, čemu v tomto čase věnujeme pozornost a kvůli čemu svádíme souboje různých druhů se svými nejbližšími? V průběhu hádky dvou vedlejších postav zazněl leitmotiv totoho příběhu jasně a zřetelně. Bohužel nejsem s to ty dvě nebo tři věty přesně zopakovat, ale bylo to nějak takhle: "Proč ztrácíme čas úplně zbytečnými hádkami vinách a obětech a místo toho, abychom se věnovali tomu, čemu se chceme nebo potřebujeme věnovat, ať už to je cokoli!" A tak se jedna z vedlejších postav vrhne z vokna, druhá pak musí absolvovat hnusné martyrium před očima nenažrané veřejnosti a hlavní jedenáctiletá postava pak tiše úpí, aby se z toho do konce života nevzpamatovala!
Oppenheimer (2023)
Vyprávění, dialog a střih, to je oč tu běží! Tři hodiny přeplněné těmito třemi atributy, synergicky dávají s neuvěřitelnou lehkostí zapomenout na nekompromisní stopáž snímku takovým způsobem, že ani ta prdel nebolí! Nepochybuju, že Nolan by dokázal napsat a natočit strhující biják na téma chleba s máslem.
Nelítostný souboj (1995)
Smutný epos, který se tváří jako prvotřídní krimi s hlubokým ponorem do duší aktérů. Film plný nenaplněné lásky, která se snaží dostat ke světlu, ale nedaří se jí to. Život v městě plném světel, která nejsou s to projasnit temnotu, je nemilosrdný a nikdo nemá čas na druhého. A proto láska zmírá spolu s nositeli. Skvělé, nádherné, nevšedně nápadité, a přes spoustu mrtvých hluboce lidské.
Sázka na nejistotu (2015)
Na celém filmu je pětihvězdičkový především samotný námět. Strhujícím způsobem obnažené zhovadilosti velkých zhovadilců. A seštihvězdičkový je casting! Bale i na malé ploše s přehledem balí všechny kolegy do kapsy. I přes jeho tvrzení, že "Herec nesmí být nikdy výraznější než film, ve kterém hraje." tady dělá vše proto aby se jako herec čněl k nebi jako šílenství Hospodinovo! Komenty s očima do kamery jsou osvěžující.
Je muž, který je vysoký, šťastný? (2013)
Nebudu si hrát na frajera, kterej má sémantiku, sémiotiku, filozofii a všechno ostatní v malíku, ale některé z Chomského promluv mě fascinovaly. Spolu s opravdu originálními animacemi mi Gondryho dokumentaristický počin způsobil krátkodobý výpadek ze života, protože film jsem sjel s vykulenýma očima v naprostém odtržení od okolního světa, kam jsem se poté nejsou dobu vracel... Nevšední zážitek.
Prosíme přetočte (2008)
Svébytná oslava filmu. Gondry v jedné ze svých nejosobitějších poloh, odkrývající jeho entuziasmus, který nezná hranic a z něj plynoucí lásku k tomuto médiu.
Všechno, všude, najednou (2022)
Nebál bych se tento majstrštyk nazvat nejnápaditějším filmem od dob Mélièsových. Bezbřehá invence tvůrců dala vzniknut pravděpodobně nejoriginálnějšímu zpracování tématu mezigeneračních problémů v dějinách filmu. Tisíckrát omílaný a všemi způsoby zpracovaný (často dost nudně) námět nepochopitelně odlišných vesmírů vzdálených od sebe pouze cca 20 lety vzdělávání, výchovy a technologického pokroku, je hlavní ingrediencí tohoto božského guláše. Dan a Daniel si prostě sedli do putyky, zlili se jak Dáni a napadl je tadyten spektákl! Pochybuju, že by to šlo vymyslet jiným způsobem. PS: Pejsek s kočička se můžou jít bodnout. Na tohle nemaj!
Zprávy ze světa (2020)
Chodil jsem kolem toho filmu jak kolem horký kaše, furt možná, ale, co kdyby, já nevim..., a to nevim zůstalo. I když obdivuju umění odvyprávět takhle pomalu a přesto poutavě jednoduchý příběh, který čítá dvě (slovy 2) osoby a jednu obtížně uchopitelnou entitu které říkáme třeba příroda, tak největší podíl na tom, že jsem dal 4. a ne 3. hvězdy, má Dariuzs Wolski. Jeho prosté, ale úchvatné obrazy doplnily to, čeho se nedostávalo scénáři. Ten otřepaný konec mě mrzí.
Trojúhelník smutku (2022)
Trochu opulentnější Král Krysa. Exposé ožralých kapitánů lodí a hoven bylo k posrání... Konec mě trochu zklamal, čekal jsem něco originálního a... zase nic!