Jeand´Boa

Příběh o svým způsobem antihrdinovi, kterému však všichni fandíme. Víme, že ten člověk není v pohodě, ani ti z jeho okolí, že to, co dělají, není úplně v rámci určitých hranic, ale přesto těmto postavám svým způsobem závidíme a tajně bychom chtěli mít ty samé možnosti, ať už si říkáme, že bychom s nimi naložili třeba i jinak. A to je na tomto snímku tím oceněníhodným. Vtáhne vás do děje i do prostředí, jste tím naprosto chyceni. A k tomu bonus, díky poctivému zpracování a ztvárnění se ještě perfektně bavíte.

Čekáte propadák a jen určitou snahu oživit nějakou tu starou legendu (a teď nemluvím o dinosaurech ve prospěch zábavního parku, ale o již filmovou legendu z dnes už dob minulých) a vyvolat nezasloužený zájem a trochu si vydělat a ono místo toho jde o poměrně dobrý snímek, který v rámci své kategorie opravdu dobře funguje, nenudí a neznechucuje. Pro mne osobně velké překvapení a políček uštědřený mým předsudkům.

Ono už to tu vše bylo, roboti, boj o přežití, opakování se děje, probouzení se do stejného dne apod. Vše už tu bylo, vše už bylo kdysi odvyprávěno jinými filmy a jinými tvůrci, ale přesto to zase funguje. I když je to koktejl z již známého a ztvárněného, neuvěřitelně to baví a vtahuje do děje. Až překvapivě dobrý snímek, který chcete alespoň ještě jednou zhlédnout znovu.

Každé nové zhlédnutí tomuto filmu dost možná přidává na zábavnosti a zajímavosti nejen samotného snímku, ale také příběhu, který byl předlohou, a vztahu ústředních postav. Poctivá záležitost, která plní to, co plnit má.

DiCaprio a Waltz nemohou zachránit jinak celkem vlekoucí se, až nudný příběh, u kterého začínáte přemýšlet, že se z Tarantinem po ztrátě té jeho filmové nezávislosti scenáristicky i režisérsky něco děje.

Na tomto filmu nevím, co vytknout, respektive co vypíchnout. Koncert. Scénář, režie, herecké výkony, animace, hudba. To vše je perfektní. A k tomu ta perfektní práce s kostýmy a kulisami, které jednoznačně navozují tu západňáckou atmosféru. Paráda.

I s odstupem času a po několikátém zhlédnutí stále cítím onu vůni paliva a spálených gum a mám husí kůži i jen, když si vzpomenu na ty neuvěřitelné jezdecké záběry. A k tomu ten silný příběh odvyprávěný ve velkém stylu. I člověk neznalý a do světa F1 nezahleděný z daného snímku jednoznačně pochopí, jak moc se ti dva nesnášeli a respektovali či obdivovali navzájem a jaké to bylo v dobách, kdy závody byly vážně nebezpečné a jen pro pravé muže.

Po výtvarné a příběhové stránce v pravdě česky či československy hravé. Škoda jen toho všeho ostatního, zejména pak těch nepatřičných scén Dykogrotesek. Film má být zřejmě značnou nadsázkou a určitou parodií, nicméně rádoby mladě působící policejní čekatel propadávající plátěnými střechami, motající se mezi valícími se sudy a snažící se zkrotit couvající vůz, to je i z tohoto úhlu pohledu nepatřičnou součástí. Obzvláště když představitel neuvěřitelně přehrává, a to i na poměry daného žánru.

V dnešní době, po všech těch realistických snímcích z doby válečné, natočit takovýto film, kde bojové scény a vůbec celý příběh stylem, kdy v napětí nejsou zřejmě ani armádní šle, natož divák, a kde zvuky střelby působí jako nahrané z valchy, tomu říkám odvaha.

Na první pohled zdánlivé klišé, které však v tomto případě vážně funguje pro své zpracování založené na přirozeném a nenásilně vetknutém humoru.