Vardara

Tak takový průměr o dvojicích ve věkovém neprůměru, alias velkém věkovém rozdílu. Ale musím uznat, že můj oblíbenec, mrňous Džuniči Okada, z Library wars, tu byl k nakousnutí.

Slušné tři hvězdičky. Výprava spíš jak pro Tv film. Myslím, že se z toho dalo vytěžit víc. Kladně hodnotím především hudbu. Jinak tu bylo plno výborných herců, ale bylo jich tu tolik, že každý z nich dostal jen omezený prostor na to se předvést a to je škoda.

Slabé tři hvězdičky. Určitě šlo z příběhu vyždímat víc. Plno věcí bylo jen tak mimochodem zmíněno (přitom by si zasloužily nějaký ten prostor) a hlavně, co ten strašný soundtrack. Mám ráda životopisné filmy, ale tady jsem se docela nudila.

Film s oblíbenou tematikou, se kterou se setkáváme snad nejvíce v asijských dramatech. Dvojice, kdy jeden z nich má nějaké zdravotní komplikace/znevýhodnění ( a pokud na konci zemře, tak je úspěch zaručen). Vždy se tu sejde více faktorů a ačkoliv komplikacemi trpí pouze jeden člověk s tisíce, vsaďte se, že to bude náš hrdina. Jinak příjemný, pomalu plynoucí film, který zahřeje a možná i někoho donutí vytáhnout kapesník. Solidní tři hvězdičky.

To teda byla taškařice, ale musím uznat, že po řadě dramaticky laděných filmů z japonské produkce, mě návrat ke korejské odlehčenosti příjemně pobavil. Romantiky (na korejské poměry) tam tedy skutečně moc nebylo, ale nijak to nevadilo. Ztřeštěné duo reportérek (kdy z jedné se ke konci stala lítá pyromanka) mě opravdu několikrát rozesmálo. Jediné, co bych tomu opravdu vytkla, byl strašný hlas hlavní představitelky (ale to byl záměr). Takže pokud si potřebujete odpočinout a nad ničím moc neuvažovat, je tento kousek dobrá volba.

Nějak jsem si pořád nemohla zvyknout na ústřední dvojici, prostě takoví sourozenci. Kromě toho si stále myslím, že Japonci ve svých sedmnácti vypadají daleko mladší, než většina našich deváťáků. Nějak mi to nesedlo. Jinak téma určitě k zahození nebylo. A ten poslední díl...proč většina doramat vše vyhrotí v poslední části?

Uznávám, že ta čtvrtá hvězdička je především za mladého Gyllenhaala a jeho štěněcí kukuč. Jinak pozornost to udrželo po celou dobu a já souběžně hlavní hrdince nadávala nebo fandila. Řečem kolem matiky jsem sice příliš nerozuměla, ale i tak mě to oproti jiným filmům s podobnou tematikou nenudilo.

Příběh o slepém muži, který nikomu nevěřil, a to ani své matce, které neuvěřil, že zemřela. Lepší průměr.

Tak tohle byla zajímavá záležitost. Možná jsem byla i v rozpoložení, kdy mi to prostě sedlo. Příběh o tom, že každý ve světě hledá své místo mezi ostatními a někoho s kým by mohl sdílet své pocity a případně i úlety. Je jedno kdo to je, hlavně, že mají něco společného. V tomto případě všechny tři spojovala stejná vášeň, a to jak naložit se svým tělem (míněno v jakémkoliv slova smyslu). Rozhodně bych neřekla, že postavy byly citově vyprahlé, jen prostě své emoce nedokázaly dávat okázale najevo, ale i tak bylo jasné, co právě prožívají. Nejsem si ale jistá, zda bych se na to potřebovala podívat znovu.

Byla jednou jedna rodina, kde nejšílenější ze všech byla matka a ta si myslela, že na ní nikomu nezáleží. Opak byl pravdou. Šílená rodina, kde před sebou nikdo nemá tajemství a přeci si neřeknou vše. V závěru se to začíná rozplétat a já čekala, jak se tahle mírně artová záležitost vyvrbí. Konec to zachránil, takže slabší tři hvězdičky. Jen bych tento kousek asi nenazvala romantický – toho tam bylo opravdu poskrovnu (pokud do toho nezapočítám sexuálně frustrovaného otce rodiny a jeho úlety).