Vardara

O ženě, která chtěla vše a také to chvíli měla, než přišla ledová sprcha, ale i s tou se v závěru vypořádala. V podstatě příběh o tom, jak se vymanit z ubíjejícího stereotypu, hrdinka v tomto případě zvolila svéráznou metodu. Kladně hodnotím i její milenecký vztah s mladým studentem. Byl mezi nimi poměrně velký věkový rozdíl, ale sehráli to výborně.

Pohádka o nindžovi, který musel ujít dlouhou cestu, než zjistil, že být člověkem, je o něčem jiném, než si ve skutečnosti myslel. Kladně hodnotím, že si zde Japonci vysloveně dělali legraci sami ze sebe, na druhou stranu to mělo i hloubku, takže žádná bezduchá taškařice (s kterými se v našich luzích a hájích roztrhl pytel). Takže tři hvězdičky, i když s odřenýma ušima.

Tak tady jsem asi šlápla trochu vedle. Zřejmě jsem dospěla k bodu, kdy si musím dát na chvíli oddych od čehokoliv se středoškolskou tematikou. Začátek výborný, téma kluka, který si myslí, že je všem na obtíž, a proto si to kompenzuje ve rvačkách, se dalo určitě pojmout ještě lépe. Bohužel mě ale zklamaly hlavní postavy. Oba měli hlásky, jakoby se nadýchali helia a ten jejich vztah...spíš to vypadalo jako sourozenci, kteří byli donuceni hrát dvojku zamilovaných. Škoda, že hlavní mužská postava nebyla déle lotrem, možná by mě ta jeho náprava pak přišla zajímavá, ale tady se to někdy dostávala až na pokraj telenovely a to opravdu není to pravé.

Příběh o středoškolačce, která si příliš neváží sama sebe a jejím mužském protějšku, který toho plně využívá a udělá si z ní psa. Ona byla fajn, ne příliš submisivní, ne příliš uječená, ale on byl děsivý. Takový novodobý otrokář, který jí na každé hezké slovo odpoví urážkou a i přes tento mírně masochistický vztah to mezi nimi fungovalo. Každopádně se na to dalo koukat a já se nenudila. Řekla bych, že takový lepší průměr.

Mangu jsem nečetla a anime neviděla, a proto můžu říct, že mě to fakt bavilo. Odtažitá povaha hlavní hrdinky mi výborně sedla a Haru byl úžasné zvířátko (takový vzteklý mazlík). Děj utíkal a až na pár chvil, kdy se tam roční období střídalo jak na běžícím pásu (což je důsledek snahy, do necelých dvou hodin vměstnat co nejvíce z původního díla) mě to neskutečně bavilo. Jen škoda, že vedlejší postavy nedostaly víc prostoru, ale i tak potěšily.

Tak tohle mi opravdu nesedlo, chvílemi jsem se bála i o své zažívání. Hlavní hrdinka je sice roztomilá, ale strašně uřvaná a to opravdu nestačí k tomu, aby mě to všechno zaujalo, nebýt té psychoholky a vyčáhlého hezounka, tak bych šla s hodnocením ještě níž. Tvůrci nacpali do necelých dvou hodin až příliš mnoho informací a zvratů a někdy to působilo hekticky.

Tohle byla fajn oddychovka. Hrdinka nebyla nijak uvřískaná a vztah mezi hlavními postavami se i chvíli vyvíjel. Nebyla to láska na první pohled, ale asi až na ten třetí. Možná by se v popisku ještě hodilo slovo drama. Chvíli jsem si říkala, jak tohle dopadne... Ale až na tu přehnanou scénku v kostele mě to bavilo a mou pozornost si to udrželo až do konce.

Tak tohle byl úlet. Na mě tam někdy bylo až moc „anime“ úseků – chvílemi jsem se tomu opravdu nasmála, ale někdy to bylo ujetý. Mei Nagano je pro mě jedna z mála japonských hereček z generace devadesátých let, která umí hrát a její „neopětovaná“ láska mě fakt dojímala. Jenže chemie mezi hlavními postavami na mě opravdu nijak nepůsobila. Takže tři slabší hvězdičky.

Tak tohle bylo fakt sladký. Sama nevím koho bych si vybrala být v kůži hlavní hrdinky. Ani jsem netušila, že je Šohei Miura tak roztomilý. Dala bych snad i víc, ale vím, že je to druh filmu, který zahřeje, ale po pár dnech už na něj vzpomínat nebudu. Jak už tady bylo řečeno, některé části jsou opravdu uspěchané, ale i tak si myslím, že i v necelých dvou hodinách bylo řečeno dost. Na to, že je to ze střední školy, jsem se od toho opravdu nemohla odtrhnout.

Za mě hodně silný příběh o tom, že není drak jako drak. Líbil se mi soundtrack a hlavně mě dostala úvodní část, kdy vesničané obětovali dívky. To byl opravdu silný zážitek (stísněná atmosféra v očekávání toho, kterou nešťastnici si vybere). Možná by mi nevadilo, kdyby to v podobně temném stylu i pokračovalo, ale i tak mě to nadchlo. Líbil se mi i výběr hlavní postavy. Ten herec byl tak zvláštní, až byl zajímavý a role rozpolcené osobnosti, která neustále zápasí s monstrem uvnitř mu opravdu šla.