Lukoboss

Akční, úleťácká komedie ve stylu G. Ritchieho se soundtrackem jak od Q. Tarantina bez zbytečných a na sílu vecpaných gender/equal/race/bflmpsvz plus plus plus kokotin v hlavní roli s B. Pittem a natočená režisérem, co má na svědomí Johna Wicka??? Zní to jako totální utopie, a když k tomu ještě dodám, že se to v podstatě celý odehrává (jen a pouze) ve vlaku, tak to už by fakt stačilo - dost bylo výmyslů! Jenže... D. Leitch je kouzelník, protože se mu tohle všechno podařilo nacpat do dvouhodinové akce, která je zábavná, neotřelá, střeleně vtipná, někdy až debilní, ale naštěstí v tom dobrým slova smyslu. Rozhodně nečekejte vážnou a ponurou temnotu ála J. Wick, naopak. Každopádně D. Leitch o sobě dal znovu důrazně vědět a po těch (zatím) pár filmech, co má na kontě jakožto režisér, s ním budeme s velkou pravděpodobností muset do budoucna počítat jako se žhavým želízkem v ohni.

Dlouho jsem tady nic nehodnotil a nekomentoval, nějak jsem neměl sílu a náladu, ale tenhle film si to zaslouží! (ty ostatní určitě taky, já to doženu...) No, každopádně je třeba smeknout před T. Cruisem, protože tohle je fakt film s felkým... ehm, velkým F. Když divák kromě super nostalgie (kurvadoprdele, jsem fakt asi starej, ale tolik dojetí jsem sám od sebe nečekal, chvílema se to nedalo udržet), začne vnímat to, že se to opravdu natáčelo v reálu a ty silný stroje jsou v záběrech reálně v akci, z toho skoro mrazí! Navíc, když si uvědomím, že některý ty rychloměry a výškoměry z letounů jsem měl možnost v rámci pracovních povinností držet v ruce, je to absolutní masakr. Tají se dech, atmosféra je výborná, chvílema máte pocit, že jste zpátky v roce 1986 u původního dílu, zároveň vidíte ten posun ve zpracování, jelikož jsme o několik dekád dál. Casting výbornej, občas je kritizovanej mírně naivní příběh, ale na tohle tady sere pes. Já se klaním, tleskám a s nadšením dávám plnej počet, tohle dílo si to prostě zaslouží. P.S. A když dojde na scénu "Don´t give me that look..." - "What look?" - "THAT look!", nemám slov, protože vím, že takhle taky jednou dopadnu...

Boiling point už ve svým názvu ukrývá onen dvojsymsl, kterej jednostranně nemusí směřovat jenom ke sporáku, ale taky cílí na lidský nervy. A já tomu všemu vlastně rozumím, taky si v práci někdy připadám jako hlavní postava tohoto snímku, přestože se o gastro nejedná. Ale zpět k filmu... Naprosto perfektně natočená záležitost z prostředí špičkové kuchyně, kde se sice sere až moc věcí najednou (a tohle je v podstatě jediná moje výtka, protože to bylo vyhnaný až do extrému), nicméně práce kamery na jeden zátah je v tomhle případě takřka dokonalá a herecký výkony stejně tak. V hlavní roli znavenej a ztrhanej S. Graham, kterýho známe spíš jako filmovýho gangstera, je perfektní, skvěle mu sekunduje V. Robinson se svou stmelující rolí (takovýho člověka v týmu prostě chcete!), ale ani ostatní bych nerad stavěl na vedlejší kolej, přestože se jednalo spíš o menší role. Stejně jako blonďatá kráva, co od tatínka dostala pozici provozní, ta tady funguje jako kontrastní koření. A ač je to chvílema opravdu až přehnaný s těma průserama, přesně takhle to v restauraci (a v rámci kuchyně) funguje. Klobouk dolů, tady opravdu smekám a po delší době se nebojím to vypálit naplno. I když uznávám, že to nebude film pro každýho...

ČT jde v poslední době, co se seriálů týče, nahoru. A tady se zatím trefuje do černýho, protože je to vypiplaný do posledního detailu. Nejenom, že to ukazuje šílenosti 90. let, který tady byly na denním pořádku a který v podstatě dodnes (alespoň částečně) stojí za tím, jak to tady funguje i v těchto časech. Zároveň naprosto skvělá výprava - auta, oblečení (včetně doplňků jako jsou např. hodinky), nábytek, ale dokonce i cedule a nápisy v ulicích. Hmmm, tak tady si někdo fakt vyhrál! Klobouk dolů... Dívá se na to dobře, je to napínavý, i když se jedná o jakousi rekonstrukci už známých případů, u kterých vlastně známe konec. Tohle se fakt povedlo a já jenom doufám, že nastolenej trend zůstane a každej další počin půjde kvalitativně v podobných šlépějích.

Režisér a scénárista O. Paulo má na kontě už nějakej ten film, osobně jsem viděl dva - Tělo a Contratiempo. Oba jsou to krimi-thrillery a u obou jsem napsal, že jako docela dobrý, líbilo se mně to, ale bylo to šíleně překombinovaný, a proto dávám nižší hodnocení. No, musím uznat, že tady to dotáhl v podstatě k dokonalosti, navíc formát seriálu tomu nesmírně sluší. Ve filmu na všechno to kombinování, vysvětlování, příběhový zvraty a matení diváka je prostě málo času a bylo to ve výsledku kontraproduktivní, Nevina si ale může s divákama pohrávat skoro osm hodin, takže je prostor to rozjet ve velkým. A taky, že jo! První dva díly sice vůbec nechápete, co se děje, jakoby to spolu vůbec nesouvisí, ale to je teprve příprava. A jak to postupuje dál, nestačil jsem skoro zírat, jak propletený příběhy se dají propojit, v podstatě nikdo není "hodnej nebo zlej", každej má svůj škraloup, kterej si sebou nese a kterej ho ve výsledku nějak ovlivní. Navíc se jedná o španělskou produkci, která si jede po svým a nenutí nikomu tu posranou "USA všekorektní" šablonu, aby se náhodou někdo necítil dotčenej. Celý je to drsný (uznávám, že s násilím na ženách se tady fakt nepárali a chvílema se na to nedívá dobře, ale do kontextu, prostředí a příběhu to sedí, navíc to v každým vyvolá pořádný emoce, což si troufám říct, měl být záměr!), ponurý, nepříjemný a zároveň výborně promyšlený a natočený. Tleskám a po dlouhé době si upřímně přeju, aby to nepokračovalo a nevznikla případně nějaká další série, protože takhle je to dokonalý.

Hmmmmm.... no, tohle bylo hodně silný kafe a zdejší hodnocení mě skoro mrzí! Nečekal bych, že amíci natočí až tak velkou sebekritiku (i když vztáhnout se to dá i globálně, ale primárně to v tomto případě střílí do vlastních řad a zcela po právu). Je tam všechno, úplně všechno, čím dnešní doba trpí a oslepuje běžnýho a obyčejnýho člověka, aby měl svůj názor nebo nedej bože nad něčím racionálně uvažoval, a je moc dobře, že se to takhle ukazuje. Je potřeba všechny tyhle věci zdůrazňovat a vykřičet do světa, protože není nic horšího než falešný úsměvy, pokrytectví, chamtivost, populismus a vychcanost. Chvílema z toho mrazí, chvílema si u toho člověk pokývá hlavou (jo, přesně takhle to totiž funguje), škatulka komedie se tam otevírá jen zřídka a většinou je to vlastně dost černej humor. Každá scéna tam má svůj účel a váhu, každá postava představuje archetyp toho, co máme denně na očích. Kolik filmových celebrit (když teda použiju tohle škaredý slovo) se podařilo do filmu nacpat, to je neskutečný, herecký výkony dokonalý, není tam nikdo, kdo by výkonostně nějak pokulhával... no a celkový zpracování (režie, střih, hudba), tak tam tleskám ve stoje. Ty kraťoučký prostřihy sem tam, který ukazujou důležitý detaily, jsou tak dokonale poskládaný a zpracovaný, že jsem nestačil hledět, tam si vyloženě A. McKay vyhrál. Soundtrack perfektní, mám rád tarantinovský kontrasty (např. akční scéna - exploze a do toho pomalej krásnej klavír), což se tady objevuje hned několikrát a sedí to do celé nálady filmu naprosto přesně! Uff, tohle byla velká nálož, fakt mazec. P.S.: Nenechte se opít rohlíkem, dívejte se kolem sebe a přemýšlejte u toho... Díky!

"This is only the beginning." Duna je stará knižní i herní klasika, což může být ošemetný v rámci filmovýho zpracování. Starou Dunu jsem neviděl, nicméně D. Villeneuve má za sebou velice kvalitní filmy a tady si troufám říct, že dosáhl na vrchol. Audiovizuálně je to naprosto dokonalý, nechybí tomu nic. Každej záběr je promyšlenej, všechno hraje do posledního detailu, skvělý jsou kostýmy, hra se světlem, no a samozřejmě hudba H. Zimmera. Ten sopránovej motiv (ááá ááá ááá), kterej se v průběhu filmu opakuje, je geniální a celkově soundtrack posouvá celej snímek o level výš. Tak precizní zpracování se jen tak nevidí a jsem moc rád, že ten počáteční "hype" nebyl jen falešnou nálepkou, která by ve výsledku poslala film do kopru. Rozhodně doporučuju, jedná se o film, kterej patří na velký plátno, a když už se na to díváte doma, tak jedině s domácím kinem!!! Jinak o hodně přicházíte...

Nevěřím, co jsem to právě viděl! Nejen, že už je doba westernů tak nějak pryč, prostě se to dneska netočí (Clint už je to na holt starej), anebo je to takový nijaký, moderní, popř. humorný, no není to ono. Ale tady jde všechno tohle stranou (v roce 2021 se v USA podařilo natočit film, kde se na tabulkový "equality" sere a jde se za hustou atmosférou, a to se prostě počítá!). Poctivej, hnusnej, chladnokrevnej, chlapskej, krvavej a smradlavej western, kde má každý slovo váhu, kde z každýho namířenýho koltu čiší smrt. A T. B. Nelson se svým křivým xichtem naprosto podtrhuje to všechno, co jsem napsal předtím. Ano, jak tady píše několik lidí, nepřináší to nic novýho. Ale v tomhle případě to není to hlavní. Poselství tohoto westernu = resuscitace upadajícího žánru a zároveň americkýho filmu obecně v určitým slova smyslu. Víc takových!!!

Metaloví dědci se po 20 letech (ano, po DVACETI letech!) rozhodli natočit symfonický "pokračování" a já se opět klaním, protože to tzv. nemá chybu. Jo, můžeme být puntičkáři a hledat v tom nějaký srance, ale kurva... Jak je to natočený, o tom se vůbec nehodlám bavit - záběry s druhým plánem promyšlený, střih, použití "picture in picture", aby divák o něco nepřišel, absolutní profi záležitost! A teprve teď přichází to gros (čti gró). Je to naprostej svátek hudby, óda, prostě jedna velká láska k umění, tónům, nástrojům, radost z hraní, radost z každýho refrénu, kterej zpívá celá hala. Měl jsem mrazení v zádech, ta komunikace očima mezi J. Hetfieldem a dirigentem E. Outwaterem byla skvělá (bohužel M. Kamen se toho nedožil), v každým pohybu a v každým úsměvu je vidět to nadšení, pohledy plný obdivu je vidět z obou stran, vynikající moment je při For Whom The Bell Tolls, kdy hned na úvod James pozoruje xylofonisty, jak jedou těma paličkama, aby si s nima následně ťuknul pěstí na znamení obrovskýho respektu. Takových momentů je tam víc a je vidět, že každej neskutečně bavil, stejně jako se členové orchestru byli schopní odvázat a užít si tu atmosféru. Tady doporučuju rozhovor s panem dirigentem, dle jeho slov prozatímní vrchol kariéry po všech směrech a já to naprosto chápu! Navíc v průběhu koncertu narazíme na vzácný momenty (kromě nostalgie odkazující na starý dobrý S&M) - songy, který úplně běžně Metallica nehraje naživo (The Call of Kthulu, No Leaf Clover...), James bez kytary zpívající jen s orchestrem, basový sólo C. Burtona zahraný na kontrabas, All Within My Hands hraný akusticky a dokonce i ten Lars to zahrál slušně. Dvě a půl hodiny jedné výborné podívané, nekolikrát jsem měl slzy v očích. Sorry, ale ať si říká, kdo chce, co chce, nicméně takhle to má vypadat!

Už dlouho jsem neviděl tak civilní drama, který je sice pořádně dlouhý, ale nenudí a má co říct. Film o lásce, bolesti, kruté pravdě i přetvářce a milosrdné lži, navíc natočenej v prostředí nádherné Marseille. Role víceméně sedí všem a snad nejvíc zaujme malinká L. Siauvaud alias Maya, která nejenom, že je nádherná, ale především je tak bezprostřední a přirozená (a to tam těch scén má opravdu hodně!), že jsem nestačil zírat. A taky oceňuju, že USA konečně natočilo film bez nějakých meetoo, gender a dalších sraček! S tím se tady divák v podstatě nesetká... no hurá! Pro mě veliký filmový překvapení v tom nejlepším slova smyslu. P.S.: "Life is brutal."