Devadesátky

Devadesátá léta jsem prožíval jako dítě základní školou povinné, tudíž si tu dobu poměrně dobře pamatuji a tvůrcům se její atmosféra povedla vykreslit na jedničku s hvězdičkou. Oproti Případům 1. oddělení temnější a pokoušející se (nutno říct, že úspěšně) o hlubší společenský ponor. "Český Olivier Marchal" Josef Mareš se na toto období snaží nahlížet realistickou optikou, přičemž se nebojí zobrazit klady i zápory čerstvě nabyté demokracie (viz Plíškovy skeptické monology, či postava nadporučíka Tůmy). U zpracování známých dobových caus dává důraz na mravenčí a složitou práci kriminalistů v honbě za důkazy a usvědčení pachatelů. Z atmosféry plné Favoritů, vytahaných svetrů, cigaretového kouře a oprýskaných budov zároveň sálá téměř "donkichotská" práce policistů v boji proti novodobým mafiánům. Navzdory místy až dokumentárnímu přístupu je zde prostor pro lidské příběhy (viz Kozákův vztah se svědkyní - prostitutkou) a černý humor. Martin Finger se v roli charismatického kapitána Plíška důstojně vyrovnal Bolku Polívkovi z Případů..., velmi příjemně překvapil civilní a až nečekaně přesně padnoucí Ondřej Sokol a především mladý a nadějný Kryštof Bartoš. S postavou poručíka Kozáka, který je na začátku policejním zelenáčem, aby se z něho postupem času na konci série stal chlap, ze kterého mají všichni respekt, si poradil naprosto suverénně. Chválit výborného Michala Novotného v roli Ivana Jonáka by bylo už jen nošením dříví do lesa. 95%. P.S.: Devadesátky jsou možná oproti skandinávským krimiseriálům tři dekády za opicema, ovšem jejich realistický a věcný přístup je mi milejší, než většinou uměle zamotané a málo pravděpodobné scénáristické konstrukty. (19.02.2022)

Devadesátky mi k srdci nepřirostly. Jestli jsem se kdysi těšil na nové díly 1. oddělení, v případě jejich prequelu jsem se neubránil zklamání - zvlášť v souvislosti s nadšením, jaké zachvátilo diváky, a s tím, jak Devadesátky ovládly mediální a společenský prostor. Prokletím české kotliny byl, je a bude provincionalismus a ten má neblahý vliv na Devadesátky ve všech ohledech. Mohl bych si oprášit komentář k Sametovým vrahům. Takhle nemá vypadat vrchol televizní tvorby, ale čistokrevný průměr. Problematický střih, (pod)průměrná kamera, neschopnost vyvolat a udržet atmosféru a napětí, přemíra dialogů. Devadesátky nejsou retro jen námětem a časovým ukotvením, ony vypadají jako by byly natočené v polovině 90. let. Moderní vypravěčské metody a techniky, které ovlivnily vývoj světové televizní tvorby posledních tří dekád, Česká televize ještě nestačila zaznamenat. Zařadila by dánská, švédská nebo britská televizní stanice Devadesátky do svého vysílání? Odvysílala by je dokonce v hlavním vysílacím čase? Bojím se, že po Devadesátkách s pochopitelnou výjimkou Slovenska ve světě ani pes neštěkne. Když pročítám komentáře k seriálu, vybavím si podcast historika Michala Stehlíka Přepište dějiny s dílem Češi jsou nejlepší. A hned, řečeno s ironickým úsměvem na tváři, těm ovacím rozumím líp. Jen krátce k Marešovu scénáři: soustředěný velký příběh se mu z jinak výbušného atraktivního materiálu vytvořit nepodařilo, epizodický styl práce mu sedí líp. Celkový dojem: 55 %. (17.02.2022)

Případy 1. oddělení jsem nikdy nesledoval, takže jejich napojení pro mě nemělo žádnou přidanou hodnotu. Nicméně téhle minisérii jsem neodolal, po všech těch oslavných hodnoceních. Navíc doba devadesátek v čechách, kde všechno bylo možné, je vždycky lákavá.  Právě výprava do devadesátek byla špičková. Vytvořit tuhle retro atmosféru, to se jim opravdu podařilo na výbornou a je to největší plus seriálu. Navíc skvěle doladěná dobovou hudbou v závěrech. I když abych pravdu řekl, tak tady toho celkem na vytíkání moc není a nadšené reakce chápu. Akorát u toho Sokola jsem si nemohl zvyknout na vážnou roli, ale to může být jen můj problém. Jinak je to podle mě super dobrá televizní práce a po Orlických vraždách by si klidně dal i pokračování, které se v závěru nastínilo. (20.07.2022)

Narcos: Czechia. Beze srandy! Jen teda bez těch narkobaronů, třebaže se tu místo nich najdou jiný kvítka, ať už větší nebo menší. Ovšem na poli autenticity (neplést s realističností, páč to samosebou není přepis vyšetřovacích spisů 1:1), práce s postavama, hudbou a kamerou a tím v českým díle i nevídaným napětím je v českým seriálu na tomhle levelu zkrátka... bezprecedentní. Ano, zase navzdory svý nedůvěře k tuzemský tvorbě pěju chválu na něco tuzemskýho a to v tomhle případě (narozdíl od Ochránce) ani nejsem biasnutej tím, že by tahle doba pro mě měla nějakej silnej závan nostalgie, poněvadž v tej době mě nějakej Jonák jezdící nahatej v kabrioletu po Václaváku totálně nezajímal, protože mojí největší životní těžkostí bylo utíkání před o hlavu vyšším krocanem, kterej mě furt honil na dvorku. (14.02.2022)

Asi uz jsem videl lepsi kriminalni serialy. Devadesatky ale umely zaujmout, a strhly na sebe velkou pozornost. A jsem za to rad, ze uz se na chvili prestalo resit obdobi 48-68-89 a mohl jsem skrze televizni obrazovku zavzpominat na dobu, kterou mam v zive pameti. Velmi atraktivni namet, ktery je slusne zpracovany. (19.02.2022)