Lukoboss

P. Verhoeven stojí za několika kultovníma filmama v čele se Základním instinktem, kterej jednoznačně patří mezi TOP thrillery devadesátých let. Takže se dalo očekávat poměrně zkušený vedení celýho snímku a do určité míry se to daří, jinde ale zase naráží, resp. ztrácí dech. Nutno dodat, že jsem Benedettu hodně dlouho odkládal, vůbec jsem se k tomu neměl, jsem těžkej bezvěrec, dokonce bych řekl, že se nakláním spíš na tu druhou stranu. Ale musím říct, že jsem byl možná až překvapenej kritikou, která se směrem k "největší a nejstarší firmě světa" snáší. Zaplať, moc nepřemýšlej, nerozhlížej se, ale nedej bože (aha!), když se snaží ojebat někdo ty, kteří ojebávají tímhle svinstvem ostatní. Pak je to na život a na smrt. Problém ale je, že jsem se v polovině filmu podíval na hodiny a s hrůzou zjistil, že to bude trvat ještě jednou tolik. Přestalo mě to bavit, zajímat, začalo nudit, natahovalo se to v mých očích donekonečna jak žvýkačka na rozpáleným chodníku v létě. Nepotřebuju to vidět znovu, nic mě na tom neláká.

Trochu chlapskej film, řekněme (což mně vůbec navadí a v dnešní době je to už skoro vzácnost), ale zároveň s G. Clooneym za kamerou působí uvěřitelně, lidsky a tak nějak mile. I když se náš hrdina potýká s různýma nástrahama v životě, což se prostě stává, tomu neunikne nikdo, netlačí se tady na přílišný drama, romantiku, ani na nějakou akci - divákovi je to podávaný tak nějak "normálně". Asi to neumím úplně popsat, ale je to tak (protože co je vlastně dneska "normální", že!?). B. Afflecka tady vidíme v trochu netradiční roli, ale je výbornej, stejně tak i postavičky štamgastů z baru, kteří tam sice popíjí každej den, ale jsou tak hodní a laskaví k hlavní postavě (i když svým svérázným způsobem), že vykouzlí jemnej úsměv. Role sedí všem, i hlavnímu záporákovi, kterým je tady biologickej otec. Vlastně se tomu dá máloco vytknout, ale obávám se, že jsem to viděl jednou, znovu nemusím a za nějakou dobu na ten film zapomenu. Přesto vyloženou kritiku v rukávu nemám. P.S.: "Kdo chce být právníkem, jde studovat práva. Nakonec dostane diplom. Tam je úředně potvrzeno, že je právník. Tak je to s většinou povolání. Ale spisovatelem se člověk stane, jakmile se rozhodne. Bez diplomu. Musí to dokázat aspoň sám sobě."

Marvelovky obecně moc nadíváný nemám, obvykle to není můj šálek čehokoliv a nějak zásadně se u toho nebavím. Což v dnešní (filmové) době, která komiksy ždímá hlava nehlava je asi trochu blbý, ale co se dá dělat. Ale musím uznat, že tenhle poslední Spider-Man byl fakt zábavnej, herecky dobře obsazenej (W. Dafoe tradičně ukázal, že svým uměním a talentem strčí do kapsy kohokoliv - proměna ze zakřiknutýho staříka v silnýho a zákeřnýho padoucha takřka během pár sekund je dokonalá), taky vtipnej (umět si udělat srandu sám ze sebe je důležitý). Pak teda ano, musím taky říct, že to bylo maličko delší a některý scény zbytečný (prázdný romantický věty k ničemu, uslzený obličeje a líbačky v západu Slunce, který děj nikam neposouvají), což je škoda, ale na výsledným faktu, že to je povedená Marvelovka, to zase tak moc nemění.

Za mě jedno z největších filmových zklamání vůbec! Matrix (1999) považuju za kultovní, ve své době a ve svým žánru naprostej průlom, filmovej svět se tenkrát otřásl v základech a hodně sci-fi, akčních následníků z toho čerpalo (popř. čerpá) i nadále. Další dva díly zmiňovat nebudu, to je poměrně zbytečný, ale pořád na tom byly mnohem líp než tohle... Je to těžký a nepíše se to lehce. Dlouho se mně nestalo, abych se po 15 minutách u filmu nasral, protože jsem byl schopnej predikovat, co se stane (a tohle se mně bohužel povedlo pak ještě několikrát), ale dokonce po půl hodině jsem uvažoval nad tím, že se na to vůbec nebudu dívat! Celkově první hodina je úplně o ničem, resp. vracíme se neustále k předchozím dílům pomocí různých flashbacků a dalších známých scén (a opět zejména z "jedničky", z těch dalších dílů nic moc, což dokazuje, že už tam to svou sílu nemělo), což sice může působit nostalgicky, ale troufám si tvrdit, že fanoušci kultovky tohle fakt nepotřebujou. Pak teda přijde ta další část, která je ale neuvěřitelně plochá, nudná, bez nápadu, neustále máte pocit, že už jste to někde viděli (vykrádačka sebe sama je opravdu pitomě smutná záležitost). "Novej" Morpheus se snaží, ale na L. Fishburna nemá, stejně jako uhlazenej manekýn J. Groff namísto H. Weavinga to prostě uhrát nemůže, to fakt nejde. A čím víc se divák dostává do finále, tím víc namísto akčního sci-fi dostává červenou knihovnu, kterou ale u žánrovýho potomka nikdo sledovat nechce. Navíc z bratra se stala sestra (proti tomu nic, ať jsou všichni šťastní a spokojení, ale tady si myslím, že to svoje vlivy má, co se týče náhledu na celou věc a problematiku) a do toho tlačí ze všech stran veškerý škatulkování a korektnosti, který obecně ničí umění jako takový, protože vystavujou mantinely svobodné tvrorbě. A pak přijde závěr, kde jsem si vůbec nebyl jistej, jestli dobře vidím a slyším - teď budu parafrázovat: "Paint the sky with rainbows and be openminded!" WTF!? Já jsem se chtěl dívat na Matrix a ne na propagandu! A třešničkou na dortu je titulkovej song od těžce levicových RATM, kterej ale není původní, ale musí ho evidentně a nutně do coveru přezpívat nějaká dáma (skupina Brass Against "is a collective group of musicians who share the goal of creating music to inspire social and personal change"). Nic proti genderům, ať se každej cití, jak chce, potřebuje a je šťastnej, ale do prdele... je tohle fakt nutný!?!? P.S.: Jinak pojatej bullet-time je fajn, technický zpracování CGI samozřejmě taky, ale je to zoufale málo na lepší hodnocení.

Hmmmmm.... no, tohle bylo hodně silný kafe a zdejší hodnocení mě skoro mrzí! Nečekal bych, že amíci natočí až tak velkou sebekritiku (i když vztáhnout se to dá i globálně, ale primárně to v tomto případě střílí do vlastních řad a zcela po právu). Je tam všechno, úplně všechno, čím dnešní doba trpí a oslepuje běžnýho a obyčejnýho člověka, aby měl svůj názor nebo nedej bože nad něčím racionálně uvažoval, a je moc dobře, že se to takhle ukazuje. Je potřeba všechny tyhle věci zdůrazňovat a vykřičet do světa, protože není nic horšího než falešný úsměvy, pokrytectví, chamtivost, populismus a vychcanost. Chvílema z toho mrazí, chvílema si u toho člověk pokývá hlavou (jo, přesně takhle to totiž funguje), škatulka komedie se tam otevírá jen zřídka a většinou je to vlastně dost černej humor. Každá scéna tam má svůj účel a váhu, každá postava představuje archetyp toho, co máme denně na očích. Kolik filmových celebrit (když teda použiju tohle škaredý slovo) se podařilo do filmu nacpat, to je neskutečný, herecký výkony dokonalý, není tam nikdo, kdo by výkonostně nějak pokulhával... no a celkový zpracování (režie, střih, hudba), tak tam tleskám ve stoje. Ty kraťoučký prostřihy sem tam, který ukazujou důležitý detaily, jsou tak dokonale poskládaný a zpracovaný, že jsem nestačil hledět, tam si vyloženě A. McKay vyhrál. Soundtrack perfektní, mám rád tarantinovský kontrasty (např. akční scéna - exploze a do toho pomalej krásnej klavír), což se tady objevuje hned několikrát a sedí to do celé nálady filmu naprosto přesně! Uff, tohle byla velká nálož, fakt mazec. P.S.: Nenechte se opít rohlíkem, dívejte se kolem sebe a přemýšlejte u toho... Díky!

Nečekal bych, že v historickým filmu uvidím M. Damona a (blonďatýho!!! - jo, vypadá jak vocas, ale k jeho roli to vlastně sedí) B. Afflecka, nicméně R. Scott jakožto zkušenej bard se toho chopil výborně, precizně a s přehledem a dotáhl to do úspěšnýho konce. Klobouk dolů, rozložení na kapitoly (ála Q. Tarantino) je perfektní, různý úhly pohledu skládají pomalu dílky do celkové mozaiky a vedou diváka přesně přesně tak, jak bylo zamýšleno. Nechybí malý dotknutí dnešní metoo problematiky, ale naštěstí je to fakt jenom lehce a historickej obraz to nijak nenarušuje. Navíc musím uznat, že akční scény bitev, jízda na koních a vřava v řece jsou tak skvěle natočený a sestříhaný, že máte pocit, jak kdybyste tam bojovali taky, a ta voda krví obarvená vám stříkala přímo do xichtu! A pak je tady výprava, kde se v několika obrazových plánech děje tolik, že opravdu máte pocit běžnýho života v tom daným místě, protože tam prostě nic nechybí. R. Scott tak i na starý kolena prostě ukazuje světu, kdo je pánem svýho řemesla.

Francouzi umí pracovat s humorem, což dokazujou jejich komedie už dlouhý desítky let. Tady ale upozorním, že to nebude film pro každýho - je hodně konverzační, založenej na dialogu, na jemných metaforách a odkazech, do toho se postupně začnou míchat ingredience dramatu, až to přeroste v dost divokej a vážnej emoční výbuch. Na začátku jsem moc netušil, ale jak se rozkoukáte, kdo, co a proč, rozjede se to natolik, že nestačíte zírat. Navíc gradace je přímo pekelná, protože z ničeho nic přijde twist, ale to jste teprve v půce filmu, takže aha, to jako ještě není ono?! Ne, není, bude tam toho ještě víc, a že je na co se těšit. Já jsem se bavil náramně, střídání komedie a dramatu je tady zvládnutý bravurně, herecký výkony zvládnutý s přehledem (zejména v závěru exceluje V. Benguigui se svým dlouhým monologem plným vzteku, když už prostě kýbl s emocema přeteče a je potřeba to ze sebe dostat - tady tleskám!). Obecně mám tyhle minimalistický a komorní filmy rád, je to umění natočit něco v jedné místnosti, aby to nestálo za prd. A že to všechno začalo jedním blbým vtipem?! No jo, to se tak někdy prostě stává... P.S.: Děkuju za doporučení, jinak bych se k tomu asi nedostal! :)

Když si o tom nic nezjistíte předem, budete určitě za začátku docela mile překvapení. Proběhne nějaký to sblížení s postavama, nastínění problému, první akce, tam si najednou všimnete, proč že se to vůbec jmenuje One Shot! Mě to fakt trklo až u přestřelky s náklaďákem. A říkáte si wow, to je mazec, ono je to fakt dobře natočený, vymyšlený! Jenže čím víc postupujete ve filmu dál, začíná to být čím dál větší nuda, přestože mají tvůrci snahu tam udělat nějakej ten twist. Přiznám se, že poslední půlhodinu, kde by to vlastně mělo gradovat, jsem už sledoval více méně jedním okem a moc se nesoustředil. A to je špatně... jakmile film takhle upadne, je to v řiti.

Trochu mám pocit, že se s tím názvem No Time To Die se někdo spletl u této Bondovky... nemělo se to jmenovat spíš "Now it´s time to die"? Je mně to hrozně líto, filmy s 007 mám fakt rád, ale tady mám pocit, že jsem sledoval skoro tři hodiny pohřební obřad slavnýho agenta, kterej ale zařizovali lidi, co ho vůbec neznali. Naprosto plochá záležitost, bez emocí, kde se sice objeví pár odkazů k původní klasice, ale tím to končí. Navíc je potřeba se vejít do moderních tabulek korektností, takže se objeví (kromě samotnýho předání čísla nulanulasedm - však se o tom mluvilo dlouho dopředu!) sračkový scény jako "Ha, jak budu mít možnost, vymažu vaši rasu z celýho světa! - Ne, nevymažeš, protože "now it´s time to die", a to jako fakt divácky bolí, je to kýčovitý, na sílu, ale hlavně, že to nebudou kritizovat nějaký neziskovky. Já tenhle koncept fakt nedávám a považuju ho za špatnej. Jinak samozřejmě H. Zimmer hudebně nemůže zklamat, proti tomu ale herecky takovej R. Malek působil jako amatérskej kus šutru (možná po něm chtěli, aby to tak hrál, ale má fakt na víc!), kterýho ve svým hereckým umu strčila do kapsy i malinká L-D. Sonnet, protože její emoce ve tváři byly neskutečný. Obecně je to pro mě fakt zklamání a je to smutný! P.S.: Neřekl bych, že hlavní titulkovej song nazpívala B. Eilish, klobou dolů! Tyhle vysoký hlasový polohy u ní nejsou moc známý... Naopak takovýhle překvapení mám rád.

Celkem zajímavej vhled do skrytých her na pozadí studené války, kdy tajný služby vtáhli běžnýho občana do svých praktik. Ano, určitě to přineslo nějaký ovoce, ale stejně tak to zničilo nejeden život. Film to není špatnej, na druhou stranu je poměrně nevýraznej. Pár dnů po shlídnutí už si nic moc nevybavuju, resp. nic tak extra, co by stálo za zmínku. Že to byla doba hnusná, víme, že má B. Cumberbatch oči snad čím dál víc od sebe, to už taky víme, a jak moc mě ten film zasáhl je vidět už z toho, že vlastně ani nevím, co víc bych k tomu napsal. Není to blbý, ale znovu to vidět nemusím.