bubun

Celkem vtipná zápletka se striptérkou, něco takového by fungovalo určitě ještě líp v nějakym sitcomu, ale i tady to bylo zábavný. Ta druhá linie s kapelou byla celkem na nic, a jejich a cappella vystoupení v Peach Pitu bylo až trapný. Jo, a poznámka: on to totiž není Bryan Adams, ale Bryan Abrams.

AA meeting, Dylan se tady potká se starou známou (která po něm samozřejmě jede). Brendu zas balí týpek z aerobiku, dokonce si i zjistí její telefonní číslo. Dylan pokušení nezvládne, ale zarazí to. Ale ne kvůli Brendě (!), ale kvůli tomu, že AA má svoje pravidla... Brenda nakonec taky ulítne. Jo a malá rada: když jste opilí, nesnažte se rvát, dostanete nakládačku. Jinak v Peach Pitu je nová atrakce: karaoke. Bohužel asi jen jeden song, Doo Wah Diddy Diddy. Jim Walsh je nadšen. Ne tak zbytek tlupy. Steve: "It's either karaoke, or it's us."

Nudná linka o sázení na koně, Andrea je v tom dobrá, tak všichni sázejí dle jejích tipů.

Chyba! Tento díl není o karaoke, ani o Dylanovi a Brendě a jejich pokušení, to je až 23. díl. Tady jde o steroidy. Bere je Steve?

"Znělo to jako trpící duše zemřelých! Ale mělo to dobrý rytmus."

Natahované jak prase. Ostatně to se týká celé série. A určitě by Serena s Offred měly tolik času na konci stát před barákem a vykecávat se. Jestli to mělo diváka dojmout, tak mě to akorát naštvalo a znechutilo. A už je mi úplně jedno, jak to s ní dopadne, popravdě jí nepřeju nic peknýho.

Totální hovadina. Celkově mě mrzí kvalitativní propad druhé série oproti té první. Na tohle bylo utrpení koukat. Ani ne tolik kvůli obsahu, ale hlavně kvůli formě - neustálé dlouhé pohledy všech zúčastněných, milion flashbacků, nelogičnosti - hlavně ke konci série, až se mi vnucuje myšlenka, že ta druhá série se moc nedrží knižní předlohy (maximálně rozehrává načrtnuté příběhy vedlejších postav apod.), a pro netalentovanost tvůrců + honbou za výdělkem je scénář odfláknutý a vaří z vody. Všechno se nedá postavit na efektu a divák se nedá šokovat donekonečna. Ale nečetla jsem to, tak jen tipuji. Každopádně většina dílů byla pro mne utrpením, které si příště odpustím. Jo, a Elisabeth Moss taky nějakou dobu vidět nemusím, ještě teď mě děsí vzpomínka na neustálé closeupy na její obličej.

David si koupí flašku Jacka Danielse - normálně mu ji prodali! Párkrát se napije a pak zvrací. A ten klub teda moc undergroundovej neni - hraje tam normální diskotéková hudba 90.let. Jinak ale vážně celkem vtipnej díl - "euforie" a euforickej Brandon hlavně. "That wasn't you, Brandon!"

Dějová linka s Emily a Brandonem a hledáním ztracených dětí je úplně na nic. Stejně jako Donna a její šaty - podivný je, že Kelly všichni říkali, jak moc to s šatama přehnala, a že nic nenechá fantazii, tak Donna toho ukázala možná i víc, ale jí nikdo nic neřekl. Naopak Steve a jeho rána pěstí je zábavná. Jinak průměr no, ale co mě opravdu baví je používání stejných záběrů víckrát, jako kdyby si tvůrci mysleli, že to divák nepozná.

"Hey man, you don't have to flash fake ID everytime you come in here. You wanna shot with that?" "Sure, why not." Aneb i když jsi underage, tak jsou možnosti, jak si dát drink. A vzápětí Dylan vyexuje pivko. Ani se mu nedivim, ta spiritistická matka je fakt šílená. "She took our mother to the MindGym!" Dylan je přeborník v kulečníku. Dá si pár piv a pak zamíří v noci k Walshovým kde se vrhne na jejich skříňku s alkoholem. Trochu zklamání, "no scotch!", ale nakonec si vystačí s Jackem Danielsem. No, a pak je tam rvačka, s tou to trochu přehnali, zas snaha nacpat do jednoho dílu všechno...