dann7

Nizkorozpočtová konverzačka odehrávající se v jediné lokaci - v chatě a u ní. Má originální zápletku, dobře vystavěný a promyšlený příběh. Podkreslující melodie mi postupem času sice začínala trochu vadit, ale vlastně i tak sedla, protože to rezonovalo s narůstajícím napětím většiny zúčastněných. Příběh si mě chytil hned na začátku, tempo neztrácí dech.  Závěr mě překvapil tím, že byl OK. Jinak mi totiž  přijde, že většina filmů, jejichž největší devizou je originální myšlenka, jen podivně vyšumí na svém konci.

Dobrý originální nápad i rozjezd. Výkony herců jsou ale nevýrazné a hlavně mi tu chyběl někdo, na koho bych se dokázal víc napojit. Závěr mě docela zklamal. Rámcově podobnou hlavní myšlenku a nic moc závěr má taky Díra (2019), ta je ale i tak minimálně o řád lepší.

I když film z mého pohledu nepatří zrovna mezi špatně řemeslně udělané, tak moje hodnocení vychází z celkového dojmu. Tj. začal jsem přeskakovat stále častěji, ale nakonec jsem zcela zavrhl myšlenku o dokoukání do konce. Superhrdina je tu nesvéprávný ufňukánek, zaláskovaný do své ťuťu ňuňu lásečky tak, že pro ni kňučel non-stop a ona mu to žrala, jako by byla po vymytí mozku. „Hrdina“ bez názoru tupě přijímající obecné „hodnoty“. I když samotné téma je docela uhozené, tak starého Spidermana pokládám za pohodové béčko, které může v mnoha ohledech být parodií. Tady je však námět zpracován tak absurdně, že už to není ani sranda... a přímo směřuje do světa LGBT, korektnosti a dalších šíleností vedoucím k např. stávajícím pravidlům o udělování Oscarů a dalších „bezva“ věcí.

Nejsem příznivce „humoru“ Andy Kaufmana - je podle často za hranou nejen humoru, ale dokonce i smyslu projevu jako takového. Nicméně, kdo se neodváží toho, že může tuhle hranu překračovat, nikdy neodkryje to, co se ještě skrývá v její blízkosti a co ještě stojí za to ... ani to, jak se naučit poznávat, že se ta hrana blíží. Je tu poměřována hodnota svobody a schopností nebrat nic příliš vážně, proti důvěře ostatních, třeba i těch blízkých. Patřím k těm, kdo často nechápe dvojsmysly, černý humor, kanadské žertíky a podobné věci. Nejspíš proto, že v minulosti jsem si „užil“ příliš dlouhé šikany z více stran a ještě dnes se nezřídka peru s tím, abych si nenesl následky. Kdo nezažil, nepochopí... Takže i když mě hlavní postava na jedné straně řádně odpuzuje, na druhé působí velmi inspirativně - z mého pohledu i třeba svým špatným příkladem a snad trošku přispěje, že i já se tomuto humoru možná někdy trochu naučím. A ztvárnění filmu - Jim Carrey hraje jako vždy skvěle a můžu říct, že mě to pořádně spolklo a na ztvárnění filmu mě nic nerušilo - mohl jsem nerušeně prožívat emoce, příběh, poselství...

Film s dobrou atmosférou, dějem i efekty. Dobré davové scény. Vzhledem k tématu mohl být syrovější, scény ala Hollywood působily přebytečně. Co mě zvlášť zaujalo, bylo vykreslení vztahového trojúhelníku. Navíc, dobře podkreslilo hloubku děje. Aspoň doufám, že tady Rusové nešli podle nějaké předlohy a řešili to po svém.

I když tomuto filmu nemůžu upřít originalitu, dobrou kameru, podání postav... Tak se mnou se to prostě minulo. Žádná z postav mě nepřesvědčila podívat se právě jejím pohledem - i když právě na tohle jsem se tady těšil. Zkusil jsem to - ale nic to se mnou nedělalo... Kdybych odděleně hodnotil řemeslné kvality filmu bylo by to asi o dost výš. Jenže fakt, že to šlo celé mimo mě, nespraví ani ostatní kvality filmu. Možná že pokud se k tomu někdy v budoucnu vrátím, uvidím to jinak.

Zábavný Edie Murphy v pohodovém béčku. Jo, jako oslík ve Shrekovi jistě bavil řádově víc, ale stačilo to. Takže jen lehce přes 50%. I když mě to ničím zvlášť nezaujalo, tak jako pohodová béčková jednohubka to šlo, byť slabší.

Mistrná práce s kamenou, která vidím jako hlavní hodnotu tohoto filmu, působivá výprava. Forma „jednoho záběru“ mě v první části skutečně vtahovala do děje a atmosféry, pohlcovala realitou putujících vojáků. Bohužel po nějakém čase naopak začala působit rušivě a samoúčelně. Z postav se stávaly odcizující se vzdálené bytosti. Těžko si totiž představit, že hlavní postava dokáže prožít v přítomném okamžiku celý děj filmu, k čemuž ale kamera non-stop vybízí. Takže i když v některých scénách jsou postavy působivé, vidím tu nevyužitý potenciál vykreslení charakterů postav. Hodnocení tu zakládám téměř výhradně na úchvatné práci s kamerou. Příběh - v první části výtečný, posléze upadá. Postavy, či účinek na emoce - velmi kolísavé podání.

Myslím, že bych neměl problém s většinou informací, uvedených v tomto ... rádoby dokumentu. Rád se dozvím nové úhly pohledu na věc. Ale vydržel jsem pouze cca 20 min. Tzv. informace jsou zde podávány tak demagogicky, jako snaha o výplach mozku. Nevzpomínám si, že bych někdy s takovou frekvencí slyšel zdůrazňování, že „konečně se dozvíte PRAVDU...“. Rovněž dramaticky gradující hudba zněla s frekvencí neskrývající snahu filmu vygumovat divákovo myšlení a působit výhradně na emoce. Navíc, ani za těch 20 min. jsem se nedověděl nic, co bych už dávno nevěděl odjinud.

Působivé zpracování, příběh, který mě oslovil, výtečně vykreslená a působivá hlavní postava. Toma Cruise dřív nemusel, ale tady je skvělý. Až příliš patetický závěr mi sice bohužel poněkud kazí celkový dojem. Ale ... rád se vracím k některým scénám - „souboji v dešti“, rozhovorům Algrena s Kacumotem... No a vzhledem tomu, co to se mnou stále dělá a co si tam i po tolika opakováních nacházím... nemůžu dát míň než plný počet.